Arbora: To je zvláštne, koľko ľudí má doma vystavené lebky s parohami, vypchaté vtáky, líšky, chodia v kožuchoch, v kožených topánkach, deti sa vodia na poľovnícke výstavy, kde sú takmer výlučne mŕtve zvieratá, ale mŕtva kočka je niečo strašné. Každopádne, z hľadiska marketingu brilantný ťah, takú reklamu zadarmo asi nečakali.
Mimochodom, viete čo hovorili o impresionistoch v ich začiatkoch realisti? Že obrazy vyzerajú ako keby po nich prebehlo stádo divých svíň. Dnes má hodnotu jeden Monet minimálne 100 miliónov dolárov. A možno by pri tých pobúreniach z “dnešného umenia” nebolo fajt zabrdnúť trochu do histórie, do Antiky, do Rímskej ríše. Možno vás prekvapí, čo všetko tu už bolo dávno predtým, ako sa ľudia začali nudiť.
Myslím si, že je to rozdíl. Obraz přece někdo maloval a dal do jeho tvorby něco ze svýho momentálního rozpoložení. Že dnes za to lidi dávají miliony, je věc jiná, já to nechápu, ale když to někdo dá, ok, je to jeho volba. Na výstavy obrazů chodí ten, koho to oslovuje, já tu potřebu nemám. Jinak mám za to, že lovecké trofeje, parohy na stěnách, vyčiněné kůže a vycpaná zvířata atd. to byla dříve výsada šlechty, dnes je to většinou koníček určitých lidí. Každý myslivec doma parohy nemá, sbírá to jen někdo, zrovna tak, jako známky nebo pohlednice. Jestli někdo sbírá mrtvý zvířata, o tom dost pochybuju, a pokud jo, tak se s tím určitě veřejně nechlubí. Vždycky by měla být hranice, co ještě ano a co už ne. Pro někoho je asi těžké ji určit, ale pokud ji mít nebudeme, tak kam až to zajde? Jinak co se týká antiky, tam na tu nevázanost a defakto žádné hranice lidi brzo dojeli.
Já to holt asi mám jinak…kožich jsem nikdy neměla, vycpanýho doma nemám vůbec nic, ani nemám parohy na altánu, co mají všichni sousedi okolo, zemřelá domácí zvířata mám všechna pohřbená na zahradě. Nechodím ani do ZOO, protože ji nesnáším. I když kvůli dětem jsem se vždycky přemohla, možná kvůli vnoučatům to taky někdy udělám.
