Dájo, koukaje na vaše pejsany mi připomnělo, že jsem dneska měla ,,psí den"😀 Ono to teda začalo už včera, kdy přišla mamka s Mandy na chvojí. Otevřela jsem jim bránu, Menďa běžela k nám, mamka volala, ať ji hlídám, že jde stříhat jedličky co přesahujou přes plot na sousedovo pole. Nachystala jsem Mendyně kokinka a čekala v bráně, až oběhá barák, vyžere misky kočkám a půjdem za tou mamkou. Konečně přišla, naviguju ji po cestě, že jdem za roh kolem plotu, jede auto, vzala jsem ji na krajnici za obojek a pár kroků, byly jsme na rohu plotu. Mluvím na ni: podívej Mandy, mamka šla sem, vedle plotu. Ohlédnu se po ní a vidím, jak ta metelí zpátky na cestu kolem potoka, kudy přišly k nám. Vyběhnu s řevem za ní(neslyší a nevidí ani na dva metry, to už jsem si vyzkoušela) A ona metelí, nezastaví se, tak já letím za ní. Byla jsem od ní tak 50m, Kdyby se zastavila, tak ji snad doběhnu, ale ona prostě valí. Domů to mají cca 800m. Přešla přes lávku na jejich břeh, odbočila správně, ale pak mě napadlo, že jestli náhodou mamka zavřela branku, domů se nedostane a poutíká uličkou na chodník při hlavní cestě, po něm k baráku to má sice jen 20m, když ji nenapadne přeběhnout přes silnici naproti k babce. Ale to už jsem viděla, že si branku otevřela a vlezla do zahrady, ale zase mi cvaknulo, jestli mamka zavřela přední branku😲co vede vedle baráku na tu silnici. Letěla jsem jak blázen, naštěstí byla zavřená. Tak jsem šla k nim pro vodítko, připla vyjukanou Mandy, protože zjistila, že mamka tam není a šlapaly jsme zpátky k nám pro tu mamku. Ta už chodila kolem baráku a vyptávala se Toma, kde jsme😏Ten se smál, jestli hrajem na schovku😛Mamce jsem vybrblala, že lítám po dědině jak magor a řvu na Mandy, protože ji nemůže nechat tak, že Mandy prostě neví, kam se jí ztratila🙄A ať ji vodí raděj už pořád na tom vodítku, i Mandy si je jistější, že ví, že je ve spojení. No marné, kolem potoka ji stejně má pořád na volno, prý jen za humna už ji bere na tom vodítku, aby jí nevběhla nahoru na dráhu pod vlak. Zajímavé je, že Mandy, jak jsem ji sledovala, neběžela po čichu, ale asi po paměti, je to kus jen pěšina mezi keři a stromy, přesto absolutně nezaváhala, nevletěla nechtěně do keřů, stromů, přesně metelila tou pěšinou, zahnula vlevo na kovovovou lávku přes potok a pak zase doprava po štěrkové cestě 200m k domovu.
