Vahine:

Jo a podle toho, jak popisujou Bibi, o které je tady řeč…tak to rozhodně není štěndo k utracení.

To je pravda, na fotkách vypadá Bibi normálně spokojeně…předchozí slepý dospělý pes, po dlouhé době v této dočasce, domov našel a snad ho najde i Bibi. 🍀 Sardullah, máte srdce na pravém místě. 👍

Jó, dobrý srdce by bylo…jen ty možnosti a podmínky bohužel nejsou zdaleka tak ideální, abych mohla činit dobré skutky. 😴 No asi začnu kupovat losy…nějaký ten RENTIÉR…ten by se hodil, pak bych mohla být za samaritánku i činy a nejen řečmi.😉

Pořád doufám, že i mě se ještě v životě poštěstí, dát milující a šťastný domov nějakému psímu důchodci…ale v téhle chvíli se to bohužel jeví jako nesplnitelné přání.

No já se ještě s ničím takovým nesetkala…jakože absence zaučení…naopak mi vždycky přišlo, že za zaučení je tak nějak zodpovědný zaměstnavatel resp. je v jeho zájmu, aby se nový zaměstnanec zaučil co nejdříve a začal podávat očekávané výkony. A teda povětšinou je někdo pověřen, aby nového zaměstnance zaškolil, zaučil.

Jako je fakt, že dělám v maloobchod/velkoobchod, tak to je něco jiného, než co děláš ty, ale když přijmu novou fakturantku, tak jedu pomalu měsíc v kuse, abych jí toho naučila co nejvíc, protože taky toho “vědění” je u nás až nad hlavu, i když se to na první pohled nezdá. Takže i když už velkou část umí, tak jsem tam pro případ, kdy nastane nějaká nestandardní situace nebo třeba nebude vědět.

A pak jsem defdefakto stejně téměř nonstop na telefonu, kdyby NĚCO.akto stejně téměř nonstop na telefonu, kdyby NĚCO, tak jako “přítel na telefonu”.

A třeba i já po té dlouhé době, co tam pracuju, tak něco nevím, nebo mi něco není úplně jasné, tak zase vím, jakému kolegovi a na jakou pobočku zavolat, aby mi poradil a nebo se obrátím s dotazem na někoho na centrálu, jak to mám udělat…no a od toho tam ty lidi sedí, aby mi poskytli poradenskou činnost.

Jo nechala…právě proto, že je takhle postižené a že má tudíž podstatně horší vyhlídky na to najít si novou rodinu. Samozřejmě bych se snažila všemi způsoby zjistit, jestli se jen nezaběhla a někdo jí nehledá, ale v žádném případě bych jí nenechala odvézt do útulku nebo tak něco.

No holt zažili jsme v životě horší věci a ještě horší můžou přijít a možná i přijdou…ve světle toho je nějaká hluchoslepota defakto žádnej problém.

Hele a teď jsem znovu o Bibi četla popisek a kdybych nebyla v tak pitomé situaci a měla jen Ginu a přestože jsem psala, že bych si takové štěně v žádném případě nevzala, tak bych do toho i možná šla…tedy pokud by souhlasil syn, který se mi o psy v mé nepřítomnosti stará, pak bychom byli schopni zajistit péči 24/7 a Gina by určitě byla v tomto velká pomocnice. Ale nejsem v ideální situaci a Mates je bohužel hrrr plašan a je jak hrom do police, tak u něj bych měla strach, aby fence, byť nechtěně neublížil.

Ještě v souvislosti s těmi případnými radami mě napadlo, že bych doma určitě “nainstalovala” různé povrchy, aby se pes mohl lépe orientovat i hmatem..packami. Třeba před schody pásek nějakého hrubého materiálu, aby věděl…"tady začínají schody" nebo “cestičky” v bytě prostě pokrýt určitým typem koberce, aby si byl jistější. Taky bych možná volila i nějaké čichové “značky”…třeba pytlíček s levandulí…."cítím levanduli, tak tím směrem je kuchyň"….támhle odtud voní pomeranč, tak tam mám misku na vodičku.

A to samý bych udělala třeba na dvoře…cestičky…

Venku bych asi volila jen pár tras, které by se chodily pravidelně, kde by si pak takový pejsem byl jistější v kramflecích. a samozřejmě postroj s uchem, abych mohla případně lépe nasměrovat, aniž bych tahala za vodítko a nebo chytala za obojek.

Pejsek sice neslyší, nevidí, ale má cit, má čuch, cítí vibrace…no prostě přemýšlet, jak využít ty smysly, co má.

A pořád je to štěně…pokud by bylo živější, tak holt by byly všude polštáře nebo nějaké měkké zábrany, aby třeba neboural do zdí a nábytku, než se naučí v prostředí dobře pohybovat.

Praxi fakty nemám, tak to jsou jen takové nápady.

Jo a podle toho, jak popisujou Bibi, o které je tady řeč…tak to rozhodně není štěndo k utracení.

Na druhou stranu…zdavý člověk si to asi neumí představit, ale když se tak narodí?? Tak nic jiného nepoznal….těžko říct, jestli se takový člověk umí radovat ze života, jestli má vůli takto žít…já nikoho takového neznám.

Psi…nebo možná zvířata obecně…mají tu výhodu…alespoň myslím…že o tom nepřemýšlejí. Že si neříkají, že jsou chudáci, myslím, že to prostě berou jak to je. Když se s tím narodí, tak nic jiného neznají a asi hodně závisí na jejich nervové soustavě, jak se s tím dokážou vyrovnat, přizpůsobit se, fungovat.

Hodně z nás, neřku-li všichni zde, jsme zažili odchod našeho zvířecího přítele a víme, jak těžké je to rozhodnutí nechat zvíře uspat a teď nemluvím o nějakých akutních stavech, ale spíš takové ty případy např., kdy má zvíře bolesti, ale jsme schopní to ukočírovat nějakou medikací…myslím, že v těchto případech a teď budu mluvit za sebe, orientujeme dle toho, jestli má ještě pes chuť do života, jestli je to k žití a nebo jestli už je to trápení.

Hluchoslepé štěně? Já ještě žádné neviděla, ale tak třeba je taky veselé, hravé…tak pokud se najde někdo, kdo je ochoten a schopen se o takového pejska postarat, proč ho hned uspávat. Pokud by to bylo ale smutné malé “neštěstí”, tak asi nemá smysl mu to “neštěstí” prodlužovat.

Prostě si myslím, že nelze šmahem říct, jestli má nebo nemá smysl takové štěně uspat nebo neuspat, že záleží na tom konkrétním štěňátku.

Tak upřímně, jak bych se k němu dostala? No třeba by ho někdo vyhodil a já ho našla a co potom? No tak bychom se s Ginuš o něj postaraly. 

Teda musím říct, že jestli si někdo takové štěně vezme a poskytne mu domov, péči, vypořádá se s postižením, tak teda z mého pohledu klobouk dolu. Samozřejmě kdyby se některý z mých psů stal hluchoslepým, tak se postarám, ale takhle postižené štěně bych si nevzala. Na to nemám psychické ani časové kapacity a nevím, i kdybych je měla, tak bych do toho asi nešla.

Jinak mě napadá, jakou kvalitu života takhle postižené štěně má. Jsou i lidé s takto kombinovaným postižením a nejsem si jistá, kdybych byla takhle postižená, jestli bych chtěla žít.

Ono se lehce řekne, že ne všechno musí žít, že by bylo možná lepší takové štěně utratit a já bych se k tomuto řešení teoreticky přikláněla taky, ale… pokud by se ke mně takové štěně nějak dostalo, mělo chuť do života, nemělo bolesti nebo jinou závažnou nemoc, kombinaci nemocí, tak bych udělala všechno proto, aby kvalita jeho života byla v rámci možností co nejlepší a doufala bych, že i takhle postiženého tvorečka můžu udělat šťastným. Vím, že to jeho štěstí by bylo vyčerpávající, ale když člověk musí, tak toho zvládne hodně.

Jako umím si úplně na pohodu představit život s hluchým psem…potkávali jsme paní s hluchým psem, pes fungoval na gesta, na krku měl EO nastavený na vibrace, takže se bezproblému pohyboval na volno a když obojek zavibroval, tak se kouknul po paničce a nebo k ní rovnou přišel. S tou slepotou je to samozřejmě ještě komplikovanější. Ale myslím, že doma a ve známém prostředí se pejsek naučí pohybovat bez problémů…povely..no tam já bych to osobně viděla na nějakou dotykovku…a možná bych i zkusila ten EO na ty vibrace a zkusila naučit, že pokud obojek zavibruje, tak to znamená STŮJ a já si k pejsovi doběhnu a odkomunikuju to kontaktně. Nevím…jen taková úvaha. Kdyby mělo zmiňované štěně zdravého sourozence, tak bych asi zkusila vzít si oba a doufala bych, že když ten zdravý s tím handikepovaný vyrůstají spolu, tak jim to nepřijde divné, že jsou spolu naučeni nějak komunikovat a že by to byla taková podpora…samozřejmě pokud by tak bylo a bylo vidět, že sourozenci nějak komunikují.

Ale jsou to jen teorie…jako jasně, měli jsme v rodině fenu, která už ke stáru byla slepá a skoro hluchá, ale to je pes, kterej byl ve známém prostředí s nějakými rituály a o zrak a sluch přicházela postupně, tak se s tím páníčci nějak srovnali a komunikovat se naučili, ale u štěnda je to teda z mojí strany čistě teorie.

Používám flexi, mám 8m…buď na ní mám Matese tam, kde mi to nepřijde, aby šel úplně na volno a nebo na ní připnu Ginu tam, kde už maťula na volno může. Upřímně si vůbec netroufnu mít oba psy na flexi najednou, myslím, že bychom za chvíli byli zamotaní. A tu dvouflexi, no tak na to už ani moje fantazie nestačí.

Ale možná je to dané tím, že Maťula na flexi dost pobíhá, obíhá mě…já navíc ani nemám flexinu povětšinou v ruce, mám přes plece pověšené vodítko a flexi pověšenou na něm…původně to měla být pojistka, kdyby se mi Gina vyškubla, ale zjistila jsem, že je to velmi praktický, že mám defakto volný ruce.

Myslím, že je to prostě pes od psa…třeba afgán na flexi vůbec nemohl chodit s jeho rychlostí a okamžitou změnou směru mohl pouze režim vodítko nebo režim na volno.

Já si zase neumím představit, že bych chodila do práce, kde…nevím, jak to mám napsat…kde není pohodová a přátelská atmosféra. Já toho v životě vystřídala dost a měla jsem vždycky na kolegy štěstí. 

Ono jasně člověk pracuje…nebo tedy alespoň já, protože musím vydělávat peníze…a i když to zrovna není práce snů, tak ten kolektiv hodně ovlivní s jakou chutí do práce chodím.

Kdykoliv se potkám s nějakým bývalým kolegou, tak máme radost, že se vidíme. Se svými bývalými kolegy ze současné práce se snažíme alespoň 2x do roka sejít, posedět, pokecat. Prostě s kolegů se postupem času stali kamarádi a stále jsme v kontaktu. 

Teď už to možná není takové, protože už jsem starší paní a mám tam hodně mladý kluky, tak samozřejmě zájmy a smysl pro humor a tak je odlišný…kamarádi už z nás nebudou, ale máme velmi přátelské vztahy a kolegyni mám ve svém věku, tak s tou si rozumím hodně.

Vlastně mám štěstí celej život na dobré kolektivy…i na škole, scházíme se pravidelně jak se základkou, tak se střední a je to vždycky super…je mi třeba smutno z toho, že často slýchám od mladých lidí, že spolužáky fakt vidět nemusí, že by ani na žádnej sraz nešli, že to byl děs ty lidi ve třídě…já na školní léta vzpomínám velmi ráda.

Fíkovnice, kéž by nastala nějaká změna a bylo to v práci přátelštější.  Moc bych ti to přála.

Arosek:

Kdyz ja nevim kam to pripichnout, tak jsem vybrala aspon trochu steneci tema, pardon 🙂

Aneb predstavujeme mistnimu osazenstvu nas novy prirustek. 

Oficielnim jmenem Ready for Ragnarok (vybrano mnou a vzhledem k povaze jednoznacne odsouhlaseno chovatelkou).

Domacim jmenem Romi. Uz prekrtena na Roma-DURA, pac zasadne oziva ve tri rano a kupiruje mi vlasy a usi 😀 

Chytra je jak vopice, ziva jak tekuty stribro, akcni a nebojacna, … presne povaha pro nas. Jo a kouse. I louzicky dela, ale zatim vzorne venku 🙂

No tak ty prtě roztomiloučký vítej v naší internetové psí rodince. Zase budou fotečky, jak nám to štěňátko roste.

A teda jinak, klobouk dolů a máte můj obdiv, jak to všechno zvládáte a stíháte, to je pro mě sci-fi, tolik elánu jsem neměla ani za mlada…😴, jakože nejsem závistivej člověk, ale tu energii vám teda závidím.

@Elisak:

Tak jednak moc gratuluju ke svatbě a hodně štěstí do těch společných manželských let🌻🌼🌷🍀…vypadala jste úžasně, krásná víla a na tom koni…no někdo už psal, že úplná Popelka.🤗 Pořád si ty fotky prohlížím a nemůžu se vynadívat. …krásná nevěsta, taková romanťárna 😇

A co se týče hubnutí, tak jste pro mě teda velkou inspirací👍, i když vím, že v mém věku už to nepůjde tak snadno, jako za mlada, ale začala jsem se snažit, tak snad alespoň pár kilíček sundám. Víla jako vy ze mě nebude, ale snad to alespoň líp vyfuním do kopce.😎

I lidem, kteří se většinou chovají normálně občas ujedou nervy

No a pak jsou lidi, kteří si takovej “luxus” nemůžou dovolit…aneb naše Gina (a před ní Sára) ujely ti nervy? tak to ti garantuju, že se mnou nehneš už vůbec a když to bude z tvý strany hustý a uchýlíš se třeba i k násilí, tak se klíďo brďo ohradím a klíďo ti dám i ťafku, aby ses probrala ty…

Protože tady ty výlevy typu “ujely mi nervy, tak si na někom zchladím žáhu” odnášejí ti slabší…a je jedno jestli je to pes, dítě, ženská…kteří se neumí bránit, ke kavkazanovi nebo chlapovi vazbičovi apod. by si to dotyční nedovolili. A to mě na tom štve asi nejvíc, frustraci si vybiju na někom, nad kým mám fyzicky nebo psychicky nebo obojí navrch.

efe:

Naše první mopsinka Ašinka odmítala pít vodu z kohoutku, ona prosím pila pouze kojeneckou balenou 😇

A naše ovčanda zase naopak pila téměř pouze z kohoutku…ale doslova, když chtěla napít, tak “zatáhla” někoho do koupelny, ať jí pustí vodu do umyvadla a hup tam a piju. Ani nevím, jak a proč se to přihodilo.

Já koukala na počasí u nás v sobotu 29stupňů a  v neděli máme 40% šanci na déšť a 24 stupňů…tak to už by se snad dalo alespoň na chvíli procházkovat.

Lidi jak já milovala léto, čím víc sluníčka tím líp a válení u bazénu….a jak má člověk psí medvědy, tak kouká hlavně na ně, takže už si přeju, aby byl podzim a aby nás to vedro neomezovalo v procházkách.

Aluška:

Už jenom jak toho psíka vleče za sebou v kruhu, pes musí jít po levé - vnitřní  straně vystavovatele, aby ho viděl posuzovatel, ona ho vleče zvenku…….

No a to já jsem si po spuštění videa myslela, že to nejhorší je to vláčení a dle mého nešetrné zacházení-zvedání, tam už mi přišlo, že vystavovatelka se už na fenku zlobila, žádná snaha spíše psa nějak uklidnit, poskytnout podporu nebo nějaké gesto “tak dneska jsme neměly den, ale i tak jsi moje milovaná holčička”…ten konec jsem ani ve snu nečekala. 

Prostě, když už jsme dojeli na výstavu, tak se budeš předvádět a basta fidli…

Ano lehce jsem ji plácla přes její malinké pozadí, aby se zklidnila a nevyskočila mi z náručí, ostatně není to o ráně ale o výchovném letmém dotyku za účelem zpětného získání pozornosti. Zareagovala svým hysterickým způsobem

Jako, že pes zareaguje hystericky, i když se mu “nic” neděje, tak to pochopit dovedu. A jestli tohle byl výchovný letmý dotyk, aby nevyskočila z náručí…no tak v tom případě to video hodně zkresluje situaci, protože na první pohled teda nevidím psa, který chce z náručí vyskočit a to plácnutí na videu bohužel taky nevypadá jako letmý dotyk. Navíc bohužel majitelka na videu vypadá, že opravdu psa trestá. Což je samozřejmě znásobeno hlasovou reakcí pejska.

Jako nejsem vystavovatel, ale tak nějak si myslím, že člověk by měl svého psa spíše podpořit…a nic takového tam moje velmi laické oko nevidělo…takže na takovýho člověka jako jsem já to video působí opravdu “děsivě”.

pes kvůli vedru taky nechtěl běhat, proto jsme nezískali Krajského vítěze, ale stejně dostal pochvalu, že to vedro vůbec vydržel a koupila jsem mu i prasečí rypáček.

No já…s mojí povahou…si to představuju taky nějak takhle, že by to mělo býti…

Tenurri:

Mimochodem…jak hodně cvičíme sebekontrolu na jídlo, tak jsem se minule úúúúplně dojala. Jak v superzoo mají ty košíky s pamlskama na kusy, tak si k nim sedl a koukal střídavě na mě a na kokina…jako ať ho koukám odměnit, že to tak hezky umí🤭.

škoda, že na hnusy venku to zatím nefunguje 😀

Tak to trenovat nemůžu…jakože hele, vyber si mňaminu, vyber si hračku…to je sci-fi, neboť za prvé na to nemají čas, chtějí si všechno projít, očuchat, za druhé holčiny prodavačky tam povětšinou mají své psy…plus ještě tam potkáme zákazníka se psem a to je konečná. My máme jinej problém…jak jsme veliký a máváme ocasem, tak musím hlídat, aby jsme něco neshodili.

Do zverexu jsem chodila socializovat obě pastevecký čuby…vždycky se tam chce někdo poňufat se štěňátkem a vždycky je tam nějakej psí kámoš.

Hnusy venku se současnými psy řešit nemusím, neboť vůbec nemají tendence něco sbírat, pojídat.

A doma na jídlo, tak trénuju na sebekontrolu sebe, když je musím přemlouvat, aby laskavě něco snědli.

Aluška:

No, tak měl je mít na vodítku, neměl spoléhat na to, že každej den jde 20 metrů tam a zpátky po straně silnice a že tam jede 1 auto za den…..druhá jezevčice přeběhla na druhou stranu krajnice, pán se jí vyhýbal a Wendy zrovna čuchala pod keříkem na druhé straně, kde jí neviděl a vyhnul se tam…..

Tak tohle dle mého spadá do kategorie blbá souhra náhod, jasně být na vodítku, tak se to nestalo… 

Upřímnou soustrast😪

Zase jeden pes, co doplatil na debulitu nás lidí. Prvotně teda chudák vyhrál v loterii takového páníčka. A takhle to nakonec dopadlo.