Tak já jenom, jak je to u nás…protože svýho času jsme tady byly jako taková slinivkářská ikona 🤪
Měly jsme cca dvouletý blbý období co se týče trávení. Zmítaly jsme se v různých diagnózách a dietách - zpočátku to bylo klasifikováno jako zánět slinivky, ale kdoví, jak to bylo. Každopádně, po čase už byly slinivkový parametry ok a potíže pořád trvaly.
Moje osobní hypotéza je, že na samým začátku tý anabáze nějaký podráždění gastro traktu bylo- možná i tý slinivky. Nějaká dietní chyba, možná něco sežrala, přecpala se ořechů (je expert na samosběr čehokoliv). Ale drtivá většina času, kdy jsem si myslela, že bojujeme se slinivkou, byl už jinej nepřítel a to rozbitej mikrobiom.
Mikrobiom rozbitej dietou postavenou na fůře sacharidů, nota bene u psa, kterej byl od mimina zvyklej na barf. Byl to nekonečnej příběh - jakmile srajdila, já jsem přitvrzovala v dietě a tím jsem přilepšovala zlejm bakteriím.
Slouží mi ke cti, že jsem se nikdy nesmířila s veterinárníma dietama. Ne, že bych nikdy nic z nich nepoužila. Ale většinově jsem vařila - dietní maso, mrkev, brambory, batáty, dýně…
Cca po 2 letech jsme absolvovaly opravdu pečlivý náběry, jakejsi průjmovej profil, vyšetřenej v Laboklinu. A vyšel z toho úplně zdravej pes, včetně slinivky.
Takže ten barf mi začal vrtat - a i vet mi to posvětil, ačkoliv to není úplně jeho parketa. Hodně mě nakopla jedna známá z noseworku…říkala - co horšího se může stát, než že se ti pose.re…beztak se.re doteď 😄.
Přešly jsme komplet na barf - a vůbec nic se nestalo. Resp. stalo- od tý doby má úplně ukázkový 💩.
A je vidět, že ty zlý bakterie mají furt pohotovost, páč Vikina je prase 🐷😄
Ale prostě, na tom barfu se jí to nikdy- nikdy nerozjede. Zůstane to u jednoho ne úplně pěknýho 💩 cca jednou za měsíc 🥰