To já vím, a dokonce jsem měla i snahu to vysvětlovat ostatním, ale bylo to docela marný…a vzdala jsem to. Občas snaha druhé strany byla, ale kolikrát to bylo ještě horší ve smyslu “Jacku,….Jacku….Jackuuuuuu….ááááno…a sedni….sedníííííííí sedni jackuuuuuuuu, hoooodnej Jack” a odměnila ho ve chvíli kdy už stál a koukal jinam (vždycky trvá na tom, že mu za to musí dát něco dobrého). takto vypadá prosím pěkně povel babičky 😀
No, je to celkem naprd, když příbuzní tu výchovu takhle kazí. Asi bych jim řekla, ať si s ním raději jen hrají a to ostatní aby už nechali na mě.
Moji už vědí, že v podstatných věcech už se poslouchá jenom maminka. 😄
U nás to je také tak.Každý dával nějaké povely a samozřejmě úplně jinak než já.Rodiče,manžel,děti,vnoučata,návštěvy a každý pes brzy zjistil,že mě musí poslechnout hned a vždy a ostatní se naučili poslouchat podle potřeby anebo taky vůbec.
Když to tak čtu, tak mi přijde, že když mám psa, kterýmu jsou povely šumák, tak si tím ušetřím spoustu nervů…a nemusím mít strach, že mi výchovu bude někdo “kazit”.
Asi podobně jako píše acher…jaký si to kdo s našimi psy udělá, takový to má.
Ještě mi přijde, že pes taky rozlišuje “kdy se jde pracovat” a kdy je fríčko…chci říct, že když jsem cvičila ovčandu, tak si nemyslím, že následně mělo vliv na její práci to, že babi s dědou to nebrali doma nijak kynologicky..
U nás je prakticky jen jeden “problém” v tom “jaký si to kdo udělá, takový to má”…a to je, že na procházky se psy můžu chodit jen já…resp. teď berňuchu zládne venku asi každý…ale třeba s Ginou, nedejbože s oběma psy by si nikdo netroufnul a s předchozími berbery to bylo to samý…upřímně si myslím, že by to nemuselo dopadnout úplně dobře.
Fiona Praha (neregistrovaný)03.09.2025, 16:02:11xxx:xxx.fa86:2e39
»
Odpověď na příspěvek uživatele bambule z 03.09.2025, 11:55:18
Asi píšeme každá o něčem jiném. Já 2 měsíčního pitomečka po přivezení učím jen jméno, fuj a chválím loužičky a bobky. Ven štěně nosím v náručí, aby to stihlo a nepustilo to ve výtahu. Trénuju ho na vodítko a nechodím s ním přes přechod, a když musím, vezmu ho na ruku nebo ho nechám stát. Teprve až se rozkouká učím přivolání a odvolání, aby mohlo chodit na volno. A teprve pak sedni, lehni, odložení, extra povel pro přechod apod.
Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 03.09.2025, 15:45:32
U nás zářným příkladem byla Belina.Ta doma ze stolu ani nikde jinde nic nevzala.Měla to naučené.Ale chodila dolů k našim,ležela na gauči,táta ji krmil,občas jí něco položil na stůl a pak nejenom,že jim sežrala kde co ze stolu,ale i z hrnce na sporáku a ještě pod pokličkou.První čuvač,ten respektoval jenom mě,tibeťan také ostatní neposlouchal,jen občas manžela a jinak si myslel svoje.Prostě každý brzy poznal koho a kdy musí a nemusí a kdy z toho taky něco kouká.
Já v tomhle věku považuju za úplně nejdůležitější využít to, že nás štěně zcela přirozeně ( pudově) následuje. Tahle doba, kdy můžeme vzít štěně na volno ven ( teda jasně že ne na ulici) a nebát se, že se ztratí nebo uteče, se pak už nikdy neopakuje.
A když vás pes za všech okolností následuje, máte v podstatě i přivolání a to je nejdůležitější.
Odpověď na příspěvek uživatele Fiona Praha z 03.09.2025, 16:02:11
Já Vám to přece neberu…. Ani se s Vámi nehádám. Nebydlíme v paneláku, otevřu vchodové dveře, štěně “vypadne” ven a může se v klidu vyvenčit. Cca 20 metrů od baráku mám klidný, velice příjemný parčík, musím k němu, ale dvakrát přejít silnici ( i když velmi málo frekventovanou). Psala jsem to tu několikrát, každý to děláme jinak, po svém. Není to výcvik ale výchova.
Dobrý den, v kolika měsících začít s výcvikem sedni lehni. 2 měsíce je už akorát nebo brzo.
No tak se vraťme na začátek…
dvouměsíční štěně je mimino, které si člověk právě přivezl od chovatele a tak mu v první řadě děláme tátu-mámu, budujeme vztah a každý 2-3 hoďky štěně vynášíme ven dělat čůranda a možná i bobek.
Takhle malé štěně se necvičí, ale snažíme se láskyplně vychovávat.
Otázkou je, co tazatel opravdu myslel… začít s výcvikem sedni, lehni.. určo ne.. zkusit během hry naučit, co znamená sedni, lehni je dle mého nic proti ničemu. Samozřejmě štěnítko nepřetěžujěe…
My, co už jsme nějaké to štěně vypiplali víme, že nejužitečnější, co můžeme malé štěndo naučit, je čůrání na povel… v noci, když je počasí pod psa naprosto neocenitelné…
Ano u pastevce je klíčové zastavení.My to máme různé.Stůj používám pokud jdou lidi,jede auto,pokud jde pes tak má naučené sedni a když vidím nějakou zvěř tak lehni. Sice jako prvotní jsem ho naučila sedni,ale postupně se nám to vytřídilo.
