Hele, ale zas šnek nekouše. Vzpomínám, jak jsem se v postpubertálním věku vrátila domů z nějakého mejdanu. Jak jsem byla taková, řekněme rozněžnělá a přátelská vůči celému světu, uviděla jsem akvárko, kde byl ubytovaný křeček mé mladší sestry. Koukal na mě a panáčkoval. Jak jsem měla takovou přátelskou náladu, nadchlo mě, jak se to něžné zvířátko dívá a radostně mě vítá. Tak jsem se rozhodla ho pohladit po hlavince. Ta mrcha mi prokousla prst až jí zuby scvakly. Jak jsem se lekla, mrskla jsem rukou a křeček se doslova rozplác o stěnu akvária a zůstal ležet. Já už si připravovala smuteční řeč na téma krátkého života křečků a váhala, jestli mrtvolku rychle nezcizit a ráno neprohodit za jiného ze zverimexu. Naštěstí se nebožtík po pár vteřinách probral.
Ale křečky dodneška moc ráda nemám. To by se vám se šnekem nestalo.
šneci jsou náhodou hodně vtipní, kamarádka chovala Achatiny (bez tepla, normálně pokojová teplota - vlhko se zařídí vlhkou stravou a případně rosením substrátu) a nechala mi to lozit po ruce, to bylo náramně zábavné, oni ani moc neslizatí - no a jak oni hezky škrábou na ruce tou radulou - jako kráva! No boží. Jen to teda pomalu roste, to jo. I když dají se sehnat už i odrostlí jedinci 🙂 A může to člověk brát s sebou v létě ven na procházky a nechávat to běhat po louce nebo po stole při přednášce a tak 😀
Jasně, mě se líbí ta kukadla na stopkách. A ochočit jde taky.
Já třeba mezi šnekem a křečkem opravdu moc rozdíl nevidím. Ten křeček k okolí zrovna láskou nehoří, rozhodně není na nějaké tahání a mazlení. Je to spíš takové to zvířátko na pozorování a vzhedem k velikosti té ubikace - akvárka, by byli dva hlemýždi spokojenější.
Křeček kouše, smrdí a když uteče, než ho chytíte okouše na co přijde.
Odpověď na příspěvek uživatele assil z 15.12.2023, 08:42:00
Mám bohaté zkušenosti…😂
Křečka jsem měla roky jako dítě a utekl nesčetněkrát, challenge to vždy byla. Vzpomínám, že jsme jednou svorně koukali na TV, když vtom ZÁZRAK: Náš asi dvoumetrový fíkus se začal kývat ze strany na stranu (jak ve vichřici!). No a on náš křeček zdrhl a udělal si doupě v květináči v kořenech fíkusu. Pak jednou také v troubě, resp. pod troubou. To jsme jej hledali hooodně dlouho. A jak obrovské hnízdo/doupě si uměl postavit a vybudovat!😄
Ja som so škrečkami vyrastala, venčila ich na háčkovanom postroji, spávali mi za krkom, privolávačka na oriešok super, chodili v izbe navoľno…čo ja viem, podľa mňa boli milí a rozhodne ochočení a to sa ku mne nedostávali od mláďat a často zo zlých podmienok.
Odpověď na příspěvek uživatele Anonymní z 15.12.2023, 11:06:14
Jo s tím krkem jste mi připomněla, že můj táta miloval škrábání na zádech. Jenže doma nikoho nebavilo jej škrábat 🙂, tak si dával Ferdu na záda pod košili/triko…🤣
Možná je taky rozdíl mezi křečkem (obecným nebo jakým) a džungarským křečkem? Ten džungarák je mám dojem větší a takový jako sociálnější… Měla ho babička (si ho pořídila, jakože plánovaně - jmenovala se Jůlinka. Ta křečková.)
Neviem, mala som sýrske, džungarské aj roborovského.
Tie roborovského raz aj cez treskutú zimu vonku na balkóne, niekde som sa dočítala, že to zvládnu a že im pekne narastie zimný kožúšok inej farby, aj narástol, úspešne prezimovali, hoci som bola presvedčená, že nemajú šancu a že som ich nechtiac zabila, lebo mi to proste prišlo, že v - 20 to nezvládnu.
Ale zvládli bez problémov a občas dokonca vyliezli na povrch a niečo zobli.
No všetky tieto moje hlodavce mali obrovské priestory na život a do cca ¼ mali piesok, hlinu, korene, podľa druhu, aký som práve chovala.
