Příspěvky uživatele

SH čubina mojí tety …nedožitých 17 let.

Pavlína:

Dobrý den, setkali jste se někdy s praktikou prodeje štěněte s PP po perfektních zdravých šampionech, ale nejste si jistí, že jsou to opravdu rodiče vašeho štěněte?

Před necelými dvěma lety jsme si koupili štěně labradora údajně 8 týdnů starého. Mělo mít kolem 8 kg a být čiperné. Chovatelka nám ani na požádání neukázala matku. Řekla, že má dva vrhy asi měsíc po sobě a že je nemůžeme vidět, protože je nemá připravené na návštěvy. Poté nám dala štěně, které vrstvě chodilo a mělo 3 kg. Byli jsme zaražení, čekali jsme větší. Nakonec jsme si ho odvezli. Pes v roce a půl má OCD a artrózu a osifikaci kolenních vazů a achilovky. Stát se to může, ale čím více jsme přesvědčení, že máme štěně z toho druhého vrhu a bůh ví, kdo jsou jeho rodiče. Luxusní množírna s papírama.  3 kg štěně labradora odpovídá 3 týdnům věku, což by sedlo na ten druhý vrh. Máte nějaké zkušenosti?

Chovatelka nám ani na požádání neukázala matku. Řekla, že má dva vrhy asi měsíc po sobě a že je nemůžeme vidět, protože je nemá připravené na návštěvy.

Samo o sobě mi to přijde takový podivný…tohle se mi nestalo ani u psů bez PP, ani u kříženců. Jako opravdu se tohle děje, že si jedete pro štěně s PP a přinesou vám jen to vaše a ostatní neukážou a musíte požádat o to, aby vám ukázali matku. Tak tohle se mi nestalo ani u psů bez PP a ani při odběru kříženců.  Štěňata jsem viděla vždy komplet vrh …tedy těch, co ještě nebyla odebraná a to včetně těch, která už byla rezervovaná a do kterých by mi vlastně nic nebylo. Tedy jediná vyjímka byla u afgána…tehdy byl výskyt parvy někde v okolí chovatelky, takže měla přísná hygienická opatření…dovnitř jsme šli přes desinfekční rohože…do odchovny nás nevzala, ale psy…nejen matku, přivedla do obýváku a vzhledem k tomu, že jsme měli zájem o psího kluka, tak v košíku přinela všechny pejsky z vrhu, včetně zadaného…A matku na požádání…?? 😲…no teď se mi v této souvislosti vybavilo, jak mému manželovi chtěli vermomocí ukázat tatínka naší kavkazandy (on ho neznal) a ještě mu řeknou, že je trošku ostřejší než mamka štěňat, tak jenom ukázat…manžel se psů bojí a tak prej…ona se koukne manželka…já jdu ven kouřit.

Jako nevím, jestli je tohle standard, ale mě to pomalu připadá, jako když si přijedu pro štěně do množky. Jako vím, že už je to s křížkem po funuse, ale s takovým přístupem chovatele bych teda štěně neodebrala a obzvlášť, když by se mi k tomu všemu ještě nějak nezdálo.

Takhle nikdy jsem si nenechávala zjišťovat paternitu u mých psů s PP…nikdy jsem neměla důvod k pochybnostem.

No kěž by to takhle “jednoduše” šlo s pubertální Ginou. Jako fakt nerada někomu radím, protože posledního psa jsem vycvičila před 28 lety. Ale i po 35 letech se psy a po 7 odchovancích a jednom vycvičeném dospělákovi to tak nějak vždycky šlo, pyrenejka Gina ovšem byla pro mě jiná liga. Ve své podstatě bych to s ní nenazvala výchovou, ale soubojem vůlí a ve své podstatě jsem sama překvapená, že to tak dobře dopadlo, neboť zhruba od jejích osmi měsíců klidně řeknu až do jejích 2~2,5 let to byl teda očistec. No a nakonec se z ní vyloupla velmi příjemná a mazlivá psí dáma, se kterou se dá povětšinou rozumně domluvit… ráda bych řekla, že to je moje vítězství a zásluha a schopnosti a poplácala se po rameni, jak jsem to zvládla, ale přijde mi, že to  moje zásluha není, že z toho prostě jen vyrostla a začala fungovat. Že ve své podstatě možná stačilo zatnout zuby a pičkat až dospěje a výsledek by byl stejnej. Protože jak mi jí doma říkáme… možná se tak narodila, možná je to Maybelline… tak Gina se taková možná narodila .  

No oni se ty potvory afgánský nezdaj, ale když se jim chce a při správný motivaci… já teda se svým afgánem tanec nedělala, ale třeba když jsme si “ hráli na cvičák” tak v přesnosti a rychlosti plnění povelů strčil bez problémů do kapsy i mojí ovčandu a bez problémů se třeba na povel naučil chodit zavírat dveře z pokoje na chodbu. Jo jsou to prostě šikulky, když chtějí a když kolem nich neproběhne zajíc.

A já bych zase řekla, že z toho strašidýlka už vyrostl.  

keriton:

Nevím, jestli nejsem divná, ale já psa do vody i bahna klidně naschvál posílám, a pak se raduju, jak ho to baví. A to rozhodně nemá samočistící srst 🙂 Je důležitý, aby uměl do vody taky nejít, když řeknu, většinou ho ale do vody častěji posílám než zakazuju.

Sardullah, a přeučit to přivolání cíleně se stopovačkou? Aby věděl, že se chodí i na ostrý povel a je za to taky velká odměna….

No se stopkou už jsme jeden čas pracovali, když v pubertě běžel ke psu a sice u něj zastavil a do kontaktu nešel, ale v tu chvíli na přivolání nereagoval. Ale i tak… po razantním povelu bych ho musela přitáhnout opravdu násilím. A to teda nevím jestli je dobře a upřímně se bojím, abych si to moc pěkný přivolání, co teď máme, nezkazila. On je Maťulka strašně šikovnej a snaživej a poslušnej, ale zároveň taková citlivá dušinka. Ono třeba i u povelu sedni..  jakmile řeknu razantně sedni, tak si prostě nesedne. Možná by nejjednodušší cesta byla, abych se já v krizovce znovu naučila používat povel čekej… to je jediný co funguje i ostře vyslovený a když je tím nebezpečí zažehnáno a pes stojí, tak ho nadšeně přivolat.  Tak asi je spíš chyba ve mně, protože jsem léta zvyklá v krizovce hvízdnout a nebo opravdu .. jo nebojím se říct… zařvat a psi vždycky věděli, že tady končí sranda, no a Maťulka je holt jinej. No možná zkusím to hvízdání, podpoříme nějakým pamlskem a uvidíme. No a pak samo domo poučení pro mě, že ho mám mít víc v merku a když je na volno a sundavám větve z Giny, tak si ho k sobě posadit a povelovat zůstaň a nenechat ho ve volném režimu.

Info z naší včerejší procházky…

Myslela jsem si, že zabahnění feňule budu minimalizovat povelem “Gino, nelez do toho bahna”…a Gina.."nó, jak chceš" a hupky na druhou stranu cesty do ostružiní…sundavat z ní ty svině pichlavý…větvičky ostružinový…to bylo móc bezva…zlatý bahno.

Pak jsme po cestě narazili na hromádku, kterou tam zanechal nějaký kůň. No Gina si to šla očuchat a když jsem zjistila, co čmuchá, tak už to i pěkně rozšlapala. Jako koně mi voní, ale že bych to chtěla mít doma v obýváku…tak říkám “Ginuš, jako takhle chceš jít do baráku, ty čuně?” a ona “neboj, já si to někde očistím v bahně” a já “tak to asi těžko, já si to bahno hlídám”…no a stejně se jí to povedlo, uprostřed louky bahnitá louže, kterou jsem v trávě přehlédla.

No a pak už na cestě k domovu..už se notně smrákalo..zatočímě na takovou cestičku, která už vede mezi křovím a lesíkem a je to samá zatáčka. Tam už psy beru na vodítko…tedy u Giny to znamená, že jde z flexiny na normální vodítko…to hvězda přišla a na sobě zase óbr rozvětvenou větev s trny…ani nevím z čeho to bylo…no tak jí to sundavám a že tedy pak psy připnu. A jak jí to sundavám, tak vidím, jak je najednou ve střehu…kouknu kam kouká a vidím Matese, jak letí a zalíne do křoví…dle mého v době mé nepozornosti přeběhlo přes cestu nějaký zvíře a vzhledem k tomu, že tady v tom úseku srny nebývají, tak to možná bylo i prase….tak houknu na Matěje, volám ho k sobě…pes nikde a už si teda říkám “a je to v pr.deli”…tak popoběhnu těch pár metrů, kde Maťula zmizel za křovím a to moje zlatíčko tam zůstalo stát, jen jsem ho přes to křoví neviděla…střídavě teda koukalo do dáli, střídavě po nás….no ke mně nepřišel asi z klasického důvodu, že když houknu, tak on je takovej váhavej střelec a zůstane stát…jenže v situaci, kdy mi mizí pes a evidentně běží za zvěří jsem ze sebe nedostala vysokým nadšeným hláskem “Maťulko, ke mně…hopí ..hopí..” a přiznám se, že ani nevím, jestli by to fungovalo.

Tak to musím nějak asi vymyslet, protože v krizovce je ta jeho váhavost a neochota přijít na povel, který člověk řekne razantně, dost na prdlačku. Takže to zatím pořešíme zastavovacím povelem…ten na něj můžu houknout a funguje spolehlivě a budu muset něco vymyslet…zkusíme asi hvízdání a popřípadě píšťalku, ale to je zase pro mě takový nepraktický…fakt nevím…

Já to nechápu obecně…už jen s tím plotem…stane se jednou, že pes plot nějak překoná…prokouše se. Stane se, protože mě by to jako majitele třeba ani nenapadlo….no ale v tu ránu udělám taková opatření a plot musím vytunit tak, aby se to neopakovalo. Ta situace na ulici…tak to nechápu vůbec…jakože já třeba, když jsou psi na zahradě a já jdu dom a okolo jde pes, tak raději počkám, až projde a pak teprva odemykám a vcházím…protože sice mám psy naučené, že se z branky ven necpou, ale člověk nikdy neví. A ta chvilka mě nezabije. 

To samé, když přijedu se psy z prochajdy a zrovna jde někdo okolo se psem, tak taky počkám až projde a pak vyndavám psy z auta.

A pokud mám psa, co by mohl být potenciálně nebezpečný, tak o to důrazněji dbám na prevenci. 

Navíc mi to přijde jako samozřejmost….ale je vidět, že ne všichni to máme stejně.

No to je fakt super…😴…ještěže to dopadlo dobře…

Jana:

Dobrý den, 

chci se zeptat jaké metody jste aplikovala na procházce, aby jste fenku odnaučila vyjíždět na ostatní psi. Mám ten samí problém s fenou 4 měsíce NO pracák. Sleduji Roberta Zlochu, trénuji sebekontrolu atd.  Je tedy ta správná cesta vyvést psa přes tuto situaci pamlskem u huby? Díky za každou radu, hezký den. Jana 

No upřímně, moc se mi radit nechce…resp. myslím, že moje rady nejsou vhodné k aplikování na vaše štěndo. Já mám fenu pyrenejského horského psa…naprosto nespolupracující (teda teď už jí jsou 4 roky a za tu dobu už jsme se tedy byly schopné domluvit, jak budeme fungovat)…a nemotivovatelnou…taková ta klasika, kterou alespoň přesměrujete pozornost psa na sebe…pamlsek, hračka…to nepřicházelo v úvahu.

Víte měla jsem i “normální” psy…i ovčandu a u těch jsem teda postupovala jinak…jak už psaly holky výše…učit psa co má dělat, takže s ovčandou jsem hodně cvičila chůzi u nohy a prostě dostala povel a u tý nohy šlapala, ale zase ta nepředváděla takový divadlo, jako moje pyrenejka…

U pyrenejky jsem vyzkoušela všechno, co mě napadlo…co jsem aplikovala u předchozích psů. Pak, co kde holky na diskuzi v podobných případech radily a na tu potvoru nefungovalo nic. Nějaký efekt mělo to, že jsem si stála tvrdohlavě za svým…že jsem byla umíněnější než fena…a trvala jsem na slušném chování. Snažila jsem se, abych situace zvládala tak, aby je zvládla hlavně fena a abych jí mohla následně pochválit…což jí asi bylo jedno, ale na druhou stranu, je to holka pastevecká inteligentní, tak určitě věděla, že teď je panička spokojená. No a situacím, které bychom nezvládly jsem se vyhýbala…třeba i do parku, který mám 200 metrů od baráku jsem jezdila s čubou autem a pejsky jsme trénovaly až tam, kde jsme měla možnost to korigovat vzdáleností, protože pěšky by to znamelalo chůzi po chodníku, kde bychom mohly potkat psa a nemohla bych držet nějaký distanc, kde by to ještě bylo na pohodu…jasně někdy se nezadařilo, neodhadla jsem OK vzdálenost a pod. a to divadlo udělala, ale snažila jsem se to opravdu minimalizovat.

Opravdu když jsme potkaly psa a nebyla možnost se vyhnout, udělat oblouk, tak jsem opravdu s klidem udělala čelem vzad, protože samozřejmě psa už měla na dálku zaměřenýho a čím byla vzdálenost kratší, tak se napětí zvyšovalo a nedařilo se mi fenu ničím rozptýlit, převést pozornost na mě…no ale když jsme se otočily a psa neměla před sebou, ale za zadelí, tak už s ní byla řeč, už se dalo povelovat k noze a jdeme…sice o psu věděla, ale byla schopná mě vnímat. Pokud to šlo, tak jsem se s páníčkem druhého psa normálně a na férovku domluvila, že mám mladý játro a mám ten a ten problém a že půjdeme pomalu a oni ať nás předejdou. Někdy jsme šli chvíli souběžně s nimi, někdy jsme hned, jak nás předešli udělaly čelem vzad a pokračovaly v původním směru, někdy jsme šly chvíli za nimi. Dle situace a reakcí mojí feny.

Možná by taky mohlo pomoci procházkování s nějakým vychovaným psem. Já mám dva psy…berňák je poslušnej, ale je vidět, že když se vyjímečně dnes stane, že pyrenejka není v klidu, tak je schopná mi zpovykovat i toho berňuchu a naopak když si hledí svýho, tak je v klidu i berňucha.

Co se teda snažím u svých psů učit od štěňat je, že když se jdeme s nějakým psem pozdravit, tak na povel (my  máme “jdeme říct pejskovi ahoj”) a k pejskovi půjdeš pouze pokud to bude spořádaně. Kolikrát se mi u pyrenejky stalo, že jsme se potkaly se psím kámošem a že jsme k němu šly a Gina začala s divadýlkem…no tak rázná otočka a jdeme pryč a  šly jsme chvilku opačným směrem a když se zklidnila, tak jsme to zkusily znovu…klidně jsem se takhle otočila i 4-5x, aby pochopila, že k druhému psu se dostane pouze v případě, že to divadýlko předvádět nebude. 

Dle mých zkušeností jdou podobné problémy odstranit rychleji, pokud je pes motivovatelný na pamlsky nebo na jinou odměnu…už to je z mého pohledu půlka práce. A u psů, kteří jsou ochotni spolupracovat to taky nebývá zas až tak velký problém…

A jak už bylo psáno také výše…pokud jdeme něco takového cíleně trénovat, tak s unaveným psem je to také jednodušší, takže vylítat, trochu pocvičit a při cestě domů trénujeme správné chování…než když vylezeme ven z baráku, pes je natěšenej, plný energie…to pak je horor.

Obecně…také již bylo řečeno výše…nezakazujeme, ale učíme psa, co má v dané situaci dělat, jak chceme, aby se choval. Já jsem člověk, co používá zákazové povely. Ale i to moje “Gino NE!!!!” znamená, že má jít slušně a spořádaně a že o tom nehodlám diskutovat. Protože se psem 50+ fakt diskutovat nehodlám, neboť pokud by bílá kanimůra OPRAVDU chtěla, tak by mě odtáhla, kam si vzpomene.

Pokud bych měla psa, kterého vyvedu ze situace pamlskem u tlamajzny, tak to udělám…a následně pochválím, jakej je to šikulka, když nebude zbytí a vím, že to s tím pamlskem zvládnu, tak to vidím jako docela dobrou alternativu.

No tak gratuluju❤️ ať jsou špuntíci i maminka hlavně zdraví a ať miminka prospívají.

Sarah01:

V 53 stará? Vždyť to ještě ani není důchodce, pracovat bude ještě víc než 10 let.

Přitom bych tuto věkovou kategorii ve které jsem i já definovala tím známým … mládí v prdeli a do důchodu daleko… 

Teda musím říct, že u adopcí z různých spolků  tomu věřím. Moje příbuzná chtěla adoptovat fenečku ze slovenské osady, nějak jí padla do oka … no a fenku nedostala, protože už je na psa prý stará… je jí 53 let… tak si nakonec koupila štěně, poněvadž chovatelce stará na pořízení psa nepřišla. Často je překážkou k osvojení povinná kastrace, ne každý je ochoten to absolvovat.

Ale myslím, že  městské útulky to tak přísné nemají. Kolikrát čtu, že pes je vhodný na zahradu…

A nebo zkusit nějakou skupinu psi v nouzi…

Anonymní:

Všem moc díky. Paní zvířátko chce, zvažovali jsme i kočku nebo andulku ale pejsek se zdá lepší jako přítel člověka který bude více s majitelkou propojen. Možná se pletu ale kočku považuji víc za lenocha. Zkušenosti má z dob kdy bydlela na vesnici, už je to ale dávno a jak to sleduji hodně věcí se změnilo, hlavně v krmení ale řekněme že to by problém být neměl. 

PS: co je za plemeno motýl?

Paní zvířátko chce a opravdu je to primárně pejsek? Ona totiž i ta andulka může být super společník. Na jednu stranu je to super, protože pes donutí seniora k pohybu venku. Na druhé straně je třeba počítat s tím, že u seniorů je větší pravděpodobnost nějakých nemocí, pohybových obtíží, hospitalizací v nemocnici a to i když je seniorka teď momentálně v poho. A je potřeba se o psa postarat.

Já osobně se přimlouvám za nějakého dospělého voříška z útulku, určitě se nějaký vyhovující najde.

Jako pro přírodu určitě super, že není sucho, ale my furt chodíme dom jak stádo prasat. Gumáky už ani nemeju, nechám za dveřmi neb druhý den je zase zaprasím. No Gina po procházce rozhodně nevypadá jako dáma, neb je to loužobahňový čochtan. A syn mi říká “ já jsem ti to říkal.. nekupuj bílého psa, hned se nám ušpiní”

Jinak Mates mě nepřestává překvapovat, jakože řeknu K NOZE a on fakt šlape bez vodítka u nohy, bez toho, že bychom to trénovali? Já nevycházím z údivu, když si vzpomenu, jak dlouho jsem tohle učila ovčandu…začínám si myslet, že ti berňuškové jsou nějací divní, že jako plémě to bude asi jinej gang. U Matese rozhodně teda neplatí, že bez práce nejsou koláče, neboť on se už vycvičený narodil. Jako omlouvám se, že o tom furt melu, ale fakty nevycházím nad tímhle psem z údivu. 

chodec:

Všem moc děkuji za povzbuzující příspěvky, tak asi nejsem úplně divná. My měli psy venku vždycky, i když oproti mému dětství jsem mnohé vylepšila. Psi jsou vždycky aspoň 2, což se diametrálně liší od toho, kdy je pes jen jeden (několikanásobná vlastní zkušenost). Samozřejmě mám k dispozici i teplé zázemí, kdyby něco (nemoc, ohňostroje, …), kde bych se psem mohla případně i nocovat. A podmínkám podřizuji i výběr psa - větší zvíře, teplý kožich. Snad tedy ke mně zabloudí opuštěná psí duše, která mnou nabízený domov ocení…

Upřímně, ač jsem člověk, co má psy v režimu bydlení doma s celodenním přístupem na zahradu, tak určitě nemám nic proti čistě venkovními režimu psů samozřejmě při zajištění všech potřeb psa ať už fyzických a nebo i psychických….  a při správném výběru psa bude útulkáček určitě vděčný za to co nabízíte, že bude mít svoje doma.

Lenocka:

Tak u nás byl cíl, aby pastevec byl venku. Proto ho máme, aby mě hlídal. Předpokládala jsem, že většinu času tam s ním budou holky a úplně sám bude vlastně jen přes noc. A domů jen na chvíli na pomazlení, že tu nebude chtít být.
Výsledek: je sám jen přes noc, nemá s tím problém. A doma je v době snídaňové, posnídaňové (rozuměj celé dopoledne když to jde), předvečeřové+večeřové+povečeřové (=co zalezu domů, jsme tu všichni). Nu což, vždyť je náš a je fajn tu spolu být. Právě se štěnětem zápasí o žužláka ❤️

Tak já to s pastevcem vidím následovně…. je to můj osobní strážce a tak musí být se mnou… co by mi byl platný venku ve chvíli, kdy by třeba že sklepa vylezl nějaký bubulák.

Ale je teda fakt, že pokud by si Gina měla vybrat, tak by v noci asi byla raději venku a pracovala by na naší bezpečnosti a pak teda věřím, že by ráno přišla dom, plácla sebou na gauč a chrupala… bohužel v tomhle na výběr nemá, aby štěkotem nerušila sousedy a tak jí vlastně nutíme spát doma….asi kdybychom bydleli někde na samotě u lesa, tak bych jí to umožnila resp. měli bychom psí dvířka… tedy v Ginině případě spíš dveře a mohla by si ve dne v noci chodit a pobývat dle libosti. 

No myslím, že spousta venkovních psů by oblízla všech deset, aby se mohli mít jako psi Lesnížínky… to teda o tom ani potom.

Jde spíš o to “ nechtěli být doma” myslím, že bylo poukazováno na to, že její psi jako štěňata a mlaďoši nic jiného než venkovní režim nepoznali a bez ohledu na to, že to byli pesani spokojení je tady ten fakt, že spousta psů, kteří nevyrůstali doma, kteří byli od mala venku, se potom doma moc necítí a ano nechtějí být doma a chtějí ven. Prostě z tohoto pohledu se prostě nedá objektivně posoudit, že to že doma být nechtějí není z velké části ovlivněno daným režimem resp, tím na co jsou psi zvyklí.

Těžko říct… a teď to opravdu nemyslím jako rýpání.. pokud by byli takoví psi vypiplaní v domě jestli by následně doma být chtěli a nebo ne. 
Určitě se shodneme na tom, že pokud je pes čistě venkovní a doma se následně necítí moc komfortně a chce ven, tak v případě potřeby nemoc nebo nějaká pooperační péče může být následně problém.

Myslím, že tady zůstává ta základní otázka, zda je nějaké týrání mít psa v čistě venkovním režimu a budu se opakovat… z mého pohledu nelze říct, že pokud je pes chlupáč s podsadou, který prakticky pobyt venku zvládne bude venku spokojený i po psychické stránce, myslím, že mezi to nelze dát rovnítko. Třeba moji berbeři se mnou byli na zahradě celý den, ale večer se se mnou rádi svalili na gauč k televizi, nalepili se na mě, přitulili se a drželi jsme se za packy, ale třeba pokud by ti samí psi byli už od štěňat venku, tak by třeba taky později doma být nechtěli a vyhovoval by jim venkovní režim a byli by spokojení a šťastní.

Myslím, že jedině pokud má pes skutečně na výběr, tak snad může být objektivně posouzeno, co mu vyhovuje.

Moje pyrenejka u chovatelky byla v režimu… chovatelka měla vytápěnou místnost, kde se štěňata narodila, kde vyrůstala a ze které byl přímý vstup do venkovního výběhu, takže od určitého věku měla dveře do této místnosti dokořán a bylo čistě na nich, jestli budou uvnitř a nebo venku, na noc brala chovatelka štěňata do domu, aby je měla pod kontrolou. Když jsem si pyrenejku v květnu přivezla, tak naše domácnost už byla v režimu, kdy byly celý den otevřené dveře do domu a první tři dny to vypadalo, že jsme si pořídili venkovního psa… do domu vůbec nešla… zoětně si myslím, že to ale bylo spíše tím, že jako malá měla problém se vstupem do neznámých prostor… na pobyt v domě jsme jí nenutili, akorát teda na noc jsem jí odchytla a spala v domě… no a po těch třech dnech se domů nastěhovala. Kdyby se rozhodla bydlet venku, tak by jí k bydlení doma nikdo nenutil… jako jasně taky to asi nemusí být úplně objektivní, ale myslím, že zrovna v tomto případě ten výběr byl opravdu jen a jen na ní a přestože jako štěndo nebyla moc kontaktní, spíš nás měla u zadele, takže nelze říct, že by se domů nastěhovala proto, že by byla nějaká  závislačka na lidech, tak přesto si vybrala bydlení doma.

Vahine:

No ono bylo už po večerce, tak chtěl chrápat a panička by zase nespala, kdyby nevěděla, jestli trefila velikost….to je totiž naše první hurtta obleček…tady na týhle fotce si o mě myslí moc vošklivý věci….👀🤦‍♀️

Tahle fotka by byla spíš do nějakého vlákna “týraný pes”…ten pohled je hodně výmluvný😂

Já si myslím, že to je pes od psa…a bavme se tedy o psech, kteří jsou fyzicky uspůsobení pobytu venku.

Mám doma podobnou sestavu, jako výše zmiňovala Lesnížínka…dva psy a z toho jeden berňák. Mého berňáka s pyrenejkou vypustím na zahradu, dojdu do obýváku, sednu si a berňucha škrábe na dveře a chce dom. Jako ano, pokud budu celý den na zahradě, tak tam bude se mnou, ale pokud tam není nikdo z jeho lidiček, tak tam být sám nechce…a to není sám, má tam druhého psa.

Jasně možná to může být dáno režimem, ve kterém štěně vyrůstá. Já mám psy odchované v posteli…gaučáky…pyrenejka je taky ráda doma, ale když je dobrá konstalace hvězd a počasí tak akorát, tak vydrží venku sama i několik hodin…je to sice vyjímečně, ale občas se to stane, někdy tráví venku i velkou část v noci…pokud tedy nemá štěkavou a neruší sousedy a asi by nebyl problém, pokud by měla spolubydlu podobného ražení, převést jí do čistě venkovního režimu, ale tak pořád se tady bavíme o pastevci…v případě našeho berňuchy je to sci-fi…

Jsou i psi, kteří byť odchovaní v posteli a závisláčci na svém člověku, tak nakonec v určitém věku se přestěhují ven, aniž by je k tomu někdo “nutil”…to je třeba případ mojí kavkazandy. Odchovaná jako postelové štěně…i v nové rodině spala se svým mladým páníčkem v posteli, nehnula se od něj na krok a dneska už jde domů jen na návštěvu. Je spokojenější venku. Ale to si vybrala sama…přestože vyrostla jako domácí gaučák, ale to se rozhodně nedá říct o každém psu.A zase…je tady to specifikum…je to pastevec.

Myslím, že když si člověk vybere v útulku psa, který byl zvyklý venku, který není zas až taková přílepka na člověku, tak za velkou zahradu, psího parťáka, teplou boudu, dobré papkání a pozornost člověka bude neskonale vděčný…ale jsou i psi, kteří budou venkovní jenom proto, že jim nic jiného nezbude a kdyby si mohli vybrat, tak raději budou se svým člověkem bydlet doma. 

Je to věčné téma…venkovní pes…a jestli je takový pes šťastný, tak to závisí na mnoha faktorech a není to jen péče jeho páníčka a podmínky v jakých žije, ale i povaha konkrétního jedince. Myslím, že se to prostě nedá tak jednoduše paušalizovat. Co pro některého psa může být ráj na zemi, tak pro jiného to nemusí být šťastný život…a to i když je to velký pes medvědoidního typu.