Mám vyzkoušené, že jakmile uklidním sebe pak i Sirius většinou zklidní hormonek.
Zlatá pravda Bambule, tesat do kamene. Když není klidný konec vodítka, není klidný ani jeho začátek. To jsem přesně zjistila u prvního ohaříka v pubertě 😀 Štěně je prostě poděs, vždycky, magor je to a nebezpečný stvoření 🙂 . To jsem se naučila, když jsem svého druhého ohaříka sundavala potřetí ze závěsu 😀 Ale malý ščenátko se moc hezky učí klidu a vnímání. Přesně jak píše janaa a Ronja - aportíčky u aktivisty nejsou to nejdůležitější, důležité je umění naučit se odpočívat, naučit se sebekontrole, naučit se klidnému soustředění. To mi pomáhalo s Taliprtkou, rozstřelenou tak, že jsem lítala vzduchem. Ostatní je vedlejší. Předpokládám, že když Dafižeryková dělala výcvikářku, jak píše, tak tuhle informaci nějak někde v sobě najde, páč by tam být teda měla. Vše nejdřív doma, na zahradě, pak venku, nelze chtít víc, než tříměsíční mozek utáhne v přetížení.
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 12.10.2026, 10:33:07
Dafižeryková fakt dělala výcvikářku,a fakt měla něco ze psama za sebou,než si pořídilatohle šídlo,který za mnou ted s místnosti do místnosti tahá hračky….
a ano,fakt si nemyslím,že u štěnátka jsou nejdůležitější aportky….😉
-a zroven si nemyslím,že když se s ní mezi velkým úklidem potáham o plyšáčka,hodímv ložnici a jdu šůrovat,nebo 2krát za vycházku hodím a pohaju si s hračkou,že to nějak moc kazím…
Odpověď na příspěvek uživatele DafiŽeryková z 12.10.2026, 10:43:35
Já nevím,možná jsem zkažená ohařema, ti prostě akční jsou. Prvního ohaře jsem musela učit spát, odpočívat. jinak by byl schopen lítat bytem s krví podlitýma očima a být k nezastavení.
Siriuse jsem taky musela učit odpočívat, máme povel “ležkaj a spi". To se většinou ukotví pod konferenční stolek a hodí si dvacet. Jinak u něj trochu bojujeme s roztržitostí. Prostě je na světě tooolik zajímavých věcí než nějaký povel sedni ( Hele koukej, koukej motýl ! Nejede támhle vzadu motorka? Co dělá ta paní v tom záhonu? Jeeee klacik.🤣🤣🤣) Ale on je ještě hodně štěněcí, počítám s tím, že i tohle se časem zlepší.
Odpověď na příspěvek uživatele bambule z 12.10.2026, 11:03:05
Jeeee klacik.
😀 😀 já to miluju.
trochu bojujeme s roztržitostí. Prostě je na světě tooolik zajímavých věcí než nějaký povel sedni
jo, tohle bylo u Tali problém hrozně moc dlouho, možná se na tom podepsal i ten přístup, který k ní předchozí majitelé myslivci měli-moc tlačili, ona na to neměla kapacitu a oni byli netrpělivý, chěli po ní moc a ona na to neměla, možná to není úplně jen o jejím totálním rozstřelení hlavy. Kdyby s ní bývali byli opravdu pracovali, tak jak ona potřebovala a hlavně jak byla schopná zvládnout, bylo by to jiné, takhle jsme měli třicetikilový hovádě, který mělo mentální mozek tříměsíčního štěněte a podle toho vypadal jeho projev. Jenže zatímco s tříměsíčním štěnětem, to fyzicky zvládnout jde, tak se skoro ročníma třicetikilama je to pak peklo.
