Dobrý den, prosím o radu. Máme doma 3 letého psa (šarpeje) a včera jsme si přivezli z útulku asi 7 měsíční fenku (stejná rasa). Bohužel na sebe pořád útočí. Seznámili jsme je mimo naši zahradu a až potom šli domů. Ale začali na sebe vrčet hned na cestě a od té doby se to moc nezlepšilo. Nemůžou být u sebe, aby se nepokousali, takže každý je v jiné části zahrady a venčit se zatím chodí každý zvlášť. Je to sice teprve 24 hodin co je máme, ale má někdo radu, jak postupovat dál? Náš pes by ji i přijal, ale fenka po něm pořád vyjíždí, takže jí to automaticky oplatí (než se dostala do útulku, pokousal ji nějaký pes, tak asi má špatné vzpomínky).
Bez korekce a usměrnení to nepůjde. Feně (případně i psovi) bych dala náhubek a pak bych jí zatrhla nějaké řešení čehokoliv. Jenže se to snadno napíše a hůř udělá, pokud nevíte, jak na to a co přesně. Nejvíc by pomohlo nechat si poradit od někoho osobně, chce to ale někoho, kdo fakt umí, a na to obvykle nestačí zajít na nejbližší cvičák.
Někdy pomůže "asistované seznámení", tzn. psa podržet zadkem k feně, ať si ho ona může očmuchat, aniž by ji "ohrožoval". Pokud ji to trochu uklidní, dá se zkusit opatrně i naopak, podržet fenu, aby si ji očmuchal pes, ale jen krátce, jedna dvě vteřiny a konec. Důležitý je, aby oba psi věděli, že to máte plně pod kontrolou a zařídíte, že se ten druhý pes neotočí a nevyjede po prvním. Nemusí to ale samo o sobě pomoct.
Já teda z laického hlediska bych možná byla opatrná s nějakým velkým velením feně, která zatím vůči novým lidem nemá důvěru...
Co tak nejprve se skamarádit z pozice páníčka s fenou, ukázat jí, že je na mě spoleh, může se na mě v nouzi obrátit, že za ni situaci vyřeším, a pak teprve je seznamovat?
Asi bych se je nepokoušela venčit dohromady, fenu bych každopádně brala zvlášť a pokusila se ji na sebe navázat a nějaké větší seznamování bych možná nechala na potom....
Ale třeba na to koukám špatně, třeba mě pejskaři opraví, že je potřeba vše jaksi zakombinovat dohromady, třeba by oddělování od začátku dělalo potíže, psi by si zvykli, že k sobě nemají přístup a zafixovali by si tu averzi, nevím.
Já teda z laického hlediska bych možná byla opatrná s nějakým velkým velením feně, která zatím vůči novým lidem nemá důvěru...
Co tak nejprve se skamarádit z pozice páníčka s fenou, ukázat jí, že je na mě spoleh, může se na mě v nouzi obrátit, že za ni situaci vyřeším, a pak teprve je seznamovat?
Asi bych se je nepokoušela venčit dohromady, fenu bych každopádně brala zvlášť a pokusila se ji na sebe navázat a nějaké větší seznamování bych možná nechala na potom....
Ale třeba na to koukám špatně, třeba mě pejskaři opraví, že je potřeba vše jaksi zakombinovat dohromady, třeba by oddělování od začátku dělalo potíže, psi by si zvykli, že k sobě nemají přístup a zafixovali by si tu averzi, nevím.
Není jednoduché to odhadnout a vyvážit, natož poradit na dálku, jak to má přesně být :) Já mám útulkáče čtvrtým měsícem a myslím, že jsem měla od začátku velet více a důrazněji. Ona ta důvěra jde totiž ruku v ruce s tím, že pes vidí, že velíte. Jakoby - "aha, tady to někdo řídí, tak jednak si dám radši bacha a jednak to teda nemusím tolik řešit já".
Je zbytečné nechat psa dělat něco nežádoucího jen proto, že je u nás teprve krátce a teprve se rozkoukává. Tak k tomu rozkoukávání může patřit už to, že takto se chovat nemá / nemusí. Ať už jde o chování ke psům nebo třeba o tahání na vodítku (příp. cokoliv dalšího). Čím dřív mu to představím, tím snazší pro něj bude to přijmout jako něco normálního.
No to nemyslím nechat dělat něco nežádoucího. Prostě bych se konfliktních situací vyvarovala úplně. Tj. striktní oddělování, venčení na zahradě třeba na přeskáčku, ale hlavně ty procházky s tou fenou ven, kde si budeme dělat nějaký vztah. Ale konflikty samozřejmě nedovolit, to je cesta do pekla. Na druhou stranu uznávám, že spousta lidí (Impact, pokud jsem správně pochopila, a asi i Arosek a další...) funguje tak, že prostě přivedou psa do domácnosti, a od první chvíle je se všemi, je daný režim, jsou daná pravidla, a pes do nich vpluje. Jenže to jsou zkušení psovůdci, kteří umějí v psech číst, mají zbytek smečky nějak zmáknutý. Takže nový pes k nim přirozeně okamžitě získá důvěru, neb mají důvěru i ostatních členů. A teď je otázka, jak je to v domácnosti tazatelky, jestli má pořešeného byť i toho svého psa, no... jasné.
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 28.06.2023, 07:59:42
Mám fenu se strachovou agresí. Když se nečekaně potká s někým, kde jí to "nejde", je v první chvíli úplně šílená, ale u více než poloviny z těch případů stačí, že ji zklidním, dám najevo, že to nemusí řešit ona, držím se mezi ní a "nepřítelem" a za chvíli klidně můžeme jít vedle sebe. Takže venčení společně možná ano, ale nikoli v jednom člověku. Musí být vždy možnost se bezpečně rozestoupit a mít nad oběma kontrolu.
Povely také pomáhají, ale nejdřív se je nový pes musí naučit a musí se je naučit rád.
V každém případě bych (jak píše keriton) investovala do někoho, kdo toto umí na začátku si nechala pomámaht. Jen videa a sebelepší návody nestačí. Koupit si alespoň několik hodin od zkušeného člověka. Stojí to za to.
A počítat s tím, že to může být běh na dlouhou trať. Níže odkaz, jak s obdobnou situací pracovala dlouholetá chovatelka:
venčit zvlášť - jednoznačně ano, fena i člověk si potřebují vytvořit vztah, fena potřebuje výchovu/výcvik, nechť se spolu mohou domluvit
venčit spolu - jednoznačně ano, pes i fena si potřebují toho druhého zafixovat jako normální součást prostředí, jako normální součást života. Venčit ve dvou a ne vedle sebe ale v přiměřené vzdálenosti, která se bude dle reakcí zmenšovat a zmenšovat až bude kontaktní. Ideální by bylo, opět dle reakcí zvířat, nejprve nechat fenu se přiblížit zezadu, očichat, a zase jít po svém. Na tohle nejsou tabulky a škatulky, ale člověk se musí řídit tím, co mu zvířata říkají.
"že jsem měla od začátku velet více a důrazněji."
noo, ono to důrazněji by mohlo svádět k trestům a použití síly. Co je třeba je naučení pravidel, neboli pevné vedení psa a to tak, že ho budu učit, jak se chovat má. A to "po dobrém". Nepoužívat primárně tresty, k těm stejně dojde při řešení nějakých nedobrých situací - neboli takovým se snažit se vyhýbat.
opět zmíním KLIKR jako super pomůcku pro takové případy
Ono taky bůhví, jak ta fenka byla socializovaná, a je otázka jestli se bojí, protože ji nějaký pes pokousal nebo ji ten pes pokousal, protože se neuměla chovat. Oni se šarpíci rádi perou, alespoň ten malý vzorek, co znám..
Přizvat nějakého trenéra, který se specializuje na chování, se určitě vyplatí, do té doby je potřeba zajistit, aby se už ani jednou neporvali.
Dlouhé, klidné procházky ve dvou lidech by měly mít stmelující efekt.
Pro mě by bylo dlouhodobé nebo stálé oddělování psů zcela neakceptovatelné, neuměla bych z takového soužití žádnou radost , určitě bych se snažila nastolit nějaký soulad.
S fenkou asi bude hodně práce...Nojo, jak říkala moje babička, za každým dobrým skutkem následuje spravedlivý trest.. :(.
No fenku najprv naviazať na seba - čo nie je vždy jednoduché, neviete čo má za skúsenosti. Na druhú stranu je ešte mladá tak sa dá (ono aj puberta je záhul). Samozrejme musíte pracovať aj s tým trojročným. Ono obaja musia byť zvládnuteľní ... Ozaj dobrý tréner by bol iste veľkým prínosom, ale to chce hľadať. Dcéra sa zľutovala nad najdúchom "rotvajlera" tiež asi vo veku 7 mesiacov a je to pes "ADHD", a na začiatku tiež nevedela ako naň - pomohol kliker (neznášal, keď sa naň šahalo). Tak tiež asi len vďaka ich starej pohodovej sučke (akože doga), ktorá ma ozaj božskú trpezlivosť s pojašencom urobili ozaj veľké pokroky - myslím, že by inak skončil veľmi zle. No v prvom momente sa stavilo na starú dámu, ktorá je pohodová, mladému "ukázala" čo a ako chodí v domácnosti ale ukázala mu aj jeho miesto (schytal od nej aj výchovnú. Začiatky ale boli ozaj strašné - museli pracovať s mladým hlavne samostatne - avšak nie systémom ťuťu muťu. Pozitívne, láskavo ale dôsledne. Stará dáma zas nesmela cítiť že prišelec je prvoradý (žiarlivosť vie byť riadny problém) - keďže nemali ako v dvojizbovom byte sa museli jednoducho zniesť od prvého momentu - ale prísne pod dohľadom - a to bolo možné len vďaka tomu, že doga je zvládnutá - vie kde je jej miesto, vie že platí čo povie človek. Pri zžívaní dvoch psov je to však vždy trochu lotéria či si tí dvaja sadnú, ale aj tak hlavné slovo musí mať majiteľ.
