- Příspěvek #215956
- Nahlásit
Se psy jsem vyrůstala. Z těch, co si pamatuji nejen z fotek, to byli jezevčíci, jezevcik x česky fousek a baset - s tím jsem uz jako mala holka chodila sama po vesnici. No a do toho jsem zadonila o “sveho” psa, kterým mel být GR. Kdyz mi bylo 11 let tak rodiče svolili. Dokonce se mi je podařilo přesvědčit na psa s PP, bohužel tátu pak odradil přístup chovatelky po telefonu; a tak to skončilo u bez PP psa, no mě to tenkrát bylo fuk, hlavně ze bude 😀.
Matka psa typický GR (otec údajně taky) ale náš GR mel z toho plemene maximálně tak barvu 😂. Začátky byly těžké, pes mě vláčel na voditku, na volno začal zdrhat a dělat si ze mě srandu, navíc povahově nezávislá samostatná jednotka, která nesnasela cizi děti. A vlastní názor mel i na cizi lidi, nekompromisní hlídač, nenechal se jen tak od někoho pohladit ani venku. A to všechno měla ukocitovat 11 létá holka (přesto jsem toho psa tahala s sebou všude). No v roce psa bylo na čase si přiznat, ze takhle to dal nejde a vyhledat cvicak. Na který mě nasi museli každý týden vozit, protože z vesnice o víkendu nic nejezdilo. Nebylo to vždy jednoduché, ale zvládli jsme to, a nakonec to byl skvelej pes, jen vůbec ne takovej, jakého jsme očekávali. Zkusili jsme i obrany, které ho taky moc bavili.
Na druhou stranu byl naprosto pohodový co se týkalo jiných psu, nekonfliktní, i bez nějaká řízené socializace dokázal fungovat s jakýmkoli psem. Jednou jedinkrát vyjel na psa, a to v situaci, kdy bránil jiného, slabšího, psa.
Prožil toho se mnou hodně - dětství, základku, střední školku, první vztahy, práci, i první stěhování. Po letech byl i ten vztah úplně jinde než na začátku, ale nikdy to nebyl vyloženě “mazlící” pes, stačilo mu být na blizku.
Zpětně (až po soužití s jinými psy) vidím taky to, ze byl v mnoha věcech naprosto úžasný a vlastně s ničím neměl problém. Mohla jsem ho s sebou vzít kdykoli, kamkoli a nebylo třeba ho na to nějak připravovat, něco s nim trénovat, byl všude v klidu. Bylo jedno jestli půjdeme na celodenní výlet do přírody mezi zvěř, do civilizace mezi lidi a psi, nebo na výstavu kde bude x psů, ke známým, kde bylo jiné zvířectvo, do restaurace nebo na akci, kde bude muset být v klidu. Mohli jsme jít pesky, mohl běžet u kola, autem, vlakem, busem (přesto ze poprvé to zažil až v dospělosti bez nějakého nácviku). Bylo vlastně jedno, co se kde děje nebo neděje, všude se choval úplně automaticky tak, jak se od neho očekávalo.