Dobrý den, sháním někoho kdo bydlí nebo bydlel na samotě nedaleko lesa a zjišťuji zkušenosti s chovem koček. Budeme se brzy stěhovat a mám strach jak bude chov koček v souladu s mysliveckým právem. Jak je známo kočku doma neudržíme a bude volně pobíhat. Nikdo nezabrání i vběhnutí do lesa a pak jsou tu myslivci, kteří mají právo zastřelit kočku ale i psa jen pouhých 200 m od obydlí. To nic není že ano. Stálo by za to nahlásit bydliště a chov koček mysliveckému spolku? Aby brali vpotaz, že na této samotě budou drženy kočky? Má to smysl hlásit nebo jak ještě se zachovat? Děkuji.
Kastrované , syté a řádně chované kočky nemusí mít vždy toulavé choutky. Zřejmě tam v okolí budou i cizí kočky a ty je zaženou domů nebo . . . . . . pryč. Pes své kočky chrání, pokud to není čivava.
Zkusila bych se domluvit - jenotlivě s místními “lovci”.
Víceméně jak píše Rapotačka. Mám kastrovaného kocoura, volně puštěného a drží se celkem na zahradě. Do sousedních zahrad také chodí, ale do lesa ne, i když to tam má jen přes malou louku. Coby tam hledal, za kočkami nechodí a v lese číhá různé nebezpečí. Minimálně lišky - vím o nich, mám nory 150 m od chalupy.
Soused má krásného Mourka, ten chodí k nám, ale v lese jsem ho nikdy neviděla. Když se ke mně na zahradě přidá a zjistí, že jdu do lesa, po pár krocích se vrátí.
Co se týče myslivci, nemyslím si, že dobře pochodíte, když jim oznámíte, že počítáte s tím, že vaše kočky budou chodit do lesa. Pro myslivce je kočka větší škodná než pes. Zvlášť v oblastech, kde je ještě drobná zvěř - zajíci, koroptve, bažanti.
Ještě dodám - je nutné krmit kočky uvnitř domu. Jinak se vám potáhne na dvůr havěť. Cizími kočkami počínaje, potkany a liškami konče.
kočky je dobré (já bych řekla nutné) po přestěhování delší dobu držet jen doma. Ať si důkladně zvyknou na nový domov, navážou se na něj.
hmn:kočky je dobré (já bych řekla nutné) po přestěhování delší dobu držet jen doma. Ať si důkladně zvyknou na nový domov, navážou se na něj.
Tak spěchám s příběhem, který to potvrdí : Kolega měl dům na kraji města. Postavil nový na úplně druhém konci stejného města. Dvě svoje kočky pochopitelně vzal s sebou do nového domova. Původní dům prodal. Kočky se mu ztratily a objevily se ve svém původním domově. Kočky si zase odvezl a tak se to opakovalo několikrát. Když se jedna z koček ztratila definitivně, novým majitelům to bylo líto a po dohodě s původním majitelem si druhou kočku nechali. Prostě chtěla zůstat ve svém doma. A to i přesto, že se musela smířit se psím kamarádem.
…co já si od mala pamatuji, že se říkalo.."Pes je věrný pánovi, kočka svému domu"…takže mě příběh dvou nešťastných koček,vůbec nepřekvapuje..chudinky kočky 😥aspoň jedna měla nakonec štěstí 🍀😺
My jsme číču měli na samotě na chalupě 10 let. Jezdili jsme tam na víkendy a každé prázdniny. Přes týden byla sama, jednou denně ji chodil krmit děda (bydlel nedaleko) a na víkend jsme přijížděli my. Většinou nás už čekala. Jen asi 4x se stalo, že nepřišla, ale dorazila třeba až za půl dne, to jsem ji pravidelně oplakala, ale vždy se vpořádku vrátila.
Jinak u kočičky by podle mého problém nebyl. Ale kocour se bude toulat. (K číče jsme si nechali jedno její kotě, kocourka, ale stále se toulal, kolikrát ani nepřišel a když už, tak byl orvaný, nakonec se jednou už neobjevil.)
Proč jste nekastrovali? A ta zbylá koťata utratil humánně veterinář?
Ten příběh už je nějaký ten rok zpět, to se ještě se tolik neřešilo nějaké kastrace.
Stěhovali jsme se s pětiletým kocourem, je kastrovaný. Vlastně do jeho rodiště k jeho mámě. Tenkrát jsem měla obavu, aby se neztratil. Je to vyloženě venkovní kocour, ale vždy měl přístup do kotelny jak v předešlém domě tak tady. Předtím jsme bydleli na kraji vsi, u pole, frekventované silnice. Teď na samotě u lesa, s pastvinou, zahradou. Dopadlo to dobře. Nejdříve jsem ho měla ve voliéře, asi čtrnáct dní. Každou chvilku jsem ho vyndala, chovala ho a chodila s ním kolem domu.
Zvykl si rychle i na ovce a jiné zvířectvo. Od domu se vzdálí maximálně na přilehlé louky, ale do lesa nechodí. Ještě tu máme jeho patnáctiletou kočičí maminku a vychází spolu dobře. Před tím jsem měla ztrach aby ho nepřejelo auto. Myslím že je spokojený, protože v předchozím domově ho jedni sousedi vyháněli ze své zahrady. Ale jejich kocour mohl chodit všude i k nám na krmení. Ale náš jim vadil. Tady na samotě má konečně klid a nikdo ho nikde nevyhání. Už je mu jedenáct let.
Ať se mu i vám daří. 👍