Psi v médiích

assil:

Tak mě to zas až tak nevadilo, až na ty pitomý roušky teda, mohla jsem sedět doma na home officu a se psem chodit do lesa a polí jako vždycky. A lidi se mi vyhýbali, to byla paráda. 🙂

Mně  jako učiteli to vadilo velmi. A následky u dětí pociťujeme dodnes.

Jako nevím přesně, co chcete rozporovat..😊

Video moc výstižný a tak se na ně musí ! 🤣

Sarah01:

Mně vadilo defakto všechno…roušky, oblíbený obchůdky zavřený, povinný očkování, jinak člověk nikam nesměl a jakmile vylezl kousek do přírody, tak všude plno lidí, lidi na sebe byli hnusní kvůli všem těm zákazům, psi neměli žádnou socializaci, všechny akce zrušený….dejte pokoj, to už nikdy nechci.

Taky mi vadilo všechno, ale na druhou stranu, nevíme co by se dělo,nebýt těch zákazů a nařízení. Bylo to něco nečekaného,neznámého,nikdo o nemoci nic nevěděl,stejně se chovali v podstatě v celém světě. Byla to šílená doba,plná strachu o sebe,své nejbližší i o psy a kočky, protože se tvrdilo že i oni mohou onemocnět. Strašné bylo,když na to  zemřel někdo blízký ,nebo známý ,to  už člověk chytal paniku. Teď zase ( jen si to myslim) čelíme podivné “chytlavosti ” na kdejakou virózu. Možná jsme ztratili tím separováním kus   své odolnosti.  Nejspokojenější byl asi můj vnuk,který si v domácím vyučování doslova lebedil.😃

Přesně tak. Na pandemii jsme vůbec nebyli připraveni. Nejen my, ČR, ale celý svět. Od poslední masivní pandemie, tehdy španělské chřipky,  uplynulo 100 let. Lidstvo na ni zapomnělo, i když naši předkové, u mě třeba babičky a dědečci, ji zažili a přežili. Ale nikdy se o ní v rodině nemluvilo. Stejně tak dopadne covid, taky se o něm nebude mluvit desetiletí, upadne tak trochu do zapomnění, protože ho převálcují ve vědomí lidí jiné, aktuálnější problémy. 

Nikdo, ani odborníci, nevěděli, jak se bude pandemie covidu vyvíjet, jaká bude smrtnost, a tak dělali opatření. Nebyla to žádná legrace, dost lidí zemřelo nebo má následky (z mého okolí, ne jedna paní povídala). Takže vyčítat opatření mi nepřijde fér. Spíš jsme byli svědky nepřipravenosti některých pedagogů učit distančně, a jejich nízké IT gramotnosti (taky přímá zkušenost s učitelem externí vnučky, a není to člověk starý).

Mi:

Taky mi vadilo všechno, ale na druhou stranu, nevíme co by se dělo,nebýt těch zákazů a nařízení. Bylo to něco nečekaného,neznámého,nikdo o nemoci nic nevěděl,stejně se chovali v podstatě v celém světě. Byla to šílená doba,plná strachu o sebe,své nejbližší i o psy a kočky, protože se tvrdilo že i oni mohou onemocnět. Strašné bylo,když na to  zemřel někdo blízký ,nebo známý ,to  už člověk chytal paniku. Teď zase ( jen si to myslim) čelíme podivné “chytlavosti ” na kdejakou virózu. Možná jsme ztratili tím separováním kus   své odolnosti.  Nejspokojenější byl asi můj vnuk,který si v domácím vyučování doslova lebedil.😃

Některá nařízení byla úplně nesmyslná…..u nás se ve vlaku z Olomouce do Krnova se musela na hranici kraje nasadit rouška. Takže skoro hodinu jste jela ve vlaku s jinými lidmi, kteří toho kovida třeba měli, bez roušky. Totéž v restauracích nebo bufetech, u pultu při nákupu jste ji musela mít a jakmile jste zasedla ke stolku, tak jste sundala. Nošení roušek bylo jednu dobu nařízeno i venku a pokud jste tak neučinila, tak vám ještě lidé nadávali a často volali policii. Nebylo možné navštěvovat staré lidi v domovech důchodců, kteří tím strádali a stejně toho kovida dostali. Já osobně jsem v tom neviděla žádný přínos, ale je jasné, že dost často člověk v různých nařízeních ani dnes logiku nenajde. Létat letadlem mezi státy se normálně mohlo, takže se to vlastně takhle rozšířilo po celém světě. Prostě to bylo celkově zpackané. A to očkování? Nejdříve slibovali nechte se očkovat, budete zdraví a ochráníte svoje blízké. Pak se ukázalo, že ty tečky by byly donekonečna. Slíbilo se odškodnění lidem, kteří byli očkováním poškozeni, a dodnes nebyl odškodněn nikdo. Jako mně to připadalo daleko horší než za komunistů, připadala jsem si jak v románu 1984. 

dost lidí zemřelo nebo má následky (z mého okolí, ne jedna paní povídala). Takže vyčítat opatření mi nepřijde fér. Spíš jsme byli svědky nepřipravenosti některých pedagogů učit distančně, a jejich nízké IT gramotnosti 

Tak já tyhle fatální případy nezažila (tím nechci říct, že nebyly). A nepřipraveni jsme byli všichni, neb se nám to stalo poprvé. Ale myslím, že jsme se s tím popasovali statečně. Ti šikovnější pomáhali nám ostatním. Ale učit odborné předměty on-line prostě nejde. A těch sociálních fobií, co od té doby přibylo…

Včera jsme měli poradu, kde se probírala nechuť dětí absolvovat týdenní letní výcvikový kurz. Mnohaletá záležitost u nás, prostě se týden pochoduje (nebo jezdí na kolech) kolem Lipna. Vždy to byla příležitost, jak se vzájemně lépe poznat. Jinde a jinak, než ve škole. A tentokrát se sešlo 5! žádostí, že nepojedou z finančních důvodů. Upřímně, nevěřím, že je tomu tak. 

Ten učitel byl na základce, první stupeň.

Letní výcvikový kurz - nenapsala jste, kolik stojí. Já samozřejmě nevím, jestli je finanční situace rodin těch dětí taková, že si to nemohou dovolit, ale občas na mě na fb vykouknou příměstské tábory. A ty ceny za pět dnů, kdy díte snídá, večeří a spí doma, jsou mnohdy neskutečné. A když nemáte jen jedno dítě a prázdniny jsou osm týdnů a ještě chcete s dětmi taky na dovolenou… Takže se finančním důvodům neúčasti nedivím (vím, že píšete o středoškolácích, kteří už příměšťáky nepotřebují, ale také mají nějaké aktivity, které něco stojí a třeba musí volit mezi sportovním soustředěním a tím vaším kurzem, protože obě finančně nedají,…)

Mi:

Taky mi vadilo všechno, ale na druhou stranu, nevíme co by se dělo,nebýt těch zákazů a nařízení. Bylo to něco nečekaného,neznámého,nikdo o nemoci nic nevěděl,stejně se chovali v podstatě v celém světě. Byla to šílená doba,plná strachu o sebe,své nejbližší i o psy a kočky, protože se tvrdilo že i oni mohou onemocnět. Strašné bylo,když na to  zemřel někdo blízký ,nebo známý ,to  už člověk chytal paniku. Teď zase ( jen si to myslim) čelíme podivné “chytlavosti ” na kdejakou virózu. Možná jsme ztratili tím separováním kus   své odolnosti.  Nejspokojenější byl asi můj vnuk,který si v domácím vyučování doslova lebedil.😃

Co mě nejvíc mrzelo od lidí,  ..nazvu je pracovně odmítači…když člověk třeba u některých opatřeních (některá byla opravdu i z mého pohledu asi neúčinná a zbytečná) argumentoval ochranou seniorů nebo obecně ohrožených skupin, že byli schopní říct, že staří lidi to mají za pár a že když by neumřeli “s covidem”, tak stejně umřou na něco jiného…to mi přišlo tak necitelný…jako moje maminka je v kategorii 80+ a já děkuju bohu za každý den, co tady na tom světě se mnou ještě je. Musím říct, že snad větší cynismus jsem ve svém životě nezažila. 

Myslím, že za kovidu bylo dobře vidět, jaká atmosféra kde panuje. U nás to bylo protivné a často nelogické , ale s restrikcemi v jiných zemích se to nedalo porovnat. 

Když se podíváme třeba na takové Španělsko, tam směl jen jeden z rodiny na jeden hodinový nákup denně a byly přísné kontroly, Canada příšerné, Austrálie úděsné , Švédsko se omezilo na doporučení a dopadlo dobře ..

V pravém světle se ukázala totalitní Čína, to bylo zrůdné, v Severní Koreji se nesmělo o kovidu mluvit .., prostě neexistoval.

Byla jsem tehdy vnoučkem v Egyptě a potkala tam kovidové lékaře z Kyjeva, kteří si tam byli odpočinout, a ti se divili, že u nás kovid neléčíme, že oni dávají nějaká antivirotika hned zpočátku..

A Egypt.., tam se při testování smáli a ptali se jak chceme aby test dopadl , že se opravdu nemusíme bát..

Vlastně vůbec nevím, jak to probíhalo v USA, asi v každém státě jinak? Ani v Rusku nevím..

Sardullah:

Co mě nejvíc mrzelo od lidí,  ..nazvu je pracovně odmítači…když člověk třeba u některých opatřeních (některá byla opravdu i z mého pohledu asi neúčinná a zbytečná) argumentoval ochranou seniorů nebo obecně ohrožených skupin, že byli schopní říct, že staří lidi to mají za pár a že když by neumřeli “s covidem”, tak stejně umřou na něco jiného…to mi přišlo tak necitelný…jako moje maminka je v kategorii 80+ a já děkuju bohu za každý den, co tady na tom světě se mnou ještě je. Musím říct, že snad větší cynismus jsem ve svém životě nezažila. 

Mně zase přišel strašný zákaz návštěv seniorů v různým domovech atd, bylo to pro ně strašlivé, ta izolace, úplná beznaděj  a osamělost, kvůli tomu jich taky hodně předčasně zemřelo.., vyprávěla mi kamarádka, která tam pracuje, byla z toho zoufalá..

Fujky fuj, hnusná doba. 

A taky mě hrozně štvalo, jak je přírodě narváno. 😅

Ale liduprázdná Praha byla tajemná a překrásná..

Sardullah:

Co mě nejvíc mrzelo od lidí,  ..nazvu je pracovně odmítači…když člověk třeba u některých opatřeních (některá byla opravdu i z mého pohledu asi neúčinná a zbytečná) argumentoval ochranou seniorů nebo obecně ohrožených skupin, že byli schopní říct, že staří lidi to mají za pár a že když by neumřeli “s covidem”, tak stejně umřou na něco jiného…to mi přišlo tak necitelný…jako moje maminka je v kategorii 80+ a já děkuju bohu za každý den, co tady na tom světě se mnou ještě je. Musím říct, že snad větší cynismus jsem ve svém životě nezažila. 

Tady všichni asi víte, že můj manžel zemřel v nedožitých 57 letech a vlastně se to stalo proto, že praktická lékařka se bála kovidu jako čert kříže a léčila jen po telefonu. Ztráta každého blízkého člověka je hrozná a nepřeju to nikomu. Asi se s tím už nikdy nesrovnám. A taky jsem se už setkala s necitlivými reakcemi, že po roce bych už přece měla být v pohodě a nikoho s tím neotravovat. Takoví jsou většinou lidi, kterým nikdo blízký zatím nezemřel. Ono to tak většinou bývá, že dokud to sami nezakusí, tak nevěří, jak to je pro člověka těžké.

Asi bych takovým lidem neříkala odmítači. Protože já jsem názor na očkování a ani na ty restrikce nezměnila. Možná právě proto. Neléčilo se, co se léčit mělo, všechna pozornost se soustředila jen na kovid. A to nepopírám, že ten kovid byl pro spoustu lidí fatální. U nás ve firmě v tu dobu jeden člověk zemřel, byl tak asi v mým věku, ale měl všechno možný a k doktorovi nikdy nešel, žil sám a mrtvýho ho našli až po několika dnech. A dva lidi spáchali sebevraždu.

To jsme zase ujely od tématu.

My ze všeho uděláme mišmaš! 🤣🤣🤣

https://www.facebook.com/reel/1133181698037474

Takže se finančním důvodům neúčasti nedivím

Teď mám čtvrťáky, takže si už nepamatuji, kolik se vybíralo tenkrát - tuším, že cca 2 000.

Mají možnost požádat Nadační fond o příspěvek. Za skoro 30 let si pamatuji jeden jediný případ, kdy toho rodina využila, tam to bylo opravdu o penězích.

Tak jako tak, neúčast na LVK může být nahrazena praxí na našem školním statku. Sama jsem zvědavá, jak to dopadne. Možná, že budeme mít pět náhle nemocných dětí…

Ali, souhlasím s Tebou!

Ale vlastně chápu všechny příspěvky. I já měla u prvního COVIDu namále… A já znám bohužel plno lidí, kteří umřeli (na COVID) nebo mají trvalé následky. Když vzpomenu na slova sestřenice, že nestíhá vyplňovat úmrtní listy a ve špitále nepitvají, ptž patologové také nestíhají, je mi špatně a smutno. Divím se, že to tehdy sestřenice vůbec psychicky, ale i fyzicky dala. Popisovala mi mnoho případů, bylo to šílené, šílené.

Jako absurdní vnímám ty restrikce, které byly třeba rok a půl či dva roky po začátku pandemie. Už byla i antivirotika (Paxlovid), nedávalo se slovo skutečným odborníkům (prof. Beran), tečkami se podmiňovalo kdeco atd. atd. Restrikce na začátku chápu a vzpomínám, jak jsme se semkli a lidé šili roušky, chodili na nákupy nemocným atd. atd. Vzpomínám si, že jsem někdy na úplném začátku zašla za přednostkou se zeptat na její názor. Řekla mi, že byla přesvědčena, že nějaká pandemie (někdy) přijde a dále, že je přesvědčena, že nás/lidstvo čeká pandemie ještě mnohem nebezpečnějším virem (baktérií) s velmi vysokou letalitou. Je zvláštní, že jsme nebyli na nic připraveni, ale připraven nebyl celý svět…to je pravda.

Ad prof. Beran: Primárně měla být pozornost zaměřena na starou populaci a na polymorbidní pacienty!!! Proč byl on umlčován dodnes nechápu. U Pekové to pochopení zčásti mám.

To jsem, Sarah, nevědela…

A jasně, jste statečná, žijete dál ..

Kdo si myslí, že by to mělo za rok přebolet, buď neměl nikoho rád,  nebo takovou ztrátu nezažil.

Posranej kovid!!!

Proto mě právě překvapilo, že na té Ukrajině to normálně léčili. Bavila jsem se s nimi o tom, byli to chytrý chlapi.

U nás byl lékem první volby Paralen.🙈

Pak hospitalizace. Tedy zprvu. 

Za kovidu se musel léčit každý sám. 

Já třeba dostala revma, přeléčila jsem si ho velkými dávkami acylpyrinu, pak přeléčila žaludek 😅 a dobrý .

Sarah01:

Tady všichni asi víte, že můj manžel zemřel v nedožitých 57 letech a vlastně se to stalo proto, že praktická lékařka se bála kovidu jako čert kříže a léčila jen po telefonu. Ztráta každého blízkého člověka je hrozná a nepřeju to nikomu. Asi se s tím už nikdy nesrovnám. A taky jsem se už setkala s necitlivými reakcemi, že po roce bych už přece měla být v pohodě a nikoho s tím neotravovat. Takoví jsou většinou lidi, kterým nikdo blízký zatím nezemřel. Ono to tak většinou bývá, že dokud to sami nezakusí, tak nevěří, jak to je pro člověka těžké.

Asi bych takovým lidem neříkala odmítači. Protože já jsem názor na očkování a ani na ty restrikce nezměnila. Možná právě proto. Neléčilo se, co se léčit mělo, všechna pozornost se soustředila jen na kovid. A to nepopírám, že ten kovid byl pro spoustu lidí fatální. U nás ve firmě v tu dobu jeden člověk zemřel, byl tak asi v mým věku, ale měl všechno možný a k doktorovi nikdy nešel, žil sám a mrtvýho ho našli až po několika dnech. A dva lidi spáchali sebevraždu.

Vím o čem mluvíte,můj manžel zrovna v tu dobu vážně onemocněl a neléčilo se jak by mělo. Jsou to teď v květnu 4 roky a ještě jsem se s tím nesmířila.

Když už se tu bavíme o době kovidu,zanechalo to na  některé z vás nějaké následky? Po očkování, po prodělání? Já to chytla asi 5 měsíců po třetím očkování. Od té doby co jsem měla se zdravím  blbě,se  ještě dost zhoršilo. Jenže je těžko říct jestli by se to dělo i bez očkování a prodělání kovidu.  Nejvíce mě v té době štvalo,že hned nezarazili příliv Číňanů… A vlastně nějak zametli pod koberec odkud se to svinstvo vlastně vzalo. Kdyby nežrali ty netopýry  a kde co a neměli svinčík všude….?