Dělávám si masku na vlasy : med, mleté kafe a olivový olej. Vlasy jsou po té kávě fakt tmavší, krásně voňavé. Akorát to nemá dlouhodobý účinek, myslím jako to ztmavnutí. Můj muž se mě pořád ptá jestli si nechci barvit vlasy, že je mám už hodně prošedivělé. Jenomže mě se ty stříbrné vlasy tak moc líbí. Navíc vždycky nosím ten svůj drdůlek, takže moc lidí to nevidí. Já prostě své šedivé vlasy miluju.
A to byl včera na novinkách ještě článek, že nějaký stafordšírský teriér zabil čivavu před očima majitelky. Článek jsem jenom přeletěla očima a diskuzi radši ne. Zkusím prohledat.
Řekla bych, že kvůli tomu, že plemeno stále nemá ustálené znaky, obrovský rozsah hmotnosti ( + - cca 20kg), kohoutkové výšky. V podstatě za něj můžete vydávat téměř cokoliv mu podobného. Vím jen, že mají podmínku ohledně zastoupení bílé barvy. Ale jsem jen laik třeba se pletu.
Milé zahradnice, můj problém s bršlicí vyřešil břečťan. Bohužel ten žije svým životem, takže teď místo bršlice krotím břečťan. On vám ji úplně udusil, vytlačil a pyšně zaujal její místo.
Hele v Praze je dost žebráků se psama, ale ti leží většinou na dece a vypadají opravdu dobře. Neříkám, že člověk bez domova nesmí vlastnit zvíře. Věřím tomu, že jsou takový co dají tomu svému první poslední, ale tihle sedí den co den na tom samém místě, hrají tu samou melodií na tu harmoniku a spoléhají na cizince a turisty. A lidi tam fotí a rozptylují se nad tím malým pejskem. Psi jsou špinavý, lehce hubeni a pohled na ně hodně bolí .
Já byla teď dva dny v Praze. Narazila jsem na ně několikrát. Ten malý psík je naprostý chudák, křivé nožky (přední o dost kratší než zadní) nemůže ani chodit, pořád jenom polehává. Na druhé straně náměstí sedí chlápek s ještě jedním hafanem. Ženská sedí u primarku a lidí kolem jsou nadšení nad tím jak jsou psi krásní. Vím že se to řešilo i na ifauně. Je to hnus.