Gundi: plyšák z plakátu
Jsou zvířata, která znají všichni. A pak taková, jež nezná (téměř) nikdo. Což ale vůbec nemusí znamenat, že by byla méně zajímavá, roztomilá, krásná, hodná pozornosti. Jen se jim z různých důvodů nepodařilo prorazit do povědomí veřejnosti. Ale co není, může být...
Cesta ke slávě
Své by o tom mohl vyprávět gundi saharský. Ze zcela neznámého afrického hlodavce se díky povedené marketingové kampani pražské zoo, kdy jeho fotografie zaplavily reklamní plochy hlavního města, stala „hvězda“, protože zájem o adopci gundiho v reakci na ni projevil rekordní počet zvířecích sponzorů. Najednou si spousta lidí všimla, že gundi má srst jemnou jako činčila, očička jako korálky a překrásnou pískovou barvu – zkrátka že vypadá jako roztomilý plyšák od Disneye.
Zásluha parazitologů
Až do té doby byl gundi znám jen mezi parazitology: právě u gundiho saharského byl totiž v 19. století poprvé objeven krevní parazit způsobující toxoplazmózu, který po něm byl pojmenován Toxoplasma gondii (slovní podoba gundi obráží místní výslovnost tohoto domorodého názvu).
A právě díky odborníkům z Parazitologické společnosti se gundiové dostali také k nám do Čech. Při terénním výzkumu choroby leishmaniózy v Tunisku, jež se vyskytuje mj. práve u gundiů, bylo vědcům líto rozloučit se s těmito roztomilými tvorečky v podobě mrtvolek na pitevním stole, a tak se rozhodli dovézt skupinku i k nám. Šlo o teprve o druhou chovnou skupinu v Evropě (první byla v Německu u Düsseldorfu).
Její část se dostala právě do pražské zoo, kde se zdejší odborníkům podařilo gundie opakovaně rozmnožit. Snadné to však nebylo. I když se jedná o hlodavce, jejich rozmnožování není zdaleka jednoduché ani rychlé. Březost je poměrně dlouhá (55–64 dní), rodí se pouze 1–2 mláďata, a to pouze ve vhodných podmínkách. Prvním předpokladem je dostatečně velká skupina, pouhý pár nestačí - už to je problém, protože počty gundiů žijících v zajetí se zatím počítají jen na desítky. Navíc stabilní skupina jen obtížně přijímá nového člena. A i když se to nakonec podaří, neznamená to ještě, že se skupina bude automaticky rozmnožovat.
Dále jsou gundiové velmi teplomilní, takže v ubikaci potřebují několik vhodných světelných a tepelných zdrojů včetně speciálních UV lamp. A konečně velkou pečlivost vyžadují i při krmení, protože jejich organismus je nastaven na dokonalé využívání sporé potravy, nadbytek by jim mohl uškodit. Nemusí pít, vodu si dokážou získat z potravy.
Horolezec a milovník slunce
U výběhu gundiů se vyplatí chvíli setrvat, mají totiž denní aktivitu a mnoho zajímavých životních projevů. Jsou to velmi společenská zvířata žijící v rodinných svazcích s jasnou hierarchií. Často si navzájem pečují o srst, zvláště na těžko dostupných místech, jako jsou například uši.
Skvěle skáčou, takže dokážou překonat i metrovou překážku. Šplhají jako horolezci, i po téměř kolmých plochách. Při ohrožení se dokážou vecpat i do nepatrné škvíry, protože svoje tělo dokážou neuvěřitelně zploštit. Až 65 % dne tráví vyhříváním se a „opalováním“ nejlépe na plochých vyhřátých kamenech, při němž často jsou v nejtěsnějším tělesném kontaktu, položeni jeden přes druhého. Přitom však nikdy neztrácejí na ostražitosti, na každé nebezpečí se navzájem upozorňují typickým pískáním.
Mláďata se rodí osrstěná a plně vyvinutá, přesto je však samička nezvykle dlouho kojí - až dva měsíce. V péči o mláďata jí však pomáhají ostatní členové skupiny, čím výše postavení, tím intenzivněji. Dnes gundie vedle pražské zoo chová také Zoo Plzeň a několik německých zoologických zahrad.
