Mno, co jsem si tak z toho vzala… jelikož teď jezdí tak, že nevidí ven, tak jak první zkusím vozit připoutanou na zadním sedadle. A na vet si vyžádám nějaký ty pilule. Pak se uvidí.
Jinak mně se dělá blbě, když nekoukám ven a nedejbože, když si potřebuju za jízdy něco přečíst. Mám to tak v autě a autobusu, ve vlaku a letadle pohoda. Loď mi taky neva.
Odpověď na příspěvek uživatele Saga z 12.03.2024, 13:45:37
A to já bych zkusila nejdřív úplně obyč nylonový skijöringový postroj za pár korun (šije ho někdo na zakázku myslím kolem tisícovky, dvou?). Protože ten koník potáhne váhově úplnej prd, takže není (za mě) potřeba žádnej super hyper koženej postroj, jakoby za sebou měl sulku.
Odpověď na příspěvek uživatele Saga z 12.03.2024, 13:32:30
A co nějaký obyč poprsní postroj třeba jako se dělá na skijöring? Psí jí asi nebude, ale tohle by fungovat mohlo. Ke psu/koni se pak připne vodítko s amortizérem (s gumou) a pes/kůň tahá dle svých možností. Síla té gumy se volí podle váhy psa/koně a podle toho, jak moc tahá nebo netahá. S tím by poradili ve spešl prodejně.
Hele a co zkusit s minískem canicross - teda vlastně hippocross? Jakože sedák na běhání a minísek hezky potáhne. Já to teď provozuju se slečnou vořechovou a je to bezva, zvíř se krásně unaví. Předpokládá to jistou ovladatelnost, ale zrovna u miníska by šly přidělat normálně dlouhý otěže.
Jak píšu, ve stresu není. Špatné zkušenosti taky nemá, naopak jí v dočasce jezdit naučili a na to zvracení mě upozorňovali. Jen asi nikdy předtím necestovala, až ten poslední měsíc. Proto se ptám, jestli se to dá “naučit”, resp. to tělo tomu přivyknout.
A venčení bohužel nepomáhá. Posledně jsme právě jeli těch 40 min, pak byla hodinu mimo auto a stejně se po znovu nasednutí po 20 min poblila.
Díky za tip na tu Cerenii, optám se na ní na vet, až pojedem na přeočko za dva týdny.
Jezdí ráda, do auta nastoupí bez zaváhání, lehne si a je v klidu, no stres. Vydrží takhle asi 40 min. Pak začne slintat a po dalších cca 20 min se poblije. Je naučená jezdit pod nohama spolujezdce.
Bambule: držím moc palce ať vychytáte správnou dávku inzulínu a a ť je čubině dobře 🌷
Jinak my venčíme dvakrát denně v našich lesích, je tu v podstatě nevyčerpatelné množství cest a úžasných zákoutí. Barča už se v kese zklidňuje a už dokáže jít většinu procházky na nenapnutý couračce - velkej úspěch, je moc šikovná.