Mě zaujalo, že koza je šťastná při dojení, že má pocit, že jsme její kůzlátka. Vzpoměla jsem si na naše minulé kozy, byly fajn, chodily za námi jak psi, ale jak došlo na dojení, tak bez šrotu ani ránu, tedy decku. 😃
Mě zaujalo, že koza je šťastná při dojení, že má pocit, že jsme její kůzlátka. Vzpoměla jsem si na naše minulé kozy, byly fajn, chodily za námi jak psi, ale jak došlo na dojení, tak bez šrotu ani ránu, tedy decku. 😃
Já se stěhovala s podobným osazenstvem a akvárium 240 litrů ,247 km daleko. S přáteli, co mi pomáhali, jsme to udělali takto. Vzali jsme plastový sud s víkem, dali do něj ještě igelit ( po celém sudu, vršek jsme uchytili víkem. Do sudu velkou část vody z akvária a ryby. Písek, kořen, kameny, samozřejmě do kbelíků. Akvárko jsme obalí hadry a v koněbusu uložili tak, že nemělo šanci se pohnout. Sud s rybami byl zaklíněn mezi sedadlo auta. Rostliny v pytlících s vodou. Po přestěhování jsem akvárko normálně zprovoznila, nalila část vody čerstvé a zbytek vody s rybami jsem tam normálně vylila. Na úpravu čerstvé vody jsem použila regulátor akvarijní vody. Ryby v pohodě přežily ( šneci taky), jen většina rostlin to nedala, akorát vodní mor byl bez úhony. Ryby neměly žádné následky a dožily se slušného věku.
Já z jejího příspěvku pochopila, že to ješz nezkusila a bojí se. Pokud už zkušenost má, taky by mi to zajímalo.
Nehádám se. Taky bych to předpokládala. A hlavně, už nepodnikla.
Kleště se jednalo o mladá zvířata, tak tři měsíce, nevím přesně, je to už nějaká doba. Ale veterinář to dělal bez umrtvení. Aspoň co si pamatuji. Kozlíci po tom byli špatní, měli bolesti. Gumičky hned po narození, ale taky mi přišlo, že je to zvířatům velice nepříjemné.
Při kastraci vyřezáním je lokální umrtvení. To vlastně je nejdelší na celém zákroku, čeká se, než injekce zabere. Při ostatních zákrocích ne, aspoň tak se to dělalo, o to to bylo horší, z pohledu mého zvláště kleště byla chuťovka.
Kastrovali jsme loni beránka v sedmém týdnu vyřezáním. Celý zákrok trval deset minut, beránek už po dvou hodinách žral a kromě toho, že týden tak nedivočel, byl hned v pořádku. Cenu nevím, nás to stálo padesát korun, veterinář je manželův kamarád.
Znám kastraci gumičkami i kleštěmi, kdysi jsme měli kozy a kozlíci se tak kastrovali. Veterinářem. Oproti této kastraci kozlíci měli evidentně daleko větší bolesti a zákrok byl pro ně daleko nepohodlnější a stresující.
Asi už bude po nich. Ale tipují spíš věkem. Příspěvek o tlustici je starý 13 let.😀
Jo,díky, nevím,proč se mi to nezdařilo.🙂
Purigen, omluva, co mi to tam zas skočilo! 😟
Můžete zkusit Purinal. A taky třeba tetry vodu obarvenou kořenem ocení.
Tak se mi odkaz nezveřejnil. Omlouvám se. Tak holt kdo má zájem, musí si to vyhledat sám.
Čtvrť v Iowě terorizoval malý černý králíček. Jeden z článků na Novinkách. Nevím, jak vážně to bylo myšleno, ale mě to pobavilo.
Jiný názor mi nevadí. Pro nás je nepřijatelný. Babišův člověk, příjemce obrovských dotací ( o ty ale ani tak nejde), určitě mu jde o blaho malých a středních zemědělců.
Staví se proti Green dealu a zatím je mu u … A jeho šéf ho podepsal. Ale křičet umí, to ano
Bylo to pod taktovkou Jandejska. Tedy z principu bedůvěryhodné.
Viděla jsem shetlanskou poničku kterou připustil půlroční hřebeček hucula. Porod nebyl vůbec lehký, naštěstí majitelka byla lékařka a zvládla to. Viděla jsem je spolu ve věku asi měsíce hříběte, hřebečka. Byl větší než matka, pil tak, že si klekl na přední. Bylo to ještě za doby kino foťáku, někde mám i fotky, ale, popravdě, netuším kde. Ale byla to docela podívaná.
Kdysi, když se kupovala na výkrm bílá prasata, tak šla zásadně na sádlo. Pak už se mohlo vybrat,tedy,byla i častější, bílá i na maso. Bývala taková štíhlejší a i když se vykrmila k těm 200 kilo, sádla z nich tolik nebylo. Ale pamatuji si, že jednou jsme měli dvě prasnice, obě do 200 kilo a sádelnatý typ a to zpracovat, to bylo na zabití. Zase z nich na tu váhu nebylo až tolik masa, ale sádla na několik let.
Dnes v 16,00 pořad o vlků u nás na ČR Praha Káva o čtvrté. Náhodou je to docela zajímavé. 😀
Jen k těm vejcím. U kamarádky jsem jich viděla celkem dost, ale zelené nebylo ani jedno. Naopak, kamarádky děti byly nadšeny zelenými vajíčky od našich aracun a green schellů a moc je taky chtěly a tohle jaro je konečně dostanou.
Kamarádka je léta chovala, kuřátka si brala odněkud od Ostravy. Všechna kuřátka narostla do značné velikosti, byly to normální slípky a sem tam holokrčka. Maso bylo výborné a bylo ho hodně. Délku výkrmu nevím, ale ona je pouštěla i ven, řekla bych, že na jaře je dovezla a koncem prázdnin byly na pekáči. Nějaké nepříbuzné si i líhla, ale to bylo celkem o ničem, měla jsem asi 10 kuřátek od ní a něci byli mamuti a jiní jak liliputka.