Příspěvky uživatele

Je to možné. 

acher:

Ale kuna má 5 prstů.Čtyři prsty drápy má liška.A čeho jsou tyto stopy.

Řada stop vylučuje kunu, ta hopsá a stopy bývají po dvou. Toto je klasický mimochodný klus kdy zvíře klade stopu zadní končetiny do otisků přední. Může to být tedy liška nebo kočka což se v této kvalitě fotky nepozná protože nelze odvodit velikost stopy ani tvar ani otisk drápů, protože otisk tlapky zadní nohy poruší nebo zkreslí otisk tlapky přední. To by chtělo fotku zhora ne pod úhlem. 

Psovití mají vesměs více či méně patrné rudimentální zbytky prvního prstu (palce). Konkrétně u psů se tomu na zadní končetině říká “vlčí dráp” a bývá umístěn blíže kostí zánártí (kotníku). Na předních bývá lépe zachován i když je také nefunkční a také bývá vysoko až u kostí zápěstí. Lasicovití mají první prst funkční. Takže ano liška nechává stopu čtyřprstou i když prvoplánově má také pět prstů i když ten první nemusí být vůbec patrný, stejně tak jako u některých plemen psů, zejména na zadních končetinách.

A ještě také ve Ferdovi, tam má pokud si vzpomínám také kladnou roli.

Ony jsou oba druhy prstochodci, jen oblast záprstních kůstek je jinak stavěná, jak na předních tak na zadních končetinách, lasicovití ji mají podstatně kratší, takže se první prst dostává blíže k podkladu. To pak spolu s jiným úhlem kladení končetiny způsobí že stopa kuny je podlouhlejší, obvykle pětiprstá a ne tak uzavřená jako stopa kočky kde první prst zůstává vysoko nad podkladem. Otisk drápů nemá cenu řešit, ten je jasný.

Čivava, která to má až na drápy podobně jako kočka, byl jen pokus o odlehčení celého problému, asi tedy ne moc povedený no.🤣

To je ale fešanda 👏

Já drápky vidím zřetelně a proto to kočka nebude, také by byla stopa kratší a kulatější. Myslím že jde opravdu o kunu. Zase ale nevidím pět prstů což by u kuny mělo být vidět. Tak zbývá lasička, jenže zase není podle čeho posoudit velikost. Nebo maskovaná čivava🤣

Anonymní:

V podstatě stačí, i když pro dopělou samici (obzvlášť, pokud chceš mláďata) bych doporučoval o něco větší, takhle malé nádrže už trochu zavánějí velkoodchovnou, kde se pro nedostatek místa nehledí na blaho individuí.

Mne by tedy opravdu zajímalo jak jste dospěl k přesvědčení “trochu zavánějí velkoodchovnou, kde se pro nedostatek místa nehledí na blaho individuí.” Osobně jsem přesvědčen že bez občas uniklých informací od velkých, nebo větších, chovatelů u kterých je chov “zavánějící” v negativním slova smyslu, zavání takový chov, až na výjimky, spíš praxí ověřenými zkušenostmi které malý petkař nemá při chovu jednoho či dvou šťastných zvířat šanci získat. V konečném výsledku pak páchá nesrovnatelně horší věci než samotné rozmnožení. Ostatně on by takový nezávadný petkař pravděpodobně nezískal ani to samotné zvíře na kterém by své pokusy a teorie páchal.  

Pro Rosea, vlastní zkušenost nemám ale z občasných návštěv známých kteří se chovem zabývají vím že příliš velké terárko je stejný problém jako příliš malé. To až do té míry že na mláďata pavouků bývají používány např. plastové krabičky (cca 2,5x6cm) od filmů. Během růstu se velikost “terárek” zvětšuje. Dospělé samice vámi uvedených druhů bývají umístěny do ter. 20x20x20 cm případně 25x25x25 cm. Dospělému samci by však terko 15x20x20 cm mohlo pohodlně stačit.

Kontroloval jste spodní stranu prstů, přísavné lamely? Tam bude nejspíš problém. Máte možnost porovnat se samečkem, udělejte to. Jediný rozdíl by měl být v tom, pokud si dobře vzpomínám, že samička by měla mít oproti samečkovi dva malé drápky na každé noze. 

Tak to musím uznat že jste Tenurri šikulka. “Mně nejvíc pomohlo to odebírat nádobkou.” U mne by to zaručeně dopadlo tak že po skončení akce bych měl prázdné akvárko bez vody a nervy na pochodu😲. Problém při použití papírové utěrky vzniká tím že je rychle nasákavá. Příště musíte položit a okamžitě stahovat, využít ten moment kdy má voda tendenci vsakovat se do materiálu. Nasáklá utěrka již ten efekt neposkytne a je v podstatě k ničemu. V tom měli ty archaické noviny výhodu páč vsakování trvalo podstatně déle, zase však měli jiné nevýhody to je fakt. Také plovoučky k této metodě první pomoci nepřispějí protože vyloučí položení papíru po ploše hladiny. Jen ten růžkatec by nevadil, ten se nad hladinu, na rozdíl od pistie a limnobia necpe, drží se hezky ukázněně těsně pod ní. Jinak samozřejmě plovoučky ano, tam kde je to jen trochu možné a vhodné. Minimálně poskytnete nitrifikačním bakteriím více prostoru k usídlení. Také jejich schopnost odčerpávat přebytečné živiny je enormní. Pro zajímavost, četl jsem že růžkatec (Ceratophyllum demersum) je schopen v době vrcholné vegetační fáze a v příznivých podmínkách přirůstat až o šest cm denně a to na všech vegetačních vrcholech jedné rostliny. Osobně jsem to sice neměřil ale i kdyby to byl údaj přehnaný tak stejně je rychlost růstu excelentní. Bohužel, při té všeobecné chvále plovouček je dobré připomenout že samy o sobě nejsou schopné likvidovat “mastnou hladinu”, ani nemohou, povlak se totiž skládá z odpadu dosud nezpracovaného nitrifikačními bakteriemi které jej teprve svou činností upraví na prvky které dokáže rostlina využít, odčerpat a tím zlikvidovat. Takže “pouze” poskytnou optimální podmínky, to je vše. Skimmer, je to dobré udělátko v podmínkách které jeho instalaci vyžadují. Počítá se s ním zejména u nezakrytých nádrží s volnou, rostlinami nezarostlou vodní hladinou. U běžné sladkovodní akvaristiky je to však z mého pohledu upřílišněnost. Proč? Protože v případě plovoučkami zarostlé hladiny způsobí dříve či později “nahuhňání” rostlin okolo sebe čímž vlastně znemožní svou primární funkci tj. sbírání nečistot z hladiny. Častá a nutná údržba ve formě čištění sběrného koše nebo sítka a skutečnost že pouze přesouvá znečištění z hladiny ke zpracování n. bakteriím do filtru ho v mých očích degraduje do zbytné blbosti. Samozřejmě jde pouze o mé mínění a můj postoj, což nemusí mnoho znamenat. Raději však dám přednost trpělivosti a klasické, vyvážené biologické rovnováze. Proč se máme snažit o co nejrozmanitější portfolio druhů nitrifikačních bakterií? Jistě každý tuší že všude kolem nás se vyskytují bakterie různých druhů, nejen nitrifikační a prospěšné ale i jiné méně vítané až nebezpečné. Vznášejí se volně v prostoru nebo ulpívají na jakémkoliv myslitelném předmětu a čekají až okolní prostředí bude natolik příznivé aby mohli tvořit kolonie s postřehnutelnými projevy života. Aby takové mnohdy neuvěřitelně dlouhé čekání, v pro ně krajně nepřátelském prostředí, vůbec přežili uchylují se do zvláštní dalo by se laicky říci bezživotné fáze života zvaném kryptobióza. V takovém stavu jsou schopny přečkat prakticky cokoliv. No a protože je tato schopnost mnohým výrobcům akvarijních potřeb dobře známá využívají ji k selekci vhodných druhů a kmenů bakterií které splňují požadavky, následné distribuci a prodeji. Fakt je, že ze strany zákazníka je potřeba notná dávka důvěry ve firmu které dávají při koupi výrobku přednost, protože není v možnostech běžného akvaristy posoudit jak účelná jejich investice vlastně je a zda by výsledek nebyl stejný nebo podobný kdyby se spolehl na divoké kmeny n.b.. Já tomu věřím a vím že po aplikaci bakterií je během jednoho dne patrný výsledek a do dvou dnů září hladina čistotou. Navíc cena za klid se mi nezdá až tak vysoká, protože není pro akvaristu nic trapnějšího než přijít, zejména po ránu, k akvárku a vidět jak se celé rybí osazenstvo vrtí u hladiny a lapá po kyslíku. Víme přece že nepropadnutí vločkového krmiva není ten primární problém, zato však zabránění přirozené výměny plynů ano. Kratší to neumím, pardon. 🙄A to jsem se ještě nezmínil o tom jak různé druhy n.b. upřednostňují různé typy prostředí a tvorbě mikrobiálního povlaku v akváriu tak důležitého třeba pro krevetky.

Dobrý den, pomůže vám Seachem Pristine. Samozřejmě je podobných přípravků víc ale tento používám já pokud je to, zejména u nověji založených akvarií, nutné. Víc si o přípravku počtete zde https://www.rostlinna-akvaria.cz/eshop/na-mastnou-hladinu Na okamžité mechanické odstranění povlaku se dříve používali obyčejné noviny, nebo balicí papír, případně bílé papírové kuchyňské utěrky. Na plochu hladiny položíte papír a za okraj pomalu zvedáte. To celé opakujete do vyčištění hladiny. Lepší a hlavně dlouhodobější řešení je však S.P., navíc se vyhnete nepořádku.

Děkuji, něco se mi podařilo najít a naštudovat, vy a ostatní jste potvrdili pro mne nepochopitelná fakta, jsem spokojen. Až mně teda doleze do hlavy ta neuvěřitelná tolerance ptačího embrya na obsah vody ve vejci. Já primární rozdíly mezi vejci plazů a ptáků samozřejmě znal až tedy na různou hustotu bílku i samotného žloutku, takže jsem si neuvědomil jak zásadní vliv mohou takové vrstvy mít na vývoj zárodku. Možná proto protože jsem nikdy neměl potřebu to řešit a zkoumat. Ale dobře mi tak, alespoň jsem si potvrdil že když už se člověk o něco zajímá, má se zajímat do detailu a vždy se pídit proč a jak, protože pro parádu to obvykle nebývá. Na druhou stranu však mohu, celkem podrobně, popsat podmínky vývoje života v želvím vejci, konkrétně ve vejcích suchozemských želv.

Pro mne je to zajímavé téma. Řeším sice zcela jiné problémy, prakticky ve všech bodech “obžaloby”, tj. jak při sběru, manipulaci, líhnutí, vlhkosti v líhních i při samotném líhnutí atd., páč má vejce nejsou vejce slepičí ba ani ptačí. Přesto mne však vrtá hlavou pár věcí. 1/Jaké vrstvy se při převozu slepičích vajec mohou pomíchat aniž by bylo při prosvícení na první pohled patrné poškození? 2/ Je opravdu běžné že vzduchová bublina ve vejci vykazuje takové změny ve velikosti aniž by to mělo negativní vliv na zárodek? Uvedená % mi připadají neuvěřitelná. 3/Vyrozuměl jsem že i při převozu vajec přímo chovatelem dochází k poškození. Tomu nerozumím, nepředpokládám že chovatel pojede pro vejce dále než cca 1000 km, až na zcela výjimečné případy. Taková cesta se dá zvládnout za jeden max. za dva dny. Také si nemyslím že se na cestu vydá s žebřiňákem ale hezky v pohodlí autem, případně hromadnou dopravou. V obou případech jsou prudké a opakované otřesy včetně výrazných teplotních šoků nepravděpodobné. Tak jak to, v čem bývá problém? Teď to možná bude znít blbě ale když si uvědomím v jakém, obvykle přijatelném, stavu nosím konzumní vejce z obchodu, kde pravděpodobně nelze počítat s ohleduplnou manipulací a naopak lze počítat s výraznou časovou prodlevou aniž by docházelo k výše uvedeným problémům, přijde mi to divné. Pochopím že pro zkušené bardy se mohou mé úvahy zdát naivní, takže stačí stručně nebo i odkaz kde bych se dovzdělal. Díky za trpělivost.

Tap:

Z letitých zkušeností víme, že tvrzení o pancéřníčcích, jak jsou to hejnovité ryby,
není opodstatněné. Platí to pouze pro mladá zvířata.
Později v hejnku vzniká šikana a zůstává dominantní pár.
Ten se může i v nádrži o objemu 60 L bez problému svévolně rozmnožovat.
Máme u pand opakované spontánní odchovy ve společenské nádrži
(predátoři jiker - skaláry apod).

Pokud se potřebujete na něco zeptat, rádi vám pomůžeme. 

Je pozoruhodné jak se mohou zkušenosti jednotlivých chovatelů lišit. Ale k věci, manželka má ve svých nádržích odjakživa skupinky po deseti, dvanácti kusech pancéřníčků různých druhů, konkrétně v současné době dospělé Corydoras panda, Corydoras julii, Corydoras pygmaeus, Corydoras sterbai, nověji také Corydoras pulcher, Corydoras sp. Venezuela orange a Corydoras duplicareus. Všechny tyto druhy vykazují chování typické pro ryby žijící v hejnech až na dvě výjimky. Pancéřníček malý sice také drží skupinu ale značně rozvolněnou, možná pro svoji potřebu ohledávat jednotlivé listy rostlin nebo zvyk plavat v celém vodním sloupci. Pancéřníček Štěrbův dává přednost spíš pohybu v páru než ve skupině, alespoň se tak zdá. Ostatní jedou za zábavou, potravou i jen tak na procházku vždy v utažené formaci že kdyby se mohli držet za ruce jako školkou povinné děti na procházce, tak to udělají. Drobné "ústrky" menších jedinců většími, vznikající v každé skupině společně žijících zvířat zejména když najdou ojedinělý objekt vhodný k prozkoumání nebo k jídlu, nelze považovat za šikanu už z toho důvodu že odstrčený jedinec se nijak nesnaží o úprk ale naopak vyvíjí usilovnou snahu dostat se zpět do výhodnější pozice a to bez výraznější reakce vítěze. Co se týká cíleného rozmnožování tak toto období máme dávno za sebou i když to mám stále v živé paměti. Vždy jsme dávali k vytření základní skupinku jedna samice + dva samci a případně její přibližné násobky tj. tři samice a alespoň pět samců. Nebudu popisovat obecně známé postupy platné při snaze o odchov ale při takovémto složení bývali výsledky nejlepší. To jen k tomu uvedenému “dominantnímu páru”. K výtěrům bez jakékoliv snahy ze strany chovatele dochází i v našich vesměs společenských nádržích. Jedná se o tu první skupinu pancéřníčků, druhou skupinu máme jen necelý rok. Občas se stane že objevím skupinku mláďat šmejdících po dně, někdy dva kusy, jindy třeba deset. Putují do společné nádrže kde společně s potěrem jiných ryb odchyceným příležitostně v nádržích čekají až budou vypadat jako ryby a budou schopné nahradit v případě potřeby své rodiče nebo se v nich zhlédne některý kamarád. Tak to funguje u pand, leopardů a štěrbáků nikoliv u pancéřníčků malých páč jejich potěr nikdo v zarostlé nádrži, bez akutní hrozby vážné mozkové příhody, nechytí. Přesto i u nich přirozená obnova nějak funguje protože skupina dlouhodobě zůstává co do počtu jedinců přibližně stejná. Konečně se dostávám k tomu co jsem vlastně chtěl napsat a co mně připadá zajímavé. V té nádrži pro potěr se, jak je jistě patrné, setkají skupinky různě starých jedinců třech druhů pancéřníčků. Skupinky jednotlivých druhů, nehledě na stáří, mají výraznou snahu tvořit hejno pouze vlastního druhu ač ještě není na první pohled patrné ke kterému náleží. Stručně, vypadají prakticky stejně, chovají se stejně ale přesto vědí co jsou zač, pomíchají se tak maximálně v místě krmení kde panuje zmatek. Má také někdo z chovatelů podobnou zkušenost nebo se to děje pouze u mně?

Pokud jde pouze o nalepenou řasu stačí akvárium napustit vodou, nejlépe až nad vrchní proužek bývalé hladiny a počkat. Druhý den vypustit ⅔ vody, vzít novou, dosud nepoužitou houbičku na nádobí a hrubší stranou sklo vyčistit. Doladit to můžete molitanem na druhé straně houbičky. V případě že budou problémy s usazenou vrstvou vodního kamene v tom horním proužku u bývalé hladiny, stačí kápnout na houbičku trochu octa. Máte to bez chemie a výsledek bývá uspokojivý. Pokud bude vodní kámen statečně odolávat vašemu úsilí, znamená to že vrstva usazenin je mimořádně silná. Já v takovém případě použiji zalamovací nožík a vrstvu seškrábnu, posléze doladím houbičkou s octem. Pamatujte, je vždy lepší skončit s nožíkem jeden centimetr před rohovým spojem akvária než přímo v silikonu, na to si dejte pozor!

Tap a spol.

Osobně proti fy. Sera nic nemám, považuji jí však za jednu z mnoha srovnatelných na trhu. Nenabízí nic mimořádného či výjimečného oproti jiným. Zmínil jste “Sera Nitrivec obsahující živé nitrifikační bakterie”. Pokud tedy vezmeme jako příklad výjimečnosti firmy schopnost využít kryptobiózu bakterií, samu o sobě pozoruhodnou, musím vás nebo tu vaší skupinu zklamat. Takovou legrácku dnes dokáže úplně každý a také tomu odpovídá nabídka. Podobně bych mohl pokračovat od výrobku k výrobku. Nebo jste snad schopen oponovat? Pokud ano, zkusím nebýt zhnusen zbytečně agresivní formou reklamy ve vašem podání.

Já bych začal tím, že pořídím fotku karapaxu v přijatelném úhlu a oříznu na detail viz foto. Potom teprve posílám k posouzení. Takto jsou na vaší sulkátě vidět pouze dvě nejasné skvrny v nemožném úhlu. 

Aha, asi jsem podlehl tomu známému “co oči nevidí srdce nebolí” a také jsem opomněl krematoria. To je pak vše raz dva ve vzduchu.

Ladd 👏. Možná bych ještě zmínil že během celého svého postupného vývoje poskytuje taková malá přirozená lokalita nespočet příležitostí pro mnoho druhů hmyzu, obojživelníků, plazů, ptáků i savců k životu. Respektování přirozené obměny a vývoje krajiny bezesporu přispívá k zachování druhové pestrosti daleko víc než kolonky v citesu. Bohužel si však širší pohled na celou problematiku uvědomuje velice malá skupina lidí ač, jak předpokládám, všichni chtějí to samé, krásnou vysněnou přírodu aniž by ovšem měli potuchy jak taková příroda vlastně vypadá protože jí nikdy ani neviděli natož pak pochopili.

A nepočítá se náhodou vdechnutí jako ekologická likvidace výrobku?