Nepouštějte psy (děti) na složené klády 👃 stačí je trochu rozvibrovat a už se sypou jak špagety. V blízkém okolí takhle děti na výletě vyběhly na hromadu dřeva… a jedno to nepřežilo. Je to vážně nebezpečné, ač hromada vypadá stabilně, tak nemusí být a stačí překvapivě málo síly k neštěstí.
To se asi opravdu může stát 🤷♀️ asi trochu jako Domino, že?
.. ano o tomhle vím, ale Keliš váží nula nula nic a na tu kládu jsem ho posadila a zase sesadila….
Já se dotyčných nikdy neptala na konkrétní situaci. Je to prostě strašlivé. Jak se to dalo do pohybu,jednomu z děcek to snad skriplo nohu a už nedokázalo seskočit, zasypalo ho to. Od té doby jsem několikrát četla varování, že se to může stát. I drobná váha může rozvibrovat celou hromadu a klády se prostě posunou, sesypou… Taky mám pár fotek z hromady klad, psa, lidi… teď už si ani nesednu na to nejspodnější.
..ano stává se to občas, když děti lítají po kládách, ale s Kelisem jsem opravdu byla obezřetná….byl tam posazen z výšky aniž by se pohyboval a zase sejmut a postaven na zem…
Fatia:Já se dotyčných nikdy neptala na konkrétní situaci. Je to prostě strašlivé. Jak se to dalo do pohybu,jednomu z děcek to snad skriplo nohu a už nedokázalo seskočit, zasypalo ho to. Od té doby jsem několikrát četla varování, že se to může stát. I drobná váha může rozvibrovat celou hromadu a klády se prostě posunou, sesypou… Taky mám pár fotek z hromady klad, psa, lidi… teď už si ani nesednu na to nejspodnější.
Takhle zemřela babičky kamarádka, hlídala vnouče, ono vyběhlo na klády, ty se daly do pohybu. Tak ho běžela zachránit a i ho zvládla dát nějak mimo, ale jí to zavalilo.
Ona i samotná kláda se může nešťastě překulit a zláme nohy. Vím to ze školy, jak nebezpečné klády jsou. A tak se to snažím všem vysvětlovat.
Plný stav je vždycky n+1, kde n značí aktuální počet psů. 😂
Tak mně se teda nějak rozplynul plán, že budeme denně dělat ráno a večer kratší prochajdu. Ukázalo se, že když jsem v práci, tak je večerní prochajda sci-fi. Domů přijedu večer povětšinou mezi půl osmou a osmou…než se vyprdelíme na procházku, než dojedeme na místo určení…půl hoďky chození a zpět domů…tak už se skorem blíží devátá večerní..no a pak nechat psy chvíli v klidu, abych nedávala večeři hned po procházce…což Gina teda striktně dodržuje minimálně hoďku…takže véča kolem skorem desátý večer…a to si teda Gina snědla jenom půlku a prej, že na noc se jíst nemá…no prostě celý na prdlačku…my normálně krmíme, když přijedu z práce.
No takže jsme se shodli na tom, že teda dvě denní prochajdy jenom když budu mít volno a když půjdu do práce, tak holt jenom jedna. 😕…no jak jsem měla tu dovolenou, tak tyhle provozní věci, když chodím do práce, mi vůbec nedocvakly….
U nás jsou teď procházky dlouhodobě nic moc, ale musím tu mojí bandu pochválit. Vběhlo nám pod nohy kuřátko kulíčátko, takový malý nic na dlouhých nožkách, a nikdo to nezašlápnul, nevdech. Pro Bluea to bylo první takové setkání a mile překvapil, jak jemně a opatrně se k němu choval, očichal ho jen hezky z dálky a bez zaváhání se nechal odvolat.
Tak společné venčení nakonec dopadlo docela dobře. Slečna na mladého pána neječela jako minule. Chodit se jí teda moc nechtělo a spiš se nesla, ale ona není zvyklá na dlouhý chození. Ke konci i zvládla s obezřetným odstupem ťapat vedle nás. Kámoška na hraní to tedy asi nikdy nebude, časem by ty společný procházky třeba mohly klapat.
n+1 jako rovnice pro plný stav je dokonalá👍👍👍, ale máte naprostou pravdu. Ono těch ztracených duší se najde hromada a je potřeba aby měli svoje doma.
Já včera jen krátká procházka, protože mě chytla záda. Buď jsem si je namohla při cvičení nebo z průvanu. Spíš ale z průvanu, tak jsem si nalepila náplast a doufám, že to bude dneska lepší. Malina včera koukala dost smutně.
S hromadou klád mám taky zkušenost, lidožravá Bess se nějak dostala ( možná myš nebo ježek ) dospodu hromady. Ven to nešlo předem kvůli pařezu kterej zrovna byl v jedný skulině a nahoru pozpátku mezi kládama taky ne. Vyprošťovali jí hasiči, měli kluci plný ruce práce asi 2 hodiny a taky mi řekli, že jsme udělali dobře, že jsme na to nešahali. Tak ono by to ani nešlo, ty klády byly hodně tlustý a těžký.
My se včera vraceli z procházky už za tmy, prasata vedle cesty chrochty chroch. Nebylo už cesty zpátky, vzala jsem kluky na vodítko a řekla jim, ať to neřeší🙂, měli jsme ještě docela daleko domů a trochu jsem se bála.😅
Ráno jsme měli docela štěstí na sociální interakce. Potkali jsme ke hře svolnou retrívřici. Bylo fajn po dlouhé době potkat hracího kámoše srovnatelné nebo větší velikosti. Přes léto jsem měla pocit, že všichni střední a velcí psi někam zmizeli a s těmi menšími mám buď strach já, aby se mladej moc nerozjel a třeba je v zápalu hry blbě nepřišlápl nebo se bojí oni nás nebo se nás bojí jejich lidi protože černej pes asi…
Dnes nás manžel odvezl k lesu ( je skvělý - jako ten manžel), hned po vystoupení z auta se na mě vrhli kloši. Skoro to vypadalo jakoby na nás čekali. Jako hele jedou dvě bambule počkáme si na ně. Vycházka v lese super, ale na stinné straně se do mě tak hrozně pustili komáři, že jsem nejkratší cestou z toho lesa musela utéct. Cestou dolů k městu, je to cca kilometr, jsem nechtěla jít po slunečné a prašné polní cestě. Z jedné strany je hustý remízek, tak mě napadlo, že to sfoukneme právě druhou stranou remízku po poli. No Bambuli se to moc nelíbilo ( bodejd by se jí líbilo packat po povláčeném poli, když nevidí kam šlape), takže Bambuli pod paží a už jsem si to štrajdila domů. Milé překvapení bylo, že v tom remízku rostli poloplané trnky, sladké jako med. Takže Bambu v jedné ruce, druhou jsem si natrhala pár trnek a tak jsem od stromu ke stromu pokračovala až na zpevněnou cestu. Tomu říkám skvělý závěr procházky.
Já včera už taky vyrazila na procházku. Na záda jsem si dávala nějaké léčivé náplasti a překvapivě rychle pomohli. Chvíli jsem se zabývala myšlenkou, že půjdeme fakt něco dlouhého, no nakonec asi 8km a Malinu jsem nechala vyhopkat chvíli na louce a na jak pěkné louce. Se spousty druhy květin, takovou si pamatuju z dětství a teď už jsou takové vidět u nás málo. Pořídila jsem si aplikaci na určování rostlin, tak tam jsem se vyřádila. Ke konci procházky jsme šly takovou dost rozrytou cestou a nevím, co Malina cítila nebo viděla, ale najednou se mi nalepila na nohu a pořád koukala střídavě doleva a na mě, co tomu říkám. Nevím, co viděla, či cítila, ale příjemný to nebylo, protože si nevybavuju, že by se někdy takhle chovala.
Jako bonus jsem na sobě našla klíště. Nicméně dojem z procházky to nezkazilo.
Za odměnu mi Malina vynesla boty na zahrádku, tyhle nosím jen do práce, tam už tam asi nemám chodit nebo co.
..krásné fotky, louky miluju….
Parádní fotky.