Jestli jsem to správně pochopila, dáte ji granule nebo konzervu, ale misku neodebíráte po cca 20 minutách. Necháte ji tam plnou ležet celý den? Misku vždy seberu, ať už nedožranou nebo prázdnou. Protože jedině pak potom funguje to nechceš - nežereš. Jo a ještě když nežere tak nedávám nic navíc, žádný jogurt, ovoce, sušené rybičky. Prostě do dalšího žrádla nic navíc.
Jasné, jsou chvíle kdy to prostě bez podstrojovaní nejde. Kdybych mohla tak bych občas nežravou Bambuli krmila jak hus na výkrm. Protože tam byl problém s následným podáním inzulínu. Vycházela jsem z toho, že zadavatelka nepsala o zdravotních problémech ani o tom, že hladovka nefunguje. Já třeba dávám odměnu do misky, takže nahoru naaranžuju rybičku nebo nějakou jinou dobrotu.
Moc se mi tohle téma líbí. Je to přesně to co mám sama ráda. Moc hezké.
Souhlasím, prostě nechceš - nežereš. Může se to zdát kruté, ale je to ten nejlepší způsob jak zatočit s rozmazlencem. Sirius to zkusil jednou a od té doby si to pamatuje. Žádné žrádlo se neodmítá 😃.
U nás ráno pršelo jen chvilku, takové lehoučké mrholení. Celý den svítí sluníčko, ale manžel říká, že snad do hodinky by mohla přijít nějaká bouřka. Tak mu budu s nadějí věřit.
Ta zlatá čmouha je můj pes🤪
Vždycky je těžké tohle téma otevřít, když se tu objeví nový příspěvek. Ještě těžší je najít ta správná slova.,. Člověk by toho tolik chtěl říct, slova podpory, útěchy, ale i naděje, že někde na někoho zase čeká nějaká oddaná duše. Neznám Vás osobně a asi se nikdy nesetkáme, ale odchod jakéhokoli parťáka je pro mne stejně bolestivá, jakoby jsme se denně potkávali.
Já když přijdu domů, musí pes sedět a v klidu se pak přivítáme. Můj manžel má prostě ty jeho vítací tanečky ve velké oblibě. Dělá s ním opičky, pes skáče, radost veliká. Přece jim to nebudu kazit, no né 🤪.
Můj manžel se s ním vítá zásadně venku. Protože v návalu nadšení Sirius učurává. Sama radost, skákání, všechny čtyři nohy ve vzduchu a do toho ukapávání moči. To je radost….😃.
Dafi je mi to moc líto. 💔
Dnes jsme v rámci socializace jeli na výlet. Zvolili jsme Spytihněv - štěrková jezera. Pěkná vycházka kolem jednoho z nich, hezky ve stínu. Dvě restaurace, v první jsem Siriuse musela napomínat, aby zapojil mozek a uklidnil tělo. Prostě moc vjemů naráz. V té druhé se choval jako naprostý mazák, profesionál. Vypila jsem si v klídečku kafíčko, sledovala provoz v plavební komoře. Bohužel do malé zahrádky zamířili také lidé s ne moc vychovaným obrovským (fakt obrovským) labradorem, takže jsme raději vyklidili pole, protože nač si zkazit tak hezký den. Zajímavé je, že někteří lidé kolem nás si říkali : “ Hele boxer, toho už jsem dlouho neviděl/la.”
Dnes krátký výlet k vodě s nečekaným tréninkem klidu při střelbě, bral to nečekaně dobře. Žádný náznak strachu. Spíš jen zvědavost a lehká ostražitost. A každotýdenní vážení - něco málo přes 16kg.
Ten “úsměv” je vyloženě rošťácký 😃.
Nemyslím, že máte něčeho litovat, udělala jste maximum a to je to jediné na čem záleží. Někdy to s námi osud prostě skoulí takovým způsobem, že si pak člověk říká, že tohle snad není ani možné. Vemte si mě, loučení s Bambulí a šok z toho, že někde jinde na světě vykouklo štěně, které zaplní prázdný pelech. Jen tak bez varování. Jakoby někdo navrchu řekl “Na děvče tu máš štěně, neplač, netrap se”.
Jo a ještě jsem zapomněla registrace do centrální evidence hezky za 500,-. Ale já mám našeho doktora ráda, takže to beru v klidu. Hlavně když z tama neustále odcházíme nabalení pamlskama, teď jsem dostala tu vestu, předtím Sirius dostal balónek… no furt něco. Paní doktorová nás neustále zásobuje😃.
Po jedenácté večerní u nás začalo pršet, vypadalo to na krásný déšť jen kdyby netrval snad jen pět minut. O půl dvanácté jsem ještě venčila a jen jsem zabouchal vchodové dveře přihnala se bouřka. Nic v podstatě nenapršelo, pod většíma stromkama je naprosté sucho. Ráno 25 st. Venku je cítit lehčí ochlazení, sluníčko se zatím schovává za mraky (ještě že tak). Poslední dobou nejsem schopná kvůli těm vysokým teplotám fungovat. V práci máme marodku, vybírají se dovolené, takže táhnu práci určenou třem lidem. Přijdu domů, kopnu nealko pivo a jdu spát. Výhled na příští týden nepotěšil, stále hlásí vysoké teploty. Včera jsem byla se Siriusem na očkování, má chlapec krásných 15,5 kg. Všechno tam pocvrkal štěstím, oblejznul paní doktorovu, doktora málem shodil na zem. Odcházela spokojený, s taštičkou plnou pamlsků, panička dostala reklamní reflexní vestu, když prý chodíme tak brzo ráno venčit tak ať je nás vidět.
Takový šok … Je mi to moc líto. Vlastně ani nevím co napsat. Moc na Vás myslím, držte se.
U nás bylo (manžel) :"Když budeš zlobit (kousat manžela) tak prostě na ten gauč nepůjdeš. Nikdo tě tam nevysadí." Včera mu plavně levou zadní ukázal, jak se schopný se tam dostat sám, bez pomoci, první jen tak bez rozběhu, pak s rozběhem, aby věděl zač je toho boxer. Prostě ho přečůral, protože už žádnou pomoc nepotřebuje. Toliko k obsazování gauče u nás doma.
U nás bylo ve čtyři ráno skoro 27st. Doma 28st. Snad se to ve čtvrtek zlomí a opravdu přijde ochlazení a jestli můžu doufat tak i nějaký ten déšť. Potřebovala bych se psem chodit i do města, ale za těchto podmínek je to tak na průšvih 😳.
Můj otec tohle udělal 2x. Poprvé Welsh teriéra, kterého se tak majitel bál, že ho držel zavřeného ve sklepě. Pokousal pak následně i nás, ale ne nijak dramaticky, spíš informativně, aby jsme věděli (překládám, prostě ne do krve spíš takové informační kousnutí). Pak jagteriera, toho si pořídili mladí lidé, nebo spíš ona měla zlaťáka a on jagoša. Sestěhovali se, přišlo těhotenství, dítě a to bylo na psa prostě moc změn naráz. Začal vrčet a chňapat. Takže skončil u nás. Zvláštní pes, pokud si vás přijal do oblíbených lidí tak by za vás dál život. Když ne neváhal cvakat. S oběma blázny, ale šlo vycházet jen musel mít člověk na paměti pravidla. Prostě oblíbení lidé se neplácají po zádech, neobjimají se ani se na ně nekřičí. U Welshe stačilo zaměstnat hlavu, pak své informační kousnutí držel pod pokličkou. Oba u nás nakonec dožili důstojného stáří. Ale abych byla upřímná stejně byl můj otec docela blázen přitáhnout domů takové hafany, když máme doma tři děcka, svého loveckého psa, hospodářství aj.