Ono mu to prostě jednou dojde, že není potřeba dělat ramena 😀 třeba Bambuli tento týden po roku a půl!! konečně došlo, že není potřeba dělat mi při vycházkách stín, táhnout se mi za patami, ale že klidně může poodběhnout kousek dopředu. Prostě ji to najednou docvaklo a nevím, která z nás z toho měla větší radost. Věřím tomu, že časem si začne i hrát s psími hračkami a naučí se projevovat radost. Zatím to moc neumí. 

Já s Vámi souhlasím. Dva roky jsme opečovávala mého staříka bostonka, hluchého a slepého…. Ale slepl postupně, ohluchl v řádu pár týdnů. Takže doma se orientoval skvěle, venku krásně reagoval na navigaci vodítkem. Fungovala jako pupeční šňůra. Ovšem také jsme byli několikrát pokousání, protože prostě pes spal a nebo to nečekal, při stáhnutí na něj přišel úlek a kousanec. Vycházky pomalé, protože 14 let už není věk na nějaké skopičiny. Doma se nesmělo nic přesunovat, pokládat do naučené cesty, pak totiž přišel v lepším případě šťouchnutí od objektu v tom horším začarované kolečko hledání té správné cesty. Péče o psa se speciálními nároky mnohdy únavná, vyčerpávající a také kolikrát frustrující, když se nedaří a nebo přijdou nějaké další problémy. A to píšu jako majitel psa diabetika. Ano je to skvělé, že je o takové psy postarané, ale je za tím náročná cesta, odříkání majitele, finanční náročnost a mnohdy také odsunutí vlastních potřeb a snů. A nemyslím tím odsunutí jako letos si to odpoustím, dopřeju si to příští rok, tohle je na dlouhou dobu. V řádu několika let. A myslím, že jen málokdo tohle dokáže zvládnout. 

Videla jsem video kde na něm pán vedl dva haskouny. Vypadalo to prakticky. Sama mám 5 m flexinu, starou asi tak 17 let😀stále funkční i když se lehce loupe pogumování z madla. 

Juuuu tak velká gratulace. Já už si dělala starosti, když jste nepsala. Už se těším na co nejvíc fotek. 

Mám vodítko od palkar.cz a největší spokojenost. Neklouže v ruce, velice příjemné, jediné co tak mám toto 8mm a Bambule páč netahač by snesla i 6 mm. Ono není kulaté vodítko jako kulaté vodítko. Jinak mám i doma šité, ale nevím proč radši nosím toto. 

https://www.palkar.cz/Palkar-prepinaci-voditko-pro-psy-250-cm-x-8-mm-cerna-d1151.htm

Chyba, jste vedle jak ta jedle. My tady diskutovali o hromadném používání antibiotik a hormonů v chovech zvířat. Vy do toho pletete EU, politiku a vaše politické názory. My pouze předkládali praxi z chovů, nic víc nic míň. Vy z nás děláte zlostné zelené maniačky a přitom každý tady mluvíme o něčem jiném. 

Tak zkuste podpořit české malochovatele. Já beru hovězí, vepřové, drůbeží, vajíčka u malého chovatele. Cena sice nebude “akční” jak ze supermarketu, ale kvalita a potažmo chuť masa je jinde. Lepší než plakat nad tím, že se tu někteří chystají chcípat hlady. 

Takže ještě jednou a jinak…. Já reagovala v původním příspěvků na to, že někdo napsal že se zvířatům sypou antibiotika “ lopatou do hrantu”. Vy píšete o EU a nepoživatelnosti kuřecího masa z velkochovů.  Mě je jedno jak Vám chutná a také je mi jedno jak oceňujete moji práci o které nic vlastně nevíte. Toliko k Vašim příspěvkům. 

Jinak napište kolik let jste pracoval v zemědělství (myslím tím přímo “lopatou” v chovu) a pak si můžeme předávat zkušenosti.

Je mi vážně jedno co Vám můj příspěvek připomíná. Pracovala jsem ve velkochovů několik desítek let, zažila dobu kdy se navyšovala byrokracie i četnost kontrol. Zažila taky chovy, které tohle všechno neustály. Chovatelé musí investovat jinak budou muset zavřít. Viz.nařizení o welfare zvířat. O ceně antibiotik, léčebných krmných směsí se snad ani nemusím zmiňovat. 

Diskuzi celou jste nečetl, ale závěry z mého příspěvku děláte.

Děkuji děkuji převelice. Ono je to zásluha vícero lidí. Doktorů, kteří jsou pořád na telefonu a řeší se mnou i tu nejmenší drobnost, mého manžela, který všechno trpělivě snáší, našeho potomka, který prostě řekl,že  budeme bojovat a vyhrajeme. A také zásluha toho, že jsem analytická povaha,mám ráda řád a hlídám si detaily (když prostě píchám inzulín v pět ráno tak to bude v pět ráno i když se moje nebohé tělo snaží ještě napůl oka spát). Je to prostě kombinace toho všeho a že se věci podaří, když je ta správná parta lidí a skvělá “ konstelace hvězd". A také je to obrovská zásluha malé Bambule, protože ona je velká bojovnice a všechno snáší s obrovskou dávkou trpělivosti.

Pokud má Fikovnice narozeniny tak přeji všechno nejlepší. Hodně zdraví, hromadu štěstí a aby ji v životě potkávali “ jen ti správní lidi”🥳💐

Nastávající mamince a i chovatelce přeju jen to nejlepší a už se těším na fotky mrňousků. 🦮🦮🦮

V zájmu mého duševního zdraví jsem si v práci nahlásila tři dny dovolené a odfrčela s potomkem a Bambulí na chalupu. Ženy to je ráj!!! Nikdo nikde. Klídek pohoda, sice horko, ale pod stromy je horko prostě jiné. Snesitelné. Manžel zůstal chudák doma, musí dnes vyzvednout inzulín Bambuli a navíc budou mít celozávodní dovolenou až za týden.  V lednici se mi chladí nealko šampaňské tak si dnes s chutí a bez výčitek dám. 

Tak jak píšete, vzala bych dceru majitelky, možná oslovila i někoho z obce,  PČR a šla do útulku. Pan by se nemohl vytáčet. 

Jako by jste mi to psala od srdce. Já bych nejraději velkého černého knírače. Můj muž ani slyšet. On totiž ten první ho naprosto nesnášel, žárlil a věčně měl potřebu před ním paničku chránit. Takže knírač by sice doma prošel, ale malý. 

Bambule se taky vleče, dva kroky za patami, táhne se jak smrad. Takže teď učíme rychlejší chůzí. Neflakat se, pořád nezastavoval (protože takhle nikam nikdy nedojdeme). Ona je velice chytrá a hned pochopila, že jestli chce dobrůtky tak musí ťapkat o maličko rychleji. 

Celý svůj život jsem prožila se psy.  Otec myslivec  - takže lovečtí psi. Ale také šílenec snažíc se zachránit každého pošahaného pablba. Třeba velšteriér kterého se původní majitel tak bál, že pes prožil dva roky zavřený ve sklepě. Jagoš který doma vládl všem a v jeho okolí nebyl nikdo koho by “neochutnal” atd. Jsem za to doteď vděčná, jako děcko jsem to moc nechápala, ale teď vidím ty zlomené a člověkem zklamané psí duše, které se otec snažil vrátit do normálního života. Můj vlastní pes přišel v mých 17-nacti letech, když už jsem bydlela sama. Nechtěný půlroční velký knírač, který do té doby znal jen malý betonový dvorek.  Hovádko velikosti irského vlkodava, povahou ovšem typický velký knírač. Pan pes, který by za mě položil život.  Bohužel nebylo nám spolu dáno příliš mnoho času. Odešel v sedmi letech, ale bylo to nejkrásnějších sedm let. Pořád na něj vzpomínám.

Aktualizace 

https://www.denik.cz/regiony/kutna-hora-psi-utulek-border-kolie-blue-tyrani-veterinarni-osetreni-smrt-2024.html 

😢https://kutnohorsky.denik.cz/zpravy_region/kutna-hora-psi-utulek-border-kolie-blue-tyrani-veterinarni-osetreni-2024070.html#dop_ab_variant=1326541&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box ;

U nás ( malé město na Moravě) je povinnost psa na vodítku. O košíku se ve vyhlášce nemluví. Vyhláška nerozlišuje velikost, rasu. Volný pohyb povolený na psím hřišti.  Většina lidí stejně chodí venčit do přilehlých polí, k přehradě apod. 

Hele kdybych měla psa krmit jen při nějakém výkonu tak Bambule chcípne hlady, páč její největší výkon je když na mě zamilovaně hledí. Vycházky ji baví jen když není hic, což jaksi v létě nejde zařídit. Sportovní typ není, spíš typ tichého stínu. Viděla jsem jeho video na fcb a za mě je pán těžký pošuk. 

Jako třeba Bambule snese od paničky mnohem víc než od doktora. Doktor ji pichá injekci, řve jako by ji páral zaživa tupým nožem. Dokonce se snaží ho rafnout. Vezmu to od něj. Píchám ji já a ona na mě hledí těma tmavýma kukadlama které jasně říkají “ miluji tě, věřím ti, dělej co chceš” a ani se nehne, nemrkne. Ona na mě teda tahle hledí skoro pořád. Ta její oddanost je neskutečná.

Já když vidím některé ty venčící fotky taky si říkám, proč nebydlíme tam nebo tam. Ale tady je taky krásně. Moravské Slovácko je úžasné a myslím, že lidi jsou tu ještě takový v pohodě a v normálu.