Já pamatuji doby, kdy psi na vsi rostli jako dříví v lese a pokud něco domácího ulovili, tak je umlátili lopatou a nebo utopili. Zrovna tak kočky. 

Až nastane čas.😃

Děkuji za odpověď. Ty minorky jsou krásné, ale píšou, že létají, tak to pro nás nic. Ono ne že by slepicky neprošly,  kdybych za své třeba pět koupila, zas aby to nevyznělo, že se smím jen starat a jinak musím držet zobák.😅

Se vším, co píšete souhlasím. Ale chová si je manžel, tak ať si to dělá jak chce. Dělalo se to tak odjakživa, krmení máme relativně zadarmo, protože je zemědělec, tak se do kupování konkrétních plemen nepožene. Zvláště když vajec máme i tak celkem dostatek. Mě by se pěkně zbarvené dvorkové plemeno líbilo. Pro zajímavost, co byste doporučil?

Omlouvám se, nabídla jsem pouze můj pohled. Hybridy byly mladé, dva až tři roky, ale určitě u nás nesplňují optimální výnos. Máme je volně, mají k dispozici dvůr i zahradu včetně hnojiště, krmíme ,,domácí stravou,,. Takže slepice, teď nejstarší asi sedmileté, stále nesou, ale za cenu toho, že nedosáhly maxima. Aspoň tak to vidím . A protože zelená vejce měli pouze kříženci s aracunou, dá se lehce poznat, čí vejce vedou. Ačkoli,teď máme tříleté greenSchelly a ty teď nesou opravdu výborně. 

No, možná to zvláštní je, ale je to tak. Kohout je čistokrevná aracuna, známý manžela má chov a dal mu ho, když jsme přišli o starého kohouta. 

Před pár lety když byl nový kohout aracuny, tři z hybridek měly kuřata. Jedna byla vlaška, ta měla dvě, druhé měly a v pořádku vyseděly a odvodily po deseti. Jeda  byla určitě dominant, druhá nevím, ale nejspíš taky. Slepičky jsou v typu aracuny, některé mrňavé a nevzhledné, jiné velikosti dominanta a docela hezké, ale všechny nesou zelené vejce a snášejí lépe než hybridky.

Máme pětiletého kohouta aracuny, potvora,jakmile přijde jaro a zvednou se mu hormony, útočí jak ďas. Naštěstí je v hejnu ve výběhu, tak se ohlídá, ale když chodil volně, bylo to i oři jeho velikosti nepříjemné. Snažila jsem se nejprve útoky ignorovat a nepodporovat agresivitu, ale, ačkoli se to radí, tak to nejde. Naopak, pokud není odpor, kohout útoky stupňuje. Takže když to zkusí, dostane, pár dnů si to pamatuje a člověk holt musí dávat pozor. Vydržel tak dlouho kvůli velikosti. Protože už jsme měli agresivní kohouty leghornky a taky kalimero, tam už sranda přestává a musí se to skončit.

A sranda to není, ve vsi měli agresivního kohouta, skočil jim na babičku, srazil jí a v nemocnici si poležela hodně dlouho, málem došlo k nejhoršímu. 

Tak Vyškovsko první průzkumníci doletěli po poledni. Tedy vlašťovčí průzkumníci. Hlavní hejno zatím nedorazilo, ale okno na vratech večer otevřeme.

Hřivnáč je tu asi už 14 dní, z toho radost nemám, je krásný, ale loni mi chodil na hrách a mladou brokolicí, pochybuju, že se to odnaučil.

Mě to taky přijde jako blbost. Navíc, přátelé to koupili synovi pro morče a dokázalo se z toho dostat. 

Ovce jsme nepřeváželi, ale kůzlata dostala obojek a chovala se vzorně. Dali jsme je za sedadla a celou cestu ležela v klidu. Jehňata se tak prý dají převážet také. Asi ano, protože jsme tak převáželi i sedmiměsíčního oslíka a úplně v pohodě. Jen koukal ven zadním sklem a ostatní řidiči se dost divili.

Ne,to jsem nezažila. Ale zažila jsem třeba když nečekaně porodila kobyla prvnička, když jsme nebyli doma, tak kobyla, která měla hříbě na odstav, jinak špičková matka,  napadla nejen první kobylu,ale i vlastní hříbě tvrdě odháněla, aby získala narozené.

Nebo fenu, jterá spustila nléko kvůli osiřelým štěňatům, další dokonce kvůli koťatům.

Takže ano, mládě asi v samici stimuluje mateřské instinkty a pocit asi i radosti nad mládětem, nebo jak to napsat.

Ale stále si nemyslím, že jakákoli samice trpí, když nezabřezne.

Mě zaujalo, že koza je šťastná při dojení, že má pocit, že jsme její kůzlátka. Vzpoměla jsem si na naše minulé kozy, byly fajn, chodily za námi jak psi, ale jak došlo na dojení, tak bez šrotu ani ránu, tedy decku. 😃 

Já se stěhovala s podobným osazenstvem a akvárium 240 litrů ,247 km daleko. S přáteli, co mi pomáhali, jsme to udělali takto. Vzali jsme plastový sud s víkem, dali do něj ještě igelit ( po celém sudu, vršek jsme uchytili víkem. Do sudu velkou část vody z akvária a ryby. Písek, kořen, kameny, samozřejmě do kbelíků. Akvárko jsme obalí hadry a v koněbusu uložili tak, že nemělo šanci se pohnout. Sud s rybami byl zaklíněn mezi sedadlo auta. Rostliny v pytlících s vodou. Po přestěhování jsem akvárko normálně zprovoznila, nalila část vody čerstvé a zbytek vody s rybami jsem tam normálně vylila. Na úpravu čerstvé vody jsem použila regulátor akvarijní vody. Ryby v pohodě přežily ( šneci taky), jen většina rostlin to nedala, akorát vodní mor byl bez úhony. Ryby neměly žádné následky a dožily se slušného věku.

Já z jejího příspěvku pochopila, že to ješz nezkusila a bojí se. Pokud už zkušenost má, taky by mi to zajímalo.

Nehádám se. Taky bych to předpokládala. A hlavně, už nepodnikla.

Kleště se jednalo o mladá zvířata, tak tři měsíce, nevím přesně, je to už nějaká doba. Ale veterinář to dělal bez umrtvení. Aspoň co si pamatuji. Kozlíci po tom byli špatní, měli bolesti. Gumičky hned po narození, ale taky mi přišlo, že je to zvířatům velice nepříjemné.

Při kastraci vyřezáním je lokální umrtvení. To vlastně je nejdelší na celém zákroku, čeká se, než injekce zabere. Při ostatních zákrocích ne, aspoň tak se to dělalo, o to to bylo horší, z pohledu mého zvláště kleště byla chuťovka.

Kastrovali jsme loni beránka v sedmém týdnu vyřezáním. Celý zákrok trval deset minut, beránek už po dvou hodinách žral a kromě toho, že týden tak nedivočel, byl hned v pořádku. Cenu nevím, nás to stálo padesát korun, veterinář je manželův kamarád.

Znám kastraci gumičkami i kleštěmi, kdysi jsme měli kozy a kozlíci se tak kastrovali. Veterinářem. Oproti této kastraci kozlíci měli evidentně daleko větší bolesti a zákrok byl pro ně daleko nepohodlnější a stresující.

Asi už bude po nich. Ale tipují spíš věkem. Příspěvek o tlustici je starý 13 let.😀