Odpověď na příspěvek uživatele lesnizinka z 23.09.2023, 16:34:02
Lilinka se u nás narodila a já si ji mezi koťaty pečlivě vybrala. Má úžasnou povahu, je milá a přitom nevtíravá.
A má u psů velkou autoritu.
Když to dva mladý ve hře přeženou a jeden bolestí vykvikne, vlítne na ně jak domovnice, zaječí a oni si hned lehnou a dělají, že spí 🤣. Je to strašná sranda.
S nejstarším Gučákem společně vyrůstali , jsou jedno tělo, jedna duše, dokonce za ním chodila, aby jí masíroval bříško při porodu.
Taky záleží, jestli chcete takovou klidně mazlivou ( to je třeba moje britka) nebo aktivně mazlivou a závislejší jako jsou třeba orientálky.
Mazlivost se pozná už u koťátka, vrní, ducá do vás hlavičkou, vyhledává kontakt. Neberte si plachou kočku s tím, že se otrká a ochočí, jděte na jistotu.
Na to přikřižování se ptám proto , že jsem kdysi měla fenu NO u který jsem přesvědčená, že v sobě musela mít belgičáka. Já je tenkrát skoro neznala.
Měla hlavu jako belgičák, byla neuvěřitelně obratná (třeba vyskočila na dvoumetrovou lednici), rychlá, inteligentní a razantní. Byla jsem na takovou povahou zcela nepřipravená .
Byla to třetí fena, kterou jsem měla že stejný chovky, ale byla úplně jiná než jakýkoliv NO, kterýho jsem kdy poznala..
Když jsme byly spolu, bylo to fajn, ale jakmile jsem vytáhla paty, řádila jak černá ruka , dělala opravdu šílený věci, třeba strhala z domu okapy, vytáhla velkej perskej koberec na zahradu, nanosila dřevo ze zahrady na verandu, uměla si otevřít i okno ( jako že otočit tou starou mosaznou kličkou).
Musela jsem si přiznat, že se k nám opravdu nehodí, v domě byla stará babička, děti a jejich kamarádi, nebylo to bezpečný, protože její hry byly opravdu divoký. Vrátila jsem ji chovatelce , respektive si ji vzala její kamarádka. Byla ráda, protože Uzzina už byla připravená na jedničkový zkoušky. Hned první den nový majitelce při hře procvakla ruku, ale pak už jim to klapalo a dělaly, myslím dost úspěšně, sportovku.
Odpověď na příspěvek uživatele balu z 22.09.2023, 09:45:15
Bydlím v domě, kterej je starej asi sto let.
Práce nemá konce kraje, a je v něm možný utopit libovolný množství peněz aniž by to bylo někde vidět 😅. Nikdy nebudu mít na celkovou rekonstrukci. Strašně starostí.
Ale zase je možný jít v županu na zahradu, v noční košili otevřít psům když se potřebujou vyvenčit, vnoučata jsou tady šťastný a uvolněný a člověk má opravdový soukromí .
Odpověď na příspěvek uživatele Inspektor-pisisvor z 22.09.2023, 20:37:43
Křižovatky všeho možného z Belgie? Jako že tam něco přikřižují ?
A opakované krytí byste nedělala ani kdyby psi nebyli určení k chovu ? Mně tak laicky přijde, že stejné vlastnosti získáme nejjistěji spojením stejných rodičů.
Ale jak už jsem někde psala, v genetice jsem skončila u hrachu ☹️.
A jak se vede Vašemu juniorovi? Často si na něj vzpomenu, jak asi roste..😊
Prase divoké je původní evropský druh. Nevím, kde čerpáte informaci o tom, že původní divoká prasata byla u nás vybita. Pochybuji o pravdivosti. To, že byly jejich stavy velmi zredukovány díky válce, to je samozřejmé. Ale zase se po válce jejich stavy zvedly, ať už tím, že je nikdo nelovil nebo z jiných lokalit.
Nene, divoká prasata byla vybita v osmnáctém století, protože byla považována za škodnou, a pak byla chovaná je v oborách ( pár set kusů).
Po válce nějaká utekla a nějaká k nám přešla a začala se množit.
V roce 1990 jich už bylo třicet tisíc, teď je jich třista tisíc.
Řekla bych, že regulace už snad ani není možná, prasata jsou chytrá , myslivci na to pečou ( u nás dokonce přikrmujou), v příměstských oblastech se ani střílet nesmí . A vlci to tedy rozhodně nezastanou.
U nás už je hodně míst, kam se lidi bojí chodit. Chráněný území celý rozrytý, zahrady taky.