Inzerce psů

Asi uz to zmenila. Viz moje printscreeny

Jasně… na doporučení by to bylo fajn, ale jsou lidi, kteří nikoho neznají… a doporučení je tedy sci-fi. 
Samozřejmě taková sázka na jistotu by bylo sbalit se, navštívit výstavu, omrknout psy a získat nějaké kontakty… ale to taky každý nedělá.

Nicméně i když je inzerát sofistikovaně napsaný, tak člověk trušku v obraze si právě vyhledá informace… ano chovka uvedená u jména feny existuje, ale vůbec nechová šibiny, v seznamu registrovaných chovek šibin vúbec nejsou chovky uvedených rodičů… i kdyby byla uvěřitelná cena, tak vím, že tady něco kurňa smrdí a jdu od toho.

Ale tohle běžná populace nedělá, lidi naprosto věří všemu, co je napsané v inzerátu, co jim nakuká prodávající… nic si předtím nezjišťují, nesnaží se nic ověřit…to začnou dělat, až když je štěně doma, prachy v nenávratnu…a objeví se problém …. to se potom gůglí a fejsbukuje o sto šest…

Ph:

tak člověk trušku v obraze si právě vyhledá informace

problem je prave to “byt trosku v obraze” . Bez dalsich znalosti to uz moc  rozlisit nejde, co je pravda a co vymysl. 

I jen jednotliva plemena maji specifika - kde a co hledat, co je dulezite. 

Myslim si, ze kdyby by u toho inzeratu s shibou nebyla cena, ani by vas nenapadlo patrat, jestli je pravdivy 😇

Me jo. A vetsinu lidi tady asi taky. Ale tak my tady asi budeme vic nez “pouceni laici”

Co me ale nebetycne krka je fakt, ze jak pise Sardullah - lidi bezmezne veri informacim uvedenym v inzertu a nic si neoveruji. Asi bych s tim nemela takovy problem, kdyby to tak bylo vzdy a ve vsech pripadech … ale tihle lide, kteri psa koupi bez overeni cehokoliv si pri koupi mobilu/lednice/notasu (cemuz povetsinou rozumi uplne stejne jako koupi psa) studuji recenze klidne tydny nez vyberou. 

To me fakt … ehm … 

Já si vybírala psa docela dlouho. Ve hře bylo několik plemen a můžu říct, že když člověk nemá žádnou známost od daného plemene, tak je to i přes pátrání a detektivní práci dost složité…co teprve člověk jako já, který si pořizuje úplně prvního psa v životě.

Ono kolikrát i ne ty moc dobré chovky mají zvládnutou PR tak dokonale, že se člověk koukne na jejich stránky, videa, ohlasy a všude je vychvalují do nebes. Pak se přidá do skupiny plemene na fb a tam zjistí, po tom co si přečte historii příspěvků 2 roky zpět, že to není tak růžové jak to pozlátko na první pohled vypadá a že je dost lidí, kteří se psy z té a tamté chovky mají nějaký problém…

Hodně lidí dělá co? Řekne si, že chce psa, že asi toto plemeno, najde si nějakou chovku na netu, protože PP a tak…maximálně zadá do vyhledávače název chovky a nemusí najít vůbec nic špatného…takové info je většinou ukryté bůhví kde v diskuzích, komentářích…a nemusí to být ve výsledku ani pravda. Rozhodně nečeká rok, dva, nehledá si veškeré info, nejezdí po klubovkách, atd 😀…

Když jsem tehdy přemýšlela o akitě, nebo shibě, spálila bych se hned a to jsem opravdu koukala po odchovech s PP…

Mám dost čerstvou zkušenost od známé, jak běžná populace veškerý osvětě aa informacím navzdory kupuje psa. Prostě si otevřeli inzeráty a štěně si vybrali pode fotky. Už když mi líčila, že jde o křížence dvou lukrativních malých plemen tak mi blikaly všechny možný varovný kontrolky, ale to bych stejně mohla mluvit do dubu. No a pak se na štěně jeli podívat rovnou si ho odvezli, protože “ona se k nám tak měla”. Přitom z toho, co říkala, bylo všechno úplně špatně. K tomu teda cena za křížence úplný nesmysl. Zatim je čuba snad teda aspoň snad zdravá. 

Naši úplně stejně před lety koupili starouška. Prostě u známých viděli štěně a druhý den už přivezli jeho bráchu. Nějaký pp nebo bez pp vůbec neřešili. A starouš měl v uších svrab a časem vyplavaly další zdravotní lahůdky. Jeho chorobopis chronických a vrozených potíží byl delší než jezevčí páteř. Dali za něj tehdy skoro stejně jako za papírovýho drsňáka. Ale to jsem samozřejmě zjistila až zpětně a jako děcko na střední jsem vůbec netušila, že naši pořídí psa. Takže tvrdím, že jsem k psovi přišla jako slepej k houslím a jsem pejskař z leknutí. 

Ph:

tak člověk trušku v obraze si právě vyhledá informace

problem je prave to “byt trosku v obraze” . Bez dalsich znalosti to uz moc  rozlisit nejde, co je pravda a co vymysl. 

I jen jednotliva plemena maji specifika - kde a co hledat, co je dulezite. 

Myslim si, ze kdyby by u toho inzeratu s shibou nebyla cena, ani by vas nenapadlo patrat, jestli je pravdivy 😇

Kdyby u toho inzerátu byla odpovídající cena, tak se nad tím asi opravdu nikdo nepozastaví… alespoň si nemyslím, že lidi zde ověřují každý normálně vypadající inzerát.

Ale jde o to, že jakmile bych se poohlížela po štěněti šiba inu, tak na to, že to není cajk, zrovna u tohoto inzerátu bych přišla na první dobrou.

Ale můj muž je typickej člověk, co by na to asi skočil, nic by neověřoval…

Když jsme se rozhodli koupit berňuchu, tak jsme bohužel byli v pořadníku na psa samce až čtvrtí a narodil se jinej pejsek. Můj manžel nechtěl čekat na další vrh a tak, když narazil na FB na inzerát na štěňata, tak se do Matěje zamiloval podle fotky… já byla ta, co řekla fajn, ale musím se kouknout na jeho rodokmen, příbuzenstvo, hlavně kvůlivá zdraví… přeci jen je to berňák a opravdu jsem týden hledala informace o všech dohledatelných příbuzných a o chovce.  … a můj muž se mě furt ptal, jestli už jsem štěně zarezervovala a já že ještě ne a on proč ne…co o něm furt hledám.

No a třeba pyrenejka se k nám dostala náhodou po zrušené rezervaci, takže tam jsem měla taky týden na to najít si info, než zaplatíme zálohu…

Před tím jsem narazila na štěňata pyrenejců.. dle inzerce otec import Francie junior šampion, matka pracovní fena na farmě, štěňata socializovaná s dětmi, se zvířaty… značka ideál… první co mě zarazilo bylo, že měli několik volných fen v době, kdy o štěňata byla nouze a feny nebyly volné vůbec a za druhé cena byla cca o 10tis nižší, než obvyklá u tohoto plemene… po dohledání infa bylo jasné proč… ale zase… můj manžel řekl super… ještě ušetříme, tak jedeme pro štěně.

A to můj manžel žije pod jednou střechou s pejskařkou a psi už màme kontinuálně 35 let, tak by člověk řekl, že by mohl být trošilinku v obraze.

Mám tak nějak zkušenost, že většinou se z lidí při koupi štěněte stávají dementní bytosti. Takže zásada číslo jedna je nejezdit se dívat na štěňata, když jsou zrovna k odběru, a ještě navíc s dětmi. Protože to člověk nikdy neodjede s prázdnou. Většinou. A to nechci nikoho urazit, protože se totéž před asi 25ti lety stalo i mně. 

Úplně nejlepší je, jak už bylo zmíněno, mít známé, kteří už psa mají a vyznají se. Mně se to před cca 7mi lety vyplatilo a nelituju, byla to ta nejlepší volba. Jo, blbý je, když člověk nikoho nezná, ale i tak se to dá, třeba přes kolegu v práci nebo zajet na víc výstav, sledovat, pobavit se s více chovateli, ono se občas sem tam něco provalí. Ale chce to hodně trpělivosti, to je pravda, může to trvat několik měsíců. Ne, že teď chci to vysněný štěně a včera už bylo pozdě.

Jo k lapině jsme práce přišli přes známosti. Ještě za starouškova života, jsem se před kamarádkou zmínila, že pokud někdy bude další pes, tak už nechci jezevčíka kvůli schodům v baráku i kvůli dětem. A ta má kamarádku , co má lapiny. A že jsou to fajn všestranný psiska. Takže když starouš umřel a přešla ta úplně první fáze smutku, domluvily jsme si procházku, abych si je okoukla na živo a vyzpovídala, jaký mají “chybky”. A když jsme ještě později usoudili, že teda psa jo, tak jsem si nechala poradit chovky, protože vygooglit si je zvládnu, ale když se v tom člověk nepohybuje, tak z webovek případný problém nevykouká. Bez možnosti se poradit bych byla mnohem víc ztracená. 

Já jsem typ člověka, co teď hned potřebuje nové štěně, protože mu ten předchozí odešel do psího nebe a já to psychicky nedávám…no ani tak to není, že uvidím štěně v inzerci, beru prachy a jedu aniž bych si cokoliv zjistila. 

Akorát Jessinka byla to, co by být nemělo…jedu se kouknout a poňufat ke známým se štěňaty…kdyby byly k odběru hned, tak odjíždím rovnou s ní….ale i když to u nás nedopadlo, tak i u Jess u bezpapošky Jess jsem přesně věděla, po jakých rodičích je…a vyrostla z ní “kavkazanda” tělem i duší…úžasňačka…kavkazanda hodně v uvozovkách, protože za jejího tátu bez PP, bych ruku do ohně nedala, že je čistokrevnej. Ale tak nějak se přeci jen do toho kavkaze nakonec vyloupla.

Jinak doma jsem pejskař já, já si neumím představit život bez psa…takže je fakt, že můj manžel ty “znalosti” a povědomí mít nemusí. On totiž naše psy miluje, ale kdyby si měl pořídit psa sám a opravdu se o něj starat a vychovávat, tak vím, že by to nedal…on je jen na to mazlení a rozmazlování…a já na tu komplet péči, výchovu, procházky, veteriny ..no prostě vše…

Jo já jsem hrozný plánovač a rozmýšleč. Když jsme se v létě byli projít s lapinkama, tak mi ta známá říká, že jestli chci udělat neuváženou věc, že jedna chovka má ještě volný štěňata. No možná bejt sama, bezdětná, tak ten telefon žhavím. No nežhavila jsem. A ještě dlouho mi trvalo, než jsem na muže vybalila, že mi pes v životě vážně chybí. 

A to můj manžel žije pod jednou střechou s pejskařkou a psi už màme kontinuálně 35 let, tak by člověk řekl, že by mohl být trošilinku v obraze

Tak to já se musím poplácat minimálně po jednom rameni 😃 Po 5letech soužití jsem z muže vlastnícího bezPP nestandardní ohařku a názor “však PP nejsou potřeba, přešlechtěnost těch s PP, bla bla bla..” udělala vcelku rozumně smýšlejícího pejskaře, co ostatním rozmlouvá bPP “chov”,  dělá mi řidiče na výstavy a podporuje rozvoj našich psů tím správným směrem. Jako majstrštyk beru změnu vnímání pastevce - tam to fakt byla dřina vysvětlit mu, že prostě jsou jiní a je třeba s tím umět zacházet 💪

Já jsem zatím nebyla bez psa a ni den. Když před 18ti lety umřela moje první vlastní fenka, takovej malej tříbarevnej voříšek, ještě to odpo jsem měla štěně jezevčíka. Jo bez PP, tenkrát jsem o tom taky věděla kulový, chtěla jsem štěně z útulku, zrovna žádný nebyly a kamarádky známá měla poslední štěně. To byla Dafinka II. ( Už je za duhou beruška moje )K ní přišla Wendy ( taky už za duhou ), tygrovaná Míja taky bez PP a nakonec lidožravka. Umřela Dafinka a osud přihrál Idorka s PP a od tý doby už vím co chov obnáší.  Až nebudou staříci, tak k Mirďovi pořídím kámoše, ale už zůstanu u dvou. Stárnu. A pořád jsou moji nej jezevčíci. Takže schody, jak jsem teď poznala. Tak aby se dali nosit dolů. Ale nevím co mi pak osud připraví, třeba mě osloví nějakej voříšek v útulku, malej a nechtěnej….

Lenocka:

A to můj manžel žije pod jednou střechou s pejskařkou a psi už màme kontinuálně 35 let, tak by člověk řekl, že by mohl být trošilinku v obraze

Tak to já se musím poplácat minimálně po jednom rameni 😃 Po 5letech soužití jsem z muže vlastnícího bezPP nestandardní ohařku a názor “však PP nejsou potřeba, přešlechtěnost těch s PP, bla bla bla..” udělala vcelku rozumně smýšlejícího pejskaře, co ostatním rozmlouvá bPP “chov”,  dělá mi řidiče na výstavy a podporuje rozvoj našich psů tím správným směrem. Jako majstrštyk beru změnu vnímání pastevce - tam to fakt byla dřina vysvětlit mu, že prostě jsou jiní a je třeba s tím umět zacházet 💪

Virtualne placam tez, mam to stejne. 

Muj drahy, kdyz jsme se poznali, choval kocky. Resp. mel jednoho kocoura a pak nasel v praci toulavku, tak pribyla kocka. Psa snasel, druheho si zvykl, pro treti me sice odvezl (je nemela v te dobe ani ridicak, ani auto), ale tukal si na celo. 

No a prave ta treti byla Borka, z mnozky, problemova ke psum. Rok jsme ji davali dokupy fyzicky i psychicky a on si ji adoptoval. Nebo mozna ona jeho. Proste to byla jeho Bobinka … a on poznal taje chovu a fakt, ze se to i s PP da delat bud dobre, nebo spatne. 

Takze pro Cirdu do Spanelska uz jel bez kecu 😀

Pak jsem ho teda jeste musela trochu presvedcit, ze nechteni starecci jsou taky fajn, ale to slo vlastne uplne lehce, pac i kdyz se povetsinou tvari jako bezcitny balvan, tak neni 😀

No a kdyz s nama zacal chodit po honech a zjistil, ze vlastnictvi loveckych psu prinasi materialni vyhody v podobe jedle zveriny, byl to jeho konec. Aneb jak jsme v praxi overili, ze laska opravdu prochazi zaludkem 😀

V inzerci je westík bez PP za 17, respektive 18 000. Jenom mě zajímá, za kolik je dneska ten papírový.