Močení - naschvály

nechápu, co mladá maminka řeší,

Řeší to spíš mladý otec. Manželka = maminka chce dát kocoura pryč. Rozuzlení se ale po dvou měsících nejspíš stejně nedočkáme. 

když ono to není o “trpěla”, vysvětlení, že to ta kočka dělá nějak vědomě schválně, aby vás naštvala nebo aby vám ukázala je prostě fundamentálně špatně

stejně jako lidi mají ze stresu žaludeční vředy, mají kočky ze stresu něco jako vředy v močovém měchýři a močových cestách. pak je močení fyzicky bolí, je ztížené i nemožné a když kočku bolí močení, tak prostě hledá místo, kde to nekouše. záchod kouše, kouše to i kolem záchodu, kouše to všude, tak prostě hledá. a z nějakého vnitřního důvodu je pro kočku prvním logickým místem na vyměšování nějaký hrabavý povrch (hlína, písek) a na druhém místě jsou tkaniny.

kočka, co se vyměšuje mimo záchod, má prostě dost vážný problém a že je to fyzický projev chronickýho stresu ten problém nijak nesnižuje.

Je to to zmíněné FLUTD?

No tak já nejsem odborník na kočky, ale přestěhování do novostavby a narození dítěte…takže i chod rodiny se změnil, asi možná i chování novopečené maminy ke kočanovi.

Známe kočky, ona i z našeho pohledu maličkost může být spouštěč takového chování.

Moje příbuzná taky měla problémy s kocourem po určitých změnách v domácnosti a teda když už vyzkoušeli všechno, co je napadlo, tak zkontaktovali Kláru Nevečeřalovou a ta jim nastínila zase jiný pohled na věc a nakonec se to močení na mimo kočičí záchod podařilo odbourat.

Ono třeba jen to mimčo…to známe i u psů…najednou je v domácnosti mimino, panička ve snaze mimčo chránit psa neustále odhání, nevěnuje se mu tolik, je vyčerpaná, nemá na psa čas, může se na psa zbytečně utrhovat a problém se psem je na světě. A to bych řekla, že psi jsou jednodušší v tomhle než kočky.

ančovička:

Sardullah, Vy nemáte děti?. proč mám z  Vaší odpovědi pocit, že vůbec netušíte, jaké potřeby takové dítě má ohledně   hygieny, o ostatní práci ani nemluvím…a kocour čůrá do postele🤦…existuje hierarchie hodnot..

Tak vy byste se kocoura co nejrychleji zbavila, zatímco jiní tady by hledali nějaké řešení, jak situaci vzládnout, když už ten kocour doma je. Já teda kočku nemám a ani bych ji mít nemohla a nechtěla. Mám psy a i kdyby mně 💩 na hlavu, tak je pryč nikdy nedám.

Vždyť by stačilo kočce zamezit k dítěti přístup, proč hned z domu ven.

Sarah01:

Tak vy byste se kocoura co nejrychleji zbavila, zatímco jiní tady by hledali nějaké řešení, jak situaci vzládnout, když už ten kocour doma je. Já teda kočku nemám a ani bych ji mít nemohla a nechtěla. Mám psy a i kdyby mně 💩 na hlavu, tak je pryč nikdy nedám.

Něco podobného jsem chtěla napsat, ale Sarah mluvíte mi z duše. Můj pes je člen rodiny zrovna tak. Běloušek se mi párkrát za těch 6 let, z důvodu alergie na složku stravy, doma pokadil i počůral. Sice ne do postele, ale ani to by nebyl pro mne důvod se ho zbavit. Naopak bych hledala/hledám příčinu a následně  také řešení…UF mají to ti naši psi štěstí, že jsou u nás, že Sarah 😉

Mám děti a taky mám doma dveře, který teda zavřu, aby kočka do postele neměla přístup.

Mám děti a mám zvířata, moje děti se zvířaty vyrůstaly a zvířata jsou u nás vnímána jako členi rodiny. A tady bych řekla, že kdo chce hledá způsoby, kdo nechce…

Zajímalo by mě, jak to u tazatele bylo… kdo chtěl kočku nebo jestli už kočka do vztahu přišla, byla některého s partnerů ještě předtím než spolu bydleli…celý mi to přijde takový… hrc prc a kocour půjde z domu, to mi nepřijde jakože byl rodinný zlatíčko největší… 

Upřímně si myslím, že by bylo dobrý kocourovi najít nový domov… pokud nemá zdravotní problém, tak by se s nějakou snahou časem srovnal …zatím mají miminko v postýlce… co až mimčo začne lézt, chodit… nebude už v omezeném prostoru, kam teď můžu snadno omezit kočce přístup. 

Pokud chce dát novopečená maminka a paní domu kocoura pryč, pokud nemá vůbec snahu hledat způsob, proč  to kocour dělá a jak by se to dalo napravit, pokud není zoufalá z toho, že přijde o milovaného kocourka, tak začněte hledat nový domov hned, protože se obávám, že bude hůř… že vztah mezi paničkou a kocourem bude horší a horší… a nemysllím, že to přispěje k psychické pohodě kocoura a čůrání mimo záchod samo přestane.

Vy doma nemáte dveře? Když se kocour nedostane do místnosti s dítětem, nebude tam čůrat.

No vypadá to, že by to mohl být stejný tazatel… a evidentně se to nepovedlo.

Já bych maminky rozdělila na dvě základní kategorie a nemyslím to ve zlém, nikoho nesoudím… na ty “ zvířecí”, který to pofackujou tak nějak  zvířata, mimina dohromady…a přijde jim to samozřejmý, zvládnou to tak, aby nepřišlo k úhoně mimčo a později, až bude děcko větší, ale bez potřebného rozumu a často ještě s nevyvinutou jemnou motorikou, tak aby nepřišlo k úhoně zvíře, potažmo v návaznosti na tom i dítě. Lidově bych to nazvala, že se s tím prostě neserou. A není to myšleno tak, že by miminko nemělo potřebnou péči, že by bylo ohrožováno zvířetem. 

A pak jsou maminy nezvířecí, které už před porodem mají obavy o to, jestli jejich mazlík neohrozí dítě… a teda možná je to jen můj dojem, ale přijde mi, že v takové domácnosti jsou potom ty problémy častější, protože zvíře cítí, že je něco hodně jinak.

Prostě myslím, že i ten přístup ke zvířeti, v tom hraje podstatnou roli.

Myslím, že tohle platí obecně v životě ve všem. Někdo hledá rychlé, jednoduché, “ bezbolestné” řešení. Jiný si dá práci problém zhodnotit, zkusit pořešit, nevzdat to po prvním neúspěchu. 

Nemyslím si, že to je o nějakém…někdo hledá jednoduché řešení…myslím, že v případech maminkovství je to spíš o tom, jak je ženská nastavená…asi každá mamina je na něco úzkostlivá, co jedný může připadat jako věc, přes kterou vlak nejede, tak druhá v tom nevidí žádnej problém, kterej by měla extra řešit… ve stylu “na takový bejkárny nemám čas”.

 Takže nesuďme, ale buďme realisti…rodina to vlastními silami nezvládla, takže buď vyhledají někoho, kdo kočkám rozumí…prostě nějakého kočičího psychologa a investují čas a teda i peníze, protože takový člověk taky asi nebude charita zadáčo a pokusí se s tím něco udělat s odbornou pomocí…ale musí to chtít taťka i mamka……..a nebo na nic nečekat a začít intenzivně hledat nový domov.

Zadavateli opravdu radím najít kocourkovi nový domov…ideálně tam, kde bude středem pozornosti, protože on bude ten benjamínek o kterého všichni pečují a rozmazlují a v případě kočky se vůbec nebojím říct, že jí slouží. Sama mám hodně bolestnou zkušenost s tím, když je diametrálně odlišná vůle a hlavně schopnosti řešit problémové chování u zvířete u partnerů… Nikdy jsem si nemyslela, že tohle řeknu, ale jsou situace, kdy je pro zvíře lepší, když se mu najde nový milující domov.

Upřímně mi přijde, že tady to za ty nervy, frustrace, stresy nestojí, ať už se to týká kocoura a možná, že se tohle promítá i do partnerského života a myslím, že to třeba může vnímat i to děcko.

A někdo si problém nepřipouští, a pak zase nastanou dvě možnosti, buď se problém tak nějak vyřeší sám, na pochodu, a nebo existuje, vidí ho okolí, ale dotyčný ho bude ignorovat tak dlouho, dokud ho problém nevezme po palici 🙂

Svoji dceru miluju a rozkrájela bych se pro ni, ale když  jsem jí vyzvedávala z tábora s nateklým krkem   a vedoucí říkala, že ji mám hned vzít na pohotovost ,  tak po mé odpovědi “ není kůň, toho bych vzala, ale toto vydrží do pondělí ” , na mě málem zavolala sociálku🤣. Byla neděle a dcera jinak byla v poho, jsem zkrátka matka herodes, občas je každé zvíře ne úplně čistotné, ale sanytol a hromada papírových utěrek to vyřeší a pračku taky máme a na trochu moči se neumírá.    Myslím si, že  třeba  rodič, co svému dítěti hulí pod nos je horší a s tím se setkávám bohužel běžně.