Příspěvky uživatele

Hm, tak dneska to byl jeden z těch lepších. 😂 Aneb když jdeš probádat neznámý okruh a čekáš pohodindu a nakonec se stejně totálně zrakvíš. 😂

Když jsem po sedmé vyjížděla z domu, tak jsem si docela nadávala do blbců, že jsme si nedaly se Zuzkou sraz už v sedm. Mohly jsme si užít ten nádherný východ slunce v lese. 😍

Hlavně teda ty Hostýnky zalité v červeni mě docela nakrkly. 🫢

No nic. Sraz v osm na našem oblíbeném parkovišti Lubná v Kudlovské dolině. Zapřáhnout psy, Zuzce jsme dali Xentu a hurá na výlet. 🗺️

Cesta ubíhala vcelku na pohodu. Bylo zmrzlo a sucho, sem tam jsme trochu netrefily cestu 😂 a daly si krpálek navíc a v druhé polovině už jsme mířily ke Stromové kapli sepjatých dlaní. ⛪ Když jsme u Nové Dědiny přeběhly cestu, tak jsme zůstaly v úplném úžasu. Cesta je lemovaná úžasnými trpaslíky a všelijakými soškami z přírodních materiálů. 😯 To jsem teda nečekala a ani na mapy cézet to není zakresleno. 😌

Udělaly jsme mrtě fotek a naštěstí si i trochu zkrátily cestu lesem. Sice jsem to měla za jeden držkopád, ale zpětně jsem vděčná za ten ušetřený kilometr. 😏

Stromová kaple byla úžasná a dokonce bych tipla, že jsme v jednom místě dohlédly až na Bílé Karpaty. 🏔️

Od kaple jsme se vydaly po louce dolů s tím, že v rohu vlezeme do lesa, najdeme zelenou a pomašírujeme zpět směr Budačina. Představa byla krásná, ale realita byla taková, že nás čekal necelý kilometr sestup po těžbou dřeva totálně zničené a zabahněné cestě. Humus! Ze začátku jsme se snažily jít aspoň trochu po kraji, ale pak už to nemělo smysl a klouzaly jsme středem. 🤬

Pak už zbývalo "jenom" přelézt krpál, který ohraničuje Kudlovskou dolinu. Sice to byl jen necelých kilometr, ale po tom předešlém bahenním sestupu byl taky ku*evsky náročnej. A když jsme si se Zuzkou v půlce chvíli sedly na spadlý strom, bylo pak dost těžký se znovu zvednout a vyrazit. 🫣

Ale daly jsme to! 💪 ✊

Patnáctka jak nic. Deset psů, dvě nezdolný ženský a na držkopády a zabahněný kolena to bylo na férovku 1:1. 😆

PS: V lese jsme našly krásnou chatičku. Zamávala jsem tam do kamery a pak jsme si daly sváču u krásného pantáty. Pak jsem uviděla náhrobek - pejsek Don, 1993 - 2009. A na náhrobku ležel úplně nejvíc starý telefon. Ještě dřevěný a s takovým tím starým “náhubkem” na volání. Vypadalo to jako telefon do nebe ♥️ a tak jsem neváhala, zvedla ho a zavolala tam nahoru, abych všechny pozdravila moje lásky. Jsem blázen, já vím. Ale to se tak nabízelo. 💔🥲

Jako byla to příjemná změna. Sice chodíme výlety furt, ale takovou noční bojovku jsme měli poprvé. Všichni jsme měli čelovky a tak bylo vidět. Zvěře jsem se moc nebála, protože jednak nechodíme zrovna potichu a druhak jsem ani jednou neviděla z lesa odraz očí. 😆

A nakonec bylo dobře, že jsme vyrazili za tmy. Páč baby prej vidět ten krpál za světla, tak se otočily a jely dom. 😂 A tím, že jsme ho neviděli ani cestou před sebou, tak nebyl člověk už dopředu vyřízenej z toho, jak daleko a vysoko to poleze. 😂

To pro mě byla smrt, když jsem to v listopadu lezla sama. Vylezla jsem Čerňavu, úplně vyřízená, plíce někde pod kopcem, nadávala jsem jak špaček. A když jsem přelezla horizont, tak jsem uviděla Kelčský Javorník - nahoře, na horizontu, na ještě vyšším krpálu. Dodnes mám v paměti to, jak jsem tam stála s otevřenou hubou a říkala jsem si, že to sakra přece není možný, aby byl až na dalším krpálu. 😂😂😂

Děkuji za přáníčka. ♥️

Pětačtyřicet má člověk jen jednou za život a tak to chtělo nějakou parádní oslavu. 🥳 🤪

A protože mám kolem sebe pár naprosto šílených karamádů, kteří se nebojí vlka nic, byla volba jasná. Vylezeme si na svítání na Kelčský Javorník. 🗻

Sraz jsme měli už v pět ráno na Parkovišti u Tesáku, kde nastala hned první velmi vtipná situace. Zuzce se totiž podařilo nejen přijet pozdě (a kdo mě zná, tak ví, že na opozdilce nikdy nečekám 🤣), ale jako bonus ještě netrefila parkoviště a stála úplně někde jinde. 🤣 Naštěstí se Jirka s Ivet obětovali a vrátili se z lesa pro ni. 😘

My jsme zatím s Blankou pokračovaly pomalu dál a když se za námi konečně objevily tři čelovky, vyrazili jsme všichni hurá hore krpálem směr Čerňava. 🧗‍♀️ 

Cesta nahoru byla prudká, ale pěkně suchá. Bohužel na druhou stranu Čerňavy už nedosvitne slunko a tak nás čekala pěkná sklinka. 🤣 🧊 

První byla na zemi Zuzka, chvíli po ní i Jirka a než jsem se nadechla, ležela jsem taky. K mojí smůle jsem se vypleskla na větší ledovou plochu a aniž bych to mohla jakkoliv změnit, jela jsem po ledu z kopce. 🤣 Moje jediná myšlenka byla "typičo a jedu až dolů". 🤯😆 Asi bych se zvládla něčeho chytit, ale když jsem ve světle čelovky 🔦 viděla Blanku, jak stojí zlomená v pase, se zkříženýma nohama a strašně se směje, tak mě to úplně rozstřelilo a smála jsem se taky. 🤣 Psi z toho měli samozřejmě strašnou prdel a skákali mi do obličeje, ale to už jsem naštěstí dojela na suchou zem a zastavila se. 🤗 

Vyškrábala jsem se na nohy a raději zalezla na kraj lesa. Neuběhla však ani minuta, za mnou se ozvalo žuch-žuch a Blanka s Ivet svorně ležely za sebou na stejném boku. 🤣🤣🤣

To jsem se na férovku málem pochcala. 🤣 

Ovšem humor mi došel ve chvíli, kdy nám ležící Blanka oznámila, že ji křuplo v kotníku. 😵‍💫 Naštěstí je to statečná žena a tak jsme s opatrným našlapováním vyrazili dál do tmy. 🙏

Pak už jsme myslím spadly jen já a Zuzka a ledovka byla za námi. 😆

Před námi byl další krpál směr Jehelník a  pak už za ďolíkem i rozhledna Kelčský Javorník.🗼

Svítání jsme stihli, ale bohužel se nám tam z východu udělal mrak a tak to nemělo takové kouzlo. I tak to bylo ale super a byli jsme šťastní, že jsme to dali. Já vytáhla chlebíčky, Blanka šampus a cinkli jsme si na zdraví a na úspěšnou cestu. 🥂

Jirka vylezl až nahoru a udělal fotky a videa. Já jen asi do druhého patra. Měla jsem dost propocený záda a nahoře teda fest foukalo. Tak jsem to nechtěla riskovat. 🥶

Cesta dolů byla fajn. Hned za vysílačem jsme zabočili na zpevněnou cestu, takže jsme se vyhnuli tomu kamení k Holubově chatě. Což ocenil zejména Blanky kotník. 😵‍💫 No a na finále nás čekal táhlý tříkilometrový kopec zpátky k Tesáku. A ten byl teda nekonečnej. 😮‍💨 

Na konci cesty jsem se dost pobavila, když jsem jim za světla ukázala krpál na Čerňavu. Málem mi nikdo nechtěl věřit, že jsme tu hrůzu fakt lezli nahoru. 😆 

Pět lidí, dvanáct psů, třináct kiláčků a bylo to boží! 🐾♥️

orionka-2:

Je to ale divný, copak ta skruž nebyla nijak vyvýšená ?

Někdy vloni jsem šla přes louku, kousek od nás, a málem do podobné díry zahučela taky. jediné, co mě napadlo bylo, nastavět do ní souše, aby bylo vidět, že tam něco je. Abych tam příště nespadla.

My tak šli kdysi s kámoškou na okraji Brna na výlet se psy. Vraceli jsme se přes takový palouček, který měl z jedné strany stavení a plot a z druhé říčku. Jdeme, plkáme a tehdy Máfo zůstal někde za námi. Tak se otočím a pes zmizel. Zničeho nic tam prostě nebyl. Tak já hysterickej záchvat, křičela jsem jeho jméno a najednou se uprostřed paloučku objevila v trávě hlava. Normálně tam byl sklep po nějakém domě a on jak šel, tak tam spadl. Naštěstí tam byl kovový žebřík - takový ty skoby ve zdi a Máfo po nich začal šplhat nahoru. 🙄

My jsme se dneska zabahnili okolo vodní nádrže Jestřabice. Byla jsem tam už v červenci a to bylo krásně sucho. Byla jsem tam i na Štědrý den a to bylo docela sněhu a tak jsem mokro přisuzovala spíš tomu. Dneska bylo úplný teplo a tak nás čekalo pěkný bahno. 😂

Měla jsem dost náročný týden v práci a tak jsem byla docela ráda, že se holky nevědomky spojily a chtěly jít taky. Jinak jsem to po zazvonění budíku zabalila, udělala si postelovou neděli a psi měli utrum. 🥺

Nakonec jsme úspěšně proběhly bahnem skvělých 14,5 kiláčku. 😂

Pět bab, čtrnáct psů. 🐾

Začínaly jsme opět u Jeleního dvora. To byla zvěř daleko. Ale když jsme se vraceli, tak tam byli paovce hřívnaté, mufloni, daňci a samozřejmě prasata. 🐗 A tak to měli psi i se zážitkem. 😁

Ph:

tohle jsem ted nasla 

Hele já někde před pár dny četla komentář nějakého chlapa, který psal, že se zkoušel nad mapou zeptat kyvadla a že mu tvrdí, že je Otík spadený někde v šachtě, odkud nemůže vylézt… 

Já na takový věci moc nevěřím, ale teda tohle mě dostalo..

bambule:

Jo jinak mi Zásilkovna ztratila balík ze Spokojeného psa. Po velmi neuspokojivém hovoru s virtuální asistentkou jsem kontaktovala spokojeného psa ať si s nimi udělají pořádek😃. Paní mi slíbila, že ho zkusi dohledat a pokud ne tak mi odešlou objednávku znovu. 

Hele nevím, jestli to ještě funguje.. Ale když virtuální asistence na Zásilkovně pořád dokola opakujete chci mluvit s operátorem, chci operátora a tak furt dokola, tak nakonec vyměkne a přepojí to na živého člověka. 

Dostala 8 měsíční podmínku s odkladem na 3 roky. Padly také dva zákazy činnosti, a to pětiletý pro právnickou osobu Domov na konci cesty, a šestiletý pro Lenku Pelinkovou jako fyzickou osobu. Znamená to, že nejenže nesmí provozovat Domov na konci cesty, ale nesmí se zapojit ani do činnosti žádného jiného spolku zabývajících se péčí o zvířata.

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-blesk-tlapky/804659/misto-dustojneho-doziti-zvirata-hladovela-ve-vykalech-a-harampadi-soud-potrestal-sefku-hospicu.html

Já osobně bych jí přidala ještě sto ran bičem k tomu. 

Dafi:

mě je z vás zima- brrrrr

ale já dnes vyzmrzala v práci….

pěkný fotky se vám, povedly!

Děkuji. ♥️

Hele moc zima nebyla. Měla jsem jen dvě termotrika, tenkou mikinu a softshellovou vestu. 😀

Ale teda nutně se potřebuju nějak naučit vrstvit oblečení, protože termotrika mi sice odvedou pot ven, ale nahoře na zádech pak trochu mrznu. 🥵🥶

My jsme dneska vyrazili směr Hostýnské vrchy. ♥️

Naložila jsem psy do auta už v šest ráno a doufala jsem, že na vyhlídku Pardus dorazíme se svítáním. 🏞️ Bohužel 673 m n.m. se ukázalo jako velmi málo na to, abychom přelezli mlhu, která Hostýnky pokryla. 🙄

A tak jsme se většinu ze třinácti kilometrů prošli v mlze. Sluníčko se ukázalo jen na Holém vrchu a tak jsme na horizontu zamávali Kelčskému Javorníku a sestoupili zpátky do mlhy. 🌫️

Sněhu bylo tak akorát a konečně jsem vyzkoušela i nesmeky. Moje z čajny stojí úplně za pikaču a tak se ptám - ťůristi máte tip na nesmeky, které se co dvěstě metrů nesmeknou z boty? 😂

Blbý je, že na těch klinikách nebude žádnej slušnej a zkušenej doktor dělat noční. Nemaj důvod. Takže noční odsírají nezkušení mladí doktoři, co ledva vylezli školu. No a blbý je i to, že na takových klinikách musíte ve všech úkonech zaplatit všechny lidi, od uklízečky až po kominíka a musíte zaplatit všechny drahé přístroje a jejich provoz, i když je u své návštěvy nevyužijete.

Jinak já mám s hospitalizací na jedné vyhlášené vyškovské klinice tak otřesnou zkušenost, že už bych psa přes noc nenechala bez mého dozoru prostě nikde krom své dvorní vetky. Protože jak byl doktor schopnej se chovat ke staré feně jen proto, aby mě donutil ji tam nechat a sypat peníze… 🤮 

Chingis:

U nás mě přišlo, že úplně bez efektu. :-( 

Mám ozkoušeno při opravdu špatném trávení u psů z množíren a z výzkumáků. Podávat měsíc v kuse a ten efekt je tam vidět. 🙆‍♀️

Sypu na granule. Ale určitě by se dalo rozmíchat v troše vody a stříkačkou podat přímo do tlamky.

Vahine:

Na cestě je fortiflora nebo něco jiného? Běloušovi ta fortiflora chutná, bere ji jako pamlsek a vet mi ji schválila. Ať je ta Bambulka už dobrá víc než jen měsíc! 🌷 pamatuju, že naposledy to bylo na začátku prosince, co jsem držela palce…že jo.

Já kopu taky za FortiFlora. ♥️

Nejlepší probiotika ever. A že jsem jich vyzkoušela.🐾

Bodlinka:

akorát že na jaře je to tam jak na václaváku.

Nemám tu zkušenost. Jezdila jsem tam vloni poměrně často (na to, že to mám cca 40 km) a nikdy jsem tam nepotkala víc jak pár lidí. Ale je fakt, že si nevybírám časy ala v neděli v poledne jedeme všichni na výlet. 😂

Sarah01:

Díky za tipy, ta druhá trasa by asi byla ideální. 👍 Jezdím tam ke kamarádce a zatím jsme byly jen v Blatinách, to je les severně hned za vsí. Vůbec mě nenapadlo, že kousek dál už je Rakovecké údolí.

Ta druhá kratší trasa vede přes brod, kterej se při větší vodě nedá moc přeskákat. Ale o kousek blíž je mostek přes potok, kde se to dá přejít. Akorát ten výstup zpátky na cestu je krátce trochu krkolomný.

https://mapy.cz/s/keregukova

Určitě si tam zajděte. Hlavně na jaře je tam opravdu nádherně. ♥️

Sarah01:

No, paráda, tak až příště pojedu do Bukovinky, můžeme to sfouknout najednou. 👍

Rakovecké údolí rozhodně doporučuji. ♥️

Z Bukovinky se dá třeba tudy https://mapy.cz/s/mozecedepa

A nebo kratší tudy https://mapy.cz/s/loculofuro 

Sedmého ledna o půlnoci skončila po půl roce uzavírka Rakoveckého údolí a já hned osmého psala správci místních lesů, jestli jako konečně fakt? 😯😳

A ono fakt! 🥰

Směr nedělního výletu byl tak naprosto jasný! 🗺️

V noci a ráno u nás fičák jako kráva, až jsem si říkala, esi se na to nevybodnout. 🤣 Ale kámoška nepsala a tak jsem náš plán na sraz v 8:30 u údolí považovala za naprosto platný. 🥳

Ráno povenčit psy, naházet je do auta bez toho, abych je zabila za nadšené ječení a tradá vyrazit na cestu. 🚗

Po příjezdu na místo fičák třistakrát takový, tak jsme se zabalili do bund a vyrazili na cestu. Naštěstí v údolí většinu trasy nefoukalo 🌬️🌪️, i když zima byla slušná a ledovka ještě lepší. 🤣

Celých třináct kilometrů se na střídačku ozývalo hýkání leknutím 🤣, jak nám to parádně jezdilo. Prasata v okolí cesty z toho musela mít slušnou podívanou. 🤣

Já i Ivetka jsme skončily každá jednou na kolenách. Jen Jirka to nakonec ustál bez ztráty kytičky. Ale psi teda taky padali jak hrušky, až jsme z toho měli záchvaty smíchu. 😂

Hlavně, že nesmeky jsem celou cestu táhla v batohu. 🤣

Ale výlet parádní, Rakovecké údolí je vichřicemi vesměs nedotčeno a my už se těšíme, až tam vyrazíme znovu. 🤩

Tři lidi, deset psů, třináct kiláčků. 🥾

Já to na něm prostě poznám. Většinou přestane pobíhat, jde mi vedle nohy a tváří se, jak kdyby měl v perdeli zaraženou vařečku. 🤣

U nás nosí lehkou bundu jen pantáta. Táhne mu na devět, zespod odjakživa neměl moc srsti. Na výletě vychází bez bundy, ale nesu ji v batohu a když na něm vidím tepelnej diskomfort, tak mu ji obleču.

Zbytek jsou mladí a chlupatí, tak nemaj nárok. 🤣