Je to krása, jak umí být zvířata empatická. Znám paní, co sotva leze a děti jí hodily na krk křížence pastevce. S ní, už od mala chodí pomaličku a konflikty s okolím žádné, teď, když je obr, tak jí dělá často oporu. Přijdou děcka, jdou s ním ven a mají co držet a je fakt za potvoru.
Stejně tak náš kocour, u nemocných nebo psychicky nešťastných je jako nálepka a přede a ducá a chlácholí, jinak je paní Colombová…., však to znáte i doma. Když jsem bolavá, tak i chrti zpomalí. A na lidi s handicapem reagují vstřícněji, teda až na autistu Kejnýho.