Národní nebo mezinárodní zkušební řád ?

…jj, tohle vše mi radí i učí trenérka, staví mi těžké parkury a chodím je na sucho bez psa….jenomže pak vezmu do ruky psa a je vymalováno…

Jo. Někdy se soustředím tak moc na parkur, až Bonnie přestane poslouchat. A jindy nějaký cvik ošulí, je to samostatná jednotka a nemá potřebu stoprocentně poslouchat, i když ví a zná. A mě to rozhodí, zapomenu se na parkuru, znervózním (ještě víc než před startem), tím řeknu další povel trochu jiným tónem, udělám gesto jinak, to rozhodí Bonnie, a už vršíme chybu za chybou. 

Není to jednoduché. Ale je to výzva. Každý parkur, tím, že je vždy jiný. 

…ale stejně už jste pěkně daleko…klobouk dolů před vámi…