Kategorie prasnic
V rámci chovu prasat se prasnice dělí do několika kategorií, a to přesně podle toho v jaké fázi reprodukčního cyklu se nachází. Dělení to těchto kategorií je velice významné, protože v každé fázi reprodukčního cyklu mají prasnice odlišné požadavky na podmínky prostředí a výživu. Existují tedy tyto kategorie: prasnice březí, prasnice rodící a kojící a prasnice na eros centrech. Co je pro jednotlivé kategorie prasnic specifické?
Začneme kategorií prasnic na eros centrech. Na eros centra přicházejí prasnice z poroden po ukončení laktace svých selat, která trvá minimálně 28 dní. Pro tato centra je typické individuální ustájení. Během prvního týdne po příchodu by zde u prasnic měla ideálně nastupovat říje, která musí být správně detekována. Říje prasnic a její detekce je velmi významným faktorem, který ovlivňuje nejen úspěšnost zabřeznutí, ale také ekonomickou návratnost. Přítomností říje dává prasnice najevo svolnost k páření, protože se jedná o dobu nejvhodnější pro oplození ovulovaných vajíček. V chovech prasat se pro zabřezávání prasnic využívá buď přirozené plemenitby, nebo inseminace. V případě, že je v chovu zavedena přirozená plemenitba, chovateli odpadá práce spojená s detekcí říje. Kanec, který je k prasnicím přiřazen, detekci říje a zabřeznutí prasnic obstará při ideálních podmínkách se stoprocentní úspěšností. Pokud však chov využívá inseminace je nutné, aby byli ošetřovatelé schopni s vysokou přesností detekovat říji prasnice a ta mohla být následně inseminována. Jak poznat, že je prasnice v říji a že je vhodná doba k inseminovaní?
Říjový cyklus prasnice se opakuje v 21denních intervalech a samotná říje u prasnic trvá v rozmezí 2 až 3 dní. Hlavním znakem říje u prasnic je přítomnost reflexu nehybnosti. Reflex nehybnosti se zjišťuje zatlačením na záď prasnice. Pokud je prasnice v říji následuje po zatlačení na záď strnulý postoj, který naznačuje svolnost k páření. V chovech, kde je říje detekována ošetřovateli, se pro pomoc s detekcí říje využívá kanců prubířů, kteří detekci říje ošetřovatelům usnadňují. Kanci jsou prováděni před prasnicemi, aby došlo k jejich stimulaci a k výraznějším projevům říje. Tito kanci neslouží k zapouštění prasnic, ale pouze jako pomocný efekt k vyhledání říjících se prasnic. Pro stimulaci říje u prasnic je totiž velmi významný steroidní hormon androstenon, který je přítomný ve slinách kanců. Androstenon má feromonální účinek, což je pro stimulaci prasnice klíčové. Kromě prubířů se ke zvýraznění projevů říje může využít tzv. flushing efektu. Flushing efekt je jednorázové obohacení krmné dávky prasnice, které má výrazný vliv na zvýraznění projevů říje. Po úspěšné inseminaci setrvává prasnice na eros centru přibližně čtyři týdny, než dojde k úspěšné nidaci embrya. V této fázi je velmi prospěšné právě individuální ustájení prasnic kvůli riziku možných ztrát embryí způsobených boji mezi prasnicemi ve skupinovém ustájení. Po tomto čtyřtýdenním období prasnice přecházejí na březárnu, kde jsou klasifikovány jako kategorie březích prasnic.
Březí prasnice přecházejí na březárnu po čtyřech týdnech od inseminace a setrvávají zde celou dobu březosti, která trvá v průměru 115 dní. Týden před porodem se prasnice převádějí na oddělení poroden. Kategorie březích prasnic je ustájena skupinově. Pro tuto kategorii prasnic je velice důležité řízené krmení. Řízené krmení musí během březosti zabezpečit jak výživu prasnice, tak i vyvíjejících se selat s tím, aby byla v období porodu dosažena optimální kondice prasnic. Optimální kondice prasnic na konci březosti je klíčová pro porod bez komplikací. Ať už nízká hmotnost prasnice nebo naopak příliš vysoká s sebou přináší riziko komplikovaných porodů s možností vysokých ztrát selat. Z tohoto důvodu je kategorie březích prasnic krmena kompletní krmnou směsí připravenou speciálně pro březí prasnice nesoucí označení KPB. Tato kompletní krmná směs je bohatá na obsah vlákniny a obsahuje nižší procento energetické složky.
Jak již bylo zmíněno, týden před porodem jsou prasnice převedeny z oddělení březárna na oddělení porodna, kde jsou klasifikovány jako kategorie prasnic rodících a kojících. Na porodnách jsou prasnice ustájeny ve většině chovů individuálně. V některých chovech je využíváno kotců s porodními klecemi, někde porodních kotců s dočasnou fixací prasnic a někde volných kotců. Na porodnách je důležité zajistit optimální podmínky pro klidný průběh porodu. Během porodu je velice důležitá kontrola rodících prasnic v pravidelných intervalech. Po narození selat je zásadní odstranění plodových obalů z povrchu těla selat, zajištění dýchacích cest, ošetření pupečního pahýlu a přiložení selat ke strukům prasnice a tím zabezpečení příjmu mleziva. Selata se rodí bez úplně vyvinuté termoregulace a imunity. Mlezivo, které obsahuje vyšší obsah sušiny, a navíc imunoglobuliny, je tak pro přežití selat klíčové. Po skončení porodu je nutné zaznamenat odchod placenty prasnice, aby nedocházelo k poporodním komplikacím. Při kojení se musí dbát na obsazení všech struků prasnice, aby neobsazené struky v budoucnu neztratily svou funkci v produkci mléka. Výživa prasnic, která je v tomto období velice důležitá je zajišťována komplexní krmnou směsí pro kojící prasnice, která bývá označována jako KPK. U selat se v co nejnižším věku začíná s přikrmováním pevného krmení ve formě směsi pro časný odstav selat označovanou ČOS I. Příjem pevného krmiva v co nejnižším věku usnadňuje selatům období odstavu, kde přechází na pevné krmení úplně. Schopnost selat přijímat krmnou směs v raném věku snižuje možné ztráty selat právě při odstavu. Porodna je velice náročné oddělení na zajištění mikroklimatických podmínek, které budou zároveň optimální pro dvě naprosto odlišné kategorie prasat – novorozená selata bez schopnosti termoregulace, které potřebují optimální teplotu prostředí 32 a 35 °C a prasnice, pro které je optimální teplota prostředí okolo 18 °C. Z tohoto důvodu jsou porodní kotce vybaveny vyhřívanými deskami, infralampami a doupaty, které umožní vytvořit selatům teplotu, kterou potřebují a zároveň tím neohřívají okolní prostředí, čímž zajišťují adekvátní okolní teplotu i pro prasnici.
Každá kategorie prasnic má určité nároky na mikroklima prostředí, ustájení a výživu. Zájmem každého chovatele je zajistit co nejlépe odpovídající podmínky prostředí tak, aby prasnice byly schopné využít svůj reprodukční potenciál na sto procent s tím, že nebude docházet k negativním dopadům na jejich zdraví a následnou reprodukční užitkovost, což by ve výsledku mělo být benefitem pro obě strany.
