Sago, já mám zkušenost i s cobkou, co od přírody má sotva poloviční (možná třetinový) ocas než je u plemene běžné a stejně ho nezvedne. Asi to je tím, jak jej mají nízko nasazený, protože fríz s bezkonkurenčně nejhustším ocasem, co znám, ho zvedá úplně v pohodě. Standardně chlupatá cobka musí strpět, že jí ocas bereme rejžákem, tím jdou docela dobře sloupnout ty zaschlý bobky. 

Záleží na umístění stáje. Někde je krásný okruh na hodinku, 6-7 km v kopcích, převážně krokem, ale s dost místy na cval. A někde to vychází má 15+ km, pokud chce člověk dojet někam, kde se dá cválat bezpečně a delší úsek než pár kroků.

Já znám schvácené minikoně, ale asi to bude tím, že jsou podobný “odpad” (nemyslím to hanlivě, mám je ráda, jen nevím, jak to líp popsat) jako IC a frísové dotažení z Holandska "hlavněkdyžjetolevný". Stejné životní podmínky má i mini, co vypadá jako zrzavá kopie Dámy od Sagi a je pravda, že je úplně v pohodě. Na to, že se s ní nic nedělá, tak si drží figuru a hlavně krásná kopýtka, bez jediného zdravotního problému. Dokonce bych řekla, že žere ze všech prďolů nejvíc. A ukecaná je taky! Taková Keliška 😂 Když se nese seno, to je řevu na celou vesnici.
(fotky nedodám, nejsou moji, tak se omlouvám, že nepřidám další porci roztomilosti 😇 )

Jo, to znám, ne tedy z vlastním koněm, ale znám. Super je, když po takové mrazivé noci, kdy teploty klesnou k -20, jde kolem pochod KČT a každý druhý hlásí, že nám asi umřel kůň. Jaká náhoda, že hucul 😀
A tahle hucula přesvědčila pro změnu teplokrevníka, že je hucul. -9°C, sluníčko a všichni hnědáci si hráli na mrtvoly. A ty obludu už ani nehnou uchem, když je člověk volá. Vzhledem k věku totiž hrozí, že to nebude jako.

No tak asi se tu my ženský shodneme, že většina dostiháků, kromě těch ustájených na závodištích, chodí do výběhu a dokonce někde i do stáda a na pastvinu na mnohem delší dobu než hobby ťuťu ňuňu koně ve stájích typu Prague premium a dalších luxusních (pro majitele) ustájeních. 

A fakt mě baví, jak tu meifi porovnává režim ve stáji nějakého trenéra naprosto bez být výsledků s režimem top stáji fungujících desítky let. Kde mají desítky ne-li stovky koní po kariéře v hobby provozu, kteří zaplavují soc. sítě fotkami na bezudidle, na nákrčáku, s dětma, s pořádně vyžraným pupkem, s dortem na oslavu 25. a někdy i 30. narozenin…

Fakt je zajímavé sledovat osudy koní po kariéře z těch top stáji, kde i asi vybírají ke komu koně půjdou. Takže místo těch “šílených dostiháků”, co si zprasili nový majitelé, protože přeci plňas, tak cválám co to jde, to jsou koně, kteří fungují jako celý život. Na zahozené otěži hezky v klidu. Když koukám na videa z objemových tréninků u Váňů, tak mi padá brada, to by zvládnul v takovým klidu, jako ti dostiháci, málo který kůň, kterého znám. 

XY.:

Ale kdy Matuský utrpěl zranění v zahraničí kdy že? Takže určitě možnost měl jet kvalifikaci . A ve VP pochybuji že by dal přednost tomu koní když by sedlal obhájce. A zaznělo někde že 2 ze 4 závodu . Právě ty 2 dokončil s žokejem Velkem.

Jo je to shoda náhod ale jak je to pravdivé a pro laika vypovídající.

Tvl, fakt si aspoň něco načtěte než začnete kydat…Žokej Matuský měl zlomeninu obratle! S tím fakt žádný dostih jet nemohl pěkných pár měsíců. To není jak zlomená ruka, 2 měsíce v sádře a hurá do sedla.

Plus tedy tady existují zaměstnanecké smlouvy nebo i nepsané dohody, tam na výběr nemáte, pokud zaměstnavatel do dostihu posílá koně, musíte ho jet, protože si vás pravidelně platí za to, že jste mu k dispozici. 

Žokej Velek, jestli si tedy vybíral, tak si vybral i podle toho, kdo z trenérů mu historicky dává víc šancí a kde jezdí častěji. A možná i podle toho, kam to má blíž si dojet sednout na koně před dostihem. Což ve všech bodech odpovídá výběru. Pro Váňovi jezdí celkem pravidelně po celou svoji kariéru. 

Zakopl pod vámi někdy kůň na rovině, pokusil se kůň pod váma si nutně podrbat nozdry o přední nohy?

To se udržet moc v rukách nedá, zvlášť žokejové, kteří se nemají jak zapřít, nemají kolenní opěrky na sedle, těžiště mají vysoko nad koněm. A koně mají v puse celkem jemná udidla. Jednou nebo dvakrát lomené stihlo.

Jo, je fakt, že nesoutěžím. Já jsem zvědavá, s jakou číčovinou zas přijdete 😆

Cena vstupenek na VP je k dispozici na stránkách závodiště. Počet diváků též. Troufnu si říct, že klidně polovina z nich jsou lidi od koní nebo letití fanoušci dostihů. Neznalci jsou možná na tribunách s cateringem, kteří mají lístky od sponzorů.

Jsem se schválně koukla na listinu vítězů. Jo byli to amatéři už tenkrát v 60. letech 19. století. Hned v prvních ročnících tam vyhrávali valaši. A dokonce i klisny.

Náhodou s kobylama je větší sranda. Valach i hřebec mají náladu konstantní. U kobylky člověk neví, záleží na jejím cyklu. Z nejmazlivějšího tvora, po bestii, která klopí uši, jen se na ni člověk podívá. Z koně, který se nelekne ničeho až po magora, který je schopný vystartovat kvůli třepetající se pásce. Z koně, který reaguje na myšlenku, na lenocha, který by se nechal na jízdárnu odnést. A toto všechno zvládá 1 klisna v průběhu roku. Každá říje a každá fáze mezi tím je jiná, nejde předem odhadnout, co bude. Protože ovulační kalendář klisnám nevedu, je každé nasednutí sázka do loterie. Plánování tréninků se odehrává během krokování, kdy už člověk tak nějak tuší, jaká nálada panuje. Ale stejně musí být člověk ve střehu. Jeden den mám splín, že nám to nejde a druhý den vidím, že kobyla pronásleduje valachy a nastavuje se všemu živému, to následuje velká úleva, že problém byl na opačné straně sedla, než sedím já.

To jsem u žádného valacha ani hřebce nepoznala. Ti si jedou svoje. Hřebci kór, ti byli neskutečně vycepovaní.

XY.:

Ano jistě je o tom není potřeba víc diskutovat . A v dnešní době kdy může mít koně kde jaký jouda to už je i podmínkou ( mít valach ).  A tím pádem ale nezajistí vhodné podmínky k chovu zvířete přeci.  Když už se tady nějaká část lidí orientuje pouze na předpisu.

Za mě je to pouze neschopnost lidí a je hnusné že jsi řeknou tohle zvíře je tak štastné . To není ale vůbec žádná omluva že nemají zázemí a vše na úrovni živ. tvora.

Jo kde jsou ty časy a ty rozhovory z lidma kteří jezdili hřebce. A jejich vyprávění ,,Když dosedám do sedla s pocitem že  může se stát že se ani jeden z nás z vyjížďky nevrátí může se v něm probudit instinkt a já v tu chvíli mám jediné aby jsme se oba vrátili zpět do maštale (případně stáje) ". Ale i tak mě to extrémně láká než jezdit nudnější klisnu.

A když se vrátím k té VP nechci tady ty jezdce očerňovat ale v dobách minulých by se 75% jezdců v této úrovni ani k Taxisu nedostali. Kdyby měli koně z let minulých.

Co víte o zvířatech a biologii?

Ti hřebci z těch vašich historek stáli 23/7 na štontu a i v dnešní době se ve většině případů hřebci chovají zavření v boxe nebo mají malé venkovní výběhy obehnané vysokou pevnou ohradou. 

Slyšela jsem z první ruky, jak se hřebec prorval okýnkem ve stáji a vrhnul se na kobylu, a nebyl to poušťák. Oba byli zralí na veterináře. Hřebce jsem před tímto incidentem znala jako mazlivého koně, se kterým jsem mohla manipulovat i já jakožto celkem začátečník, po tomto incidentu se  z něj stala hromádka nervů a já se k němu nemohla skoro přiblížit, vodit ho mohli leda na štajgru nebo španělským obnosku. Ke jinému koni se nemohl přiblížit. Nevím, co s ním bylo dál… 

Hřebce jaksi nejde šoupnout do stáda a děj se vůle Boží. A nemůžete je mít jako psa na vodítku a hlídat, aby neobskočili kde co. Teda jo můžete, ale to jsme zas u toho, že budou zavřený non-stop na malým place obehnaným vysokou bariérou. 

V přírodě je hřebec vykopaný ze stáda a táhni si po svém, když zhedneš tvůj problém, když budeš mít štěstí, můžeš se přidat k podobně starým hřebcům trénovat souboje, když dospěješ ve zdraví , časem se můžeš zkusit servat na život a na smrt s nějakým vůdčím jedincem. Když vyhraješ, klisny jsou tvoje, když prohraješ, divoký šelmy budou mít hostinu. 

neverend:

V areálu hřebčína je již komerční nájemce a nemá nic společného s dostihy. Pana ing Pohanku jsem od té doby již neviděl, ale jeho stav s vážným poraněním páteře by těžko dovolil pokračovat v trenérské kariéře. Těžko říct co jste to našla. 

Našla jsem aktivní trenérskou licenci a jednoho dostihového koně s registrací vyřízenou na letošní sezónu. A asi 20 dostihů odběhnutých v loňském roce na trenérskou licenci tohoto pána. Ano, v roce 2018 a 2019 0 startů, ale následující roky mu koně startovali. 

Hlavně,že  dle Jockey clubu má stále aktivní licenci a loni mu běhali koně, takže to s tím koncem nebude tak žhavý. Asi nějaká chyba v informacích nebo podvod?

K penězům od roku 1997, kdy Jockey club vede statistiku koní podle zisku, si na živobytí vydělalo cca 150-200  dostihových  koní. Za 27 let. V tomto období tu běhalo tisíce koní a jenom plus mínus 80 jich zvládlo majiteli vytvořilo i zisk.  (Počítám s cenou za trénink někdy z doby před 10 lety, teď vůbec netuším, jak se to pohybuje)

Takže o peníze v českém rybníčku nejde, teda jde, ale o to,  jak se jich rychle zabavit. 

Jak se říká: Když nevíš, co s penězi, kup si koně. A u dostiháků to platí dvojnásob…

XY.:

5. Otázka proč velkou Pardubickou již 30 let nevyhrál hřebec ? 

To jsou ty otázky co by mě zajímali  od konkrétních lidí a ne googlit na netu. 

Protože držet 10 let hřebce ve stáji je složitý. Steepleři ve většině případů tráví ve výběhu/pastvinách ve stádě víc času než ve spoustě luxusních hobby stájí. Někde to mají rozdělené na stádo klisen a stádo valachů. Ale držet v tomhle režimu hřebce je stejně složité jako když si pořídí hřebce člověk jen tak pro sebe. Zkrátka nastává otázka, kam s ním. 

Navíc překážkoví hřebci zas až tak oblíbení v chovu nejsou, tak proč je držet v koulích a komplikovat jim jejich koňský život, když jako valaši můžou v klidu se stádem do normálního výběhu. 

U nás bych řekla, že ten chov tam nějakou váhu má. I v těch překážkách. Na lokální úrovni. Letos může příznivec českého chovu být v sedmém nebi. Takových našich odchovů na tabuli Listed dostihu se jen tak nevidí.

A když si projedu matky koní účastnících se dostihů během odpoledne, tak to nejsou neznámá jména. Některé mají více kvalitních potomků na dráze, jiné samy běhaly. 

http://www.dostihyjc.cz/index.php?page=17&ID=51400

 Tady se můžete všichni přesvědčit o připravenosti koně do těžkých skoků. 

Jsem laik, divák, co dostihy sleduje od dob 2. vítězství Peruána… takže žádný zkušenosti. Byť na koni jezdím. Ale i tak se mi prostě tahle kariéra nezdá jako vhodná pro start ve VP, která je mnohem víc hektická, nervózní, vyhecovaná, jezdci jsou přemotivovaní. Zvlášť v kombinaci se zahraničním jezdcem. 

Průměrný český účastník VP jde cestou Cena České asociace steeplechase ve 4, v 5 Vltava, v 6 Labe a v 7 Velká, do toho několik kvalifikací. Když kouknete na výsledky, tak všichni na tabuli mají nějakou kombinaci těchto dostihů v historii odběhnutou. Akorát původně slovenský Star je výjimka, ale u něj jsem zase našla jeden jediný pád.

Ale ono to je jedno, na kdyby se nehraje, ale fakt za to letos nemůže překážka.

Ale ono letos ten Taxis fakt nedoletěla spousta koní a ustáli to, co by dřív neměli šanci. To už mi přijde nebezpečnější velký anglický skok, s dopadem nad doskokem, než měkkoučká hrana Taxisu.  I když hrana, v dnešní době to úplně pozvolný, hranu má možná Haďák.

A znovu opakuji. Ten kůň dokončil v životě TŘI steeplechase crosscountry dostihy ze 6. To i ti Irové z point - to - point měli naskáno líp…

Ano grupa výkonost na proutkách. To moc vypovídající na crossy v Pardubicích není… Loni běžel první steepl. Zadržen. Letos 6 startů v Pardubicích, 3. se dostal do cíle. Je tohle vhodná a kvalitní příprava pro Velkou? Ještě se zahraničním jezdcem? Za mě rozhodně ne.

Se podívejte na Aichnerovi koně, v Itálii to sbírá na těžkých skocích kde co a stejně se nechá přesvědčit, že jestli tu Velkou chce, tak holt tu ty koně musí nechat párkrát běžet, i když z toho nebudou peníze.

Jinak z pohledu laického diváka to bylo najetý nějak divně, já tam očima tlačila Lodgiana přes hranu příkopu a přišlo mi, že s doletem měli letos problém skoro všichni. 

A škoda toho zkaženého nájezdu, protože to byl jediný ošklivý pád za celý pardubický dostihový víkend. Jinak všechno víceméně v klidu a pohodě. A i přemýšlím, kdy na zbytku tratě byl už jenom 1 další pád. Jinak opravdu velmi povedené dostihy.

Jo, to by mě taky zajímalo. Mám 32G (česky asi 70I-J), takže rozdíl mezi prsy a hrudníkem obří. A moje zkušenost s bezpečnosntí vestou je taky podobná. Přes prsa to nějak zapnu, ale pod prsa bych si mohla schovat basketbalový míč. A když už to zapnu, tak mi chybí tak 5-10 cm na výšku, abych si v tom mohla sednout.
Asi až budu ještě starší a začnu se bez vesty bát , tak holt sáhnu po nafukovací, tam by ta nekomptabilita tělesných rozměrů a vesty nemusela tak vadit.
 

Záleží na na tom, jak se člověk dokáže při pohybu zahřát. Já si pořídila zimní rajtky, zimní jezdeckou parku, zimní rukavice a zimní boty. To jsem byla ve stáji, kdy jsem hodně posedávala a kecela. Dneska na ježdění z toho ve většině případů nosím akorát ty boty. Ve všem ostatním mi je při ježdění horko. Bundu si do sedla beru jenom, když je k nule, na vyjížďku a pak při klusových a cvalových pasážích umírám vedrem,  a nebo sychravo, tak na krokování. Rajtky když mrzne a rukavice ani nevím, kde mám.
Základem mého zimního oblečení jsou rajtky s hodně vysokým pasem, co se nikam nesunou, aby mi netáhlo na cemr, hybridní mikina na zip, a hlavně merino triko s dlouhým rukávem a stojáčkem. Jenom díky němu můžu jít jezdit a až pak sbírat bobky i zpocená a nezmrznout. Na práci si beru teplou vestu a nebo tu parku.

My štrajcpán obalovali bandáží, ale na kratší cesty. Kobyla má na zadku šlic snad 15 let. Holá kůže, chlupy tam nerostou, ale není výstavní, je pastevní, tak je to fuk.