Zrzavci

No ano, já jsem taky nevybírala. a to v tom hraje - min. u mě velkou roli, protože prostě vnímám u toho psa, že …. něco, nevím co. Měly jsme to tím pádem těžké obě. I proto že jsem v té době prostě nebyla silná v kramflecích, to v tom taky hrálo velkou roli. Přijít mi do života později, měly bychom to min. o mydlifousek lehčí. Já si stokrát říkala, že by jí jinde bylo třeba líp, že by se s někým sžila mnohem lépe, protože kdybych byla stokilovej chlap, kterýho nesundá na první dobrou k zemi (sundala i druhou polovinu, která má dva metry) , flegmouš, kterýmu je jedno, že s ním pes v podstatě nefunguje (a že takových lidí je) bylo by jí třebas  100x líp. ale i kdyby někdo takový za mnou přišel, nedokázala bych jí dát pryč, poslat ji zase do jiných rukou, to už by ji odepsalo úplně, si myslím) Je ale pravdou to, co říkalo spousta lidí, že co by s ní bylo, kdyby nešla k nám, dlouho by se s ní myslivec už nebabral, už si ji vyzkoušeli dost, že jim nevyhovuje a nikdo ji už nechtěl. Takže jak říkala kamarádka, ona to vyhrála, vy úplně ne - ale to říkala v těch příšerných začátcích, dneska už ne. 🙂

Ph - díky za hezký vysvětlení. 

ano hormony - ona je hrozná hromada hormonů. A taky přetočených, jako všechno v jejím životě. Tak jak feny většinou v době hárání jsou něco hroznýho, tak ona naopak když ještě hárala, to byla fakt nejzlatější, nejvnímavější, držela s námi basu, já ji nepoznávala. 

Vtipný je, že si vždy byla vědoma ochrany, toho, že je tu člověk pro ni, ale nestála o nás, ty začátky byly pekelný. My se jí museli do života vnutit 😀

ve hře je pak hlavně amygdala, vyšší mozkové funkce nemají šanci se zapojit.

jo, asi jo. No já pořád hrála hlavně s tím, že nemá logicky po tom, co si prošla čtyři adresy před náma, kdy s ní hráli pingpong, že nemá k nikomu vztah - lidi ji opravdu nezajímali, to jsem viděla hned. Plus kamarádka říká, že se mohlo něco stát i při porodu, to je taky možný, ale na druhou stranu vidíte, že v tom psovi je NĚCO . Teď, teď si to hrozně užívám, když je probuzená, když vnímá, když chce, sama chce, má zájem, má radost, těší jí to samotnou.

Ty jo, co s ní ti blbci všechno prováděli ? 😬

coby… maník zařval daaaun! protočil ji na vodítku a s prominutím s ní jebnul vo zem.

Dlouho už s námi je, Doron, dlouho- máme jí od desíti měsíců (v té době pátý přesun v jejím životě) a bude jí osm.

děkuju!

je naucena bezmocnost. stahne se do sebe

tohle asi bude ono, nebo možná mix všeho co zmiňujete .Jak myslíte ty predispozice? Nemoc máte předpokládám na mysli nějaký mentální omezení.

Ona přišla a  zapírala všechno, všechny, nikoho  ani nebrala, nikdo jí nezajímal, ani třeba druhý pes, že by jako byla ráda, ne prostě nic, opravdu nic. Plus navíc to , jak s ní bylo zacházeno vedlo k tomu, že nic jiného nebrala v potaz, že má člověka vnímat. No a přitom v tom psu vidíte, že má hloubku, má ji, ale nemá kapacitu na to ji leckdy využít a to i ve smyslu toho, že ona by byla velmi dobrý vůdčí pes - má to v sobě, viděla jsem ji kolikrát, jak reaguje, třeba když jsme v lese narazili na hada, jak reagovala vůči nám ostatním, zastavila , nepustila nás, tatam byla její zpovykanost, byl tam moudrý pes, který nebyl sám za sebe! A pak prd a je to jinak. Já to mám o to blbější, že pro mě je vztah asi nejvíc nejdůležitější s tím psem. Teď mám na mysli zdravý vztah se psem, že jsme na jedný vlně, věříme si, je tam důvěra, opora, zájem o to být spolu. A když se ona někdy vrátí do původní verze, tak to je v tomhle ohledu prostě propadák no a já tohle neumím spolknout. kdybych tohle v sobě dokázala nějak něco, bude to výrazně lepčejší. Takže vím,že tady je to už na mě.

Foťte za běhu, o co jde

Mno……..taky ten pokus může dopadnout takto 😀 😀 

https://zrzavec.com.cz/wp-content/uploads/2024/03/20240308_155937.mp4

a to jsem prosím šla pěšky, neběžela natož na kolobce 😀

No jako vim, tohle mi moc nejde.

Tak čo ostáva? Iba prijať situáciu taká aká je

no a tady máme problém- ten je na mý straně hřiště, vím to.  Moc to vím a kroutím se, ne vždy se mi to podaří se s tím popasovat. a štve mě to, protože taky vím, že se ona posunula hrozně moc. A vím jaká umí být úžasná a pak tam člověk stojí a má tam zas toho cizího psa . ale lepšim se, to jo po troškách, asi pomalejš než ona.

Případně můžete i při běhu natáčet a pak z toho videa fotky vystříhnout ze záběrů,

abyste se měla na co dívat na nemocničním lůžku 😀

a že jak mě viděla z dálky, s tím vlkodavem😄, jak mi jde pěkně u nohy, že se na něj jde podívat a pohladit si ho, akorát, že to není vlkodav, njn…

😀 😀 😀 😀 😀 pomoooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooct!

takhle asi 😀

aby Vaši pejsi neměli podobnou KVH jako můj minihorse

😀 minimálně Taliprdnice asi jo. Máme kolem sebe koníky hodně, ale takhle maličkýho ne. A myslím, že by Tali byla překvapená setkáním s tak silnou osobností 😀 Jehehééé, bych se smála, trošku si to představuju.

Ona je Tali - stejně jako Vaše mini - taky taková specifická, ale tam je to v současnosti spíš už opačně, že když jdu s ní sama, tak si tu naši společnou procházku taky užívá,  je vnímavější k tomu, že jsme jen spolu. Když jdou všichni tři, má tendence být víc nezávislá. Ale tak s tou nezávislostí k nám už přišla.

Jsou tupy jak patnik….Protoze i kdyz na ne rvou, nic je neuci…

No a takhle ona přesně začínala u myslivců  a mi se to - i díky přístupu mé druhé poloviny prostě nedaří úplně přepsat.  I proto, že má ty svoje výkyvy a že je opravdu trošku specifická, ale když se mi podaří ji nahodit - je to úžasný. Ona je jak zakletá princezna, abych to tak nějak nejlíp popsala. Nahodím ji, ona funguje. Člověk vidí navíc, jak jí samotný je v tom dobře, a jste z toho ščastná, protože je to na tom psu nádherně vidět,  hrozně si to užíváte, protože jste opravdu propojený a pak cvak- něco- nějaká schíza - a značně jinej pes. Už ne úplně cizí, jako to bývalo, už ne úplně ten pes, který nechce nikoho, nic, opravdu nic, ale je to jinej pes.  Je pravda, že za ty roky se už doba prohodila, že  to období jinýho psa je výrazně kratší a je jich míň, ale - a tady neumím fungovat já - mně to vždycky hrozně rozhodí. V tomhle nejsem “profík”, to se poctivě přiznám, hrozně špatně se mi to kouše, vidět toho psa takhle.

že nejvíc šťastná jsem, ne na drezúrním obdélníku, ale právě v přírodě, kde mi to velké nádherné zvíře dá pocítit tu svobodu, kterou v sobě má a můžeme si to spolu užít. Že ona ví, že mi věří, spolupracuje naprosto dobrovolně, protože když jsem s koněm na louce, co má tři hektary, má spoustu možností odejít a přesto to neudělá

tohle, tohle je pro mě nejvíc. Je to sice v menším měřítku, páč s čoklema, ale ano, přesně takhle to mám, vnímám a cítím, je pro mě nejvíc, když jsme všichni na jedný vlně, je nám všem stejně dobře, psi prostě jen tak přijdou a já vím, že jsou se mnou rádi a dobrovolně a jsme “smečka” nebo stádo, to je fučík, prostě patříme k sobě a oni “vysílají” a já přijímám. A nic víc není potřeba.Jen svoboda a volnost. Tohle nenahradí nic, vůbec nic. těším se na to, až si člověk bude moct sednout a jen tak být, čučet na ně, a nic víc nechtít, protože dostávám tak moc. Je to dar, umět si to takhle uvědomit.

Když všechny Tvé kámošky mají děti … 😀 😀 😀  boží.

Já tady už druhý den nad tím co píšete přemýšlím v souvislosti s naší Tali. Ona má mega velký tělo, má problém ovládat sebe, svoje tělo, emoce. A myslím, že ne vždy je to u ní tý  o ochotě /neochotě poslechnout, že opravdu ona někdy potřebuje dobu, aby jí to doputovalo z hlavy do paty a zpátky. Něco proběhne a ona pak vytlemeně, jak to vymyslela přibíhá s tím, že je nejšikovnější, že to dokázala vymyslet.  To už mám vypozorovaný, je to jako by měla zahlcenej software.  Je to jiné chování, než když nastává ignor. Moje kamarádka se jí směje, že je jak brontosaurus, že by potřebovala ještě jeden mozek v zádech. No musel by ji někdo při tom vidět, ona je opravdu trošku retardér. 

Je tam furt, ten ponik:

https://zvierata.bazos.sk/inzerat/162533390/predam-8-rocnecho-ponika.php

já se omluvuju, že načihuju a kafrám vám tu tady, ale když - to se opravdu tak hezky četlo, co psala Saga, že to taky musím napsat, ač jsem od čoklidů.  Miluju to, když si to takhle sedne a člověk si ten čas užije skutečně a bez nadsázky na 100000000procent a všechno je víc než dokonalý, a je to celý intenzivní. Já jsem si to užila taky, když jsem to četla, byla jsem tam a bylo to skvělý. (Jak jsem ten kdo píše, a ostatní to čtou, tak to bylo moc prima mít to takhle obráceně a zažít to z opačný strany.

a Horsano - ano, koupila jste ráj 🙂

Jako znám důchodce, co pořád výletí a trekují a jezdí na kole a taky takové, co mají problém se zvednout od tv.

No ano, přesně . Moje máma psa teda naštěstí nechtěla, ale prostě byla přesně ten typ, kde by jakékoliv zvíře - a to ona je měla ráda, bylo spíš chudák. Já jsem mohla do určitýho  jejího věku počítat s pohlídáním, lehkým povenčením, obstaráním, když jsme jeli na otočku na koncert, ale že by sama měla dlouhodobě zvíře, to by prostě k tomu nebylo. a on si to ten člověk nemusí úplně uvědomit, že pokud doteď zvíře neměl, zatraceně se mu přetočí život. S tím psem ven musí prostě, musí - každý den a za každého počasí, a ne jen kolem paneláku, to je prostě málo, max. tak pro pekinéze, ale tam zase ty chlupy …. a máma mojí kamarádky, jezdí na kole, chodí plavat, s jejich jozefpčikem chodí řádný a pořádný procházky… a to není rozhdně čerstvá důchodkyně. 

No přesně jak říká Ronja - taky jsem tam takhle sáhla, když jsem sem kopírovala právě to, co jsem kopírovala.  Psů je pořád hodně moc.

Buggyro  miluju vaše řešení problémů! měla byste se tím živit. Ono by to navíc mohlo fungat i jako protikočičí plůtek, páč to by jim taky mohlo zabránit, aby tam chodily a konaly potřebu. Megi nezabrání nic teda, protože plůtky proti buldozerům se nedělaj, to skončilo s érou komundíry na hranicích.

padne na sieť -a čo potom?

No a čo potom, potom nič, iba lehárko v húpačke :

Supr nápad.

By to byl, kdyby člověk nestavil! 😀 

Ale já půjdu vedle za “babičkou” a ona jich má na zahrádce půlmiliardy a slíbila mi, že si můžu vzít. Tak budu saturovaná.