Všiml jsem si, trochu pozdě, že používáte do želví boudičky seno. Použijte raději slámu, listí, hobliny. Seno v uzavřeném prostoru téměř okamžitě znehodnotí různé druhy plísní. To nechcete, riziko negativního působení na želvy je zbytečně vysoké.

1/ Nemáte zač.

2/ Popisujete přesně tu správnou situaci ve které by se v současné době a za stávajícího počasí (teplot) měly želvy nacházet. Jde nyní o to vydržet a přípravu na zimování nepokazit. Tuším že nechávat želvu venku za podmínek “že by ani psa nevyhnal” může být, zejména pro ženy, kapku stresující ale vydržte. Do zimoviště přesuňte želvy až teplota nebude (v zimovišti) stoupat nad 10°C. Mnohdy počasí nespolupracuje a zejména náhlý pokles venkovních teplot zaviní že ve sklepě bývá teplota ještě zbytečně vysoká. Proto máte-li možnost, větrejte co to jde. Pokud to nejde, hledejte alternativní umístění, byť třeba krátkodobé (garáž, chodby, zimní zahrady atd.)

3/ Zateplení přístřešku. Vlastní zateplení stěn a stropu, tak jak se obvykle praktikuje je pro želvy neúčinné. Daleko lépe poslouží prostor v ubikaci vyplněný slámou, hoblinami, nebo třeba opadaným listím. Mnohdy stačí jen řádně nakypřená zem alespoň do hloubky rýče. Proč si to myslím vám klidně mohu v případě zájmu sdělit.

Je založeno vlákno “Zimování želv” bylo by fajn kdyby jsem mohl odpovídat na tento problém najednou. Nevadilo by?

Ano zobnou si, ujišťuji vás však že to nemá s aktivní pastvou nic společného. Želva které umožníte pozvolna a přirozeně dospět do fáze hibernace nikdy neudělá takovou chybu že by se nacpala. Pokud se tak náhodou stane tak vždy a bez výjimky není příprava na hibernaci kvalitní. To bývá bohužel způsobeno neinformovanými a unáhlenými “záchrannými” akcemi chovatele.

Svůj názor na celý problém jsem zde již nedávno psal, tak vám to sem okopíruji, třeba to bude stačit. Pokud ne, klidně můžeme sporné body rozebrat.

K vlastní přípravě na hibernaci. 1/ Vždy nechat želvu venku až do prvních mrazíků. Nijak do její přípravy nezasahovat. Snižující se teplota a měnící se fotoperioda želvě napoví jak se má chovat, stejně tak jako nespočetným generacím jejích předků. Žádné koupání a nucené vyprazdňování není potřeba. Jediná smysluplná činnost z vaší strany je neztratit přehled o místě kde má tendenci se zahrabávat. Takové místo je třeba opravdu hlídat, protože ne vždy si želva vybere sebeluxusněji provedenou boudičku kterou v létě běžně využívá a klidně dá přednost šikovnému drnu ve výběhu. Nemá cenu jí násilím přesvědčovat, při teplejším podzimním dnu se vrátí na místo které si původně vybrala. Potřebuje klid bez zbytečné manipulace. Nemusíte mít ani strach z náhlých ranních mrazíků. Dostatek slámy a nakypřené země v boudičce, případně kupička opadaného listí u vyvoleného travního drnu bude dostačující ochrana. Obava že jí “něco” zůstane ve střevech je zbytečná. Ono jí tam opravdu něco zůstane a nezůstane to tam samo. Zůstává i část organizmů pomáhajících v trávení a zimuje společně se želvou. V opačném případě jsou následky zřejmé při jarním probouzení (posthibernační anorexie atd.) Jen pro představu, přijatá potrava je želvou zcela vyloučena ne dříve než za cca 30 dnů. Protože se vám to bude zdát nepravděpodobné tak zdůrazňuji zcela. Tato idea o dokonalém vyprázdnění zřejmě vznikla tím že je opravdu fatální jeden den želvu nacpat třeba salátem a druhý den jí šoupnout do ledničky k zimování. V takovém případě je stejně špatně ale úplně všechno. Podobně problematická je i “zoufalá” snaha želvu před hibernací co nejvíc zavodnit. Paradoxně se želvy nadbytečné vody před hibernací zbavují. Stačí si želvu pravidelně vážit a uvidíte. Zimní období je na lokalitách prakticky jediné kdy o vodu opravdu není nouze ať už v jakékoliv formě a představa že želva musí klasicky pít aby vyrovnala případný deficit je mylný. Tak asi tak.

Ještě ukážu jak to přibližně vypadá.

1/podzim

2+3+4/jaro

Stále venku, není důvod k přesunu do zimoviště. Některé stále ještě využívají možnosti se za slunečného dne trochu ohřát. 

Kdy do zimoviště? Rozhodně ne podle datumu ale podle skutečných průměrných teplot. Jak jde průměrná teplota pod 10°C je čas. Samozřejmě je třeba zohlednit možnost celonočních silnějších mrazíků. Bývají roky kdy zastihnete při akci želvy ještě v prosinci, tedy zejména vroubené a žlutohnědé.

Zimování venku? Ano stalo se, úspěšnost přežití záleží na tom jaké místo si želva k zahrabání vybere a pochopitelně na tom jak silné mrazy ten rok panují. Pokud její “nora” nepromrzne tak úspěšnost  přežití je opravdu vysoká.  Navíc je patrné že takto zimující želva bývá v daleko lepší kondici, samozřejmě když přežije. Riziko úhynu však bohužel existuje.

Když už se něco takového stane a pátrání je bezvýsledné, je výhodné pokrýt výběh vrstvou spadaného listí nebo slámy. Tím nemám na mysli poházet po výběhu pár lístků ale vrstvu alespoň cca 20 cm. Pomůže to proti promrznutí.

Co se týká zazimování želv mám otázku. Kde máte v současné době želvy umístěné? Ptám se proto abychom věděli kde začít. Neúspěch totiž není zaviněn neschopností nebo tvrdohlavostí želv nýbrž nepochopením a nedodržením podmínek přípravy na vlastní hibernaci. Přes to že hibernace, zejména příprava a ukončení, je stav vyžadující od želv řadu poměrně složitých přizpůsobení která se aktivují aktuálními podmínkami okolního prostředí, klade kvalitní příprava na chovatele pouze minimální nároky. Jde jen o to pochopit co se vlastně děje a vyvarovat se případných chyb.

Pokud by vám to připadalo nepravděpodobné tak vězte že želvy byly nuceny zimovat a přežít už dávno před tím než kohokoliv napadlo  jim do hibernace zasahovat.

Kvalitní hobliny? Z mého pohledu vyhovují želvám, zejména mladým, nejlépe. A takto vyhraněný názor nemám proto že bych měl k hoblinám nějaký mimořádný vztah. Prostě jen v dlouhodobém výběrovém řízení pravidelně, z mnoha důvodů, vyhrávají.

V ZOO prodejnách 1l á cca 50,-Kč. 

V prodejnách zahradnických potřeb jako mulč v různých frakcích 65l cca 600,-Kč. Též v malém balení jako substrát pro orchideje, tam už je cena vyšší.

Konkrétní odkaz neuvádím protože stačí zadat “piniová kůra” a vyskočí na vás mnoho prodejců.

Velké kousky kůry želva nezbaští páč není blbá a malé které se mohou nalepit na potravu nevadí, bez problémů projdou až do cíle. Na kvalitní smrkové hobliny sice nemá ale v každém případě je piniová kůra vhodnější volba substrátu pro želvy, než lignocel ať už v jakékoliv modifikaci. 

Nechci to nějak rozvádět ale pravděpodobně máte nějaký vážný důvod k tomu želvy zelenavé nezimovat, škoda. Želvě zelenavé vyhovuje v zimním období sklep a ne želví stůl.

Chrobák lesní (Anoplotrupes stercorosus)

Jestli dobře to se teprve uvidí. Zatím se zdálo že aktivisté postupují podle jednoduché ale osvědčené metody “krok vpřed, půl kroku vzad”.  Upřesním. Vynesou opatrně svůj záměr na veřejnost bez jednoznačného stanoviska a hned vzápětí celý problém zlehčí, zdánlivě odsunou na okraj pozornosti, rozdělí případné oponenty do zájmových skupin a čekají na reakce a další krok který si budu moci dovolit. V mezičase se ukájejí pocitem vlastní důležitosti a moci. Vždyť se to přece nemá konat hned a navíc pro ZOO to neplatí, jen pro nezodpovědné množitele kteří svou zbytečnou činností přímo ohrožují naše okolí včetně biodiverzity, životního prostředí, zbytečné produkce CO2 a já nevím co všechno jsou schopni do toho zamotat. Už raději přestanu fantazírovat ale jedno je jisté. Z mého pohledu jsou aktivisté jedna z nejhorších a nejnebezpečnějších verbeží společnosti pasoucí se na slabinách demokracie. Navíc jejich farizejství nezná hranic.

Dave rád bych odpovídal. Pokud to má mít smysl je třeba upřesnit na co vlastně odpovídám, což dosud nevím. Vycházím jen z toho co říkala veterinářka tj. “Prý se to stává hlavně u afrických druhů Geochelone.”  Tudíž nejpravděpodobnější možnost je pardáliska. A to vůbec neberu v úvahu skutečnost že rod Geochelone  se vyskytuje spíš v Asii ne v Africe tak jak to do nedávné doby platilo. Nejsem až takový puntičkář jak by se mohlo zdát ale doporučení pro chov třeba elegansek, platynot, atd. se liší od doporučení pro radiáty, pardálisky, sulkáty atd. Jestli přesně nevíte (což nepředpokládám) ukažte fotku.

Mnoho druhů se z rodu Geochelone vyčlenilo, “pardálka” v tom nelítá sama. Pro vaši informaci https://cs.wikiital.com/wiki/Geochelone . To se stává pokud se objeví nové skutečnosti které k takovému kroku nabádají.

Následující druhy, dříve připisované rodu Geochelone , jsou umístěny v různých rodech: † Geochelone atlas = Megalochelys atlas † Geochelone burchardi = Centrochelys burchardi Geochelone carbonaria = Chelonoidis carbonaria Geochelone chilensis = Chelonoidis chilensis Geochelone denticulata = Chelonoidis denticulata Geochelone gigantea = Dipsochelys dussumieri † Geochelone gymnesica = Centrochelys gymnesica Geochelone nigra = Chelonoidis nigra Geochelone pardalis = Stigmochelys pardalis Geochelone sulcata = Centrochelys sulcata Geochelone radiata = Astrochelys radiata Geochelone yniphora = Astrochelys yniphora † Sopečný geochelon = Centrochelys vulcanica Geochelone - https://cs.wikiital.com/wiki/Geochelone

Tin:

V tom článku jsou dole v diskusi vypsaný dobrý důvody. Chovatelé to přehání. 

Máte snad pocit že váš "dobrý důvod" je tento plácanec od Erika ?

Upřímně řečeno, nevím jaká emoce ve mě po přečtení článku sílí nejvíc. Takovou směs demagogie jsem dlouho nečetl. Hned na začátku použít slovní spojení "vlna solidarity" mezi chovateli. Jako kdyby hájili práva opuštěných novorozeňat. Nebo nazvat země které takový seznam přijali, za "hrůzný příklad". A na závěr ospravedlnit chov v zajetí jako správné řešení, protože jeho ukončen, by bylo nelidské je rozdělit a nechat dožít. To chce velkou dávku pokrouceného pohledu na život, přírodu a její zacho.

Nebo snad jiný, následující? Já jen abych si dokázal odvodit míru vašeho pokrouceného pohledu na život a touhy nechat si řídit své zájmy od kohosi vyššího.

Rozpor vysvětlen a vyřešen ke spokojenosti zúčastněných na SZ.

To už zní lépe Dave. Zdá se tedy že kometa odhadla situaci správně. Přesto však nevidím souvislost litiázy a vaječných skořápek. On se močový kámen tvoří relativně dlouho a za tu dobu se na tak exponovaném místě jako je kloaka může ledasco přimotat. Pravděpodobnost že se problém bude opakovat je téměř jistá, zejména tehdy když nezměníte dosavadní podmínky chovu a složení stravy. Nesprávná funkce ledvin je problém jehož náprava bude běh na dlouhou trať a mnohokrát bez cíle. Na fotkách vidíte jak by měla moč a její konzistence vypadat. Zmínil jste rod Geochelone takže předpokládám že máte pardálisky, sulkáty nebo snad madagaskarské radiáty. Podívejte se jak obvykle vypadá moč těchto druhů. Konkrétně u S. pardalis. i když je to vcelku shodné u většiny suchých želv. Na vzhled a konzistenci moči má vliv aktuální možnost doplnit si potřebnou vodu pitím. Nedostatek pitné vody a současný příjem suché potravy (trávy, bylin, atd.) spolu většinou úzce souvisí (roční období). Želvy však dokáží  koncentrovat moč do té míry že výsledný produkt je až pastovité konzistence.  Fotka 1-2-3 proto ukazují v sestupné tendenci jak to vypadá. Upozorňuji že takové to klasické želví počůrání chovatele při manipulaci má s močí jen pramálo společného. Fotka č. 4, tady to máte komplet.

Jancejka122:

Já používám bezprašné hobliny jsou drží vlhkost a jsou i celkem levné-320kč za 550l na mall.cz

Nic ve zlém ale pokud jste objevil výhody hoblin tak je prosím dopřejte i svým želvám. Prezentujete je na lignocelu což je škoda.

https://www.chovzvirat.cz/diskuze/tema/15618-pochlubte-se-co-chovate/#prispevek158331

Těžko lze na základě vašich poskytnutých informací rozporovat diagnózu veterináře, zejména takto od stolu. Rozhodně je však překvapující že závěr o nevhodnosti skořápek je založen na “nějaké tvrdé kouli” ve které byly skořápky přítomny. Předpokládám proto že formulujete nepřesně. Osobně bych se totiž s podobnou diagnózou v žádném případě nespokojil. Fakt je že jsem v podobných případech jen velice těžko snesitelná osoba. Především by mě zajímalo co je základním “materiálem” té tvrdé koule. Skořápky to jistě nebudou, nemají tendenci se jakkoliv na sebe vázat na rozdíl od jiných materiálů. Přítomnost kousků v té hmotě přičítám spíš možnosti “připletly se a jsou nápadné". Případný argument “blbě loupatelného vařeného vajíčka” neobstojí protože důvod takové lapálie nesouvisí. Máte problém hned u dvou želv, prošel bych si proto všechny možnosti. Od používaného substrátu až po obvyklé kvalitativní složení KD.

Zdůrazňuji že dlouhodobě používám (mimo jiné) vaječné skořápky zcela běžně v neomezeném množství a u všech věkových kategorií želv s tímto konečným efektem, foto č.1. Jaký vliv to má na kvalitu skeletu včetně krunýře mohu klidně také dokumentovat v případě zájmu. Na závěr, metabolismus Ca není vzhledem k vzájemné provázanosti potřebných podmínek zrovna jednoduchá záležitost proto chápu tápání, tápu také. 🤔

Dobrý den,

jaký zdroj k doplnění Ca použijete je vcelku jedno. Leda že by vaše vetka disponovala nějakými novými převratnými informacemi. Ca je Ca. Pokud je v potravě zastoupen ve správném množství a poměru například s P a současně má organismus prostředky k jeho využití není třeba spekulovat. Konkrétně, přijatelný poměr Ca a P 2:1, podmínkou vstřebání a využití Ca je vyvážená přítomnost vit. D3 pro udržení optimální hladiny Ca v krvi a vit. K2 k vlastnímu ukládání Ca do skeletu. Pokud není jediná z těchto podmínek splněna je poskytnutá forma Ca úplně jedno páč Ca bude pokračovat v trávicím traktu zcela bez užitku až do kloaky a je vyloučen, to i za předpokladu že bude Ca poskytnut v supersypké formě. To platí i v případě že samotný organismus trpí evidentním nedostatkem Ca.

Protože vyvážená a dostatečná hladina Ca v krvi je primární podmínka fungování organizmu má mnoho druhů obvykle podmíněnou potřebu k vyrovnání jeho případného deficitu. Proto se stává že třeba želvy, zejména v období snůšek nebo intenzivního růstu vám budou chřoupat vaj. skořápky, nebo třeba zvětralou vápennou omítku, nepohrdnou ani malými kamínky vápence, starými zbytky kostí atd. vše s možným zvýšeným podílem Ca je bude zajímat.

Kdyby se vám to zdálo podivné, vzpomeňte na mnoho druhů terarijních zvířat evidentně trpících rachitidou přes to že majitel pilně sype Ca a kape D3. Organizmus nedokáže vstřebat Ca i když je ho v potravě přebytek a zároveň bohatě dotovaný vit. D3 šmejdí po těle a hledá jiný přístupný zdroj Ca páč jeho hladina v krvi je podmiňující. Paradoxně může dojít i ke zhoršení rachitidy protože nedostatek Ca v kostech se dá krátkodobě přežít.

Pokud tedy mohu doporučit tak se spolehněte na osvědčené. Pestrá, vyvážená potrava + doplňky stravy pokud možno v přirozené formě, dostatek slunečního svitu pro tvorbu provitaminu D a máte po starostech.

ilustrační foto ukazuje 1/mláďata po vylíhnutí, 2/ půl roku stará mláďata, 3/ dospělá T. marginata.

A aby tady nebyl v průšvihu ten hlemýžď úplně sám tak jsem našel ješte i žížalí drama.

Berte v úvahu že jde o demonstrační foto. Podobná situace může nastat z mnoha příčin. Z prosté kvalitativní změny potravy až třeba z úlekové reakce želvy se kterou náhle a pro ní nepříjemně manipulujete. Ono otočení “vzhůru nohama” nebo třeba prudká manipulace se želvou v ruce může být vnímána jako ohrožení protože tak rychlý pohyb želva zažije tak maximálně při pádu nebo při snaze predátora jí ulovit. První reakce bude obvykle vypuštění vody (ne moči, ta vypadá jinak) druhá pak vyloučení maximálního množství tráveniny bez ohledu na to zda je už stráveno nebo ne. Stručně, počůrá a pokadí vás. Už vidím že lze namítat "první úlekovou reakcí želvy je zatažení hlavy a následně končetin do krunýře. To je jistě pravda při obvyklém ohrožení, což jistě manipulace není. No a právě ta snaha o vyloučení maximálního množství může vypadat jako průjem i u zcela zdravé želvy. Proto je vždy nutné posoudit možný problém z co nejširšího hlediska, např. jak se želva projevuje nezávisle na těch bublinkách u kloaky, případné náhlé změny v jejím prostředí nebo zda výkal nějak mimořádně nezapáchá (žloutek) atd..

Tomu však obvykle brání snaha o zaškatulkování jevu do příslušné pohodlné kolonky a následuje řešení třeba neexistujícího problému různými ATB. Takže je třeba nezlehčovat ale ani nepanikařit ale uvažovat. Mimo jiné, pokud se problém vaší želvy opakuje, poskytněte jí možnost konzumace obyčejného dřevěného uhlí. Stačí zbytky z táboráku nebo pytlík dřevěného uhlí na grilování (klasického uhlí ne brigetky) volně rozhodit po výběhu nebo na hromádku. V přirozených lokalitách využívají želvy zbytky po místních požárech překvapivě často.

Když už tvrdím “uvažovat” uvedu i názorný příklad. Fotka č.1. malá želva žlutohnědá očichává se zájmem (želvy mají výborný čich) velký žulový kámen, fotka č.2 zdá se že ho dokonce chce sežrat nebo alespoň okousat. Mnoho zbrklých chovatelů si řekne “ta je ale hloupá o co se to snaží” a s přezíravým úsměvem si myslí něco o inteligenci. Vůbec neberou v úvahu hned dvě pravděpodobné možnosti proč to tak je. 1/ cítí třeba zaschlou stopu po hlemýždi nebo má snahu o vyrovnání deficitu Ca, což se v přírodě děje požíráním drobných kamínků vápence.

Na závěr a pro úplnost máte na fotce č.3 ukázku jak má vypadat zdravý výkal želvy. Velikostí se sice nehonosí, jde o výkal mláděte ale konzistence je i tak zřejmá.

Zdá se že jsem pominul zdůvodnit svůj názor na druhou část Gery-ho původního dotazu o vhodnosti vaječného žloutku. Takže doplním.

Přes nesporné kvality výživné hodnoty žloutků není vhodné jím vylepšovat krmnou dávku. Už vůbec ne vařeným žloutkem “na tvrdo”. Možná by se daly tolerovat zbytky syrového žloutku na podávaných vaječných skořápkách. Zdá se totiž že vařený žloutek je pro suché želvy těžko stravitelný, zejména v množství větším než malém😛. Následek rozhozeného trávení vidíte na foto č.1 a buďte rád že jen vidíte a necítíte. Na foto č.2 máte pro srovnání koukatelnější prdelku želvy, tak by to mělo vypadat vždy. Obě modelky jsou sice želvy vroubené ( T. marginata) ale jako informační foto stačí. Myslím že není třeba dodávat cokoliv jiného.