Timík já si nejdřív říkala, že fousatého psa nechci a že bude mít drsnou nepříjemnou srst. Neměl. Měl jí takovou jemnou, stejně jako duši. Byl to náš ošetřovatel, psí gentleman. Když táta upadl, tak se pod něj soukal a snažil se ho zvednout. Máma měla alzheimera a té lehal pořád k hlavě, táta rakovinu ledvin a tomu lehal k zádům.
No a dostal mě, jak nosil sousedovic feně jablka a piškoty. Jednou po mě loudil piškoty, tak jsem se divila, proč je chce, když je nejí a koukala jsem, co s ním bude dělat a on běžel k sousedům, tam piškot položil na trávník. Pak přišla sousedovic fena a sebrala ten piškot a sežrala a takhle sbíral jablka a to nevzal první, které našel. Pečlivě vybíral nenahnilé a pak to samé, běžel k sousedum a věnoval feně. Chodil tam pak ještě týden potom, co ona odešla do psího nebe. Čekal tam na ní třeba hodinu, jestli se přece jen neukáže. No poplakala jsem si, když jsem to viděla. Vypěstoval ve mě lásku k foustým tlamičkám.
Jedna bez očí, jen pro porovnání, jakou měl kámošku.
Posílám naši tříhlavou saň a ještě každého sólo foto. Pasteveček si ještě zaslouží jedno kouzelné foto z dětství
Pastevci mají takový zvláštní pohled, alespoň mě to teda přijde, jako kdyby spolki všechnu moudrost světa. No samozřejmě se i u pasteveckých kluků může vyskytnout pohled "jsem trouba", ale myslím, že z toho snad vyrostou .... Chrti mají to svoje chrtí unikum...takový ten pohled někam mimo, do dáli....
