Jak na chov křečíka Roborovského
Křečík Roborowského se stal oblíbeným domácím mazlíčkem i častým chovancem terárií zaměřených na polopouštní biotopy. O jeho úspěšný odchov se snaží řada chovatelů hlodavců, a to nejen kvůli jeho přívětivému, byť velmi plachému chování. Poptávka po křečících je stále vysoká. Nicméně, vyšší nároky těchto drobných hlodavců jsou častou příčinou neúspěchu velkých chovů, a tak většina úspěšných odchovů pochází od drobných chovatelů.
I když byl křeček Roborowského poprvé importován do Evropy počátkem 70. let, nikdy nedošlo k tak masivnímu rozšíření, jaké známe u křečíka džungarského (Phodopus sungorus). Na rozdíl od něj je křečík Roborowského velmi sezónní druh a dospívá až po relativně dlouhé době, přibližně po půl roce života.
Navzdory své plachosti tento křečík očaruje nové zájemce svým vzhledem. Má popelavě šedou podsadu a okrově růžové, dlouhé pesíky. Spodní část těla a břicho jsou bílé. Vousky jsou velmi výrazné a směřují vpřed, což vytváří charakteristický tvar čumáčku. Zajímavostí jsou i jeho ochlupená chodidla. Barevné mutace tohoto druhu vznikaly až poměrně nedávno. Dnes se můžeme setkat například se skořicovými, modrými, aguti, strakatými, bílými a dalšími.
Jeho přirozeným prostředím jsou především pouště a polopouště. Žije v oblastech Mongolska, severní Číny. Tento druh je aktivní po celý rok. Zvířata se vyrovnávají s kontinentálním podnebím a teplotními rozdíly mezi dnem a nocí tím, že spí. Za potravou se vydávají v podvečer a ráno. Hrabou si nory o hloubce až 1 metr a často žijí v převisech pohyblivých dun.
Křečík Roborowského není příliš mírumilovný vůči ostatním jedincům, ale není tak agresivní jako jeho příbuzný křečík džungarský. V zajetí je lepší chovat ho v párech nebo v menších skupinách. Co se prostoru týče, pro pár křečíků stačí terárium o rozměrech 25x25 cm. Podestýlka může být tvořena pískem nebo obyčejnými, ne příliš prašnými hoblinami. Stejně jako v přírodě mají tendenci vystýlat si pelech srstí, která se často přichytí na skle terária. I když v přírodě křečík Roborowského aktivně loví drobný hmyz, v zajetí se může živého hmyzu lekat a preferuje jiný typ potravy, jako jsou kočičí granule nebo kousky vajíčka. Základní strava by měla zahrnovat směs menších zrnin a olejnatých semen, čočku, rýži a další podobné potraviny. K tomu přidáváme kousky ovoce a zeleniny, v létě i listy smetanky a vojtěšky.
Sexuální dvojtvárnost není u mladých křečíků nijak výrazná. V pohlavní dospělosti je však možné si všimnout, že samice jsou menší než samci. Rozlišování pohlaví u mladých jedinců je poměrně obtížné.
Podle odborné literatury může samice křečíka Roborowského mít až 10 vrhů za sebou, ale v mém chovu bylo běžné, že samice měla i 15 nebo 20 vrhů. Mnohem lepší je ale nechat mezi vrhy samici pár týdnů odpočinout. Mortalita mláďat však roste s věkem samic, takže poslední vrh bývá často bez odchovaných mláďat. Březost trvá přibližně 20 dnů a počet mláďat ve vrhu se pohybuje od 3 do 5, přičemž rekordní počet byl 9 mláďat v jednom vrhu. Mláďata se rodí slepá a holá, ale již od 3 týdnů jsou schopná samostatného života. Křečíci Roborowského se dožívají poměrně vysokého věku pro tak drobného hlodavce, často žije až do tří let.
Pokud se rozhodnete pro chov křečíků Roborowského, přeji vám hodně štěstí a úspěchů při chovu i odchovu. Určitě vás bude bavit pozorovat život jednoho z nejmenších hlodavců na světě.
