- Příspěvek #194549
- Nahlásit
Máme psa a fenu. Oba jsou víc vázání na mě, ale já se jim taky věnuji především. Pes je vyloženě “pes jednoho pána” , ze začátku se odmítal jít s partnerem i vyvencit. Ale velkou roli hraje to, ze psa jsem měla dřív než partnera 😂. Teď už venceni v pohodě, ale proste panicka jsem pro psa porad já. Chlapa bere, ale taky si z neho občas dělá dobrej den, zkouší ho, a rozhodne s nim nefunguje jako se mnou. Kdyz nejsem doma, tak pes často ani netráví čas v domě s chlapem, ale leží v moji posteli a čeká.
Fena miluje lidi, všechny. Ta by neměla problém odejít s kýmkoli. S chlapem je taky v pohodě. Ale taky s nim nefunguje jako semnou. Semnou chodí převážně na volno, s chlapem ne. Kdyby o něco šlo, nemám jistotu, ze ho poslechne. Když jdeme společně, a chlap ji třeba přivolá, tak přijde, ale ke mě.
Myslim, ze je to hodně individuální. V rodině máme fenu, a má svého oblíbence jednoho, páníčka, na tom visí. A měli to tak i všichni předchozí psi (bez ohledu na pohlaví). Ale ten páníček je taková přirozená autorita, takže i tohle bude určitě hrát roli.
A myslím, ze to leckdy není ani o tom, kdo věnuje psovi tu peci, stará se, venčí, hraje si, krmí, chodí na procházky atd. Znám několik případů, kdy si třeba chlap do rodiny pořídil psa, ktereho zbytek rodiny ani moc nechtěl, žena k nemu byla odtažitá, odháněla ho, veškerá péče byla na chlapovi, no a pes se brutalne upnul na ženskou a udělal by pro ni první poslední 😀.