Býčí zápasy - z arény není úniku

Návštěva býčích zápasů v nejslavnější aréně v Madridu byla pro mne ohromujícím zážitkem, pocity jsem si ale - jako asi většina milovníků zvířat - odnesl přinejmenším smíšené. Ovšem odsoudit něco s tak dlouhou tradicí si přece jen netroufám. Klání v aréně je každopádně fascinující podívanou.

Na náměstí Plaza de Toros přijíždíme na poslední chvíli. Je plné skandujících fanoušků, desítky prodejních stánků nabízejí obrázky nejslavnějších matadorů, sošky zvířat a stovky dalších suvenýrů. Lidé se fotografují u soch, ukazujících výjevy ze zápasů. Aréna Las Ventas je napraná k prasknutí. Takou atmosféru nevidíme ani na většině fotbalových stadionů, jak je rok dlouhý. Vedle postarších Španělů se tu tísní tisíce turistů, převažují Asiaté. Každý chce na vlastní oči vidět slavné býčí zápasy - corida de toros.

Odpolední slunce mě nepříjemně pálí do tváře, ale nakonec jsem rád, že se mi na poslední chvíli podařilo sehnat lístky na koridu. Sedím na místě zvaném sol (na slunci), ale jsem na tom nepatrně lépe než diváci pár desítek metrů nade mnou, kteří obsadili sedadla gradus. Ti se pečou a navíc jsou tak daleko od arény, že skoro nic nevidí. Můj lístek sem byla si desetkrát levnější než sedadlo na druhé straně arény – ve stínu.

Slavnostní nástup

Kapela pod prezidentskou lóží začne hrát rázné paso doble, lidé utichnou. Konečně se otvírá brána a do prostorné arény vjíždějí účastníci dnešní podívané. V čele průvodu (el paseíllo) vjíždějí dva muži na koních v tradičním oděvu (alguacilos), za nimi pochoduje trojice matadorů, z nichž každý se dnes utká se dvěma býky. Na konci průvodu pochodují skupiny cuardillů. Každý matador má svůj tým, se kterým je sehraný do podoby „jednoho těla a jedné duše". Jsou to vždy dva jezdci na koních, ozbrojení kopím, říká se jim picadoři. Jedou na krásných koních, oděných na bocích a hrudí do zvláštních k zemi splývajících ochranných plášťů připomínajících žíněnky. Právě ty je mají ochránit před útoky rozzuřených býků. Neméně důležitá je trojice banderilleros. Konec promenády torerů představuje kolečko trojspřežení mul, které po boji odvlečou mrtvé tělo býka z arény.

Karel Čapek ve svém „Výletu do Španěl“ napsal o průvodu, kterým korida začíná: „Ze všeho nejkrásnější je ovšem slavnostní vstup zápasníků do arény; ale to byste museli vidět ten žlutý písek pod modrou oblohou, kruhovou plaza de toros, nacvaknutou lidmi, do toho zablýskají fanfáry a do arény vjedou vyšívaní alguacilové, za nimi vstupují ve třpytivých kazajkách a zlatem pošitých pláštích, třírohých kloboučkách a krátkých hedvábných kalhotách matadoři, espadové, banderilleros a picadores na svých herkách a chulos a čtyřspřeží mezků, ověšených rolničkami; a všichni jdou tak vznešeně a tanečně, že v žádné opeře světa si neumí sbor tak vykračovat". 

Alguacilové na koních se zastaví před prezidentskou lóží a žádají symbolicky o klíče od býčích kójí (toriles). Průvod opouští arénu a zápas (lidia) může začít.
Průvod zamíří do útrob stadionu a začíná první dějství. Korida má spád, konečně jsou na scéně pikadoři na koních. Rozzuřený býk běhá po aréně, hrabe kopyty a zvedá oblaka prachu. Náhle na opačné straně zahlédne dva jezdce na koních. Bez váhání vyrazí a plnou silou narazí do boku koně. Porazí koně? Udupe jezdce? V aréně je ticho, diváci sedí na svých místech jako přikovaní. 

Souhra jezdce a koně

Koně pikadorů mají zakryté oči, aby se nelekli útočícího býka. Ze zkušenosti ale vědí, co bude následovat. Pikador je řídí pouze pohyby kolen. Zkušeně je natočí proti rohům a ve chvíli střetu se kůň i s jezdcem nakloní tak, že zachytí náraz býka. Stojí blízko stěny arény, aby se býk mohl přiblížit jen z jedné strany. Jednou rukou zručně otáčí koně tak, aby ho býk nemohl zranit na nechráněném místě. Ten veškerou svou silou bučí do pevných žíněnek, chránících tělo koně. Jezdcovy nohy chrání celokovové třmeny, jakési truhlíky. Chvilkami vypadá, že kůň ztrácí půdu pod nohama, že by mohl padnout, ale nakonec se vždy vzchopí. Býk koně i s jezdcem dokonce nadzvedává nad zem a posunuje po aréně.

Říká se, že koně někdy podlehnou následkům zranění, způsobených rohy býků, nebo musejí být utraceni. Proto se na koridu dříve vybírali koně z řad již starých a nevýkonných zvířat. V naší aréně se ale býkům staví statná zvířata v plné síle. Vesměs se využívají velcí, statní valaši, kříženci chladnokrevníka. A k naší radosti po celý večer nedojde k žádnému zranění koně. 

Úkolem pikadora ovšem není jen odolat útokům býka, je již nedílnou součástí hry o třech dějstvích, která ve Španělsku končí smrtí býka. Pikador na býka z koně útočí ostrým kopím, které mu zabodává do šíje. Tenhle svalový hřeben, to je něco, jako jsou lidské hýždě. Rána v těch partiích bolí, ale nic nepoškodí. Hrot kopí je ostatně opatřen kroužkem, takže do býkova těla pronikne jen několik centimetrů.

Třikrát a dost

Celkem třikrát může podle pravidel býk napadnout koně. Třikrát nastupují pomocníci s pláštěnkou, kteří musí býka od koně odlákat, třikrát bodne pikador býka do zátylku. 

Lidé začínají křičet a tleskat, zpoza dřevěné ochrany (burladera) vyběhl jeden z torerů, aby býka odlákal. Prezident koridy dává orchestru znamení. Zazní fanfáry, které první část zápasu ukončí. První třetina, zvaná Suerte de Varas, zkouška kopím, skončila. Olé, ozývá se arénou.

Korida patří ke Španělsku a jejím tradicím zcela neodmyslitelně. Nejstarší zachovalá aréna stojí v Rondě (Andalusie) již od roku 1785. V roce 1830 vznikla v Seville první královská škola toreadorského umění.

Zákaz býčích zápasů?

Zatímco v Madridu býčí zápasy podobnému tomu, který jsme si popsali výše, stále probíhají, v Katalánsku jsou od roku 2012 zakázány. Nejde však jenom o lásku ke zvířatům. Katalánci prý chtěli i tímto způsobem uštědřit Španělům morální políček a světu ukázat, že oni jsou jiní, lepší.  V reakci na to si Madrid nechal zapsat koridu do seznamu národního kulturního dědictví. Bez ohledu na to však obliba koridy mezi všemi Španěly postupně klesá. Průzkumy ukázaly, že jí fandí jen třicet procent obyvatel.

Aréna Las Ventas

Budova Las Ventas na náměstí Plaza de Toros je monumentální stavbou a jednou z madridských dominant. Byla otevřena v roce 1931. Od března do prosince, kdy končí sezóna koridy, je všech 25 tisíc míst beznadějně obsazeno. Nejlepší a nejdražší sedadla (cena přes 100 Euro) v odpoledním stínu jsou zčásti zaplněna zájemci, kteří si na sezónu kupují permanentky. 

Aréna má 65 metrů v průměru a je jednou z největších na svět. Neslouží jen býčím zápasům, daviscupové zápasy zde odehrál španělský tým v čele s R. Nadalem, koncertovala zde například skupina AC/DC na slavném koncertě AC/DC: No Bull v roce 1966 (o tomto koncertu byl natočený film).