Příspěvky uživatele

Anonymní:

Andulka na fotografii zjevně polyomavirozou netrpí. Více se dočtete zde: https://zverolekarka.com/polyomaviroza/

“mam kluky jako lusky”? Nebylo by vhodnější spíš “mám kluky jako 4% buky”? O to hůř že ani ne od jejich přirozenosti, což by se dalo pochopit, ale proto že jste se tak rozhodla vy ke své potěše. Víte ono to vymýšlení “extrémních kravin”  spočívající v "neotviraji oci a nekrmi me zrnickama do pusy"  neznamená lásku k vám, jen úpornou snahu dostát svým přirozeným pudům a snaze namluvit si alespoň zástupnou samičku když všude okolo jsou jen ti další protivní kluci. A poslední poznámka k “ale z osatky mimin, ktera na me skakala jako diva a vsechna chtela se mnou dom.” Skákala jako divá z toho důvodu že předpokládala nakrmení, rozhodně ne kvůli tomu že by chtěla s vámi domů, jde jen o využití jejich nezkušenosti. Ale nenechte se nijak ovlivnit, je zřejmé že máme na chov zcela odlišný názor a to je třeba respektovat. Nic osobního v tom není. Mně prostě jen vadí růžové brýle a z mého pohledu chybné možná až naivní závěry, cítím proto potřebu vyjádřit jiný názor, to je vše. Tím však nechci v žádném případě rozporovat skutečnost, když už jste se k takovému chovu rozhodla, že hejno samečků je pro váš záměr smysluplná volba.

Jen se zeptám. Jak nešíleně se chytá neochočená andulka ve voliéře, případně ve velké kleci? Mne tedy napadají jen dvě možnosti, přiměřeně velká síť k odlovu a nebo, z mého pohledu nepřijatelné, uhonění vedoucí až k vyčerpání lovené andulky včetně dlouhého, hromadného rozruchu v celé voliéře. Domluvy a ukecávání, včetně líbání bříška, v podobném případě moc nezabírají. A také se mi vůbec nelíbí kritika praxe chovatele který své ptáky dovedl až k úspěšnému odchovu od někoho kdo ani nepozná mládě od dospělce a chce ptáky pouze na hraní. Vím že se občas může najít chovatel který se k ptákům chová nepřiměřeně tvrdě, potom je však jen na vás sebrat se odejít a takového ptáka nekoupit. Tak nejlépe vyjádříte nedůvěru k jeho chovu, tady už je poněkud pozdě.

Bravo Koudy.👍Za přístup k problému 👏

Jakých markantů si všímat je docela dobře popsáno zde. https://www.prirodadokapsy.cz/blog/stopa-lisky-jak-ji-poznat-a-kde-ji-v-prirode-hledat/  je potřeba nekoukat jen na fotku nebo kresbu ale také si přečíst tu omáčku okolo.

Ano, pokud nevíte jak má stopa vypadat a čemu věnovat pozornost tak je to téměř nemožné. V opačném případě to zas takový problém není ať už je stopa na kvalitní fotce nebo přímo na sněhu a znáte tak okolnosti nálezu. Pravděpodobnost omylu je sice stále ale dost nízká, zejména mezi druhy.

To teda nevidím ale věřím když to říkáte. Ovšem měl jsem dojem že řešíme typické znaky stopy psovitých, lasicovitých a kočkovitých ne konkrétní stopu čuvače. To jste posunula do stejné roviny jako poznat podle lidské stopy zda to byl černoch nebo běloch, nebo třeba eskymák. No a paspárky také znáte tak proč ten dotaz s liškou jako psovitou šelmou a jejími čtyřmi prsty?

Je to možné. 

acher:

Ale kuna má 5 prstů.Čtyři prsty drápy má liška.A čeho jsou tyto stopy.

Řada stop vylučuje kunu, ta hopsá a stopy bývají po dvou. Toto je klasický mimochodný klus kdy zvíře klade stopu zadní končetiny do otisků přední. Může to být tedy liška nebo kočka což se v této kvalitě fotky nepozná protože nelze odvodit velikost stopy ani tvar ani otisk drápů, protože otisk tlapky zadní nohy poruší nebo zkreslí otisk tlapky přední. To by chtělo fotku zhora ne pod úhlem. 

Psovití mají vesměs více či méně patrné rudimentální zbytky prvního prstu (palce). Konkrétně u psů se tomu na zadní končetině říká “vlčí dráp” a bývá umístěn blíže kostí zánártí (kotníku). Na předních bývá lépe zachován i když je také nefunkční a také bývá vysoko až u kostí zápěstí. Lasicovití mají první prst funkční. Takže ano liška nechává stopu čtyřprstou i když prvoplánově má také pět prstů i když ten první nemusí být vůbec patrný, stejně tak jako u některých plemen psů, zejména na zadních končetinách.

A ještě také ve Ferdovi, tam má pokud si vzpomínám také kladnou roli.

Ony jsou oba druhy prstochodci, jen oblast záprstních kůstek je jinak stavěná, jak na předních tak na zadních končetinách, lasicovití ji mají podstatně kratší, takže se první prst dostává blíže k podkladu. To pak spolu s jiným úhlem kladení končetiny způsobí že stopa kuny je podlouhlejší, obvykle pětiprstá a ne tak uzavřená jako stopa kočky kde první prst zůstává vysoko nad podkladem. Otisk drápů nemá cenu řešit, ten je jasný.

Čivava, která to má až na drápy podobně jako kočka, byl jen pokus o odlehčení celého problému, asi tedy ne moc povedený no.🤣

To je ale fešanda 👏

Já drápky vidím zřetelně a proto to kočka nebude, také by byla stopa kratší a kulatější. Myslím že jde opravdu o kunu. Zase ale nevidím pět prstů což by u kuny mělo být vidět. Tak zbývá lasička, jenže zase není podle čeho posoudit velikost. Nebo maskovaná čivava🤣

Anonymní:

V podstatě stačí, i když pro dopělou samici (obzvlášť, pokud chceš mláďata) bych doporučoval o něco větší, takhle malé nádrže už trochu zavánějí velkoodchovnou, kde se pro nedostatek místa nehledí na blaho individuí.

Mne by tedy opravdu zajímalo jak jste dospěl k přesvědčení “trochu zavánějí velkoodchovnou, kde se pro nedostatek místa nehledí na blaho individuí.” Osobně jsem přesvědčen že bez občas uniklých informací od velkých, nebo větších, chovatelů u kterých je chov “zavánějící” v negativním slova smyslu, zavání takový chov, až na výjimky, spíš praxí ověřenými zkušenostmi které malý petkař nemá při chovu jednoho či dvou šťastných zvířat šanci získat. V konečném výsledku pak páchá nesrovnatelně horší věci než samotné rozmnožení. Ostatně on by takový nezávadný petkař pravděpodobně nezískal ani to samotné zvíře na kterém by své pokusy a teorie páchal.  

Pro Rosea, vlastní zkušenost nemám ale z občasných návštěv známých kteří se chovem zabývají vím že příliš velké terárko je stejný problém jako příliš malé. To až do té míry že na mláďata pavouků bývají používány např. plastové krabičky (cca 2,5x6cm) od filmů. Během růstu se velikost “terárek” zvětšuje. Dospělé samice vámi uvedených druhů bývají umístěny do ter. 20x20x20 cm případně 25x25x25 cm. Dospělému samci by však terko 15x20x20 cm mohlo pohodlně stačit.

Kontroloval jste spodní stranu prstů, přísavné lamely? Tam bude nejspíš problém. Máte možnost porovnat se samečkem, udělejte to. Jediný rozdíl by měl být v tom, pokud si dobře vzpomínám, že samička by měla mít oproti samečkovi dva malé drápky na každé noze. 

Tak to musím uznat že jste Tenurri šikulka. “Mně nejvíc pomohlo to odebírat nádobkou.” U mne by to zaručeně dopadlo tak že po skončení akce bych měl prázdné akvárko bez vody a nervy na pochodu😲. Problém při použití papírové utěrky vzniká tím že je rychle nasákavá. Příště musíte položit a okamžitě stahovat, využít ten moment kdy má voda tendenci vsakovat se do materiálu. Nasáklá utěrka již ten efekt neposkytne a je v podstatě k ničemu. V tom měli ty archaické noviny výhodu páč vsakování trvalo podstatně déle, zase však měli jiné nevýhody to je fakt. Také plovoučky k této metodě první pomoci nepřispějí protože vyloučí položení papíru po ploše hladiny. Jen ten růžkatec by nevadil, ten se nad hladinu, na rozdíl od pistie a limnobia necpe, drží se hezky ukázněně těsně pod ní. Jinak samozřejmě plovoučky ano, tam kde je to jen trochu možné a vhodné. Minimálně poskytnete nitrifikačním bakteriím více prostoru k usídlení. Také jejich schopnost odčerpávat přebytečné živiny je enormní. Pro zajímavost, četl jsem že růžkatec (Ceratophyllum demersum) je schopen v době vrcholné vegetační fáze a v příznivých podmínkách přirůstat až o šest cm denně a to na všech vegetačních vrcholech jedné rostliny. Osobně jsem to sice neměřil ale i kdyby to byl údaj přehnaný tak stejně je rychlost růstu excelentní. Bohužel, při té všeobecné chvále plovouček je dobré připomenout že samy o sobě nejsou schopné likvidovat “mastnou hladinu”, ani nemohou, povlak se totiž skládá z odpadu dosud nezpracovaného nitrifikačními bakteriemi které jej teprve svou činností upraví na prvky které dokáže rostlina využít, odčerpat a tím zlikvidovat. Takže “pouze” poskytnou optimální podmínky, to je vše. Skimmer, je to dobré udělátko v podmínkách které jeho instalaci vyžadují. Počítá se s ním zejména u nezakrytých nádrží s volnou, rostlinami nezarostlou vodní hladinou. U běžné sladkovodní akvaristiky je to však z mého pohledu upřílišněnost. Proč? Protože v případě plovoučkami zarostlé hladiny způsobí dříve či později “nahuhňání” rostlin okolo sebe čímž vlastně znemožní svou primární funkci tj. sbírání nečistot z hladiny. Častá a nutná údržba ve formě čištění sběrného koše nebo sítka a skutečnost že pouze přesouvá znečištění z hladiny ke zpracování n. bakteriím do filtru ho v mých očích degraduje do zbytné blbosti. Samozřejmě jde pouze o mé mínění a můj postoj, což nemusí mnoho znamenat. Raději však dám přednost trpělivosti a klasické, vyvážené biologické rovnováze. Proč se máme snažit o co nejrozmanitější portfolio druhů nitrifikačních bakterií? Jistě každý tuší že všude kolem nás se vyskytují bakterie různých druhů, nejen nitrifikační a prospěšné ale i jiné méně vítané až nebezpečné. Vznášejí se volně v prostoru nebo ulpívají na jakémkoliv myslitelném předmětu a čekají až okolní prostředí bude natolik příznivé aby mohli tvořit kolonie s postřehnutelnými projevy života. Aby takové mnohdy neuvěřitelně dlouhé čekání, v pro ně krajně nepřátelském prostředí, vůbec přežili uchylují se do zvláštní dalo by se laicky říci bezživotné fáze života zvaném kryptobióza. V takovém stavu jsou schopny přečkat prakticky cokoliv. No a protože je tato schopnost mnohým výrobcům akvarijních potřeb dobře známá využívají ji k selekci vhodných druhů a kmenů bakterií které splňují požadavky, následné distribuci a prodeji. Fakt je, že ze strany zákazníka je potřeba notná dávka důvěry ve firmu které dávají při koupi výrobku přednost, protože není v možnostech běžného akvaristy posoudit jak účelná jejich investice vlastně je a zda by výsledek nebyl stejný nebo podobný kdyby se spolehl na divoké kmeny n.b.. Já tomu věřím a vím že po aplikaci bakterií je během jednoho dne patrný výsledek a do dvou dnů září hladina čistotou. Navíc cena za klid se mi nezdá až tak vysoká, protože není pro akvaristu nic trapnějšího než přijít, zejména po ránu, k akvárku a vidět jak se celé rybí osazenstvo vrtí u hladiny a lapá po kyslíku. Víme přece že nepropadnutí vločkového krmiva není ten primární problém, zato však zabránění přirozené výměny plynů ano. Kratší to neumím, pardon. 🙄A to jsem se ještě nezmínil o tom jak různé druhy n.b. upřednostňují různé typy prostředí a tvorbě mikrobiálního povlaku v akváriu tak důležitého třeba pro krevetky.

Dobrý den, pomůže vám Seachem Pristine. Samozřejmě je podobných přípravků víc ale tento používám já pokud je to, zejména u nověji založených akvarií, nutné. Víc si o přípravku počtete zde https://www.rostlinna-akvaria.cz/eshop/na-mastnou-hladinu Na okamžité mechanické odstranění povlaku se dříve používali obyčejné noviny, nebo balicí papír, případně bílé papírové kuchyňské utěrky. Na plochu hladiny položíte papír a za okraj pomalu zvedáte. To celé opakujete do vyčištění hladiny. Lepší a hlavně dlouhodobější řešení je však S.P., navíc se vyhnete nepořádku.

Děkuji, něco se mi podařilo najít a naštudovat, vy a ostatní jste potvrdili pro mne nepochopitelná fakta, jsem spokojen. Až mně teda doleze do hlavy ta neuvěřitelná tolerance ptačího embrya na obsah vody ve vejci. Já primární rozdíly mezi vejci plazů a ptáků samozřejmě znal až tedy na různou hustotu bílku i samotného žloutku, takže jsem si neuvědomil jak zásadní vliv mohou takové vrstvy mít na vývoj zárodku. Možná proto protože jsem nikdy neměl potřebu to řešit a zkoumat. Ale dobře mi tak, alespoň jsem si potvrdil že když už se člověk o něco zajímá, má se zajímat do detailu a vždy se pídit proč a jak, protože pro parádu to obvykle nebývá. Na druhou stranu však mohu, celkem podrobně, popsat podmínky vývoje života v želvím vejci, konkrétně ve vejcích suchozemských želv.

Pro mne je to zajímavé téma. Řeším sice zcela jiné problémy, prakticky ve všech bodech “obžaloby”, tj. jak při sběru, manipulaci, líhnutí, vlhkosti v líhních i při samotném líhnutí atd., páč má vejce nejsou vejce slepičí ba ani ptačí. Přesto mne však vrtá hlavou pár věcí. 1/Jaké vrstvy se při převozu slepičích vajec mohou pomíchat aniž by bylo při prosvícení na první pohled patrné poškození? 2/ Je opravdu běžné že vzduchová bublina ve vejci vykazuje takové změny ve velikosti aniž by to mělo negativní vliv na zárodek? Uvedená % mi připadají neuvěřitelná. 3/Vyrozuměl jsem že i při převozu vajec přímo chovatelem dochází k poškození. Tomu nerozumím, nepředpokládám že chovatel pojede pro vejce dále než cca 1000 km, až na zcela výjimečné případy. Taková cesta se dá zvládnout za jeden max. za dva dny. Také si nemyslím že se na cestu vydá s žebřiňákem ale hezky v pohodlí autem, případně hromadnou dopravou. V obou případech jsou prudké a opakované otřesy včetně výrazných teplotních šoků nepravděpodobné. Tak jak to, v čem bývá problém? Teď to možná bude znít blbě ale když si uvědomím v jakém, obvykle přijatelném, stavu nosím konzumní vejce z obchodu, kde pravděpodobně nelze počítat s ohleduplnou manipulací a naopak lze počítat s výraznou časovou prodlevou aniž by docházelo k výše uvedeným problémům, přijde mi to divné. Pochopím že pro zkušené bardy se mohou mé úvahy zdát naivní, takže stačí stručně nebo i odkaz kde bych se dovzdělal. Díky za trpělivost.