Sardullah: Upřímně si nedovedu představit, že bych se bála svého vlastního psa… že by mě můj vlastní pes napadnul, kousnul….a si tak říkám, jak se tohle může stát… a teď neberu v potaz, kdy za to může nějaký zdravotní problém. Jak se stane, že z malého roztomilého psího mimi, kterému dělám mámu-tátu, je najednou monstrum.
A to říkám jako člověk, který měl- má psí holky, se kterými rozhodně do sporu nepůjdu, ale musím se s nima prostě domluvit, protože dámy nemají problém se ostře ohradit, když se jim něco nelíbí. Nemají problém si vrknout, nemají problém v krajní nouzi chytnout mě za ruku …a je na mě, abych jim vysvětlila, že tohle není potřeba…že se to dá zvládnout v klidu…. ale ani při tom ohrazení nemám ani na okamžik obavu, že by mě madam hryzla. Pro mě to jen znamená netlačit na pilu s vymyslet to jinak.
Já si to teda dokážu představit úplně v pohodě. Ne teda u svých psů, ale když vidím kolem sebe, jak se lidi ke svým psům chovají, jak jim nerozumí, tak mě to fakt nepřekvapuje.
Par příkladů z opravdu blízkého okolí
Fena celkem temperamentniho plemene, která už x let hnije na zahradě, nikdo si ji pomalu nevšimne. Teď už je taková “zlomená” a smirena. Ale dřív hodně utikala, a taky za to hodně dostávala, po tom, co se vrátila. Pak byla jako za trest ještě na úvaze, rvalo se po ní, jen tak, jako nějaký důkaz nadřazenosti asi… to řvani nejspíš trvá dodnes. Plus narážky typu, ze je fena úplně blba a nic neumí…ze to je proste hloupej pes.
Další pes, malý cca 5 kg, u kterého je vyndani klistete celodenní “zábava” pro celou rodinu. Proste jeden člověk mu není schopný to klíště vyndat. Pes už předem ví, takže se musí čekat, až budou doma minimálně dva, a ti ho pak půl dne nahánějí po zahradě, protože pes někam zaleze, odmítá vylezt a vyjíždí. Za x let se nic nezměnilo, už je to proste takhle zajeté. To nemluvím o jakémkoli dalším ošetření, manipulaci. I na zahradě se funguje omezeně, pes někdy musí být zavřený v druhé části zahrady, aby rodina mohla být venku.
A do třetice třeba nedávný případ na dětském hřišti. Byla jsem tam se synem a přišla paní s dalším dítětem, a s jorksirem na volno. Pes okamzite zaujal mého syna, na psovi bylo od prvního pohledu vidět, ze je vystresovaný. Takže jsem začala synovi nahlas vysvětlovat, ze tohohle pejska hladit nebudeme, ze se boji. Panička ale oponovala, ze úplně v pohodě, ať si ho pohladi, ze je zvyklej od jejich dítěte. Pes před dětmi utíkal, ti ho nahaneli. Panicka jim ho chtěla ještě pridrzovat. Já to teda hned zarazila. No a paní povídala, ať to neresim, ze pes je takhle vystresovanej už 2,5 roku, co mají dítě, a ze to nevadí, a ještě se tomu smála. No dopadlo to tak, ze jsme se sebrali a šli pryc. A to ten pes byl fakt vydesenej, a panicce to přišlo úplně v pořádku a vtipné.
Já se naopak někdy divím, ze ten pes páníčka ještě nekousl, nenapadnul…
A ze takových psů je.
