Odpověď na příspěvek uživatele balu z 11.12.2023, 09:20:18
Děkuji Balu.
Ale uf, já byla na nerv, když jsem nenašla tu půlku motivačního dopisu tak dlouho a pečlivě skládaného… Jak jsem psala, pro mě a u mě klasika. Vždy se něco pose.. na poslední chvíli.
A to jsem měla ještě domluveno, že mi na to koukne sousedka - bohemistka - jako na stylistiku atp. Jenže!!! Já byla v úplném šoku - ona mi teď dvakrát po sobě napsala SMS, z níž jsem byla úplně paf! Změním příjmení a napíšu, co mi napsala:"Potkala jsem Navrátilovi." Pak jsme spolu mluvily a já jí říkám:"Hele, Ty jsi mi teď dvakrát poslala SMS s hrubkou. Poprvé jsem myslela, že ses překlepla, ale podruhé…?" Tak jí říkám, co přesně a ona:"Ale tam byl muž i žena!" Já zůstala úplně konsternovaná, a ona až po chvíli:"Máš pravdu…"
Tak to jen k tomu pravopisu, co se řeší někde vedle. I mistr tesař se utne… Ale od ní bych to tedy nečekala…
Odpověď na příspěvek uživatele balu z 11.12.2023, 09:31:59
Já také, Balu, téměř oněměla. Mám to štěstí, že nad takovýmito věcmi nemusím přemýšlet, že mi tam i/y, mě/mně apod. dá cit pro jazyk. U ní to pro mě byl úplný šok. Mmch. živí se jako překladatelka…
Já se zas ozývám s tím “svým” aktuálním a velmi těžkým tématem (a zároveň i dilematem). Mám novou info: Právě teď mi volala personalistka, chtěla ještě něco doplnit, ale při té příležitosti se i začala vyptávat, o jak velký úvazek mám zájem! Oni mě tam snad vážně chtějí…?!?😀
Odpověď na příspěvek uživatele Fikovnice z 11.12.2023, 12:59:34
Takže máte jedinečnou příležitost nastavit si svou cenu, Fíkovnice. Zapomeňte na vrtění ocasem, nacvičte pokerovou tvář a řekněte si o důstojnou mzdu, nechť vám ji poskládají jak mohou. A oni skládat mohou.
Odpověď na příspěvek uživatele Thielli z 11.12.2023, 13:23:42
Děkuji moc Thielli.
Budu muset o všem přemýšlet a vše probrat ze všech možných stran…
Každopádně, jak jsem již psala, je mi už tak nějak jedno, co píšu veřejně…takže napíšu, že šéfová mi nabídla schůzku (po mých OPAKOVANÝCH urgencích) příští pondělí (teď mám do středy D). Měla jsem i jakousi zcela nepotvrzenou info, že se snad snaží sehnat pro mě nějakou samostatnou pidipracovnu. Bohužel jsem asi opět byla ověšena bulíky. 😠 TEĎ přišel mail, od osoby, která je nejvíce protežovaná, že se tento týden mají začít stěhovat ti, kdo už mají svoji místnost!!! Tudíž - vše se opět upeklo ve dvou, možná třech lidech. A jde o člověka, který při první příležitosti jít na lepší místo, dal šéfové výpověď. Když byl snad ani ne po půl roce odejit, tak jej šéfová - z pro mě zcela nepochopitelných důvodů - přijala zpět a má ještě prominentnější postavení než měl předtím. Nechápu, nechápu, nechápu, asi jsem fakt úplně blbá, že toto neumím pochopit. Já byla skoro 30 let (!!!) zcela loajální vůči svému pracovišti, a že jsem tam přestála opravdu hodně bouřlivá období…
Nevím, možná mě odsoudíte (nemyslím Vás, ale všeobecně), nicméně mít skoro 30 let svoji VLASTNÍ pracovnu byl pro mě obrovský, až nepopsatelný benefit! Podle poslední info od tady toho rektálního alpinisty (který se stal vlastně vykonavatelem moci u nás) mám sedět v nějaké větší pracovně s více lidmi!!! Přitom tři minipracovničky pro jednoho člověka k dispozici byly. Je to asi poslední hřebík do rakve… A narovinu, já přes všechny zápory mnou popisované, prostě svoji práci milovala, a i když se to třeba jeví podružné, byla jsem za svoji pracovnu vděčná a měla jsem ji zařízenou snad tisíckrát lépe než vlastní byt.
Takto se dnes odvděčuje těm PITOMCUM, co jsou své práci věrní a neodejdou si vydělat jinam (jako výše jmenovaný a mnoho dalších), aby se následně vrátili a dostali ještě větší privilegia než měli.👎👎😠
Odpověď na příspěvek uživatele Fikovnice z 11.12.2023, 13:46:44
Fíkovnice, víte jaká nejčastější věta padá u nás v rodině směrem k nejmladší generaci? ŽIVOT PROSTĚ NENÍ FÉR. Musíme jim to opakovat a opakovat pokaždé, když narazí na další a další nespravedlnost. Nejsem z těch, kteří mají ostré lokty, spíše říkám - tak se tím, co mi berete, třeba uduste - ale na druhou stranu… Trvalo mi to a dnes už si nenechám jen tak něco líbit. Zapomeňte na to, že “instituce” ocení letitou loajalitu. Tu ocení spíš soukromá osoba, živnostník, který ví, který na vás celý život vidí a pamatuje si… instituce je jako olej na dlažkách. Rozlije se spárami, kam může a když už neteče, alespoň sákne… Je bohužel je na nás, kdy to zarazíme a nepustíme dál. A váhy, které to určují, máme každý jen ve své hlavě. Nikdo zvenčí vám to nenaváží za vás…
Fíkovnice, víte jaká nejčastější věta padá u nás v rodině směrem k nejmladší generaci? ŽIVOT PROSTĚ NENÍ FÉR. Musíme jim to opakovat a opakovat pokaždé, když narazí na další a další nespravedlnost. Nejsem z těch, kteří mají ostré lokty, spíše říkám - tak se tím, co mi berete, třeba uduste - ale na druhou stranu… Trvalo mi to a dnes už si nenechám jen tak něco líbit. Zapomeňte na to, že “instituce” ocení letitou loajalitu. Tu ocení spíš soukromá osoba, živnostník, který ví, který na vás celý život vidí a pamatuje si… instituce je jako olej na dlažkách. Rozlije se spárami, kam může a když už neteče, alespoň sákne… Je bohužel je na nás, kdy to zarazíme a nepustíme dál. A váhy, které to určují, máme každý jen ve své hlavě. Nikdo zvenčí vám to nenaváží za vás…
V pátek soud odsoudil šest teenagerů za podíl na vraždě učitele dějepisu a zeměpisu Samuela Patyho, kterého před střední školou nedaleko Paříže v roce 2020 ubodal a sťal radikální islamista. K vraždě došlo poté, co se na sociálních sítích rozšířily zprávy, že Paty ukázal třídě karikatury proroka Mohameda ze satirického časopisu Charlie Hebdo.
V říjnu další islamista ubodal svého bývalého učitele Dominiqua Bernarda ve městě Arras na severu země.
Já jen doufám,že Evropě přestane vládnout hloupost a naivní představy a vystřídá je rozum s realistickým úsudkem. Jen mám obavy o bezpečnost. Dnes už je jasné kam to bude směřovat.
Dnes, kdy se žáčci posilují různými energeťáky plus si šlehnou nějakou dobrůtku (zažila na vlastní třídě), je to občas o život. Kdybych bývala včas neuhla letící lavici (sic!), též bych byla v titulcích. Už jsem šla pro hasičák, když se objevili tělocvikáři s PČR 😄
„My nemáme zrovna peněz nazbyt, proto jsem hodně těžko nesl, když se syn trápil a cítil se jako outsider, protože ostatní spolužáci měli mnohem lepší zařízení než on. Je velmi bystrý, rychle se učí, nemá potíže se školou, přesto se do ní netěšil. Za hlavní hodnotu v jeho třídě se považovalo, kdo má nejnovější iPhone,“ vypráví Ondřej Tichý. „Neměl jsem přesnou představu, co dělat, ale když jsem tohle téma otevřel na třídní schůzce a chtěl vědět, jestli by nestálo za to spojit síly a s dalšími rodiči třeba v tom, že bychom děti drželi od mobilů dál, nebo jim je třeba nepovolovali nosit do školy, část rodičů se vůči mně postavila silně odmítavě. A smutné bylo, že ti, co souhlasili se mnou, raději mlčeli, nebo se připojili k těm hlasitým.“
