Coudas: Kdysi jsem si na koňské výstavě chtěla koupit klobouk. Šla jsem kolem stánku a padl mi do oka přesně ten, jakou jsem měla představu. Tak jsem se slusně zeptala, jestli bych si ho mohla vyzkoušet, že bych si ho ráda koupila. Pán klobouk téměř serval z háčku a pronesl něco ve smyslu že ten klobouk je strašně drahej a vypadalo to, že jej schová pod pult, že si jej prostě nekoupím. Možná jsem vypadala, že na to nemám, nevím. Pak tam pro okolní přihližející začal něco o tom povídat, a po mém druhém prohlašení, že bych si jej opravdu ráda vzala, mi jej znechuceně podal a já si jej mohla konečně vyzkoušet. Řekl cenu, já vytáhla peníze, on pro okolí další přednášku a mohla jsem s vytouženým kloboukem odejít. Akorát jsem si dodělala ozdobu z pleteného bavlněného náramku a je dodnes dokonalý. No a chlapi, když přijdu pro strunu do křoviňáku, a pán mě táhne k vyžínačům, protože baba přece nemůže dělat s křoviňákem. Jenže já blbec jsem na stavbě vytratila ten kousek, co jsem si strčila do kapsy, abych se právě vyhnula této situaci, tak jsem nemohla ukázat “tohle” a musela jsem to složitě popisovat. Načež pán prostě nedokázal pojmout fakt, že opravdu potřebuju něco jiného navzdory mému pohlaví. Až když jsem mu na obrázku ukázala, co chci, tak mě vzal na druhou stranu obchodu, ke všemu už to je “profi”, a já hned hmátla se slovy jo to je přesně ono, stále byl dost na vážkách, ale naštěstí mi produkt prodal. Když jdu s manželem, tak to nechávám na něm, nevypadá to tak blbě. Tedy do doby, než řekne “to je pro manželku, to potrebuje ona”. Takže ano já chapu, že prodejce je tam od toho, aby prodal a správně prodal, vysvětlil. A uznávám, že je to práce těžká, pro mě jako každá, kde musím pracovat s lidmi. Proto jsem nemohla dále dělat instruktora výcviku (tedy krom jiného) a taky nemám na lidi absolutně odhad. Pokaždé se šeredně spletu. Ale děkuji Sardullah za vysvětlení, příště už se budu mile usmívat a trpělivě odpovídat na otázky, nemáme to napsáno na čele.
No ono ne vždycky je prodejcova snaha opravdu pomoci… někdy a někde se jedná o to, že prodavač má nařízeno při prodeji preferovat určitou značku… někdy to může být jiný důvod.
Já jsem třeba jako zákazník spíš plachej typ a nechci, aby si mě personál v obchodě všímal a komunikuju pouze v případě nouze. Snažím se předejít tomu, aby si mě v obchodě někdo všímal a tak když vejdu a vidím, že by toto nebezpečí hrozilo, tak hned jak vejdu, tak říkám… dobrý den, já to u vás jen omrknu a pokud budu potřebovat pomoc, tak si pro vás přijdu.
Stejně tak funguju ve vztahu k našim zákazníkům… pozdravím, zeptám se, jestli mohu býtu nějak nápomocná… pokud zákazník odmítne, tak mu sdělím, že kdyby cokoliv potřeboval, tak stačí říct a rádi mu pomůžeme, poradíme a odcházím, protože někdo prostě potřebuje klid a ne aby měl za zadelí prodejce, kterej někdy může být až urputnej a poachýho zákazníka může odradit. Nesnáším agresivní prodejní metody… to odcházím okamžitě.
