Ahoj, budeme si s přítelem pořizovat štěně. Všechno už mám vyřešené, dokonce s ním budeme po koupi tři týdny doma abysme se mu naplno věnovali a měl socializaci co nesnazší. A teď k jádru věci, kupujeme si rodinný dům a stěhovat se budeme začátkem října. A odběr štěněte by měl proběhnout na začátku září. Tak jsem se s paní chovatelkou dohodla na odběru v 12 týdnech věku místo 8. Tak chci vědět vaše názory. Je to problém když optimální doba je o 4 týdny dřív? Může si štěně hůř zvykat? Za všechny rady předem děkuji.
To primárně záleží na chovateli a na tom, jak moc je schopen se štěněti věnovat.
Jestli ho normálně zařadí do smečky a štěně bude fungovat s mámou, učit se venčit ven a chodit se socializovat, budete mít dost velkou výhodu, že vám třeba odpadne co dvouhodinové běhání čůrat a že se už spoustu věcí naučí.
V tomhle věku záleží, jak se chovatel věnuje socializaci. Zkušený chovatel, který se opravdu věnuje, naučí štěně na vodítko a obojek, seznámí ho s vnějším prostředím, auty. Dá mu třeba i nějaké základy práce s klikrem, aby byl pejsek vedený ke spolupráci s člověkem.
Tak za mě možná i lepší, zvláště, když má chovatel doma i více hodných psů, kteří navíc štěně budou vzdělávat v psí komunikaci.
ALE pokud štěně má být jen v ohrádce a pouze čekat na příjezd nového majitele, tak bych do toho nešla.
V tomhle věku záleží, jak se chovatel věnuje socializaci. Zkušený chovatel, který se opravdu věnuje, naučí štěně na vodítko a obojek, seznámí ho s vnějším prostředím, auty. Dá mu třeba i nějaké základy práce s klikrem, aby byl pejsek vedený ke spolupráci s člověkem.
Tak za mě možná i lepší, zvláště, když má chovatel doma i více hodných psů, kteří navíc štěně budou vzdělávat v psí komunikaci.
ALE pokud štěně má být jen v ohrádce a pouze čekat na příjezd nového majitele, tak bych do toho nešla.
Nighta jsme si ze Španělska přivezli na dvanácti týdnech. Byl perfektně socializovaný na psí společnost (přes 30 dog na jedné obří zahradě od bandy štěňat po veterány už asi nikdy neuvidím), ale myslím, že štěně nikdy zahradu neopustilo. I očkovák byl komplet vyplněn chovatelem, veterinář tam žádné razítko nedal - prý je to tam normální, že si velké chovky všechno dělají sami). Obojek jsem štěníkovi nasadila, vodítko připnula na prvním parkovišti u dálnice… a byl úplně v pohodě. Nejen že zvládnul celou tu předlouhou cestu, ale i doma byl bezproblémové štěně. I čistota doma byla skoro stoprocentní (pár loužiček a jeden bobek, když venku lilo a zdrhnul do sucha) - uměl se holt venčit na trávě venku - a tak se venčil jen venku.
Měla jsem jedno štěně odebrané na přesně 50 dnech, dvě osmitýdenní, jedno devítitýdenní a to skoro tříměsíční. A rozdíl byl jediný - to nejmladší v noci potřebovalo častěji čůrat, jinak rozdíl nevidím
Ono presne záleží ako bude šteňa u chovateľa “vedené”. My sme brali našu tiež neskôr a bol to trochu boj - u chovateľky bola viac menej iba v kotci a asi mierne povedané šikanovaná od ostatných psov. Jedinú výhodu to malo vôbec “neplakala”, ani v noci. Ale bola bojazlivá - s tým ešte aj teraz trochu bojujeme a dodnes si neuveriteľne (agresívne)bráni jedlo - jediný kto jej vyberie aj kosť z tlamy som ja, inak ju musím kŕmiť samostatne - aj kocúr musí ísť riadne ďaleko ☺. Ale už vie, že zas kocúrovi jeho brať nesmie. Pamlskovať už môžeme aj dcérinych psov - ale musíme deliť spravodlivo - všetkým zaradom . Niekedy sa však bežne dávali šteňatá až trojmesačné a žiaden extra problém s tým nebol
Mám také pozitivní zkušenost. Kupovali jsme letos štěně staré třináct týdnů. Mělo za sebou socializační akce v cizím prostředí, mezi cizími psy, cizími dospělými lidmi, dětmi, ve městě, ve vodě, bylo naučené na jízdu autem, box, přepravku, spaní v kleci. Pro prodávající to určitě byla spousta individuální práce navíc, pro nás jako kupující, velmi příjemná zkušenost, nebrali jsme to jako samozřejmost. Třináctitýdenní si u nás zvyklo stejně rychle jako šestitýdenní, neviděla jsem rozdíl.
Brali jsme si loni Kazi v deseti týdnech a naprostá pohoda. Žádné období strachu, žádné tesknění, po pár hodinách doma jí už patřila zahrada jako by tam byla odjakživa.
Taky si budu brát z logistických důvodů štěndo starší - v 11 týdnech. Potíže se zvykáním nečekám, bývalou fenku jsem si brala v 10 týdnech z venkovního odchovu do bytu a žádný problém. Tady štěňata bydlí v domě a chodí se venčit na velkou zahradu spolu s dalšími dospělými psy. Nejméně jeden sourozenec tam bude taky zůstávat déle, protože jede až po očkováních za hranice.
Mě to dost překvapilo, zvlášť s Doroušem, chtěla jsem mu přilepšit , nechala u chovatelů déle a udělala jsem víc škody než užitku.
O obdobích strachu a odvahy jsem četla vlastně až potom ( znala jsem jen u dětí🙂) a všechno mi do sebe zapadlo. Ke mně si udělal pouto hned, ale k cizím byl opravdu nedůvěřivý a celkově obezřetný, ale ne bázlivý. Pak zase do všeho šel po hlavě, u něj ty výkyvy prostě byly a dost výrazné. Vyrostl z něj pohodový a vyrovnaný pes.
Jedno štěně nemělo ani těch 8 týdnů, dvě byly dvanáctitýdenní. Rozdíl byl jen u toho mladšího, že to byl závislák a dýl jsem ho učila nedělat doma loužičky.
Děkuji za vaše drahocené zkušenosti, ještě mě napadlo mu pomoct kotětem? Asi by se cítilo lépe kdyby ho mělo na blízku? Nemůže se štěně něčím od kočky nakazit?
Ilja - ako mu chcete pomáhať mačaťom? Pes je pes, mačka je mačka - pri dobrom mangmente si dokážu spolu zvyknúť - dokonca sa aj “kamarátiť”, ale zrovna prototyp priateľstva to nie je… Nakaziť sa niečím asi aj môže, v závislosti od zdravotného stavu mačaťa (a od vakcinácie ako psa tak mačky).
Ilja - ako mu chcete pomáhať mačaťom? Pes je pes, mačka je mačka - pri dobrom mangmente si dokážu spolu zvyknúť - dokonca sa aj “kamarátiť”, ale zrovna prototyp priateľstva to nie je… Nakaziť sa niečím asi aj môže, v závislosti od zdravotného stavu mačaťa (a od vakcinácie ako psa tak mačky).
Ono moc nemocí přenosných z koček na psy není. Ani parazitů. Mě napadá jenom vzteklina. A ta zrovna v našich podmínkách nehrozí.
Někteří, například Turid Rugaas pozdější odběr dokonce doporučuji. Já mám štěně teď s odběrem 8 týdnů a pak jsem měla štěně z útulku asi 6 měsíců, ten z útulku už nedělal loužičky.
Jinak já mám teď koťata, dospělé kočky a štěně. Jako je to super socializace pro všechny strany, ale procházka růžovým sadem to není. Jo, občas je to sranda, to zas jo
Děkuji za vaše drahocené zkušenosti, ještě mě napadlo mu pomoct kotětem? Asi by se cítilo lépe kdyby ho mělo na blízku? Nemůže se štěně něčím od kočky nakazit?
