Kometu upřímně Vás obdivuju a zároveň absolutně nechápu, jak můžete práci kantora vykonávat? Nedělala bych to ani za milion na hodinu. Já tu edukaci prostě v sobě vážně nemám, a ještě vysvětlovat komukoliv něco, co ho prokazatelně nezajímá, protože i takové předměty jsou, i takoví žáci jsou…a ještě v dnešní době, kdy učitel pozbyl všechna práva, protože práva mají jenom rodiče a jejich ratolesti…?Nikdy, raději si v mrazu stoupnu na stupátko a odfrčím s popelářema někam do dáli, než mít cokoliv společného se školou🤮Pravil vysokoškolák…
Já právě nemám ráda malé děti vůbec, a nebudu se nejprve slušně doptávat, zda TO je slečinka nebo chlapeček, je to TO dítě. A ona místo aby řekla “ježiš promiňte, Patričku, co to děláš!”, tak se se mnou začne dohadovat, zatímco náš nejzvědavější a nejkousavější hucul jde vstříct novému zážitku. Na to já nemám nerv… Tuším jsem pak ještě poznamenala cos o tom, že když ho neuhlídá, má si ho dát na vodítko. No ale to už bylo skutečně hrubé a uznávám, že normální člověk něco takového matce neříká (přestože se v nové době vodítka mezi matkami dynamicky rozšiřují, ale neříká se tomu vodítko, ale jistící postroj nebo bezpečnostní popruh).
Buggyro, to je dost přesný a vystihuje to přesně to hloupnutí, protože vzato kolem a kolem, to děcko za to apriori nemůže, prostě jaká matka, taká Katka.
Já všeobecně děti ráda nemám a neměla jsem je ráda ani, když jsem sama byla dítě, ale mám např. velmi ráda děti svých několika kamarádek, které vychovávají své děti tzv. “po staru”, tedy tak, jak jsme byli vychováváni my. Chovají se ke svým dětem, jako já ke svým koním, prostě mají nastavené hranice. Ne je prostě ne. Tečka. Nebojím se je vzít ke koním, protože vím, že poslechnou, když ne mě (ale to se ještě nestalo, oni ví, že teta je přísná), tak svou matku poslechnou na první dobrou. A to je krása pohledět. Co už ale krása není, že ve školce a škole prostě trpí, protože tam je ta “svoloč”, co je vychovávána moderně. A pak přijdou ke mně a jsou spoko, protože u nás platí jasné hranice a BOZP😄. Bavíme se tady celkem o sedmi dětech od tří matek. A to je prostě jenom smutný. Na zbytek je holt ten krumpáč…
Na podzim mi přivezli slečnu, spolužačku holčičky, která ke mně chodí ke koním, a chtěli, abych slečnu vzala do oddílu. Tak jsem s nimi prošla standardní procedůru, podepsali přihlášku, slečnu pojistili úrazovkou a tak dokola, a pak se slečna dostavila dvakrát a pak nic. Jako ano, byli jsme dohodnutí, že když jim vyjdou směny a bla bla, tak se ozvou sami, který den přijdou (mohou jeden týden přijít víckrát a druhý vůbec), ale nějak se tři týdny nic nedělo. Holčička, co mi mezitím poctivě chodila, se ptávala, co ta druhá slečna, zda bude chodit, že neví, proč nechodí, chtěla tam mít tu svoji kamarádku. No tak jsem zavolala rodičům, a maminka do telefonu, že se slečnou je to těžké, jednou se jí chce, podruhé zase ne, a nebo třeba ráno ještě mluví o tom, že by na koně šla, odpoledne už má něco domluveného s kamarády… Tak jsem milou maminku ujistila, že pokud takhle jejich slečna cvičí rodinou, že ať si zaplatí jezdecké lekce někde jinde jen, když se slečně bude chtít, že já potřebuji pravidelnou docházku, aby se ty děti něco zvládly naučit a získat rutinu a pohybové vzorce a ne že se tam to dítě objeví jednou za měsíc a druhá slečna už bude jezdit sama po jízdárně a tuhle za sebou budu vláčet jako kačera na provázku a zdržovat se. No samozřejmě slečnu maminka tedy odhlásila.
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 06.01.2026, 14:03:55
Disciplína je prostě problém. Bohužel i u dospělých, vidím to nejen v práci dnes a denně.😏Asi taky zkusím navrhnout, že budu chodit do práce, jen když se mi bude chtít, ale začíná na mě doléhat tísnivý pocit, že se se šéfem dlóóóuho neuvidíme😄!
hehe, a taky se mi jednou stalo, že mi s jedním docházejícím dítětem dorazilo i druhé neznámé dítě, tuším pětileté. A já jsem koukala jak puk, co je to za dítě a co s ním mám dělat, nikdo mi nic neřekl. Tak se ptám holčičky, jestli je to její sestřička, a moje holčička povídá, že ne, že se dohodli rodiče té malé a rodiče té “mojí”, že by si to ta malá holčička taky chtěla u těch koní zkusit, a tak že ji ta “moje” (osmiletá) vezme s sebou. Jako jo, nevlezly do výběhu samy, vyzvedly je moje starší holky, které to mají výslovně ode mě povolené, přebírat děti od rodičů a dovést je ke koním, než já se dokodrcám z práce… Ale starší holky netušily, že o tomhle dítěti nic nevím, dotyční předávající dospělí jim nic neřekli, vyšoupli děti z auta, a běžte na koníčky. Teď bylo pod nulou, to malé dítě nemělo ani čepici, co já tam sakra s ním?! Navíc u dětí předškolních vyžaduji přítomnost rodiče s dítětem po dobu lekcí, protože nehodlám dítě vysazovat na záchod nebo řešit, když dostane hysterák… Tak jsem obvolávala, nakonec jsem se přes matku "svého” dítěte dopátrala nějakého telefonního čísla, které možná patří jejím rodičům. Tak po mém ujištění, že je ďábelské předat malé dítě neznámým lidem do neznámých podmínek si pro tu holčičku nebohou přijeli tryskem, no od té doby jsem je již více neviděla. Meh.
Nuz, ak by pes Foxa roztrhol na dve polovice, veru, hoci je zmrznuta zem, viem kde su jaskyne.
No, ja proste tym, ze ucim uz dospele deti do toho modu vzdy prepnem, no. Kto si z toho co vezme, to uz je kazdeho vec. Ti ludia, co tam lezu nemaju o konoch sajnu, tam ani nebola tradicia mat kone, netazi sa v tam drevo, povozy tahali voly, chova sa tam uhorsky stepny dobytok (k tomu sa nepriblizujem ani na druzstve, ked to je za pevnym hradenim, lebo tie ro, wtf…)
No a Košičania su laska, proste rodaci, chapete🤭
Je snehova kalamita, tak dufam, ze mam kone este v ohrade.
