Politika...

Koupit se v současné době dá i v dojezdové vzdálenosti do velkých měst. Jen nesmí být člověk zblbý z designových interiérů a pořadů o bydlení. A pochopit, že dobře se dá žít i trochu skromně.

My loni koupili starý dům v dobrém stavu 50 km od Prahy za 3 mio. Máme v pohodě splatitelnou hypo i přes vysoký úrok a strkáme do svého. Stačilo jen nevymýšlet blbosti a pár víkendových brigád před nastěhováním, zbytek děláme v průběhu. Člověk musí akorát pochopit, že některý věci mají svůj čas  a nic není hned.

No právě, proto říkám, že krize bydlení se týká hlavně aglomerací. Venkov se vybydluje, holt se přesouvá vše k centrům, a hlavně služby, takže lidi táhnou taky. Na druhou stranu by se na venkov mohli stěhovat lidi, kteří mohou pracovat přes internet. Což se úplně neděje, zatím. Zatím v CZ asi moc malý sektor. No a na venkově pracujících lidí ubývá, protože kdo se dnes pustí do zemědělství, jen blázen, že. Taky asi bych upe nepotřebovala bydlet na venkově na Ostravsku, Karvinsku nebo Mostecku, ono mít tady přes kopec Turow taky není žádná výhra v lotynce.

No ale vyplývá mi z toho, že krize bydlení je lokální záležitost, protože my tady máme volného bydleního spoustu, zejména co teď zase zmizli UA občané, kteří byli v každé sokolovně, tak se kapacity uvolnily. Tak si úplně nemyslím, že by byty vyřešila další výstavba nebo regulace nájmů, ale spíš zarazit ten příliv lidí do aglomerací.

Třeba se k Dolní Lutyni k fabrice na zelené louce v CHKO odstěhují nějací lidé z aglomerací 🙂

Jj, přesně, bydlím 50 km od Prahy, starší obyvatelný domečky jsou tu do 5 mio a teď zrovna je v naší vesnici na prodej docela velká novostavba za 9, menší novostavby jsou tak kolem 7 a dojíždět do Prahy se tu dá v pohodě, však půlka lidí tam do práce jezdí.

Jo, jenže co já slyším od mladých, tak oni by nejradši barák rovnou v Praze a nebo nejhůř v Říčanech a stěžují si, že na to nemají. Asi si myslí, že těm jejich rodičům ty majetky spadly rovnou do klína z nebe nebo co.

Mně bydlet v pohraničí nevadí a nevadilo by ani, kdybych měla do práce dojíždět cca 50 km. Horší je to ale s doktorama. Není zubař, oční, kvalitní praktik…těžko budete s horečkou nebo s bolavým zubem jezdit víc než 50 km k doktorovi. Ale jinak bydlení je tady v pohodě, žádnej stres, příroda a hory blízko.

Asi je jednodušší stavět ty byty, než vyřešit - zarazit ten příliv lidí do aglomerací. Stavět se bude tam, kde je poptávka. Ta bude ve velkých městech pořád. Určitě ČR není výjimka v rámci Evropy, ten trend je obecný. 

Do zemědělství se lidi nehrnou, protože je to těžká práce a při dnešní nepodpoře zemědělství u nás tam není žádná motivace. 

Práce z domova v mnohých firmách možná je, ale ne v každé a nikdo své místo nemá jisté. A co pak, když dojde i třeba nuceně ke změně a nepodaří se sehnat místo opět s možností práce z domova? 

No ono si to chce stoupnout nohama na zem. 

Je super mít rodiče za zadkem a šoupnout jim malý dítě na hlídání. Jenže mimina nejsou miminama 10 let a taky pokud rodiče žijou v Praze, tak prostě hledat něco za bukem, když na to nemám, je oříšek. A takových bylo, co hlídání nemělo a přežili to…

Další věc je práce, spousta lidí žije v tom, že práci a peníze dostanou jenom v Praze, ale taky to není pravda. Kolín, Rakovník, Mladá Boleslav…to všechno jsou místa, kde se dá sehnat džob a nedostávat na české poměry almužnu.

Školství už se taky na periferii lepší. MHD se taky zlepšuje, z Prahy jezdí třístovky až do Liberce nebo Karlových Varů…kdo  musí do kanclu jen pár dnů v týdnu, to dojíždění přežije.

No a pak taky další věc, pokud člověk odejde z velkýho města, prostě míň utrácí, ad a není za co, ad b je tam prostě levněji.

Chce to prostě hrát s kartama, který má daný jedinec k dispozici, a nehroutit se z toho, že zrovna momentálně nemám to a to. Spokojený člověk vyžije i s málem. 

Čili v tomto souhlas s Buggyrou, vysoké nájmy jsou tam, kde je drahá koupě. Nebudu ale zastírat, že se situace nehorší, ta oblast se prostě pomalu, ale jistě rozšiřuje. Teď se ještě dá, ale bude hůř. A v našem státě i s výhledem do budoucna bude vlastnit nemovitost alfa omega.

Vidím to obdobně, jako uživatelé nade mnou. Bydlím 100km od Phy, za prací tam nedojíždím, přesto i tuto vzdálenost lidé nejen z naší obce jezdí, nebyla bych první ani poslední. V posledních cca 5ti letech bylo v naší obci na prodej několik starších domů, v udržovaném stavu, žádné ruiny, většinou po důchodcích, kteří zemřeli a buď příbuzné neměli a nebo ano a dotyční to obratem prodali. Všechny s cenovkou do max 4mio. A hádejte, kdo je koupil? Mladí? Kulový, zase další důchodci, nebo lidi těsně před důchodem. Nevím, někdy mám pocit, že dneska to má mokrý maturitní vysvědčení a už by to chtělo byt v centru Prahy a BMW k tomu. Jsou možná jednotky procent, kde to takhle funguje, ale určitě ne u většiny. My jsme rekonstruovali dům od r. 2002 do r. 2020, všechno za cash a bez hypo. Teď jsme vysmátý jak leča, ale halt jsme za tu dobu nežili (jak jsem se v mezičase dozvěděla). To prý znamená, že jsme nedovolenkovali, nebrázdili zábavy, kulturu a restaurace, ani žádné jiné akce, což je prý strašné utrpení. No asi jak pro koho?😏Sice jsem nebyla v Karibiku, ale mám vlastní střechu nad hlavou. Co je víc?

Tak on když člověk kupuje starý barák, tak to chce trochu fištróna. Nesmí to být mokrý a nesmí se to bortit a téct do toho. Ale i přes tohle síto člověk vykřeše dost nemovitostí.  Zbytek už je řešitelný za chodu. No a pak je taky výhoda vyrovnat se s dispozicí domu, když se rozhodnu bourat, tak se to halt prodraží. 

Celou dobu nám všichni říkali, že je levnější postavit. No, pokud se člověk alespoň trochu dovzdělá a ví, na co si dát pozor, tak to nebyla a není pravda. Hodnota půdy roste a je to jedna z mála věcí, co za dobu vysoký inflace neztratilo cenu, spíš naopak. Druhak pozemek stavební, na který se dá hned projektovat (tj. má všechny přípojky v dosahu blablabla) má svoji hodnotu všude.

No a pak je otázka, co znamená to “žít”. To je totiž pro někoho něco jinýho. Někdo je prostě rád doma a buduje si, to je celý. A někdo potřebuje na dovolenou a dokáže to i s reko. Dneska jde i k moři jet za pár tisícovek, ale zas je to o tom srovnat se s tím, že to nebude jak z katalogů cestovek.  

Já vim,  jsem chytrá jak rádio 😀 ale baráky jsme objížděli skoro 3 roky, než jsme našli ten náš. Čili nejsem žádný oborník, ale něco mám nakoukáno.

Dřív bylo normální si na baráku spoustu věcí udělat svépomocí. Nebo se domluvit se známým, známými, sehnat místního řemeslníka. I tady na předměstí Brna. Dnes už to možné není. Ti, kteří uměli a byli ochotni pomoci, vesměs nežijí nebo jsou tak staří, že už dělat nemohou. Mladší, když jsou šikovní a umí, tak mají živnost a tím pádem pořadník jak Brno. Nebo neumí, nezajímají se. A nebo umí, uměli by, ale jsou lenošní, radši si užívají. 

Na vesnicích to možná funguje zatím ještě postaru a asi jak na které vesnici. Tam, co je spousta náplav, asi ne. 

Žiju na předměstí Brna, v bývalé vesnici (do 1919), která si stále ještě do značné míry zachovává vesnický ráz. Ale jak stárnou a vymírají starousedlíci a s masivní novou výstavbou, je tu stále více náplav. A je to hodně poznat, že jsou to lidé bez vztahu k místní historii, reáliím a zvykům. Lidé s odlišnými představami o životě v naší městské části. Lidé, kteří ačkoliv se vědomě nastěhovali téměř na venkov (les, pole, louky, řeka, zahrady), chtějí tu mít režim jako v centru. 

Nakonec proč ne, pokud se na venkov budou stěhovat důchodci (a stěhují, to pozoruju), bude se obyvatelstvo venkova utěšeně rozrůstat. Ještě těch pár let, dokud budou existovat důchodci, kteří to zvládnou. Až budou lidi chodit do důchodu v 70+, tak už se budou držet center, MHD a doktorů, a na venkově budou akorát větrné elektrárny 😀

JanaJana - tak to je bez diskuze! Moje drahá tříčtvrtka kdysi prohlásila, že novostavbu typu 2+kk na placato na zeleným postaví i mentálně retardovanej, co vylez ze sedmý třídy😄! Na tomhle nic není! Starý barák, ať už vlastní nebo koupený, to už je vyšší level. Novostavbu, tak jak se v současné době projektují a staví, bych nechtěla ani zadarmo. Vždyť je to jen byt postavený na trávníku, bez přidané hodnoty, ale zato často se sousedy ze všech 4 stran a nulovým soukromím…děkuju pěkně.

A ano, “žít” je pro každého něco jiného, vůbec nezazlívám ani nezávidím nikomu, kdo stavěl/rekonstruoval a zároveň se i rekreoval. To je v pořádku, když to obojí utáhne a je s tím v pohodě. Co mě točí, je to, že pak se dozvím, že - no jo, ale vy máte tohle a tamto a my na to nemáme, to si nemůžeme dovolit. Já - tak proč jste byli na 10 dní  v Alpách s dvěma dětma all inclusive? Protože jsme museli…jo aha…🥱

Asi máte pravdu, ale platí to pro ty, co jsou schopni si spoustu věcí udělat sami, zajistit a dohlídnout si na řemeslníky, přemýšlet, uskromnit se a tak dále. Ne pro lidi, kteří chtějí dům postavit od firmy na klíč. Koupí pozemek, najmou firmu a převezmou hotový dům. 

Jo, tohle je pravda. Tohle mi nedošlo, žiju ve vlastní zaslepenosti, chlap doma udělá skoro vše a já už to beru jako standart 😀 ale vlastně je to taky důvod, proč lidi nejdou do strarého domu, na reko nezbude, neb hypo je dnes drahá a vlastními silami si na to netroufnou…..tohle musím uznat.

Ale zas nemusí mít každý dům, lze koupit a byt mimo velké město, i tak se dá prožít spokojený život.

Balu, obávám se, že vesnice, tak jak si je pamatujeme, už prostě nejsou. Čest výjimkám, samozřejmě! A s řemeslníky je to přesně tak, jak píšete. V rozmezí 2006-2008 jsme dělali rekonstrukci stájí, byl to náš první velký projekt, tedy vlastně druhý, po výměně střešní krytiny před tím. Dělal nám to starý zedník z obce nedaleko. Je po smrti. Když jsme předělávali obytné, byl tu jiný zedník, muže kolega z hokny, už nemelouchaří, ani pro kamarády. Pak tu byl třetí zedník na dokončovací práce a fasády, sice známý známého, ale už pěkně za full cenu. Tesař, truhlář, oba známí, spolupracující s námi už léta, živnostníci, žádná sleva se nekonala a byli jsme rádi, že to udělali. Dávno už neplatí, že “dojdu do hospody a seženu tam všechno”. Důchodce, co nám dělal schody do patra zemřel měsíc poté, co je dokončil. A takhle bych mohla pokračovat dál.

K těm starým domům - před třiceti lety jsem s rodinou pár let bydlela ve Šluknovském výběžku. Všichni asi víte, jaké krásné podstávkové domy tam jsou. A nejen podstávkové, líbily se mi i větší a honosnější německé domy s pro nás, náplavami z jižní Moravy, zajímavou a nevšední vnitřní dospozicí. Celkem si dokážu představit bydlet tam v nějaké pěkně zrekonstruované podstávce natrvalo. 

On není problém, že na tu dovolenou jedou, ale že si pak stěžujou 😀 já loni udělala výlet do Střední Asie normálně se tam jezdí skorem za 100 000, já to udělal ani ne za 20 na hlavu. Ale nemám kuchyňskou linku a dlouho mít nebudu - resp. mám, vyměněnou za dvě láhve primitiva a odvoz. Nafasovala jsem k tomu i starou troubu, která světe div se funguje 😀 a vařim na dvouplotýnce zatím. prostě pro fajnšmekry 😀 

Přesně jak píšete. Stolař - truhlář, který dělal schody a plno jiných věcí našim na chatě, velmi šikovný a precizní, kamarád mamčina manžela, onemocněl Alzheimerem a zemřel. 

Sehnat instalatéra na “drbačku” tedy na malý problém, je téměř nemožné. A když ho potřebujete hned, tak úplně nemožné. A není to tím, že by člověk nechtěl zaplatit. 

Jano, přesněě😄točí mě to hekání!

Mě cestování vůbec neláká, resp. je mi to úplně ukradené, proto ani neumím komukoliv závidět, že někde byl. Já bych tam stejně nejela, i kdybych měla ve štrozoku 10 mio😄, prostě moje zájmy jsou úplně diametrálně někde jinde než řekněme u většinové populace, ale to je v pořádku, poněvadž každý jsme jiný. Hanzelka ani Zikmund ze mě holt nikdy nebude a nechtějte vědět, kolik stála moje kuchyně na míru, ta by Váš výlet do Asie spolkla několikrát😄!

Co se týče rekonstrukce, tak jsme dokonce několikrát pořádali “dny otevřených dveří” pro přátele a známé, kteří se také chtěli do něčeho takového pustit a hledali inspiraci. Nikdy jsme nic nekouladouvali, protože na nic nikdy nebylo vydané žádné povolení, tak nebylo co kouladovat, tak abychom se neochudili, že jo? To mě bavilo velmi😀.

Balu o instalatérovi mi ani nemluvte! My tu máme snad jednoho na celý okres a ten je úplně vyřízenej. Už jen dovolat se mu! Naštěstí bydlí vedle v obci, tže my, když to hoří, tak to řešíme tak, že sedneme do auta, prostě ho přepadneme doma, dovezeme k nám a stojíme nad ním, než to udělá. Jinak bychom se nedočkali nikdy. Na větší akce, kde si musí objednat materiál a i práce je nadýl, tak čekáme průměrně 6-12 měsíců. Poslední akce s ním byla loni v prosinci, doufám, že ho teď hodně dlouho nebudeme potřebovat. A on asi doufá v to samé😄!

No to je to co já vidím kolem, mladí utrácejí za zábavu, pak se ve 30 proberou, zjistí, že nic nemají a začnou si stěžovat.

Fakt jak malý děti, který netuší, jak život funguje.

No a taky je pak ten fakt, že třeba v mojí generaci většina dělala od 18, dneska je to spíš od 28 a těch 10 let bez příjmů je taky prostě znát.