Příspěvky uživatele

Tak hlavně žádný střední pomeranč neexistuje. Tipuju to na středního německého špice ( teda je tomu hodně podobný). Napíšete pomeranč a myslíte jek Vám lidí utrhaji ruce … 

Víte, poslední dobou co to je s Bambů dva kroky dopředu a dva zpátky, hodně přemýšlím o tom co ti lidé mají (nebo nemají), proč je pro ně tohle rozhodnutí tak lehké. Já  sem tam bojuju sama se sebou (a občas i s okolím), protože to prostě nechci vzdát. Hodně jsem teď slyšela, jak mě někdo obdivuje a jak mě chválí za péči o ni.  Ale já nestojím o pochvalné poplácání po rameni a slova obdivu. Sama sebe občas nechápu, co všechno jsem schopná udělat, aby ona mohla fungovat. Proč prostě neřeknu, že už to stačilo ( vzhledem k tomu co máme v poslední době za sebou ) a neukončím to…. Je to pocit obrovské zodpovědnosti nebo jen strach ze selhání, že jsem to vzdala, zradila ji? Netuším. Proč tohle někteří lidé mají v hlavě až dost a jiní to prostě berou levou zadní,mám to na háku “ Je to jen zvíře, věc ( obtěžující věc).” Netuším.

Letos ke konci roku ji bude asi sedm. Adoptovala jsem ji před třemi roky den před Vánoci.

Jinak ještě dodám, že ona je hrozně špatně krmitelná. Takže těch nejhorších pár dnů přežila v podstatě na vařených vajíčkách. Nic jiného nechtěla, odmítla i šunku nebo sýr. Ono je to s ní prostě složité, člověk musí být tři kroky před ní. Hladovět ji nemůžu nechat. 

Měli bychom absolvovat rentgen, ale momentálně jsme to po konzultaci s vetem odsunuli na neurčito. Prioritou je srovnat cukrovku. Návrat váhu a síly. 

Na fotce už oteklá není, jen si špatně srovnala “úsměv a pysky". 😀. Límec nás doktor zavrhl, tím že je slepá drží se doma u stěn a límec by ji asi znemožňoval pohyb po domě. Řešila jsem to tím, že jsem ji nohy (zadní i přední) zavinula samodržícím obinadlem. K dalšímu rozškrábáni nedošlo,takže to si fungovalo. 

Dlouho jsem nepsala, ono totiž nebylo tak veselo, jak by si člověk přál. Naposledy v půlce ledna, kdy se Bambuli rozjel zánět v uchu. Po kortikoidech v kapkach se z ní stal v podstatě průtokový ohřívač. Jednou stranou tam a druhou ven. Cukrovka rozhozená, já v nervech jak tohle všechno dopadne. Bohužel stav se nezlepšoval ani po doléčení ucha, které mimochodem trvalo nekonečné dlouho. Naše doktorka v zahraničí, takže člověk na všechno sám.  Bambule nezdravě zhubla. Minulý týden z pondělka na úterý v noci Bambuli oteklá celá pravá strana hlavy. Ale jako fakt otekla. Od vrchu hlavy až dolů ke krku. Docela hrůzostrašný a děsivý pohled hned po ránu. Takže poklus k doktorovi a rozumování co s tím. Od ucha to nebylo, další vyšetření bylo nejasné, ve hře zůstávalo to, že to bude buď od zubu,slzný kanálek, slinná žláza. Bohužel v tom okamžiku, už na sebe Bambule nechtěla nechat sáhnout , řvala, kvičela, nařikala bolesti. Jakékoli další vyšetření by bylo zbytečně trápení. Rozkaz zněl jasně, zkusíme se vyhnout kortikoidům, ty ona prostě nedává. Nasazen Meloxidyl s tím, že za tři dny bude konzultace po telefonu a případně budeme moct pokračovat s léčbou až sedm dní. V noci z pátku na sobotu jsem ji byla ve dvě ráno kontrolovat, spala. Pak o půl čtvrté jsem zjistila, že si milost paní celou pravou stranu tlamy rozškrábala. Málem mě trefilo, fakt. To člověk prostě nechce. V půli ranní vycházky lehla a nechtěla vstát, nesla jsem ji domů, brečela, řvala a snažila se smířit s tím, že je konec. Doma kupodivu posnídala, pak znovu lehla a spala. Já po rozednění šla kopat hrob. Po poledni Bambule lehce ožila, takže jak to bývá tonoucí se stébla chytá. Odpoledne jsme zkusili malou vycházku, večeři, léky. V noci třikrát vstát na kontrolu. Od neděle je každý den lepší a lepší. Slabá, hubená, ale živá. Ona nechce umřít. Nechce to vzdát, ještě ne. Včera jsem ten hrob zasypala. Ještě ho nebudeme potřebovat. 

Jinak doma si vysloužila trefou přezdívku. Manžel jí říká Nesmrtelná teta. Jsem k smrti unavená, ale šťastná. Je to moje holka.

Aktuální informace ze dne 18.2.2026 včetně mapy výskytu infikovaných kusů 

https://vetweb.cz/informace-k-probihajicimu-monitoringu-aujeszkyho-choroby-u-prasat-divokych/#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_vert_ab=0&dop_vert_id=dscv1&dop_req_id=ulBn9AJ8CcF-202602201221&dop_id=270965201

Aha, omlouvám se. Mě to zmizelo na předchozí stránce.  Děkuji za upozornění.

Případ vztekliny v Německu u hromadného dovozu psů a koček zřejmě z Ruska.

https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/chov-zdravi-zvirata-veterinari-mor-amp.A260122_082611_ekonomika_drh

Česko by mělo být momentalně afrického moru prasat prosté. 

Zde podrobnější informace 

https://www.svscr.cz/zdravi-zvirat/amp-aktualni-informace/

Každý kus divokého prasete uloveného v České republice sice musí být dle nařízení (EU) 2015/1375 a zákona č. 166/1999 Sb. povinně vyšetřen na trichinelózu (svalovce stočeného, Trichinella spp.), ale testování na Aujezskyho chorobu není legislativně vyžadováno, protože jde o infekci nepřenosnou na člověka. Testování se provádí pouze v rámci monitoringu Státní veterinární správy, nikoliv jako povinné vyšetření každého kusu.  

Převzato z článku zde na chovu zvířat. Zveřejněného 12/2025.

https://www.chovzvirat.cz/clanek/1639-aujezskyho-choroba-u-loveckych-psu-obavane-onemocneni-pri-kontaktu-s-divokymi-prasaty/#google_vignette

Není to značka Belcando?

Myslíte že by v takovém případě nebyl lepší třeba kvalitní pepřový sprej? Nemyslím žádné malé balení, ale něco jako třeba plašič medvědů? I za riziko, že to schytnou moji psi mi přijde použití na smečku psů rychlejší než třeba ten paralyzér . Ale já ho naštěstí nikdy nemusela použít, i když už jsem ho měla párkrát v ruce připravený. Jednou jsem použila teleskopický obušek, ale tam stačil jen zvuk roztažení a pes zpomalil a nakonec dostal jen menší klepnutí po šišce.

Trochu Vám do toho hodim vidle. Bambule značkuje a podle mě to dělala i před kastraci v útulku, protože jsme si ji přivezli tři dny po kastraci a už to měla zažité. Jasně neocvrká nic do výšky, ale pričapne, zvedne pravou nožku a hodí podpis.

Řekla bych, že je to vlčí stopa. Z mého laického pohledu takhle “čáruje” vlk nebo liška. Stopa je protáhlejší než typická psí. Ve stopě vidím jasnou mezeru mezi prvními a prostředními prsty. 

https://lazneleopoldov.eu/

Hodím sem odkaz, ať máte představu o čem je řeč. Jinak mi pobyt platí zaměstnavatel z “kulturního fondu”. 

Jezdím každý rok na "svůj volný víkend”. Welness pobyt v lázních. Psi nesmějí do loveckého zámečku, který je v těsné blízkosti lázní a restaurace ( chápete člověk přejde z budovy A do budovy B cca 5 m), ale lázně mají k dispozici chatky v nejbližším okolí ( cca 30 má od loveckého zámečku), kde může být ubytování i se psem.  Za mě pohoda objednáte si procedury, pak se psem na vycházku, večer na country koncert do restaurace. Letos se neskutečně těším. 

Letos jsem si po dlouhém přemýšlení stanovila cíl 700 km procházek s Bambulí. Pyšná na to, že loni jsme udělali 1250. Sama jsem se uklidňovala pocitem, že tohle  přece dáme s prstem v nose. Karma a cukrovka jsou však jiného názoru. Po zánětu ucha a následného podávání kortikoidů se Bambů úplně rozhodila stabilizovaná cukrovka a místo venčení teď s obavami sleduji každý její pohyb a napití z misky🙄. Sice na vycházky chodíme, ale nechci ji trápit delší trasou. Únava je je ní hodně znát. Snad se nám brzy podaří vše dostat znovu pod kontrolu. 

https://www.denik.cz/regiony/kurovec-lesknacek-duby-chko-soutok-breclavsko-objev-100-let-navrat.html 

Není to poznávačka, ale je to hodně zajímavé. 

Dlouho jsem přemýšlela jestli jít dnes na větší vycházku, to co ráno napadlo z vrchu zmrzlo. A to co uhrnuly technické služby je namrzlé úplně (dopoledne u nás pršelo). Nakonec jsem si říkala, že Bambuli ponesu hlavně ať se jdeme vyvětrat. Takže cca polovinu vycházky jsem ji nesla, ale i tak to bylo příjemné. Zajímavé je, že ta krustička zledovatělé ho sněhu ji většinou unesla, jenom ji to docela dost klouzalo.