Dovolím si oslovit všechny majitele vyčůraných inteligentních psů a optat se, zda to také znáte a - pokud ano - zda s tím něco děláte.
Hlavní hrdinka je opět - naše hnědá. Povel ke mně byl prvním učeným, je neustále opakovaným a připomínaným, hlavně protože "město". Hnědá jde a čichá si. Vzdaluje se od mě a blíží se k vysokému domu (u nás se vysoké domy často vyznačují tím, že z jejich oken létají zbytky jídla jako ve středověku). Dávám povel KE MNĚ. A hnědá? Hnědá si okamžitě čapne, předstírá močení, aby získala čas se ještě naposledy rozhlédnout a případně si v mozku poznačit, kam má příště ihned letět. Ledva “dočůrá”, zvedá zadek a přibíhá ke mně, čímž plní povel.
No neudělali byste z ní tři malé trpasličí pudly? 🙄
No o přivolání si myslím obecně, že jde hlavně o člověka. O jeho důslednost…nedůslednost.
Ono to, co popisujete vy, je tak nějak nic proti ničemu. Tu chvilinku mě počkat nezabije a fenka vlastně povel splní, tak co. Horší je situace, kdy člověk potřebuje, aby pes přišel teď hned. Co bych za takové přivolání, jako máte vy, dala u své pyrenejky…tam je to ve stylu “Gino, ke mně…”…"nemůžu, musím prozkoumat támhleto křoví na obzoru"…"tak alespoň čekej"…"já počkám až na konci…" a odkluše do západu slunce a když jí s jazykem na vestě doběhnu…samozřejmě zcela nesprávně a marně se jí furt snažím přivolat a už jí vidím, jak u toho křovíčka stojí a čmuchá a já z posledních sil a posledního dechu zavolám “Gino, ke mně!!!!”" tak bílá krasavice přikluše s miloučkým, slaďoučkým úsměvem… “no kde jsi, já už tady čekám jakou dobu”. Jo měla pravdu, fakty počkala až na konci..
Já jsem člověk nedůsledný a dle toho mi psi fungují..nefungují. Asi nej příklad byla moje ovčanda, kterou se mi teda podařilo vycvičit, že reagovala na první dobrou teď hned, vždy a všude, ale….ale povel jsem musela dávat tak, aby bylo na první dobrou zřejmé, že to myslím smrtelně vážně. Jako fakty nešlo říct sametovým hláskem “Sárinko, pocem honem…”, ale opravdu to muselo být ve stylu “Sára, ke mně!!”
Jinak když nebudu počítat mojí pyrenejku, kterou nemohu pustit z vodítka, tak všichni moji psi měli přivolání více méně na pohodu. Tím myslím, že ne všechny bylo možné mít na volno úplně všude a za každé situace. Někdy až úsměvné, když voláte na dva psy velikosti menšího bernardýna “Štěňatáááá…honééém k mamincééé”, protože tak jsem volávala, když to byli psí mimča a nejlépe na to reagovali. Jinak pokud potřebuju přivolat bez debat teď hned, tak hodně nahlas zahvízdám…to už pak žádný pes neřekl “jó..jenom si to tady dočuchám a přijdu..” , ale ihned běží ke mně.
pokud dám přivolání tvář “vyčurej se, dočichej a pak přijď”, tak OK
nebo mám přivolání naučeno na písmeno “e” z povelu se pes obrací a tryskem letí ke mně…a nikdy jinak
no
Já si myslím, že pastevci asi nikdy neposlouchají tak, jako služební plemena. Naše velká vořešice poslouchá skvěle a hlavně se ode mě nikdy nehne. Hery poslouchá stylem, paničko vždyť vidíš že nedělám nic zakázanýho, tak to určitě nemyslíš až tak vážně.
On tedy ví podle mě naprosto přesně, co od něj chci, ale pozná nebo si to myslí, kdy my ke štěstí stačí že se mi ukáže, ale nepřijde.😜
hmn:pokud dám přivolání tvář “vyčurej se, dočichej a pak přijď”, tak OK
nebo mám přivolání naučeno na písmeno “e” z povelu se pes obrací a tryskem letí ke mně…a nikdy jinak
no
Tam ale právě není to “dočichej” - dočichej neexistuje = zapovězeno = neposlušnost = netoleruje se.
Tam je jen to “močení”. No a z toho plyne mé váhání, protože psa při potřebě nepéruji (ona hnědá ani neposlechne na povel k mně, když běží hory-doly, aby se daleko z dohledu v klidu vykakala. Většinou už to poznám, že běží najít místo, někdy se ale spletu a přivolávám, protože už mám obavy, aby se moc nevzdálila a ona neposlechne, ale záhy si sedá a už to z ní padá. Tam to prostě respektuji.
Ale na druhou stranu vím, že hnědá je sakra chytrá a že s tím čůráním to na mě klidně i zkouší… ale poznejte to pokaždé. 🙄🙄
Kobyla se zase zničehonic strašně potřebuje hlavou podrbat na přední noze, když dostane povel ke klusu.🤣 Těžký trestat.
To je u nás normální. Důležitý je že přijde v relativně krátký době.
Takový přivolání jako mám třeba u hlídací bordery to prostě se seveřanem nikdy nebude.
Jo, jo, u nás teda značkování slouží spíš k tomu, aby si mohl “nepozorovaně” dočmuchat.
U přivolání se snažím, aby byl příchod okamžitý a bez těchto skopičin, přeci jen to je záchranná brzda 🙂 Pokud nepotřebuju dokonalý okamžitý úplný příchod, dávám “pocem”.
Šusta v nějaký knížce dával návod jak učit urgentní přivolání, kdy má pes na rozdíl od normálního přivolání, přijít hned. Tak asi je to taky cesta.
assil:Šusta v nějaký knížce dával návod jak učit urgentní přivolání, kdy má pes na rozdíl od normálního přivolání, přijít hned. Tak asi je to taky cesta.
To je emergency recall - to je něco úplně jiného, ten se používá opravdu v ohrožujících chvílích 🙂 Mně spíš šlo o debatu nad tím, zda od důslednosti odhlédnete, použije-li na vás zvíře trik s nějakou svou přirozenou potřebou (vyměšování, svědění… apod.)
Jsem asi/asi určitě? nedůsledná. Ale drilu jsme si dostatecně užili na cvičáku, líp dýchat se nám začalo pozdějc.
Taky někdy zavolám a taky ještě dočuchá, nebo dělá, že musí. Ale nikdy to není doba, abych ho chtěla zabít. Fakt je to jen někdy. No a já jsem buď rezignovala na to, že líp to neumím, trochu líp se mi ale žije s tím, že mám vedle psa a ne vojáka. Rozhodně netvrdím, že je to spravný přístup.
Pokud je to přivolání akutní, dávám před dvě krátká, slabší písknutí. To ví, že teď hned a rychle a opravdu nám to funguje.
Když o tom tak přemýšlím - rozhodně nějakou tu lotrovinu nechám projít spíš tehdy, kdy už pes funguje spolehlivě a jednou za čas tam lupne něco pro srandu, abysme jako nezapomněli, že to umí.
Když jsem ale v takové fázi výcviku/výchovy, kdy se to teprv všechno buduje, o to víc si dávám bacha na důslednost. Zvlášť u chytrého psa 😛
Jinak mého psa reakce na to, když se mu něco nechce, nějaký povel nebo úkon, tak se to ani nepokusí vykonat, ale sedí a zvedne tlapičku. Pes se zvednutou tlapičkou je roztomilej a nemůžete po něm nic chtít. Vlastně kolikrát si všimnu, že sedí a už má pro jistotu tu jednu tlapičku odlehčenou, kdyby ji musel zvedat…. Blbý má, že už mu to nežeru 😀
No, já jsem na začátku šla podobnou cestou. Že chci dva svobodné pséky, které poslechnou v nějakém rozumném časovém horizontu, že budu chodit s rukama v kapsách, psi tak nějak automaticky kolem mě (přece pudl je dokonale poslušný pes 😄), s každým, koho potkají, se přátelsky pozdraví, zamávají ocasem a tak dál…
Spletla jsem se značně. Skoroposlušnost vedla k nezvládnutí a ke ztrátě té svobody. Teprve teď, když znovu cvičíme “na vojáka”, se ke svobodě zase vracíme. Svoboda je důvěra a důvěra je jen s úplnou poslušností. Tak to teď platí u nás.
“Mně spíš šlo o debatu nad tím, zda od důslednosti odhlédnete, použije-li na vás zvíře trik s nějakou svou přirozenou potřebou (vyměšování, svědění… apod.)”
zcela jistě jsem byla striktně důsledná u sportovní kynologií zaměstnaného HW. Ale tam je to tom, jak píše Keriton, mít krom “ke mně” třeba to pocem, krom jasně definovaného “lehni” hajinky bucinky a tak.
a s pastevcem/kyní - zcela jistě jsem měla/budu mít striktně a důsledně naučené stůj (přivolání mi nějak nebylo potřeba), s princeznou uvidíme, a to důsledně. Nedůsledná můžu být ve všem ostatním životě s nimi (no, přibližně 🙂)
“Když jsem ale v takové fázi výcviku/výchovy, kdy se to teprv všechno buduje, o to víc si dávám bacha na důslednost. Zvlášť u chytrého psa”
velmi souhlasím. On má pak člověk “fóra” do života
“Skoroposlušnost vedla k nezvládnutí a ke ztrátě té svobody. Teprve teď, když znovu cvičíme “na vojáka”, se ke svobodě zase vracíme. Svoboda je důvěra a důvěra je jen s úplnou poslušností.”
je to tak
(jen ono s těmi pastevci je ta free okecávačka dost funkční teda)
Thielli:Tam ale právě není to “dočichej” - dočichej neexistuje = zapovězeno = neposlušnost = netoleruje se.
Tam je jen to “močení”. No a z toho plyne mé váhání, protože psa při potřebě nepéruji (ona hnědá ani neposlechne na povel k mně, když běží hory-doly, aby se daleko z dohledu v klidu vykakala. Většinou už to poznám, že běží najít místo, někdy se ale spletu a přivolávám, protože už mám obavy, aby se moc nevzdálila a ona neposlechne, ale záhy si sedá a už to z ní padá. Tam to prostě respektuji.
Ale na druhou stranu vím, že hnědá je sakra chytrá a že s tím čůráním to na mě klidně i zkouší… ale poznejte to pokaždé. 🙄🙄
Hele tak prostě máte holku chytrolínku, která si spojila dvě a dvě dohromady…takže za mě palec nahoru. A pokud vám to nepřekáží v provozní poslušnosti, tak bych to asi ani neřešila.
Chápu, tohle jsme měli před lety se zvěří. Zjistila jsem, že do tý doby bylo tak nějak všechno špatně.
Všechno od začátku a hlavně jinak a stopavačka s náma byla srostlá.
Nevím no, teď to mám takhle, jasný, kdyby mu bylo šumák, že má paničku a ta po něm něco chce, tak by to bylo špatný. Kdyby mu to něco trvalo dlouho, tak by to taky nebylo dobrý.
Rozumím, že to máte teď jinak, tak holt obrnit se obrnit se,obrnit se.
Nemůže to mít hnědá spojené s tím, že se pak už nedostane na “svobodu”, tak se ještě doždíme nebo má ten povel s tím čuráním už prostě spojený,(nepsala jste, jestli to dělá vždy)
zkoušela jste to i na ty jiné, méně naléhavá přivolání (ke mě je prostě povel bez čurání/čuchání , zapískání a tak jdéém je např. co nejrychleji ukončit činnost s tou možností si čapnout, čuchnout a jít a když už ten pes jde a věnuje mi pozornost, řečí mého těla(zatetelím se, zprásknu ruce na stehna, zašišlám) ho přiměju k velmi rychlé reakci , dotek, odměna , poslání pryč, ať si zase dělá svoje…takhle ho párkrát namotivovat k bleskové reakci, že začne předvídat odměnu a nebude otálet.
O hnědé jsem tu už psala víc. Je to naprosto nestandardní standard poodle.
Svobodu neztrácí přivoláním, chodíme většinou na volno, tedy je nutná neustálá interakce a spolupráce. Přivolání a následné volno proběhne mnohokrát za vycházku. Ona je prostě inteligentní. Hlavolamy dává bez váhání, zatímco černá na ně kouká jak husa do lahve.
Takže samozřejmě ví přesně, kdy mám jen obyčejné odměny, kdy mám i ty luxusní a kdy je půl bagety se šunkou ve křoví mnohem zajímavější než celá moje kapsa.
Když bagetu ve křoví míjíme, ona nehne brvou, jen ji naskenuje. Pak čeká, až mou pozornost odvede černá a začne nenápadně zpomalovat krok. Nechá mě předejít a když si je jistá, že už jsem dostatečně napřed, bez prodlení točí.
Je to prostě pusinka. 🥰 (Někdy tedy zralá do rubriky "Daruji krásného psa 😂)
Hihi, to je výrázek 🤣😂.
Náš GR se občas s klidem po cestě “ke mně” ještě pozastaví něco dočuchnout. Někdy bych řekla, že má poruchu pozornosti, kdy po cestě zapomene, že jde ke mně 😂 Moje krátké hluboké HEJ!!! mu to rychle připomene.
Ovšem co se týče jídla a jiných libůstek, tak mapu má uloženou dokonale. K místu posledního odpočinku ježka (v křoví) ho to naklánělo snad půl roku. Když při procházce přejdeme nějaký sajrajt, je stoprocentní jistota, že zatímco já zapomenu, tak on cestou zpět půjde na jistotu . A přesně ví, ve kterém obchodě dostal kdy u jakého pultu nějakou dobrotu a tam pak pravidelně všechny skenuje při procházení pohledem. Občas mu to hodí další dobrotu. Rezignovala jsem. Je zkažený. Ale většinou to zaměstnancům zlepší den, když mu můžou podstrčit mlsku. A o těch drobných radostech na obou stranách ten život taky je 😀