Já se omlouvám, ale takovéhle soudy na dálku bez jakýchkoliv informací úplně nesnáším. Nikde jsem nic nekonkretizovala, nedodávala informace natož abych žádala o radu a analýzu schopností mých či majitelů koní.
Proto budu i nadále vše řešit s majiteli koně a s trenérem 😉
Já nejsem objektivní, kdybych vyhrála sportku, tak chci lipicána, ale zkusila bych 200 tis. a případnou domluvu, když by se kupec líbil.
To, že umí chodit sám v klidu na vyjížďky a neřeší bubáky je podle mě velký benefit. I když to mám možná pokřivené tím, že se pohybuji mezi koňmi, kteří bubáky řeší a já, v lidmi a dopravou exponované krajině, nemám nějak odvahu to řešit, takže jsem většinou na pozemcích stáje. Co já bych dala za koně, který chodí sám ven a nic moc neřeší… na jízdárně se s desetiletým koně dá podle mého dokázat ještě cokoliv, zvlášť u lipicána, který může mít před sebou i 15-20 let jezdeckého života.
Já jsem u koní teprve 13 let, z toho už skoro polovina v jedné stáji, přes 3 roky v režimu dělej si s těmi koňmi, co chceš, za ty roky se známe a věříme ti.
Obětovala jsem jim nudění se, fotografování a možná trošku společenského života, protože je pro mě priorita nakrmit koně, než být v pět doma. A taky pohled na to, co je špatné počasí, ve kterém by člověk nos nevystrčil 😂
Nelituji ničeho, koně mě toho naučili hrozně moc, hlavně asi o mě samotné. Sbírání výběhů je skvělá psychohygiena. Práce s koněm zase výborný způsob, jak se naučit sebeovládání. Pamatuji si a neskutečně se stydím za všechny momenty, kdy jsem selhala a ruply mi nervy.
Akorát čím jsem u koní déle a mám možnost pracovat s koněm, se kterým nikdo jiný tak pravidelně nepracuje, a budovat si s ním vztah, tak tím míň věřím na takový ten romantický vztah kůň a člověk z filmů, nejsou to psi, pohodové stádo je pro ně základ spokojeného život, člověk je někdo, s kým se v ideálním případě respektují, vyjdou si vstříc a odpustí si své chyby, ale nepotřebují ho. A to mám své 2 oblíbence, kteří na sebe "žárlí", když pracuji s jedním a chválím ho, druhý stojí a kouká na nás, cpe se na jízdárnu, že by taky chtěl pochvalu. Pochvalu myslím slovní pochvalu, nikoliv pamlsky, a ani nepracuji metodou pozitivní motivace. Ti dva se seberou od koní a jdou za mnou i desítky metrů, když ve výběhu sbírám bobky. Jeden je mazel, tak tam to je intenzivnější a vyžaduje fyzický kontakt, druhý je takový odměřený, přijde, očuchá si mě, nechá se pohladit, postojí se mnou. Já si to vykládám tak, že to co s nimi dělám, dělám pro ně srozumitelně, máme jasně stanovené hranice, jsem pro ně čitelná, a tak jsem někdo, koho “berou”.
Ale jasně, že když si pro ně jdu s ohlávkou a oni mi přijdou naproti, tak jsem na měkko 😀
Kentaur profi nebo livorno, dají se nakombinovat šířky a délky.
Teda doufám, že to tak pořád je, jsem zlenivěla a jezdím v podkolenkách
bassrock:Plná tlamka je základ! 😄
V chovu odkud mám Myš razí vrchní velitel heslo Kůň s udidlem nesmí žrát! Ne vždy se to ve stádě pažravých huculů daří dodržet 😂 nicméně když jsem si Myš osvojila, nějak jsme se ustálily na premise - žer si, ale dodržuj tempo - takže co si uškubne na vyjížďce za chůze je její, pokud nezastavuje. To nám oběma vyhovuje. A abych dodržela velitelovo pravidlo, zahodila jsem udidlo a jezdíme na sidepulu 😂 Myš se úžasně zdokonalila v ukusování chutných větviček v pohybu, zvládá už i v klusu.
Na konci každě vyjížďky máme “žrací okénko” - na poslední mezi pustíme otěže s povelem Papáme! Koně se chvíli pasou, už jsou na to tak zvyklí, že když Manžel Myši sundal holčinu v lese a vzal čáru domů, zůstal stát tady na žracím okénku, což bylo štěstí, neb za tou mezí je silnice, dosti frekventovaná.
Jen aby to Myš nedotáhla k dokonalosti 😄 Znala jsem jednu, co žrala i ve cvalu, “parádní pocit” když před člověkem ve svižném cvalu není ani hlava ani krk, prostě kohoutek a nic 😂 Ale tempo držela, to zas jo 😄
Že je letos hrozně hovad? A hlavně mi přijde, že vylezli nějak brzo, už v červnu. Ale že by o to dřív zmizeli, v to nedoufám…
Stejně tak vosy, ty už jsou taky přes 10 dnů i v podhůří. Ty naštěstí neotravují koně, ale já musím být furt ve střehu, jim na rozdíl od klíšťat dost chutnám.
Dojmologie založené na osobní konfrontaci s myslivcem…
Já se musím megi zaslat. Co vidí laik, drobný zemědělec, člověk, co má doma pár koní a louku na vlastní seno?
Myslivce, který mu zakáže jezdit po v mapách značených cestách v lese, mává mu u toho flintou pod nosem, ale když tento laik zjistí, že mu divočáci přeorali půl louky na seno a srny po několikáté přetrhaly ohradník, tak najednou po myslivcích ani vidu ani slechu…
Jasně, asi mám smůlu a narozdíl od doktorů, prodavaček, číšníků a dalších profesích, na které spousta lidí nadává a já nemůžu říct ani křivé slovo, narážím jen na samé myslivce blbce. Ale co si mám myslet, když má mé okolí převážně negativní zkušenosti?
Já už slyšela o případech, kdy majitel louky (akorát na seno pro svoje zvířata, žádný velkopodnik), přesvědčil místní myslivecký spolek, aby mu tu louku na jaře uvláčel a pak uděl sena, protože to bylo tak rozryté, že si na tom odmítl ničit svoji techniku 😀
O pokusu vyjmutí z honitby jsem slyšela taky… No ani náhodou, co na tom, že čtvrtina plochy je zrytá a majitel nemůže nic, jen doufat, že si zas nějaký šikula nesplete jeho tele z liškou (ano stalo a ano výmluva dotyčného byla opravdu záměna s liškou, za bílého dne)
Já koně ze Staromáku znala, na pár jsem i seděla. Je to jako se vším u zvířat. Jsou majitelé, kteří se k nim chovají slušně, a majitelé horší.
Ty, co jsem znala já, měli na pracujícího koně fajn život. Ve volnu výběh, hluboce nastlaný box, dost žrádla, padnoucí výstroj. Do hengru nastupovali a vystupovali na volno jen na vyslání. Sem tam chodili pod sedlo na vyjížďku nebo se i přiježďovali. Mimo sezónu odjížděli na pastviny úplně pryč od civilizace..
Sago, já mám zkušenost i s cobkou, co od přírody má sotva poloviční (možná třetinový) ocas než je u plemene běžné a stejně ho nezvedne. Asi to je tím, jak jej mají nízko nasazený, protože fríz s bezkonkurenčně nejhustším ocasem, co znám, ho zvedá úplně v pohodě. Standardně chlupatá cobka musí strpět, že jí ocas bereme rejžákem, tím jdou docela dobře sloupnout ty zaschlý bobky.
Záleží na umístění stáje. Někde je krásný okruh na hodinku, 6-7 km v kopcích, převážně krokem, ale s dost místy na cval. A někde to vychází má 15+ km, pokud chce člověk dojet někam, kde se dá cválat bezpečně a delší úsek než pár kroků.
Já znám schvácené minikoně, ale asi to bude tím, že jsou podobný “odpad” (nemyslím to hanlivě, mám je ráda, jen nevím, jak to líp popsat) jako IC a frísové dotažení z Holandska "hlavněkdyžjetolevný". Stejné životní podmínky má i mini, co vypadá jako zrzavá kopie Dámy od Sagi a je pravda, že je úplně v pohodě. Na to, že se s ní nic nedělá, tak si drží figuru a hlavně krásná kopýtka, bez jediného zdravotního problému. Dokonce bych řekla, že žere ze všech prďolů nejvíc. A ukecaná je taky! Taková Keliška 😂 Když se nese seno, to je řevu na celou vesnici.
(fotky nedodám, nejsou moji, tak se omlouvám, že nepřidám další porci roztomilosti 😇 )
Jo, to znám, ne tedy z vlastním koněm, ale znám. Super je, když po takové mrazivé noci, kdy teploty klesnou k -20, jde kolem pochod KČT a každý druhý hlásí, že nám asi umřel kůň. Jaká náhoda, že hucul 😀
A tahle hucula přesvědčila pro změnu teplokrevníka, že je hucul. -9°C, sluníčko a všichni hnědáci si hráli na mrtvoly. A ty obludu už ani nehnou uchem, když je člověk volá. Vzhledem k věku totiž hrozí, že to nebude jako.
No tak asi se tu my ženský shodneme, že většina dostiháků, kromě těch ustájených na závodištích, chodí do výběhu a dokonce někde i do stáda a na pastvinu na mnohem delší dobu než hobby ťuťu ňuňu koně ve stájích typu Prague premium a dalších luxusních (pro majitele) ustájeních.
A fakt mě baví, jak tu meifi porovnává režim ve stáji nějakého trenéra naprosto bez být výsledků s režimem top stáji fungujících desítky let. Kde mají desítky ne-li stovky koní po kariéře v hobby provozu, kteří zaplavují soc. sítě fotkami na bezudidle, na nákrčáku, s dětma, s pořádně vyžraným pupkem, s dortem na oslavu 25. a někdy i 30. narozenin…
Fakt je zajímavé sledovat osudy koní po kariéře z těch top stáji, kde i asi vybírají ke komu koně půjdou. Takže místo těch “šílených dostiháků”, co si zprasili nový majitelé, protože přeci plňas, tak cválám co to jde, to jsou koně, kteří fungují jako celý život. Na zahozené otěži hezky v klidu. Když koukám na videa z objemových tréninků u Váňů, tak mi padá brada, to by zvládnul v takovým klidu, jako ti dostiháci, málo který kůň, kterého znám.
XY.:Ale kdy Matuský utrpěl zranění v zahraničí kdy že? Takže určitě možnost měl jet kvalifikaci . A ve VP pochybuji že by dal přednost tomu koní když by sedlal obhájce. A zaznělo někde že 2 ze 4 závodu . Právě ty 2 dokončil s žokejem Velkem.
Jo je to shoda náhod ale jak je to pravdivé a pro laika vypovídající.
Tvl, fakt si aspoň něco načtěte než začnete kydat…Žokej Matuský měl zlomeninu obratle! S tím fakt žádný dostih jet nemohl pěkných pár měsíců. To není jak zlomená ruka, 2 měsíce v sádře a hurá do sedla.
Plus tedy tady existují zaměstnanecké smlouvy nebo i nepsané dohody, tam na výběr nemáte, pokud zaměstnavatel do dostihu posílá koně, musíte ho jet, protože si vás pravidelně platí za to, že jste mu k dispozici.
Žokej Velek, jestli si tedy vybíral, tak si vybral i podle toho, kdo z trenérů mu historicky dává víc šancí a kde jezdí častěji. A možná i podle toho, kam to má blíž si dojet sednout na koně před dostihem. Což ve všech bodech odpovídá výběru. Pro Váňovi jezdí celkem pravidelně po celou svoji kariéru.
Zakopl pod vámi někdy kůň na rovině, pokusil se kůň pod váma si nutně podrbat nozdry o přední nohy?
To se udržet moc v rukách nedá, zvlášť žokejové, kteří se nemají jak zapřít, nemají kolenní opěrky na sedle, těžiště mají vysoko nad koněm. A koně mají v puse celkem jemná udidla. Jednou nebo dvakrát lomené stihlo.
Jo, je fakt, že nesoutěžím. Já jsem zvědavá, s jakou číčovinou zas přijdete 😆
Cena vstupenek na VP je k dispozici na stránkách závodiště. Počet diváků též. Troufnu si říct, že klidně polovina z nich jsou lidi od koní nebo letití fanoušci dostihů. Neznalci jsou možná na tribunách s cateringem, kteří mají lístky od sponzorů.
Jsem se schválně koukla na listinu vítězů. Jo byli to amatéři už tenkrát v 60. letech 19. století. Hned v prvních ročnících tam vyhrávali valaši. A dokonce i klisny.
Náhodou s kobylama je větší sranda. Valach i hřebec mají náladu konstantní. U kobylky člověk neví, záleží na jejím cyklu. Z nejmazlivějšího tvora, po bestii, která klopí uši, jen se na ni člověk podívá. Z koně, který se nelekne ničeho až po magora, který je schopný vystartovat kvůli třepetající se pásce. Z koně, který reaguje na myšlenku, na lenocha, který by se nechal na jízdárnu odnést. A toto všechno zvládá 1 klisna v průběhu roku. Každá říje a každá fáze mezi tím je jiná, nejde předem odhadnout, co bude. Protože ovulační kalendář klisnám nevedu, je každé nasednutí sázka do loterie. Plánování tréninků se odehrává během krokování, kdy už člověk tak nějak tuší, jaká nálada panuje. Ale stejně musí být člověk ve střehu. Jeden den mám splín, že nám to nejde a druhý den vidím, že kobyla pronásleduje valachy a nastavuje se všemu živému, to následuje velká úleva, že problém byl na opačné straně sedla, než sedím já.
To jsem u žádného valacha ani hřebce nepoznala. Ti si jedou svoje. Hřebci kór, ti byli neskutečně vycepovaní.
XY.:Ano jistě je o tom není potřeba víc diskutovat . A v dnešní době kdy může mít koně kde jaký jouda to už je i podmínkou ( mít valach ). A tím pádem ale nezajistí vhodné podmínky k chovu zvířete přeci. Když už se tady nějaká část lidí orientuje pouze na předpisu.
Za mě je to pouze neschopnost lidí a je hnusné že jsi řeknou tohle zvíře je tak štastné . To není ale vůbec žádná omluva že nemají zázemí a vše na úrovni živ. tvora.
Jo kde jsou ty časy a ty rozhovory z lidma kteří jezdili hřebce. A jejich vyprávění ,,Když dosedám do sedla s pocitem že může se stát že se ani jeden z nás z vyjížďky nevrátí může se v něm probudit instinkt a já v tu chvíli mám jediné aby jsme se oba vrátili zpět do maštale (případně stáje) ". Ale i tak mě to extrémně láká než jezdit nudnější klisnu.
A když se vrátím k té VP nechci tady ty jezdce očerňovat ale v dobách minulých by se 75% jezdců v této úrovni ani k Taxisu nedostali. Kdyby měli koně z let minulých.
Co víte o zvířatech a biologii?
Ti hřebci z těch vašich historek stáli 23/7 na štontu a i v dnešní době se ve většině případů hřebci chovají zavření v boxe nebo mají malé venkovní výběhy obehnané vysokou pevnou ohradou.
Slyšela jsem z první ruky, jak se hřebec prorval okýnkem ve stáji a vrhnul se na kobylu, a nebyl to poušťák. Oba byli zralí na veterináře. Hřebce jsem před tímto incidentem znala jako mazlivého koně, se kterým jsem mohla manipulovat i já jakožto celkem začátečník, po tomto incidentu se z něj stala hromádka nervů a já se k němu nemohla skoro přiblížit, vodit ho mohli leda na štajgru nebo španělským obnosku. Ke jinému koni se nemohl přiblížit. Nevím, co s ním bylo dál…
Hřebce jaksi nejde šoupnout do stáda a děj se vůle Boží. A nemůžete je mít jako psa na vodítku a hlídat, aby neobskočili kde co. Teda jo můžete, ale to jsme zas u toho, že budou zavřený non-stop na malým place obehnaným vysokou bariérou.
V přírodě je hřebec vykopaný ze stáda a táhni si po svém, když zhedneš tvůj problém, když budeš mít štěstí, můžeš se přidat k podobně starým hřebcům trénovat souboje, když dospěješ ve zdraví , časem se můžeš zkusit servat na život a na smrt s nějakým vůdčím jedincem. Když vyhraješ, klisny jsou tvoje, když prohraješ, divoký šelmy budou mít hostinu.
neverend:V areálu hřebčína je již komerční nájemce a nemá nic společného s dostihy. Pana ing Pohanku jsem od té doby již neviděl, ale jeho stav s vážným poraněním páteře by těžko dovolil pokračovat v trenérské kariéře. Těžko říct co jste to našla.
Našla jsem aktivní trenérskou licenci a jednoho dostihového koně s registrací vyřízenou na letošní sezónu. A asi 20 dostihů odběhnutých v loňském roce na trenérskou licenci tohoto pána. Ano, v roce 2018 a 2019 0 startů, ale následující roky mu koně startovali.