Kolem našeho lišek spousta, taky máme 2 kamarádky, poctivě přikrmujeme, kuřecí skelet si vezmou i z ruky a když jsem je odčervovala, tak si lidi kolem klepali na čelo. Ale chodí si hrát s hračkami našich psů, tak to byl nejjednodušší způsob jak eliminovat rizika. Lišky jsou hodně chytrý, opravdu poznají auto, svého člověka, i vaši náladu umí přičíst
No a na Moravě se zřejmě chystá další hraboší rok (včera v tv). Takže hurá na lišky +sypat tuny jedu na pole. Rodiče jedné holky taky krmili lišku. Řekla mi to hned nějak, jak jsme se seznámili, ihned v mých očích stoupla. Já asi krmím kunu. Dávám maso, které už naší kočičce “nevoní” ven na jedno místo. Mizelo i b těch velkých mrazech, zmrzlé na kost. Takže spíš ta kuna, než sousedovic kočky. I ho schválně dávám ven na noc.
On je to spíš takový ten rodinný příběh, kdy si děti pořídí psa a pak ho nemohou mít doma, protože se začnou rvát. Muž si s nimi umí poradit, tak jsou u nás. Ještě chybí čivava, ta už je stará, tak se drží u auta. Nožičky tak neslouží jako dřív.
Odpověď na příspěvek uživatele JardaPecival z 30.01.2026, 14:28:48
Ono , jak jen to říct, tenhle pocit má víc lidí, naštěstí.😂
U těchhle psů je naštěstí jedna obrovská výhoda. Dávají výrazně najevo, že nikoho cizího na svém území nestrpí. Kdo tam přesto vleze, no beru to tak, že a´t zvíře či člověk, chtěl spáchat sebevraždu.