U nás jsou myslivci v módu “paní Colombová”, alespoň pro mě. Žiju a procházkuju ve stejné lokalitě už 37 let. Jen na tom kousku, co běžně chodíme, jsou 3 posedy...udržované. Myslivce jsem tam za celých 37 let nepotkala ani jednoho. A to chodíme v různé denní doby…ráno, během dne, večer, kdy už pomalu padá soumrak.
U nás je dneska docela příjemně…zatím. Ale apka na počasí mi ukazuje, že v pondělí, úterý a ve středu to bude masakr.
Pak by se mělo ochladit na nějakých 25 stupňů.
Tak snad to klapne.
Z tohoto úhlu pohledu to konečně dává smysl. To se mohlo napsat hned na začátku a nemuseli jsme tady tak dlouho diskutit.😂👍
Mě vždycky pomohlo nové štěně…nejlépe ihned. Sice to potom naprosto vylučuje to, že si vyberu chovku, spojení a počkám si. Musím prostě vybírat z toho, co je aktuálně v nabídce a k odběru nejdéle za 14 dní. Nové štěně bolest a smutek nevyléčí, ale člověk tak nějak nemá tolik času se v tom svém zármutku babrat, nemá čas sedět plačky v koutě….
Čím jsem starší, tak odchody psů snášim hůře a hůře…když mi odešla Sára, tak jsem myslela, že to nepřežiju, že mi pukne srdce. Když mi odešel Jack, tak to bylo, jak kdybych přišla o dítě. Ale čas pomohl…už je to 6 let, ale párkrát do roka po nich brečím ještě dneska.
Co jsem dodnes nepřekousla je, že jsem musela najít nový domov kavkazandě Jessince…když mi pes umře, tak je pryč, ale Jessinka žije. Můžu si stokrát říkat, že se má dobře, žije s milující rodinou na statku, takže má i svoje zvířecí svěřence, je spokojená, milovaná, rozmazlovaná, ale pořád i po těch 5ti letech mi tak strašně chybí. Čas v tomhle případě nebyl milosrdný.
V ložnici mám naproti posteli šatní skříň, která má na dveřích zrcadlo. Jessinka s tím, že tam “vidí psa” měla problém, tak jsem přes ty dveře přehodila takovou lehoučkej šál, abych to zrcadlo zakryla…a ten šál tam visí dodnes. Vůbec si neumím představit, že bych jí z těch dveří sundala.
Děsím se dne, kdy budu muset žít život bez psů, protože pořídit si dalšího by už nebylo zodpovědné. Tak to budu muset nějak doklepat jako sirota bědná.
Jo, vidím to podobně…
Je úplně jedno, jestli se situace stala tak, jak popisuje zadavatelka, jestli se vůbec stala. Dotaz zněl jasně “Může mě myslivec vyhodit z lesa?”
Procházím někde, kde není vstup omezen ani zakázán, chovám se slušně…v tomhle případě jdu po cestě a psy mám na vodítku. A přijde po mě řvát někdo, kdo nemá absolutně kompetence na to, mě v tomto jakoliv omezovat.
Je jedno jak já to budu řešit, jestli po něm začnu štěkat taky ve stylu na hrubý pytel hrubá záplata a nebo se otočím a odejdu…ale to teda ve stylu “ty mi taky můžeš” a s hlavou vztyčenou a jako dáma, protože kvůlivá psům nemůžu na verbální útok reagovat nějakým hlasitějším dohadováním, nedej bože křikem, ale nikdy nesklopím uši a nebudu se omlouvat za něco, co jsem neměla šanci ovlivnit.
Dětství a pubertu jsem absolvovala za komančů…nestěžuju si, bylo to fajn, ale přeci jen nemohla jsem všude a každému říkat, co si myslím a naopak si člověk musel nechat občas něco líbit, protože já nejsem rozhodně typ pro boj s větrnými mlýny, nejsem rebel a doma jsem neustále poslouchala, co mohu říct z našeho soukromí na veřejnosti a co tutláme, jak se mám chovat, aby nebyly problémy…jak píše Sarah, pokud mělo člověk tak nějak v klidu fungovat, tak musel držet hubu a krok, i když byl v právu…dnešní doba mi nevyhovuje, svět se řítí do zadele, ale už si na tu hlavu nemusím nechat od nikoho kakat, jsem dospělá ženská a tak chci, aby se ke mně chovali lidi s respektem, který mi přísluší a pokud tak nečiní, tak mám právo se proti tomu ohradit, bránit se. Nejsem bohatá, nemám významné společenské postavení, ale rozhodně si z nikoho nesednu na zadel.
Nejmenované etnikum jsem uvedla, abyste si tady dokázali tu situaci představit.. nicméně ty m2 co byly součástí povídání, to opravdu není problém etnika… ty čtverečky maluju na můj vkus docela často, bohužel už několikrát i učitelkám😵💫
Tak já zkusim vytáhnout dnešní příhodu z práce…
Pracuju v prodejně koberců… přijde rodinka nejmenovaného etnika, vybrala si metrážový koberec, bohužel je nenapadlo si místnost změřit a strašně se divili, že nevím jaký rozměr má jejich místnost, když mi sdělili adresu… no nic, tak volají domů Margitě, aby místnost změřila… Margita bohužel nemá metr a tak místnost odkrokuje a nahlásí jim počet kroků a tady teprve začíná sranda, když se rodinka začne dohadovat, jak dlouhé kroky Margita dělá a začnou si to vzájemně předvádět “ Margita chodí takhle”… “ Ne, Margita chodí takhle”. … nakonec si jeden stoupl na začátek uličky, další to odkrokoval a ostatní posuzovali, jestli by to tak nějak odpovídalo.
Rodinka to byla taková ta, co bychom jí označili za typickou…když to počítám, tak jich bylo tak 5 dospěláků a asi 4 děti a teda čím víc emocí, tím víc nahlas…
Ono takhle napsaný to asi tak vtipně nevyzní, ale zkuste si to představit v reálu “ dyk more”.
No tak nakonec se dohodli, že takto asi ju a my jsme teda změřili vzdálenost mezi těmi, co vytyčili bod A a bod B. Takže 4x 5 metrů.
A mohli jsme se pohnout dál.
Na cedulích u koberců uvádíme cenu za běžný metr i cenu za měrnou jednotku, tedy za m2.
“Pani ( jako já), mohla byste nám spočítat, kolik to bude stát?”.
Vybrali si koberec v šíři 4m v ceně 200,- Kč za m2… tedy 800,- Kč za běžný metr..
Tak jasně spočítám…. 5m krát 800,- Kč… 4000 korun..
“Pani, proč nám to počítáte z tý dražší ceny, my to chceme z tý levnější za ty 200,- a ne 800,-“
Ok… 5m krát 4m krát 200,- a světe div se zase vyšlo 4000.
Přeskočím jak jsem kreslila čtverečky, aby pochopili co je m2 a co běžný, aby bylo pochopeno, proč to vychází stejně.
Je větší a chlupatější 😂
Orionka:Však si dělejte, co uznáte, hádejte se, ničte si nervy. Ale kdybyste mu řekla “taky vás mám ráda” - pokud už musíte něco říct, vytočila byste ho do běla a odkráčela jako dáma.
Ne , psala jsem výše… já bych si žádnou interakci, když jdu se psy, nemohla dovolit…já bych urychleně bez průtahů vyklidila pole dřív než se v bílé flegmatičce probudí božský ( teda pastevecký) ochranitelský komplex a o berňuchovi ani nemluvím, to je taková citlivá duše, ten by z toho byl špatnej. Takže bychom odkráčely jako dvě dámy a Máťa, co se neumí tolik ovládat a ničí tím mně a Gině takový to povznesený image.
A je otázka, zda by na mě neřval úplně stejně, když bych se k němu otočila zády, bohužel asi s výrazem “ tak si strč ten les do zadele” a odcházela bych do západu slunce… protože i tohle by někoho mohlo vytočit.
Upřímně… já se snažím v situacích, kdy mám proti sobě načuřelýho člověka, chovat asertivně… ale vocamcaď pocamcaď, jsem kozoroh, mně nikdo na hlavu kakat nebude.
Další věc je, a to teda mám vyzkoušený v praxi, že pokud na vás někdo opravdu nastoupí s tím, že si prostě na někom potřebuje schladit žáhu, tak ho často moje asertivní chování vytočí do běla…
No a vraťme se k meritu věci a si tak říkám bože, o čem se to tady bavíme, ukažme si prstem, kdo je tady padouch … já teda ukazuju na myslivce.
A že by se některé z nás “ bránily”…no bohužel akce může vyvolat reakci… tak najednou jsou ony ty špatné, protože na hodného pana myslivce, který s nimi mluví v klidu a normálně chtějí volat policii?
Nemyslím si, že to je proto, že je někdo rozmazlená generace s mobilem, tady jde přeci o něco jinýho…
A když to tak čtu, tak si myslím, že asi nemá smysl to dál probírat, protože každá z nás tady má na tuhle situaci svůj názor, svůj pohled na věc…
sutrik:Holky, jste úžasné. Moc vám všem děkuju. Musím to s díky odmítnout, styděla bych se. Pokud se něco fakt nepotento, tak to snad zvládnu. Ale děkuju. Dojalo mě to.
Když čtu podobné peripetie, tak mě fakt mrzí, že jsem taková “ socka” a nemám ani korunu nazbyt, co bych mohla nabídnout jako podporu.
Takhle mi bohužel nezbývá nic jiného než držet palce…🍀
Orionko, nezlobte se na mě, ale pokud se já chovám slušně… jdu po cestě, kam není vstup zakázaný, psy mám na vodítku, tak sice chápu, že někdo může být frustrovaný, že jsem mu nevědomky překazila úlovek… nicméně to není důvod k tomu, aby po mně řval a choval se jako hulvát.
Já nemám problém sklopit uši, uznat chybu a omluvit se, ale když jsem nic neprovedla, žádnou chybu neudělala, tak tak teda uši nesklopím.
Jako vy byste vážně po době nechala takhle řvát a ještě byste se omluvila… ?
Výše bylo psáno, že dotyčný myslivec by si tohle na dvoumetrového chlapa s dvěma bully nedovolil a já k tomu dodám, že by ten dotyčnej ani nemusel mít dva bully… občas v parku potkám chlápka, co venčí dvě čivavindy… chlap jak hora, namakanej, takovej ten potetovanej, plešatej tÿpek. Minule tam venčil i s kámošěm ..stejnej typ… a fakt si myslíte, že by ten myslivec šel takhle ječet po nich? Pokud ne, tak je to pro mě jen duševní mrzák, co si šel vybít svůj vztek a frustraci na slabšího jedince.. v tomhle případě na samotnou ženskou.
“Houpací koně”… dovedu si tu “ rychlost” představit živě v barvách 😂
U nás před osmou večerní začalo hřmět a pak se nám rozpršelo. Než jsem si stačila pomyslet “ hurá a sláva… prší”, tak bylo po dešti..😴
Ale ťuťuťu malé chrťátko 🤗
Zrzavci:Můj muž se mě snaží naučit, abych se brzdila, protože dneska se tak nějak už mezi muži nectí, že ženu ani květinou neuhodíš. Blbý je, že já nesnáším nespravedlnost a hovadiny, tak pak povětšinou dost bouchám. Já se to snažím korigovat, ale…. takže bych začala řvát taky, nicméně dneska už bych začala řvát to stou policií a šla rovnou volat. Zajímal by mě věk toho mužika.
To já si vůbec nemůžu dovolit “ bouchat”. Ať už jsem měla vedle sebe Sáru a nebo teď Ginu, tak musím být ledově klidná, zachovat dekórum a na dotyčného bych musela mluvit klidným neutrálním hlasem. Už to, že by na mě někdo takhle nastoupil by způsobilo temné dunění v útrobách psice a pokud bych já na dotyčného zvýšila hlas a řekla mu od plic, co si myslím, tak by to mohlo být bráno jako zatroubení k útoku resp. Gina by mu okamžitě začla dost hlasitě a nevybíravě říkat, co si o jeho chování myslíme, u Sáry to bylo horší “ no tvl, kdo jsi, že mi tady halekáš na paničku, tak to já ti rovnou ukousnu palici”. Stejně tak jako když bych před dotyčným byť jen o krok ucouvla… pro čubu signál, že mám strach a že nechávám na ní, ať to zařídí… Sára byla v tomhle ještě horší než Gina, u ní stačilo, aby ve mně hrklo a byla okamžitě přepnutá do bojového módu.
Já bych teda okamžitě zavelela k ústupu s nějakou neutrální hláškou “ Ginuško pojď, pán nás tady nechce” a táhla bych čubu pryč… táhla, protože by si samozřejmě na takový individum dávala pozor, aby nás třeba zezadu nenapadnul. A ať si tam klidně haleká do soudnýho dne.
Až teďka jsem si všimla, že je tu tohle vlákno…tak holky je to boží…sice mám poprskanej monitor kafem, ale tuhle zpruhu jsem fakt dneska potřebovala…ať už veselá trojka a nebo Zvíře.👍😂❤️
Já nechodím do kina moc často… záleží, jaký filmy ten který rok vyjdou a jak je chci vidět v kině… tak se třeba stane, že jdu 5x za tok, sle třeba jen taky 2x za rok.
Chodím se synem neboť jsem si ho vychovala k obrazu svému i co se kinematografie týče, takže nás většinou zajímá to samé.
Řeknu to asi tak, když nepočítàm věci okolo psů, tak za nic jiného neutrácím, defskto nikam na výlety nejezdím, na dovolenou nejezdím, tak si prostě dopřeju to kino. Protože to miluju odmalička.
A to ještě milé dámy, jak jsem velkej introvert, tak je mi fyzicky nepříjemný vedle někoho v tom kině sedět… můj syn je v tomto po mně a tak si vždycky kupujeme sedadla v poslední řadě na kraji a kupuju 3 lístky, abych měla jistotu, že vedle mě nikdo sedět nebude. Myslím, že už jsem si vypěstovala takovou fóbii, že si fakt neumím představit, že bych v tom kině vedle někoho cizího seděla… většinou i jdeme na ten nejpozdější termín, kdy film ještě dávají, aby tam bylo co nejmíň lidí… už se nám zadařilo, že bylo třeba jen 15 lidí, pokud to není úplně atraktivní titul, no co vám budu povídat, prostě blázen, ale vopravdickej.
A teď něco pro pobavení resp. abyste si fakt mohly zaťukat na čelo, jakej je Sardullah pošuk… chtěli jsme se jít kouknout na film 5 nocí u Fredyho, taková kravina podle nějaký počítačový hry. Nějak byla krizovka, rok chudej na filmy, tak jsme vyrazili na toto. Lístky já kupuju hodně dopředu online, abychom měli “ svoje místečka”… dorazili jsme nějak o hodně dřív, tak jsme si koupili popcorn a pití s sedli jsme si před kino na lavičku… a teď to začalo chodit.., obecenstvo… tvl samý děti a bambilion. No a jak se blížil začátek, tak se tam ty dětičky množily geometrickou řadou a dost rozverně a hlasitě se o filmu bavily… tak jsme se synem usoudili, že tohle fakt nedáme a do toho kina jsme nešli…
Jasně, najít se dá skoro vše na co si vzpomenu, ale já myslím opravdu v kině… jakože bych je ráda viděla na velkém plátně.
Je to naprosto jiný zážitek… třeba když vezmu mojí oblíbenou klasiku Krotitele duchů… velkej rozdíl televize a kino.
Na některý filmy v televizi bůbec nekoukàm, na ty jdu opravdu do kina v televizi to nemá smysl… většinou jsou to filmy “ na efekty” třeba Transformers.
dislektik, disgrafik
Moji kamarádi mají syna.. dnes mu je 34 let. Taky dislektik a disgrafik a na základní škole s tím hodně bojovali. Do školy nosili posudky od psychológa a učitelé to ve své podstatě ignorovali a kluka známkovali jako kdyby tenhle problém neměl.
Upřímě jsem si myslela, že dneska už se to posunulo někam jinam, ale koukám, že i po těch letech je to stejný..☹️
Tak já se vrátím k filmům… vždycky říkám, že některý filmy, starý filmy, kultovky bych ráda viděla v kině znovu nebo jsem je ani v kině neviděla a filmový bůh mě vyslyšel a koncem srpna u nás v kině promítají Terminátor 2, tak už se těším.
Bylo by fajn, kdyby alespoň párkrát do roka promítali nějakou starou pecku.