Příspěvky uživatele

Je to těžké 😃. On moc dobře ví, že za paničkou se chodí mazlit a za pánečky dělat lumpárny. 

Tak Vám milé dámy musím sdělit, že dnes brzy brzy brzičko nad ránem mě začalo bolet bříško. Hučelo to ve mě, škrundalo, bublalo. Panička si s povzdechem před půl třetí natáhla tepláky a šlo se ven. Jo pane to byla nálož. No ale nemyslete si, že jsme šli hned domů. Ba ne. Lovil jsem můry, klacíky, zkoumal každý kanál po cestě. U kostela se labužnicky rozvaloval v tom jejich krásném trávníku. Udělal jsem taky třikrát krásnou loužičku. Vyplašil jsem nějaké divné uječené ptáky v křoví. A nakonec naprdl sousedovic malého bílého psa, protože se mu nelíbilo, že procházím pod jeho balkonem. To vše za příjemného chládku, bez lidí, aut, jen já a moje panička. Dal jsem si taky brzkou snídani a teď…. Teď jsem hrozně unavený. Jo a panička ta si uvařila kafe, že už stejně neusne. Takže dobrou noc milé dámy. Pa a tlapku na to. S.

V pátek jsme odjeli na chalupu, v plánu byl velký úklid a taky seznámení se psy našich kamarádů. Jedni mají cca rok starého bordíka, takového nevycválaného puberťáka. Ani ho tak nezajímalo hraní jak spíš neustále odskakování Siriuse. Docela jsem z toho byla naprděná, protože když osmikilový pes skáče neustále na záda štěněte není to určitě nic co bych byla ochotná tolerovat. Druhým psem v pořadí byl Ruska barevná boloňka. Šikovný čtyřletý pes plný energie, přes počáteční snahy naskakovat si nakonec dál říct a pěkně si se Siriem hrál. Pak ještě seznámení s kocourem, posezení s našimi přáteli. No a to se nakonec ukázalo jako ten největší kámen úrazu. Hlavně pánská část osazenstva neustále komolila Siriusovi jméno, budeme na něj volat Cyrile a pod. Neustále nevyžádané rady z jejich strany, protože už jsem nechtěla, aby si hafani spolu hráli, protože nás čekala ještě dlouhá cesta domů, plus hrozné horko tak, aby nebyl Sirius úplně odvařený ( i když ho manžel samozřejmě větší část cesty nesl). Pořád kecy o tom jak bude rozmazlený.., mám své kamarády ráda, ale včera večer jsem ze společného setkání odcházela znechucená a naštvaná. Ráno se mě tahle nálada pořád držela. Jinak se nám dařilo dobře za celý víkend jen dvě loužičky doma ( a to když hlídali moji kluci🤔) bobky jenom pěkně v lese na jehličí. Teď zpětně vidím, že se střetly dva světy, takový ten starý zkostnatělý svět pekařů a můj úplně odlišný. 

Vycházku jo, ale při jízdě autem trochu panikařil. Ono se není čemu divit, bylo opravdu horko a ve starém Fordu nemáme klimu. Navíc ta cesta tam je v jednom úseku opravdu hrbolatá. Ale cvičení dělá mistry a věřím, že nakonec si zvykne. 

Včera jsme měli malou lekci jízdy autem a kratičký výlet k naší přehradě. Bylo ale neskutečně horko, takže jsme se dlouho nezdrželi. Jen na chvilku okouknout kačeny, rybáře a zpátky domů do příjemného chládku.

“Jerry z ostrovů” jsem četla jako malá holka. Moc pěkná knížka. 

Aby jste věděly, takhle hrozně trpím, když panička odejde do odchodu a já tu zůstanu sám!!! Hrozné týrání. Ani jsem neslyšel, že už se vrátila domů. Pa a tlapku na to. S.

Děkuji Vám všem, tohle je pro mě pořád ještě hodně citlivé téma. Ale tak to prostě mělo být. Některá stvoření projdou našim životem jen letmo, přesto zanechají hluboké stopy.

Myslím, že je na čase uzavřít jednu kapitolu. Loni jsem si stanovila cíl 700 km. Bohužel osud mi nenadělil projít je s mojí malou Bambulí. Takže aspoň takhle …..

Všechno nejlepší přeji 💐.

Takže hlásím, že všechny nosy byly označkovány, některé i víckrát. Jinak musím napsat, že tohle štěně je skvělé, čůrání máme zvládnuté snad z 95%, v noci chodí 2x přesně ví, že jdeme na čůrání, takže rychle odbyde věc a zpátky domů. S bobky to není tak dobré, ale můžu říct že snad z 50% je schopný vykonat potřebu venku. Chodíme na krátké vycházky, vodítko pro něj není žádný problém. Dokonce jde pěkně se mnou nijak se netlačí dopředu. Když vidí nějakou věc se kterou si neví rady tak si automaticky sedne a vstřebává vjemy. ( Teď třeba sekačku na trávu.) Po chvíli se normálně rozejde. Včera ho vyděsil kluk na kole, který neobratně projel blízko něj, druhého kluka už jen pozoroval bez známky strachu. S čím jsem se teda u žádného svého psa nesetkala, tak venku si nevezme žádný pamlsek. Zkoušela jsem sušené maso, různé odměňovací mlsky, granule. Když už si jej vezme tak ho stejně za okamžik vyplivne. Takže hodně chválím.  Doma i když zůstane chvíli sám v místnosti nic neřeší, zůstává v klidu. Takže snad nám to takhle vydrží. 

Fotky jsou jen pro silné povahy - vraždění soba.

Souhlasím, když mají v očkovacím průkazu falešné razítko veterináře tak jak to chcete regulovat (pokud tedy nějaký očkovací průkaz vůbec mají). Nedávno jsem viděla informací veterinární komory k jakémusi razítku v očkovacím průkazu. Stanovisko znělo jasně, veterinář neexistuje. Pro mě je to prostě paskvil. Vlk se nažral, koza zůstala celá. Slíbili jsme registr, tady ho máte, my máme splněno, vy se s tím nějak smiřte.

Ne ne tady to bylo o něčem jiném, o nenadálých příchodech domů. Je jasné, že  když chodíte domů pravidelně v 15.00 +- bude Váš pes čekat. Tady šlo o to, že v těch případech pes čekal i když příchod domů nebyl obvyklý. Dokonce tam bylo popsané kdy majitel domu nenadálé letěl jiným letem a rodina o tom nevěděla, kdežto jejich pes ano. 

Lois Crisler, Život s vlky

Autorka popisuje život s vlčími mláďaty ( posléze dospělými vlky) v arktické pustině. Celý příběh je rozporuplný, nemá na jejich život finance, nedokáže jim zajistit adekvátní podmínky (i přes to vybudují velké výběhy). Vlky kříži se psy. Přesto k nim má velmi silný vztah a pouto. Končí to docela smutně, rozchodem s manželem a následným utrácením vlků. Sama pak odejde do civilizace. Hlavně konec mne dost šokoval, sama autorka tam popisuje, že vlkům slíbila sedm roků(?) ty jim dala a teď to už ukončí (pokud si dobře pamatuju uspala je nějakými prášky ve žrádle). Celé mi to přišlo spíš jako odstrašující případ, jak se to prostě nedělat.

No to netuším, ale byli tam popsány případy kdy páníček jen pomyslí na návrat domů ( mnohdy bez vědomí ostatních členů domácnosti) a pes to nějak vycítí. Změní běžné chování, očekává a vyhlíží svého pána. A samozřejmě i jedné situace. Je to fakt zajímavé čtení.

Občas bývám pohřební služba Slza. Obzvláště si to užívám, když volají “pojišťováci". 

Váš pes to ví, jak psi poznají, kdy se jejich pán vrací domů a další neobjasněné schopnosti zvířat. 

Autora si už nepamatuji. Zajímavá knížka.

Já Vás obdivuji, tolik času, tolik úsilí obětovat pro obhajobu člověka, kterého prý vůbec neznáte a nemáte s ním nic společného. To se musí nechat, bijete se za svou pravdu jako lev….

To je tady komedie…. 

Ale ty extrémy přece nedělá organizace jako taková, ale lidé v ní. Tak jako lidi jinde, juuu chceme isabela jezevčíka … není problém, chceme merle zbarvení…není problém, chceme kilovou čivavu… atd. Čím větší poptávka, tím větší prznení plemene.