»
Odpověď na příspěvek uživatele
Buggyra z 17.12.2025, 05:59:41
Ahoj 🙂 sice jsme v ďouře, ale za sucha můžeme jezdit po lese, loukách, polních cestách bez omezení. Koně mám tahavé a kopce dávají, a když se vyškrábeme z dědiny, už je to ok.
S ponicí byl problém. Majitelka ji otahala v kládě, hodiny chodili na opratích - fakt hezky naučené, zvládnuté základy.
Pak se dala do kočáru v jednušce a začlo peklo. Zkusila se připřahat se starou kobylou majitelů, taky SHP, ale ani to nebyla dobrá volba. Kobyla se naučila kaprioly, svíce, kopala do oje, házela nohy přes pobočky a oj a bylo to dost na hovno. Stará se k ní přidala.
Takže se vždy vypřáhlo a šlo domů. Byl u toho strach a nervozita majitelů, jeden visel na oprati, dva lidi u hlavy, jakmile kobyla vyrazila, narazila na udidlo. Odnaučila se tahat a jak je chytrá, byla “hotová” v čím dál kratších intervalech .
Tak jsem si ji dovezla domů, že buď anebo.
První co se dělalo, tak se dala vedle chlaďase k oji, jen ohlávka a capat. Tam jsem pochopila, že se kočáru nebojí. Ona si myslela, že když se zastaví, celý svět se přestane točit. 😆 No, nepřestal. Pochopila. Totéž v lese - chodila vedle koně. Nebojí se ničeho za zadkem. Jen je to mršatka přechytralá.
Ve voze se naučila nasírat o pobočky - jakmile se capalo a ona se začala nudit, opírala se prdelí o pobočky a ojky a kopala do nich.
Tak jsme jí je sebrali a bylo to lepší, hledala marně. 😂 Ale vše podstatné se řešilo na lonzi a ze země. Dynamické lonzovani, dvě minuty před každým zapřaženim, kdy musela pobrat, kdo hýbe jejíma nohama. Hodně uvolnění, žádné nasrání ani zadržování napětí - u mě. Velká škola pro nerváka, jakým jsem.
A funguje to.
Ale one se ničeho nebála, jen jí to nedávalo smysl a vytvořila vzorec, který se přepsal.