Ahoj dívky a dámy a pánové ❤️,
tak jsem s hrůzou po volnu sledovala, kolik že stovek příspěvků tady přibylo, a nechtělo se mi do toho, tak jsem oblézala jiná témata a tohle nechávala nepřečtené. Od 29.12.24 nějaké číslo příspěvků kolem tří stovek, mám teda co dělat 😄
V práci blázinec, zaučuji ne zrovna nejostřejší tužku v penále, takže mentálně mám “dvojité” směny, ještě že tu ten týden aspoň není šéf, sice dělám práci i za něj, ale aspoň je od něj klid, jinak je to co hodinu telefon, že mám něco zařídit (ne, že by bez něj telefony nebyly, pravda...), případně návštěva s kupou papírů hozených na mou hlavu. Aspoň že nová kolegyňka se vždycky každým zadaným úkolem zabaví na hodinu a více (úkoly, které mi zaberou 10 minut, má na hodinu, a ty, které mám na dvě hodiny, pečlivě a rozvážně plní celý den 🤣 ), takže kolem ní nemusím moc skákat, vždycky za pět či deset minut zadám úkol a pak mám na hodiny klid.
Letos zatím u nás je lehýnce větší zima než loni touto dobou, loni ještě na Vánoce patnáct nad nulou, hmyzáci vesele poletovali. Letos sice taky ještě mezi svátky lítali netopejři kolem chalupy, ale teď už se to definitivně uklidnilo a přes svátky snad bylo i nějakých -10, popraskala mi totiž vajíčka venku v bedně u koní 🙃
Vánoce jsem trávila mezi desítkami koček u příbuzenstva a známstva na jihu pod Prahou, nedostala jsem se k tomu, pár koček nafotit, možná nějaké mám tady ve složce, tak je sem třeba dám, ale dostala jsem kalendář "našich" kočiček a koťátek nafocený letos, tak když se k tomu dokopu, nafotím ho a budu se vám tady kočičkama chlubit :-) Nicméně kvalita foto na tom kalendáři žádná dechberoucí tedy není, prý to takhle zkrouhli v té tiskárně, příště vyberou nějakou jinou...
Teď už to napíšu, loni jsem dávala uspat bílého koníka z mého medailonku, nebyl už ve zdravotní kondici, tak udělal místo nějakému údernějšímu mladšímu kolegovi, kterého momentálně vybíráme a objíždíme hříbata, takže letos u nás bude veselo 🤗
Canko, ta fotka té srnky v zamraženém křoví, ta je fantastická.
"cosi co se zcela bezostyšně ale trefně zove humus" - dokonalé!
Tak to jsem napsala včera a dnes, 9.1.25 si přečtu snad dalších 50 příspěvků 🤭
Canko, blahopřeji k výletu do Vídně, těším se, jak si přečtu, jaké to tam bylo, jestlipak ještě přetrvaly vánoční trhy a tak (četla jsem, bylo báječně, ale o těch vánočních trzích nebylo nic 🙂). Jinak od Nového roku sleduji desítky příspěvků o tom, kterak salvy k oslavě konce roku zahubily a zmrzačily různá zvířata, no, ten feed na fejsbůku je nemilosrdný, jak si přečtu jeden článek, už to tam padá... ale každý argument proti je dobrý. Docela mě včera pobavil článek od někoho, kdo asi tuší, že kdybyste se chtěli zbavit legálně 50 kg stroncnatých a barnatých solí za běžné situace, museli byste vypláznout u likvidační firmy pěkných pár tisícovek, zatímco takhle je zcela legálně můžete v podstatě vyhodit do vzduchu a zamořit na pár dní pěkně okolí svého působiště, a to zcela bez postihu 😄 No, spíš ten smajlík má být smutný...
Ad jedení semínek, jadérek, pecek a peciček: u nás se neřešilo. U nás se řešilo, aby se pecek nepřežral pes, ze zřejmých důvodů, ale jestli já polykám pecky nebo ne, to nikoho netrápilo. Louskala jsem pecky z meruněk a švestek a vybírala jádra, až později jsem se dozvěděla, že se můžu taky přiotrávit, no ale přiznejme si, že mě to nikdy nebavilo tak dlouho, aby k tomu mohlo dojít. Žvejkačky jsem nepolykala, protože se mi párkrát stalo, že mi zůstala v puse pod dásní přes noc a ráno byla tak hnusná, že jsem se vyloženě bála, abych ji nespolkla a nebyla takhle hnusná těch několik dní uvnitř vnitřností :-D Jednu dobu jsem kvůlivá nervům žvýkala hodně moc a pak měla průjem, tak jsem toho nechala a od té doby mě žvýkačky nějak nelákají, to radši žvýkací bonbony, když už.
Ad konverzace u stolu: u nás se neřešilo, sice "dobré chutnání a bez povídání" se proneslo, ale spíš tak jako žertem. Kdo něco chtěl říct, řekl. A platí to tak dodnes. Nevadí nám ani zasednout k rodinné tabuli a pustit si k tomu televizi :-D a do toho všeho ještě pronášet moudra. Měla jsem, musím přiznat, v některých ohledech celkem benevolentní výchovu 🙂
Elišáku, já vám tak závidím ten drajv, jak jste se do toho běhání pustila! Já mám zaměstnání 6 km zadem po klidných cestách, místy by se dalo i po měkkém, ale nedokopu se do toho ani na kole. Proto toužím po elektrokole, to by snad padla výmluva... Takhle v zimě mám perfektní argument, že to běhání prostě dlouho trvá, autem jsem v pr. za deset minut. Na kole za půl hodiny, když jsem byla vyježděná a šlapala jak kuna, tak jsem to dávala i za dvacet a nějakou drobnou. Ale na tom elektrokole bych to měla za dvacet minut pokaždé, ne-li za patnáct, a vím, že bych poctivě přišlapávala. Jen je vždycky něco zajímavějšího, za co vypláznout kačky, třeba naposled ta technická na autě za třicet (za to by bylo už slušné elektrokolo). Mno.
Ale (!) nelením: začala jsem chodit na jógu! V pondělí jsem byla poprvé a zatím bude dvakrát týdně, pondělí pátek. Takže něco málo pro sebe dělám. No a představte si, po té józe jsem poprvé od začátku Vánoc spala v noci bezbolestně, celou noc... tak to jsem čubrněla. Totiž o Vánocích jsem byla na jíhu, jak bylo výše řečeno, a rodina známých, když slyšla o mých potížích s novou matrací, mi postupně od všech členů potvrdila, že když před lety přecházeli z nějakých matrací, co kde posbírali a podědili, konečně na nové, které si cíleně koupili, tak to trvalo taky nějakých pár týdnů, než se na těch nových matracích usadili a tělo si na ně zvyklo! 😲 To mě tedy překvapilo. A shodně to potvrdili všichni, a že jim to potvrzovali i doktoři a jiní známí, že to tak může být. Tak jsem se zařekla, že začnu spát poctivě na té nové drahé hajtech matraci, abych teda ty prachy nevyhazovala oknem a nějak to přetrpím. A fakt že jo, jak jsem na ní mezi svátky začala spát, tak bolesti svalů zad během noci naskočily, jak na povel. No ale už jsem se zařekla, že vydržím. A teď jedna jóga a jedna dvě noci naprosto bez probuzení, bez potřeby se převalit, to jsem teda valila kukadla. Tak snad to nebyla náhoda a postupně se sžiju s jógou i s matrací :-D Fór je, že ta jóga je zadáčo, předcvičuje kolegyně z práce, no to víte, já stará držgrešle, jak je něco zadáčo, tak bych si to nejradši vzala šestkrát, tak to by bylo, abych u toho nevydržela! 😎 Musím kolegyňce koupit nějaké kafe. Nebo něco. Ona není na sladké, ale něčím bych jí radost ráda udělala. Kafuje po litrech, tak snad to. Zkusím se na ni doptat spolucvičenek, ty s ní evidentně kamarádí, třeba budou vědět, co má za kafevarnu, abych mohla koupit správné kapsle nebo praženku v naturálu. Ještě jsou zlatý lidi na světě, mám veliké štěstí, že jich kolem sebe mám skutečně hodně.
Ráda bych poznamenala, že jsem šťastnej člověk 🤗 Ani sama nevím, čím jsem si to zasloužila a tuším, že mě brzy postihne k vyvážení vesmíru nějaká velká rána osudu, ale dokud štěstíčko trvá, hodlám se v něm rochnit, až v něm budu celá zarochněná! Život je skvělej!
"Mlčet u jídla se děti učí proto, ... a taky proto, že s plnou pusou se nemluví." zajímavé, to mi prostě rodina vysvětlila tak, že s plnou pusou se nemluví, že je to neslušné. Nemuseli mi zakazovat mluvit úplně, stačilo zakázat mluvit s plnou pusou... Ono taky když vám kvůli krafání vypadne z pusy kus smaženého sýrečka na zem, a vy o ten kousek tím pádem nenávratně přijdete, tak si příště dvakrát rozmyslíte, zda budete potřebovat svou pravdu sdělit hned první vteřinu 😀
"Ještě bych snad pochopil kdyby jste napsala že štěňata se mají vychovávat podobně jako malé děti, v opačném gardu je to pro mne zcela nepřijatelné. " hádám ten styl výchovy dětí jako zvířat byl míněn pouze v tom ohledu důslednosti, přípravě situací a předcházení nepochopení a podobně. Nikoli v té rovině přímé interakce. Teorie učení je přeci identická pro všechny organismy disponující vyhovující úrovní inteligence. Moje matka se nijak netají tím, že mě vychovávala jako psa (taky paralelně vedle psa... jako spousta místních dam), no a já se netajím tím, že bych dítě vychovávala určitě ještě hůř, takže... ještě že žádné nemám 😂 Mimochodem dítě u koní jsem za rok vychovala tak, že nedávno říkala svojí mamince: no já jsem se na toho velkého koně bála, nechtělo se mi, ale vím, že trenérka by se mnou stejně nediskutovala a na koně bych musela, tak jsem jí neodmlouvala a udělala jsem, co mi řekla" 😇 chudák robě... "Třeba mě mlátí maminka jako psa😄(ironie). " chi chi, mě maminka mlátila (bez ironie), ale psa by takhle krutě nikdy nepotrestala! 😂
K hmotnosti: hádám tak do dubna na váhu nevlezu! I když předpokládám, že to není tak zlé, protože vydržím celý den sedět v dopnuté sukni, ale stejnak...
Bobčo, s tím Tofife jsi mi teď připomněla - to začal teďka při slevách v hypersuper valit chlap, že budem mlsat. Magor jeden. Já teda mám vůli silnou, naštěstí, jsem schopná si vzít jednoho dva tofáče a zbytek zabalit a strčit do skříně a měsíc si nevzpomenout... ale chlap to v podstatě vyndá z té krabičky a ten plastík si obrátí naruby celý do chřtánu, nebo tak to aspoň na mě dělá dojem, jak to v něm mizí. On teda nepřibere ani deka, provokatér jeden. Ale z každého tofáče jsem musela aspoň jeden dva kousky sníst, a to z těch 5-10 balení za Vánoce teda bylo dohromady celé jedno balení a na to už mu kašlu, takže dostal zákaz, a smí od Nového roku dodávat pouze ovoce a zeleninu! 😄 Jsem zvědavá, jak dlouho mu to vydrží 🙂 Ale myslím, že to pomůže i jemu, on se stravuje různými hrůzičkami alá chipsy a sladkosti a pičičinky, pořádné jídlo si nevezme ani od své mámy, že mu to nechutná a nesedne, takže vlastně jediné pořádné vařené jídlo jí u mě, a já zase nejsem kdovíjaká kuchta, takže sice minulý víkend byla krůta s rýží, ale hned druhý den stláskal párky s chlebem, hm. Chtělo by to napravit trochu to stravování i u něj, tak snad se skrzeva to zelený podaří 🙂 Když má na vyhazování za sladké, tak bude mít i na ovozel, který mi přijde drahý... Já taky už moc nemám chuť na sladké, stejně jako u komety to přišlo s věkem, resp. ve chvíli, kdy jsem se po třicítce zařekla, že sladké prostě omezím. Mám to štěstí, že podvědomí řeklo "tak jo" a přešaltovalo se to samo.
Já bych asi i celiakii zvládla, těstoviny bych kupovala rýžové (páč jsem milihounář, že), mouku si mlela z ovsa nebo kupovala nějakou tu bezlepkovou (lepek nahradím vejcetem), pečivo si umím odepřít komplet, ale kdyby bylo nutno, prostě bych upekla a nebo koupila bezlepek, teď už je to dostupné (pro nás milihounáře) a já toho s moukou zase nekonzumuju tolik... ten pták s rýží nebo bramborama by se dal udělat vždycky, vajíčková, česneková pomazánka a bramborový salát by fungovaly, řízek bych obalovala v rozmixovaných cornflejkách, a vono by to šlo, ne že ne :-) Ale jsem vděčná, že zatím můžu jíst všechno, no musím dočkat času, o generaci starší příbuzné se různé potravinové alergie vesele spustily v pokročilém věku, no tak třeba ještě nějakou vyfasuju.
Všem osadníkům všechno nejlepší do nového roku!
Co se přelomového veselí týče, tradičně jsem ho prospala, jako tak posledních deset let krom jediného roku, kdy jsem byla s koňmi ve stáji, když jsme měli malá hříbata. Ani mě nic nevzbudilo, teda krom bolavých zad občas.
Pro Máju (ona ví) poznamenávám, že mám nové terárko, pokud si toho tady nevšimla. Někdy dodám nějaké foto, mám to v telefonu a musím to vydundat, ty chytré krámy jsou hrozně blbé, nejde to kabelem přes USB. No a v tom terárku jsem měla madagaskarské syčivé šváby samičku dospělou (snad oplodněnou, tak třeba už vykladla a budou malí syčáci rychleji) a samečka ještě jako nymfu. A dneska ráno jsem nachytala samečka v nedbalkách na povrchu (jinak se tihle syčáci schovávají v dutinách, které mají k dispozici), a on už je taky dospělý! No tak mám velkou radost, a doufám, že bude plození a kladení a budu mít spoooustu exotického krmiva pro slípky! Dále mám v terárku obyčejné šváby s přízviskem "dubia" (nebo tak nějak), to jsou taky nějací teplomilní, ale jsou oproti syčákům tak třetinoví, čtvrtinoví. Teď mi také sborově samičky těchto švábů kladou, tak doufám, že budu mít terárko plné i tohoto příkrmu pro drahé nosnice. Dále jsou v terárku, opět krmné, stínky, oranžové a porcelánové, a u chlapa se mi množí krásné černé s reflexně zelenožlutými tečkami. Stínky dosahují velikosti do 3 cm, takže jsou to takové slepičí vítané jednohubky, ty se množí o stošest, takže těmi již statečně krmím. Jak se terárko zabydlí a bude produkovat dost biomasy, doufám, že mi budou likvidovat sporý bioodpad z domácnosti a vyrábět dost "hmoty" pro výlov příkrmu pro slepice jednou týdně 🙂 No a protože mám podezření, že tak produktivní to teráro nebude, mám v úmyslu pořídit ještě krmnou stanici v podobě pětilitrové sklenice od okurek, s turkistánskými šváby, kteří vypadají velmi slibně. Jen to teda kromě stínek má všechno strašně dlouhou generační dobu... V terárku též bydlí pár původních divokých stínek z našich luhů a hájů, ty jsou čedičově tmavošedé a jsou velmi elegantní, i když nedosahují velikosti teplomilnějších příbuzných. No a nechala jsem si tam jednoho oranžového slimáka, ten je už pěticentimetrový určitě, tak jsem zvědavá, jak se tam vypase. Jen doufám, že jsem pochytala všechny jeho kamarády, abych tam za chvíli neměla množku jako jsi měla u těch achatin. Slimáky slepice totiž moc nemusejí. Je tam jen na parádu 😀
KOUŤÁK!!! Krásný nový rok i Vám, pane Koutecký, jistě se vše zhoupne k lepšímu, ráda Vás tu vidím, ačkoli jsme se mockrát nepotkali, vím, že děvčata o Vás povídají. Zajděte častěji 🙂 Mourek je pan krasavec, kouloidní jistě jen díky zimnímu odění, v létě bude zase jako lasička 🐈
Fikovnice: ad ucpání střev vlákninou z pomerančů - no je fakt, že teta si pomeranče loupe i z té kůžičky, co je na jednotlivých měsíčkách, teda ona to dělá co ji znám, ale tímhle asi předchází nevědomky potížím ☝️ Jinak když je tlustá kůra z pomeranče a je pod ní hodně toho bílého, tak kolikrát seříznu tu oranžovou kůrku svrchu a to bílé taky schroupu, nechroupu moc pečlivě, takže se mi už stalo, že se mi to nalepilo v hltanu a musela jsem hodně zapíjet, abych to posunula 😇
Dájo, tak to místo toho ukrojeného prstu musíte držet holt i svěrač, když někomu přejete štěstí 😄 Aby se to vykompenzovalo 😜
Bobčo, opět díky za svědomité hlášení o prádle 😄 To se mi vždy rozlije úsměv po tváři! Jsem zvědavá, co bude, až prádlo viset nebude...
Fikovnice to vystihla, já si, jak řečeno výše, užívám plnými doušky, místy si říkám, že to snad není možné, takové radosti v životě 😊 Takeže lesnizinko žádný strach, jsem tu, jen dočítám pomalu.
Dneska vám to sem teda hodím, ať netápete, co se mnou je (vidím, že se tady kolem mě točí svět, chi chi chi 🙂 ) a budu pokračovat zase zítra, však vidíte, kam jsem dočetla, sotva k Novému roku, tak mám co dělat.
Schválně. Jak dlouhý příspěvek to tady umí vložit? 🤣
