Toto je opravdu věčné téma. Já měla ovčandu, afgána, berbery, pyrenejku, berňuchu , všichni psi v baráku se zahradou.
Chtěla bych zde zmínit režim psa jako čistě venkovní a když se na to kouknu z pohledu psa, tak všici moji psi byli odchováni jako postelová štěňata a následně to, kde chtějí být necháváme na nich…štěňata většinou máme v období, kdy jsou ještě dveře od domu celý den nebo část dne dokořán, takže to není o tom, že jsou zavřená v domě…že tam musí být. Takže z mého pohledu si všichni moji psi mohli vybrat, zda být venkovním psem a ani jeden z mých psů si tuto variantu nevybral…teda pyrenejka Gina si dnes na venkovního psa hraje, už je na zahradě asi hodinu, ale to jen proto, že je počáso přesně pro ní…mráz, sucho, slunce….nevybrali si to dokonce ani v případě, že není pes sám, ale jsou dva spolubydlové. Prostě vyhledávají spíše smečku. Jediná vyjímka je ..už ne moje..kavkazanda Jessinka, která byla odchovaná jako postelové štěně a pokračovali v tom i nové majitelé..to jí bylo 10 měsíců a ta si teda nakonec sama vybrala bydlení venku a domů na návštěvu, ale zase je fakt, že ona je na statku, kde se kolem zvířat celej den maká a tak má celodenní kontakt s lidma v každém počasí…ale myslím, že kdyby zůstala u nás, tak by měla náš režim a doma by se zdržovala víc.
Hodně lidí o svých “venkovních” psech řekne…on ani doma být nechce, on je tady nervózní a chce hned ven…ještě jsem se nesetkala s tím, že by se takhle choval pes, který jako štěndo vyrostl doma s rodinou, všechno to byli psi, kteří již jako štěňata byli doma třeba jen pár dní a nebo vůbec. Prostě nejsou doma zvyklí, tak se tam cítí nesví. Snad jediné vyjímky, které jsem zaznamenala byli právě někteří kavkazani, kteří ač odchovaní doma a vymazlovaní se nakonec dobrovolně odstěhovali ven a domů přijdou na návštěvu, ale asi z pocitu, že když jsou doma, tak není jejich teritorium hlídané, tak zase šupajdí ven….někteří z tohoto důvodu neochotně chodí i na procházky…
A velký problém u venkovních psů vidím právě v tom, že když je pes starej, nemocnej, potřebuje péči a nebo třeba být v teple, tak se psem, který je doma zvyklí to není problém, ale u toho venkovního to problém být může.
No a co se týče bydlení v bytě…ano není to o velikosti. Teď mám dva podobně velký psy…pyrenejka Gina by v bytě bydlet nemohla resp. asi mohla, ale nebylo by to šťastné řešení. Protože pracovnímu plemeni, kterým bezesporu pastevec je, musím nabídnout nějakou alternativu…nemáme ovečky, ale na druhou stranu má svoje lidičky a vzhledem k tomu, že pyrenejec se historicky používal i jako společenský a hlídací pes, tak máme splněno…prostě myslím, že Gina mimo jiné potřebuje ke svému “štěstí” i tu zahrádku a ten dvoreček, kde může provádět strážní službu…když se jí chce. Naopak berňák Matýsek by klíďo brďo mohl bydlet v bytě. I teď, když je Gina už drahnou dobu venku, tak on tady leží u mě. A že by mu v bytě bylo horko??…ale no tak…do předsíně dáme dlažbu, zapojíme klimatizaci a je vyřešeno. A to teda ani nemluvím o tom, že naopak čistě venkovní pes musí vydržet i letní parna…i když má možnost být ve stínu, ale hic je i tam…zatímco moji psi si zalezou do prádelny do sklepíčka a tam je příjemně a chladno i v tom největším parnu.
Prostě je to něco, co se nedá paušalizovat…co já vím, kdybychom měli ovečky, tak by Gina třeba vůbec nechtěla dom a byla by u oveček, ale pastevečtí psi u zvířat není typický příklad toho, o čem se zde bavíme.
Prostě myslím, že pokud opravdu dáme psu na výběr, tak dle mého drtivá většina zvolí život s rodinkou a ne jako čistě venkovní pes. A spousta psů žijících v domě se zahradou, pokud by si měla vybrat být čistě venkovním psem a nebo bydlet v bytě s páníčkem, tak si vybere ten byt. Že kolikrát ta zahrada je spíš bonus pro páníčka, že pokud jde jen o vyvenčení, tak se nemusí oblékat a chystat, ale stačí otevřít dveřka ven a v případě štěňat je teda z mého pohledu ta zahrada k nezaplacení…ne teda jen pro štěndo samotné, ale hlavně pro páníka a hlavně v noci.
