Tak víte co... já si tady musím samozřejěm udržet negativní pověst...
A sejnak sem se chtěla na tohle zeptat...
Jak pár lidí ví, od Května mám Tianu zpátky u sebe...
V pátek sem měla veterinářku na očkování jí a mladého, přičemž u Tiany sem chtěla udělat i odběry...
No, řekněme, že veterinářka ještě s velkou snahou ji zvládla naočkovat, ale na nějaké odběry sme mohli zapomenou. Protože ta jančila stylem, že se točila na veterinářku zadkem a byla nepříčetná a šla přes člověka.
Tia taková teda byla už od mala. Už při píchání injekce na ochromu skákala až na strop. Při čipování, ji zvládli očipovat až na druhý pokus a to ji musel držet statný chlap kolem krku...
A já když ji teď pravidelně otlapkávám, a beru mezi prsty kůži na krku a všechno... tak ona ani necukne. I u veterinářky, mě nechala okolo sebe úplně vpohodě dělat cokoliv, neutíkala, opět, nechala si sáhnout na krk, 'štípnout' jej prsty... ale jakmile přišla veterinářka, tak BUM a zase kraken.
Jelikož bude potřebovat druhou dávku, za měsíc nás čeká druhé kolo... Ve stáji máme takovou tu 'bednu' na kobyly, aby vás nekoply při sonu či inseminaci apod... Takže hádám že při nejhorším j isnad zvládnu natlačit tam a prostě se odebere takhle.... Ale před tím bych spíš raději samozřejmě zkusila ji nějak uklidnit... jenže nevím jak.
myslela sem, že by mohla mít nervy z bílých rukavic, ale když sem si je vzala já, tak vůbec nereagovala... tak třeba z těch stříkaček. Ale zase, v sobotu se s tím kolem ní machrovala, a ona zase nereagovala.
Tak já nevím co s tím.
Mám docela strach na sobotu, protože bude kovář. A i přesto že mi dává kopyta úplně v klidu, tak mám strach že mi tam předvede zase hysterickou scénu jak s veterinářem.
Řešila jsem něco podobného. S pomocí klikeru a pamlsků jsme injekci nakonec celkem natrénovaly, obešlo se to bez cirkusu. Trénovala jsem píchání špejlí, štípání gumičkou a hlavně mačkání krku a ježdění po krku. To je dle vetky větší problém než injekce samotná.
Ale byla jsem připravena kdyžtak okamžitě dát fajfku. A taky netvrdím, že příště už to bude ok. Ale měla jsem na to celkem dost času, trénovala jsem cca dva měsíce.
Taky jsem pochopila, že kobyla mě nechá udělat kde co, co průběžně natrénujeme, ale cizí člověk u krku bude bubák.
Měla jsem variantu lovit všechny okolojdoucí lidi ve stáji a požádat je aby jí šly ke krku něco oždibovat, aby si zvykala i na cizí lidi.
Tuta žena veterinářka měla na to články "ošetření se souhlasem" nebo tak nějak, a prý to má u spousty lidí úspěch... Nějak od "J" se ta paní jmenuje.... najdu to.
Nerozbijte si svého veterináře | Equichannel
Má i nějaké svoje stránky, kde ty věci snad probírá podrobněji, tak můžete nakouknout.
Musím teda říct, že naše veterinářky jsou z našich koní naprosto nadšené, pokaždé děkují, že je máme vychované (když mi občas vyprávějí, jak pronásledují bujarého koníka s vlajícím utrženým vodítkem se stříkačkou po pastvině...), ale já nevím úplně, zda je to tak nějak naše zásluha, my se kolem těch koní denně motáme, denně s nimi manipulujeme, děláme jim i nepříjemnosti a oni to berou jako nutné zlo. Nijak jsme je na žádné zákroky nepřipravovali...
A když před třiceti lety poník protestoval při injekcích (jakože nosil 4 chlapy po boxe a rozhazoval je jak Večerníček noviny), prostě jsme mu hlavu přivázali k zabetonovanému sloupu. Naočkovalo se, poníkovi se nic nestalo (no, nic vnějškově viditelného, tenkrát o problémech "hnutého krku" u koní nikdo ani nepřemýšlel), po dvaceti letech pak pochopil, že je to prostě jednoroční nutné zlo, a dneska už stojí jak beran (posledně ho vetka přes ty špeky napichovala snad pětkrát, nebožáka, to má za to, že je tak hodnej...). Takže toliko k "inseminační bedně".
Buggyra: Tuta žena veterinářka měla na to články "ošetření se souhlasem" nebo tak nějak, a prý to má u spousty lidí úspěch... Nějak od "J" se ta paní jmenuje.... najdu to.
Nerozbijte si svého veterináře | Equichannel
Má i nějaké svoje stránky, kde ty věci snad probírá podrobněji, tak můžete nakouknout.
Ano paní Junghansová, znám podcast i články.
https://www.facebook.com/mvdr.katerina.junghansova/
Mám s morgánětem v podstatě stejný problém - ode mě si nechá cokoliv, ale jakmile přijde cizí člověk a doktor k tomu, tak konečná... Posledně jsme jí taky museli dát na fajfku. Jako fakt nevím, jak tohle trénovat, protože vet mi tam nebude 2x týdně chodit jakože na zkouštku... 😕
"protože vet mi tam nebude 2x týdně chodit jakože na zkouštku... "
nemusí to být vet, ale prostě jiný člověk
a chce to intenzivní trénink, aby se to zvířeti "vrylo do krve", tedy dostetčnou kvalitu i kvantitu lekcí (pokud tedy jsme u "ošetření se souhlasem")
tady je to u psů, princip totožný :
https://www.pesweb.cz/cz/4185.radecha-spudilova-jak-naucit-psa-nechat-se-osetrit-po-dobrem
hmn: "protože vet mi tam nebude 2x týdně chodit jakože na zkouštku... "
nemusí to být vet, ale prostě jiný člověk
a chce to intenzivní trénink, aby se to zvířeti "vrylo do krve", tedy dostetčnou kvalitu i kvantitu lekcí (pokud tedy jsme u "ošetření se souhlasem")
tady je to u psů, princip totožný :
https://www.pesweb.cz/cz/4185.radecha-spudilova-jak-naucit-psa-nechat-se-osetrit-po-dobrem
No právěže to musí být vet, protože vona to pozná! 😄
Buggyra: Musím teda říct, že naše veterinářky jsou z našich koní naprosto nadšené, pokaždé děkují, že je máme vychované (když mi občas vyprávějí, jak pronásledují bujarého koníka s vlajícím utrženým vodítkem se stříkačkou po pastvině...), ale já nevím úplně, zda je to tak nějak naše zásluha, my se kolem těch koní denně motáme, denně s nimi manipulujeme, děláme jim i nepříjemnosti a oni to berou jako nutné zlo. Nijak jsme je na žádné zákroky nepřipravovali...
A když před třiceti lety poník protestoval při injekcích (jakože nosil 4 chlapy po boxe a rozhazoval je jak Večerníček noviny), prostě jsme mu hlavu přivázali k zabetonovanému sloupu. Naočkovalo se, poníkovi se nic nestalo (no, nic vnějškově viditelného, tenkrát o problémech "hnutého krku" u koní nikdo ani nepřemýšlel), po dvaceti letech pak pochopil, že je to prostě jednoroční nutné zlo, a dneska už stojí jak beran (posledně ho vetka přes ty špeky napichovala snad pětkrát, nebožáka, to má za to, že je tak hodnej...). Takže toliko k "inseminační bedně".
Jo, tohle děsně zahřeje u srdce, když člověk slyší, že to fakt má smysl to zvíře "cepovat".
Já tohle mám zas s mým beganem, mám pocit, že si se mnou permanentně snaží dělat, co chce (většinou to naštěstí neprojde), ale asi jsem moc příšná, jelikož pak přijede kopytář a vykládá mi, že je to nejvychovanější chlaďas, kterýho dělá 😈
to ego prostě polechtá :)
efe: Mám s morgánětem v podstatě stejný problém - ode mě si nechá cokoliv, ale jakmile přijde cizí člověk a doktor k tomu, tak konečná... Posledně jsme jí taky museli dát na fajfku. Jako fakt nevím, jak tohle trénovat, protože vet mi tam nebude 2x týdně chodit jakože na zkouštku... 
Kamarádka si očkuje a odebírá sama. I odveze krve na ústav. A dr. dá jenom razítko. Ale ne každý veterinář na to přistoupí.
Identifikátor je dobrý nápad - jakože hned ví, o co půjde a tím pádem odpadá strach z neznámého... Díky!
efe: Identifikátor je dobrý nápad - jakože hned ví, o co půjde a tím pádem odpadá strach z neznámého... Díky!
jen o to víc je důležitá kvalita tréninku, a pořád mluvím o "souhlasu s ošetřením", aby si to zvíře nespojilo s něčím negativním
Také jsem vlastníkem podobné kobyly netykavky. Ode mě si nechá všechno, ostatní jí dřív nebyli ani schopní dát ve výběhu kyblík s krmením - prostě stála pár metrů od nich a nepřišla. U nás problému výrazně pomohlo, když s ní začali častěji zacházet a otlapkávat další lidé mimo mě. Mám tu kobylu od narození a přijde mi, že si velice dobře zvykla na mě jako na jedince, ale z lidí jako z celku měla obavy pořád. Veterinář vyfasuje pytlík mrkve a injekce a odběry se dějí jen tak mimochodem mezi tím co ji drbká, krmí mrkví a kecá se mnou. Protože ji takhle na tom stejném úvazišti drbká a krmí každou chvíli někdo, není ta situace pro kobylu děsivá a při píchanci sebou max. cukne a hned se vrátí k mrkvi a drbkání.
Problém je v tom, že po ní chcete, aby se dotkla targetu a zároveň aby něco snesla. To jsou dva požadavky. Trénujte to odděleně.
Např. já teď trénovala klidné stání u sedlání. Vezmu podsedlovku, morgáně k ní zvědavě čuchne - odkliknu, prokrmím. Dečkou se dotknu plece, pokud stojí v klidu - odkliknu, prokrmím. Postupuju pomalu a v klidu, až má dečku na zádech, kde s ní můžu libovolně manipulovat, přehazovat, překládat atd. Každý krok trvá a klikám ho tak dlouho, dokud u něj není kůň naprosto v klidu. Dá se to také upgradovat tak, že např. dečku přiblížím na 1 cm ke koni a čekám. Kůň je žádostivý kliku (pamlsku), tak se sám svým tělem dečky dotkne.
Snad to píšu srozumitelně.
Odpověď na příspěvek uživatele efe z 29.05.2023, 12:46:35
Tomu rozumím a tak jsem i postupovala u jiných cviků. Na videu od paní Junghansové ale právě "aplikuje" když si kůň hraje s targetem... nebo vidím blbě?
https://www.youtube.com/watch?v=ZPGSMcfxBgY
Nebo prosím o lepší výklad k danému, abych pochopila princip.
"Na videu od paní Junghansové ale právě "aplikuje" když si kůň hraje s targetem... nebo vidím blbě?"
domnívám se, že to má jako onu základní ošetřovací pozici. Nejdřív naučím zvíře toto a pak přidávám.
"Při tom jsem se snažila "aplikovat injekci" rozuměj štípnout gumičkou, nebo ďobnout špejlí, přejet po krku a zmáčknout atd"
nemůžu hned najet na chování zvířeti nepříjemné. Chce to ne krok po kroku ale krůček po krůčku. Třeba první krůček vůbec pohyb ruky ke krku - ne dotyk, ale jen přiblížení. Až pak letmý dotyk atd. Přidávám pokud je kůň v pohodě.
jak popisuje efe
