Jak se vám venčí?

Vydržela bych je pozorovat hodiny….moc hezké 😍

šavlozubka: jsem na tom se zády podobně (podobná příčina - u mě momentálně post-stresový kolaps, ještě stále…) a mně na to velmi pomáhá pohyb a sice konkrétně procházky a taky ježdění na koni (což teď moc nejde, protože řeším rozbitou kobylu, ale to je jinej příběh). Takže trajdám se smečkou lesem a pak se mi vždycky uleví. 

Jinak, jestli ještě nemáte, tak si nechte napsat myorelaxanty, v kombinaci s léky na bolest to v krizi opravdu funguje (já konkrétně mám Mydocalm + Nimesil). 

A jinak capsaicinové náplasti taky miluju, opravdu pomáhají.

udělal dobře, alespoň ho poděs nezašlápl.

Mně taky vždycky chození uleví, říkám, že všechno musím rozchodit. 

Mně se takhle blokly záda druhej den poté, co drahá půle odhučel v noci do nemocnice sanitou a skončil pod kudlou, protože mu místní obvoďačka diagnostikovala virózu, milá viróza mu v noci praskla - slepák - a měl drapnutou bránici. Já se ráno ohnula, že zapnu počítadlo a……….. už jsem v tom jela. A když jsem se z toho mejhoršího vyhrábla, tak ta koza flekatá MĚ PŘEHLÍDLA!! a srazila na zem. 

acher:

👍      On ho začal vyzývat ke hře Goro, Alan se samozřejmě hned chytil, ale jeho lítací mánie se Goroušek polekal😀

Jo to znám na to jsou čuvači specialisti. Doma už to ty dva nebere, tak si tu lítací mánii vychutnává se synem. Ohař se radši naloží do plechové vany, nebo zahrabe pod tůje a jezevčice ta se na ní kouká jako na blbce v tom vedru, dávno už to vzdala. Takovou rychlost, ty její krátké nožičky nedokážou. 😀

Mamky osmiletý čuvač taky lítá, ale už pomalu ztrácí tu rychlost. Ale Chelzie byli teď už čtyři roky, a je to pořád pošuk. Někdy mám fakt strach, jak se dokáže vyhnout keřům, stromům, autu, káře, traktoru….. Fakt se bojím aby se mi nezabila, při té rychlosti. Pak se napije a je spokojená a vysmátá. 

Když si tak pamatuji tak žádný z našich psů, nikdy nebyl tak rychlý jako čuvač, při své velikosti, je to neuvěřitelně rychlý pes. 

Teď jsem měla víc štěstí jako rozumu, normálně bych už šla se Siriusem ven, ale čekala jsem než mi dopere pračka. Během pár minut se přihnala obrovská bouřka. Docela děsivá a prudká. Netrvala dlouho, snad jen patnáct minut, ale ty proudy vody byly ohromující. Takhle jsme ji naštěstí přečkali doma, nedovedu si představit kdyby nás to chytlo někde venku …. 

Slejvák byl pořádný. Naštěstí přišel až když jsme byli v autě. Výlet na Černé jezero byl ta sucha a za slunka. Čertovo jsme kvůli kočárku vynechali. 

Bohužel s ježděním (a nikdy jsem nebyla moc dobrý jezdec) jsem skončila před dětmi a teď není kde ani čas. Když si vezmu, že to byl vždycky půl den u koní dvakrát týdně, to už bychom logisticky nezvládli. Ted na horách jsem to snad trochu rozhýbala. Jinak na nervy mi pomáhá šití. Jak šiju v ruce a jeden šev šiju třeba hodinu, tak je to takové zklidnění ve všem to frmolu. Navíc je za tím vidět výsledek. 

Což o to, venčení, ale psa je třeba opět maličko natrénovat na školní rok. Když oba pracujeme ve školství a jsme přes léto hodně doma, není to snadné… Takže dnes jsme vše zařídili tak, aby byl 6 hodin sám doma. Zdá se to jako blbost, ale není snadné udělat program pro oba páníčky tak, aby to bylo právě takovou dobu, ne výrazně více ani výrazně méně. V týdnu už měl 4h, a vypadá to nadějně - jen občasné štěknutí, dnes ke konci zkusmo hrábnutí do klece… žádné velké vyvádění. Kéž by se držel v těchto mezích. A kdyby se chtěl třeba i zlepšit, já se zlobit nebudu.

dneska jsem opět dělala z domu - a to chodíme ráno na delší procházku. Okruh přes Černou horu (tu na druhou stranu z Výpřeže od Ještědu) byl parádní. V kraji se válela mlha, nahoře byl už spíš podzim než konec léta a nepotkali jsme ani nohu (a ani kopýtko).

Teď jsme posunuli večerní procházku na dřívější ještě bezdešťový čas a budeme čekat, jak vyjde noční předpověď. Podle ní místo sucha bude na zahrádce rybník…

Poslední výlet jsme udělali na Soumerské rašeliniště. Bylo vidět, jaké je hrozné sucho i tady. Zpáteční cestu jsme se rozdělili. Muž šel s dětmi rovnou na vlak v Soumaru a já to s mladým pánem vzala přes les do Lenory. Kus cesty šel krásně na volno. Už vážně začíná být příjemný doprovodný pes turistický. Na otevřeném prostranství si to ještě nelajsnu, tam má potřebu obsáhnout celý prostor, ale na lesní cestě krásně vnímá. 🙂

A teda mladý pan má dneska extra body za všímavost. Zastavili jsme u informační tabule. Chtěla jsem si ji přečíst a čekala jsem na muže s kočárem. Najednou mladý pán začal hrozivě hluboce štěkat. No nad námi pod stříškou tý infotabule viselo velké sršní hnízdo. Vůbec jsem si ho nevšimla. 

Na dnešní procházce…zdá se mi to nebo už je ve vzduchu opravdu cítit podzim?