Národní nebo mezinárodní zkušební řád ?

…jj, tohle vše mi radí i učí trenérka, staví mi těžké parkury a chodím je na sucho bez psa….jenomže pak vezmu do ruky psa a je vymalováno…

Jo. Někdy se soustředím tak moc na parkur, až Bonnie přestane poslouchat. A jindy nějaký cvik ošulí, je to samostatná jednotka a nemá potřebu stoprocentně poslouchat, i když ví a zná. A mě to rozhodí, zapomenu se na parkuru, znervózním (ještě víc než před startem), tím řeknu další povel trochu jiným tónem, udělám gesto jinak, to rozhodí Bonnie, a už vršíme chybu za chybou. 

Není to jednoduché. Ale je to výzva. Každý parkur, tím, že je vždy jiný. 

…ale stejně už jste pěkně daleko…klobouk dolů před vámi…

Nějak vás děvčata nechápu… Jde o život ? Měla by to být zábava, tak proč  úplně zbytečně nervujete sebe a psa ? Vždyť je úplně jedno, jestli máte 100 bodů nebo 50 (psovi to je jedno určitě).Jde přece o čas, který trávíte spolu, nebo snad o léčbu malého ega ? Soutěživost je dobrá věc, ale v klidu. Na tohle je výborná jedna kamarádka, která měla SH x NO. Fenka zcela záhadným (pro nás) způsobem přepínala některé dny z modu NO do SH a obráceně…

Kámoška to brala zcela s klidem a ač třeba zaplatila na agi nemalé startovné a čubinka , co ráno běhala jak švýc. hodinky , zrovna před “nej” během přepla do SH módu, tak jen pořadatelům oznámila:" tak mám už zase haskounku", takže promiňte a  měla z toho srandu a šli se koupat…

takže nadhled a klid, fakt když nejde o život ( jde o 💩)

To si říkám taky. Ale stejně jsem nervózní. Už jen to,  jsou tam cizí lidi, kteří na nás koukají, mi dělalo zpočátku problém. I na kurzech, když o nic nejde. Mám to tak i s jinými věcmi. Třeba když jsem si kdysi s kamarádem, kamarádkou pinkávala pinec, squash. Nesměli jsme počítat body. Asi strach ze selhání. Ale lepší se to.  RO mi v tom pomáhá, zvykám si. A určitě mi psychicky pomáhá i to, že mám malého psa nepracovního plemene. Že nikdo -ani já, ani cizí- nemá velké očekávání. Říkám si, že je fajn, že s prckem už něco umíme. U větších pracovních plemen se to bere víc jako samozřejmost. Takže mít křížence huskyho, taky budu na zkoušce klidnější než s německým ovčákem 😂

..tak pes, alespoň můj se nenervuje vůbec, protože tohle je spíš disciplina moje než jeho…mně štve, že si prostě nejsem schopna něco zapamatovat a zorientovat se v prostoru a skloubit to se psem, toť vše…abych psa nenervovat a hlavně neotrávila, trénuju hodně bez něj na sucho….

Jo, a ještě… Inspirovali jste mě tu ohledně aportu. Neměla jsem to původně v plánu, ale řekla jsem si, že to může být další dobrá zábava. V úterý dorazila aportovací činka. A už jsme se posunuly z kouknout se na činku, dotknout se jí nějakou částí těla, dotknout se tlamou té středové tyčky, vzít tyčku do zubů až po dnešní opakované zvednout činku ze země a pustit. Mám z toho fakt radost 🙂

….tak já mám asi výhodu, že lidi na place co koukají prostě tak nějak nevnímám a tudí neřeším,  mám hlavně co dělat se sebou…a další velkou výhodou je, že mám rovněž psa, od kterého se nic neočekával a naximálně může neočekávaně příjemné překvapit….

….tak super….jste šikulky…

Tak co si budem.. určitá soutěživost a s ní spojená tréma asi ke každýmu sportu patří, o když je to okresní přebor🙂.

My byli zatím s Framem na jedný zkouštičce a jednom závodíku a vždycky nás to posunulo dopředu, člověka to přiměje některý věci dotáhnout. 

Koukám teď v posteli do národního zkušebáku na poslušnost ZVV1 a utvrzuju se v tom, že to bude náš směr. V IPG je tam vlastně jen samá chůze u nohy a aport, tady je za deset bodů taky štěkání, skok a skok vysoký, kladina.., prostě takový věci, co Framíka bavěj. 

Ta chůze u nohy je fakt úmorná, Fram na to není ani anatomicky přizpůsobenej, na to věčný čumění nahoru, a hodně ho to namáhá, on přirozeně nosí hlavu na nebo pod linií hřbetu. 

Takhle on chodí..  

 Je to napůl barzoj🤣  je velkej frajer, stejně jako celá vaše smečka

Fram na to není ani anatomicky přizpůsobenej, na to věčný čumění nahoru

Tohle perfektně ovládá mladší kocour, když mu nesu misku s krmením. 🙂

No, cvičíme to na stejným principu🙂

Doron:

Takhle on chodí..  

A má recht…by ho bolelo za krkem, jak by furt čuměl nahoru.

Já chápu, že ta chůze u nohy s tou “vyvrácenou” hlavou a očním kontaktem je prostě a vlastně taková šou…ale někdy mi to přijde, že tohle se snad vymyslelo pro maliňáky…si to tak nějak představuju “tvl Franto, při chůzi u nohy na mě Taran furt čumí a furt je takovej jakože natěšenej”…"No Josefe, tak to mám teda s Grandem úplně stejnej problém…mu furt říkám, aby šel u nohy jako normální pes, ale ne, on furt hlavu vyvrácenou a čučí…"…"Hele, to by bylo super, kdyby byla nějaká soutěž, kde by takhle museli chodit všicí…"……….no a tak to začalo….

Ne já se fakt omlouvám, já mám do toho nejmíň, co kecat, ale zrovna tomuhle jsem prostě nějak nepřišla na chuť. 

Ježíš…opravdu jsem nechtěla rozpoutávat o tomhle debatu a obzvlášť v tomhle vlákně, kde opravdu nemám kompetence se vyjadřovat, vím, že už se to probíralo x krát…no jen jsem se trošilinku nechala unést a slibuju na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí, že už budu držet ,ohledně tohodle , prsty mimo klábosnici. 😉

Kilian:

..tak pes, alespoň můj se nenervuje vůbec, protože tohle je spíš disciplina moje než jeho…mně štve, že si prostě nejsem schopna něco zapamatovat a zorientovat se v prostoru a skloubit to se psem, toť vše…abych psa nenervovat a hlavně neotrávila, trénuju hodně bez něj na sucho….

Ne nadarmo se říká, že když se něco na zkouškách pokazí, tak za to nemůže pes, ale vůdce. Bych mohla vyprávět, jak jsem psovi totálně ale fakt totálně pokazila barvu. Ale to sem nepatří. 😊